9 As 135/2020 — Nejvyšší správní soud

9 As 135/2020- 127 - text pokračování 9 As 135/2020 - 130 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobců: a) M. H., b) Ing. T. H., , c) Mgr. O. H., všichni zast. Mgr. Viktorem Klímou, advokátem se sídlem Melantrichova 477/20, Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2016, č. j. MHMP 1816952/2015, sp. zn. S-MHMP 743295/2015/STR, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Rezidence nad Rokoskou s.r.o., se sídlem V Holešovičkách 593/1a, Praha 8, zast. JUDr. Ondřejem Vodákem, advokátem se sídlem Washingtonova 1567/25, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobců a) až c) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2020, č. j. 6 A 99/2016 - 62, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci je řešena možnost upuštění od ústního jednání v územním řízení podle § 87 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), a otázka naplnění podmínek k takovému postupu. [2] Předmětem přezkumu je umístění bytového domu nazvaného „Bytový dům Na Úbočí“ při komunikacích Nad Rokoskou a Na Úbočí v Praze 8, který byl umístěn rozhodnutím Úřadu městské části Praha 8, odboru výstavby, ze dne 24. 11. 2014, č. j. MCP8 126038/2014, sp. zn. MCP8 072923/2014/OV.Pet. Napadeným rozhodnutím žalovaný změnil toto rozhodnutí, a to tak, že část výroku řešící umístění stavby přesunul do odůvodnění a upravil podmínku č. 5 písm. a) výroku tak, že odstupová vzdálenost od tam specifikovaného objektu je 14,4 m namísto 14,5 m. Ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [3] Obsáhlou žalobu městský soud zamítl, neboť námitky neshledal důvodnými. [4] Pro úplnost Nejvyšší správní soud úvodem poznamenává, že původní žalobce J. H.v průběhu kasačního řízení zemřel. Na základě proběhnuvšího dědického řízení rozhodl zdejší soud usnesením ze dne 9. 3. 2021, č. j. 9 As 135/2020 - 110, že v řízení bude pokračováno s výše označenými žalobci a) až c). II. Obsah podání účastníků [5] Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) napadají výše označený rozsudek městského soudu kasační stížností se čtyřmi kasačními námitkami. [6] První námitka směřuje proti neseznámení s některými později dodanými podklady pro rozhodnutí podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Jde o stanovisko Úřadu městské části Praha 8, odboru dopravy, ze dne 30. 7. 2014, č. j. MCP8 103558/2014/2014, sp. zn. MCP8 103558/2014/2, a rozhodnutí téhož správního orgánu ze dne 28. 8. 2014, č. j. MCP8 099947/2014, která se dotýkají připojení předmětné stavby k pozemní komunikaci. Stěžovatelé nesouhlasí se závěrem městského soudu, že tyto dokumenty nebyly rozhodné, neboť bez nich by nebylo možné stavbu umístit, a jde o podklady pro stanovení podmínky č. 8 v prvostupňovém rozhodnutí. S těmito podklady tak měli být seznámeni. Závěrem této námitky uvádí, že kvůli judikatuře Nejvyššího správního soudu o tom, že neumožnění účastníkům řízení se vyjádřit není bez dalšího důvodem pro zrušení správního rozhodnutí, správní orgány často ignorují toto právo. [7] Druhá kasační námitka se dotýká nenařízení ústního jednání v územním řízení podle § 87 odst. 1 stavebního zákona. Stěžovatelé namítají, že správní orgány nezdůvodnily, jak jsou naplněny obě podmínky (dobrá znalost poměrů v území a dostatečnost podkladů v žádosti) pro upuštění od ústního jednání, což zakládá nepřezkoumatelnost. Zároveň dle jejich názoru má ústní jednání vést k vyšší transparentnosti a ochraně práva zakotveného v čl. 11 Listiny základních práv a svobod a při jeho omezení musí být šetřeno jeho podstaty a smyslu podle čl. 4 odst. 4 téhož předpisu. Jelikož správní orgány pouze převzaly do odůvodnění text právního předpisu, měla být jejich rozhodnutí městským soudem zrušena. Městský soud tak nemohl stěžovatelům vyčítat, že nepředložili tvrzení a důkazy, které by vyvracely závěry stavebních úřadů. [8] Ve třetí námitce pak stěžovatelé nejdříve rekapitulují závěry správních orgánů a svoji argumentaci týkající se předimenzovanosti stavby a narušení architektonické a urbanistické hodnoty území. Poukazují zejména na to, že umisťovaná stavba je souborem 3 bytových domů s 39 bytovými jednotkami, což z ní činí ve stabilizované lokalitě stavbu zcela výjimečnou, zatímco dům stěžovatelů je prvorepubliková vila. Dle stěžovatelů je tak jednoznačné, že budou zkráceni o výhled do zeleně a na město, dojde k zastínění, přijdou o soukromí, budou obtěžováni imisemi, čímž dojde k narušení pohody bydlení a významnému nárůstu dopravy. [9] Dále ve čtvrté námitce stěžovatelé rozporují názor městského soudu, že výslovné nevypořádání se v napadených rozhodnutích s vyjádřením Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy ze dne 17. 3. 2015, které se částečně ztotožňuje s podanými odvoláními, nezakládá nepřezkoumatelnost či nezákonnost správních rozhodnutí. Přitom odkazují na § 89 odst. 4 stavebního zákona, dle kterého se jednalo o námitky. [10] Žalovaný ve svém vyjádření k první kasační námitce uvádí, že se s touto námitkou vypořádal již v odvolacím rozhodnutí. Na základě judikatury zdejšího soudu pak konstatuje, že toto rozhodnutí není podstatným podkladem, neboť řeší pouze technické řešení napojení a samotné dopravní řešení obsahuje rozhodnutí o umístění stavby. Dále poukazuje na nepřiléhavost stěžovateli poukazované judikatury. Ke druhé kasační námitce uvádí, že námitku upuštění od ústního jednání uplatnil před správními orgány tehdejší žalobce jako součást námitky podjatosti úřední osoby. Žalovaný je přesvědčen, že místní šetření v územním řízení není místem pro odbornou diskuzi či rozporování námitek účastníků řízení, ale jedná se o nástroj pro zjištění skutkového stavu na místě. Ten je ovšem správním orgánům znám z frekventované rozhodovací činnosti týkající se tohoto území. U třetí a čtvrté námitky pak odkazuje na napadené rozhodnutí. [11] Stěžovatelé v replice k první kasační námitce uvádějí, že judikatura citovaná žalovaným je vykládána účelově. Rozhodnutí o připojení komunikace je dle stěžovatelů vydáváno bez vypořádání námitek účastníků řízení, kteří je mohou uplatnit až v územním řízení. Pro jejich uplatnění je ale nezbytné, aby bylo výsledné řešení účastníkům řízení známo. Ke druhé námitce pak stěžovatelé dodávají, že ve správním i soudním řízení namítali nenařízení ústního jednání. Následně stručně opakují argumenty uvedené v kasační stížnosti. Ke třetí a čtvrté námitce se nevyjadřují. [12] Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [13] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti, namítaných důvodů, včetně důvodů, ke kterým přihlíží z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. [14] Kasační stížnost není důvodná. III.a K neseznámení s podklady před vydáním rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu [15] V první kasační námitce stěžovatelé namítají porušení § 36 odst. 3 správního řádu, neboť nebyli seznámeni s celým obsahem spisu před vydáním rozhodnutí, jelikož osoba zúčastněná na řízení přiložila ke svému podání další podklady. Námitka není důvodná. [16] Tato námitka by mohla být důvodná pouze v případě, že by stěžovatelé nebyli seznámeni s takovými podklady, které jsou rozhodné pro posuzovanou věc a které jsou způsobilé ovlivnit rozhodnutí správního orgánu. Jen v takovém případě může být vada tak intenzivní, aby mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 6. 2014, č. j. 3 As 87/2013 - 31; či nověji rozsudek NSS ze dne 11. 12. 2019, č. j. 6 As 185/2019 - 34, odst. [16]; nebo rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2020, č. j. 6 Azs 214/2019 - 41, odst. [33]). O takový případ však v projednávaném případě nejde. [17] Namítané rozhodnutí Úřadu městské části Praha 8, odboru dopravy, kterým povolil připojení pozemku s umisťovaným záměrem na sousedící komunikaci podle § 10 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (rozhodnutí je ze dne 28. 8. 2014), není tímto podkladem. Tímto rozhodnutím totiž silniční správní úřad pouze konstatuje soulad připojení s požadavky prováděcí vyhlášky (rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2011, č. j. 1 As 78/2011 - 58, odst. [13]; nebo nověji rozsudek NSS ze dne 3. 3. 2022, č. j. 9 As 119/2021 - 44, odst. [35]), což nemá vliv na stanovení podmínek řešení dopravy v územním rozhodnutí a samotnou realizaci připojení, která se řeší v územním a stavebním řízení. Je