1 As 175/2022 — Nejvyšší správní soud

1 As 175/2022- 33 - text  1 As 175/2022 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: P. S., zastoupen Mgr. Václavem Stehlíkem, advokátem se sídlem U Synagogy 701/2, Česká Lípa, proti žalovanému: město Louny, se sídlem Mírové náměstí 35, Louny, zastoupen advokátem Mgr. Karlem Davidem, advokátem se sídlem Beneše z Loun 50, Louny, o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 6. 2022, č. j. 16 A 90/2020  178, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 6. 2022, č. j. 16 A 90/2020  178, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před správními orgány [1] Dne 29. 9. 2019 přivezla odtahová služba žalobci vozidlo (BMW X 5 registrační značky X), které bylo nepojízdné po požáru motorového prostoru, vozidlo složila na domluveném místě poblíž jeho bydliště a odjela. Dne 3. 10. 2019 Technická správa města Louny s. r. o. („technická správa“) žalobci vozidlo z tohoto místa odtáhla na odtahové parkoviště, neboť bránilo provedení blokového čištění v ulici. Technická správa uvedla, že během odtahu se společně s policií snažila na žalobce dozvonit a doklepat v jeho domě a domluvit se s ním, jak s vozidlem naložit, protože to tak bylo v minulosti obvyklé. Nicméně žalobce nereagoval. Dne 9. 10. 2019 si technická správa vyžádala informace o majiteli vozidla a dne 10. 10. 2019 zkontaktovala žalobce, aby mu oznámila odtažení vozidla a že bylo umístěno na odtahové parkoviště. Technická správa uvedla, že vozidlo nebylo možné vrátit na původní místo kvůli jiným parkujícím vozidlům a nedostatečné průjezdní šířce (později dodala, že vozidlo před odtahem stálo ve vzdálenosti kratší než 5 metrů za hranicí křižovatky a nešlo ho vrátit na původní místo). Technická správa žalobci dále sdělila, že si vozidlo může vyzvednout po uhrazení nákladů spojených s odtažením vozidla. Dne 23. 10. 2019 se žalobce dostavil do areálu technické správy, aby si vozidlo vyzvedl. Vznesl přitom požadavek, aby technická správa vozidlo odtáhla na původní místo. Technická správa žalobci sdělila, že vozidlo odtáhnou, ale že nejprve musí uhradit všechny náklady za parkování a odtah. To žalobce odmítl a areál technické správy opustil. [2] Žalobce následně podal zásahovou žalobu k Okresnímu soudu v Lounech. Uvedl, že jeho vozidlo je nepojízdné a že v době předcházející odtahu vozidla v místě parkování nebyla umístěna žádná značka zakazující stání. Protože se čerstvě vrátil z třítýdenní hospitalizace v nemocnici, necítil se plně zdráv a svůj dům opouštěl sporadicky. V okolí bydliště se tedy s žádnou značkou zákazu stání nesetkal a dál nedošel, takže na ni nemohl jakkoli reagovat. Vozidlo přivezl odtahový vůz, nikdo je tedy neřídil a nebyl tak nikdo, kdo by byl povinen se řídit dopravním značením umístěným někde na komunikaci. Řidič odtahové služby se tímto budoucím zákazem zabývat nemusel ani nebylo jeho povinností žalobce o této skutečnosti informovat. Žalobce později doplnil, že v den odtahu vozidla byl u lékaře. Na tyto skutečnosti technickou správu upozornil, ta mu ale odmítla vozidlo vydat. Žalobce žádal, aby soud správnímu orgánu zakázal pokračovat v porušování jeho práv a aby přikázal obnovit stav před zásahem bez nároku na úhradu jakýchkoliv nákladů se zásahem spojených. [3] Krajský soud žalobu odmítl jako opožděnou usnesením ze dne 16. 12. 2020, č. j. 16 A 90/2020  18. Usnesení zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. 3. 2021, č. j. 1 As 506/2020  35, neboť se ukázalo, že žaloba byla podána včas. Žalobu krajský soud zamítl rozsudkem ze dne 29. 11. 2021, č. j. 16 A 90/2020  98, neboť žalobce označil za žalovaného Městský úřad Louny, přičemž pasivně legitimováno bylo město Louny. Tento rozsudek zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 2. 2022, č. j. 1 As 354/2021  27, neboť krajský soud podle něj založil legitimní očekávání, že nařídí jednání, což nakonec neučinil a vystavil žalobce překvapivému výsledku řízení. Řízení tak pokračovalo. [4] Dne 26. 5. 2022 zaslal žalobce vyjádření, v němž doplnil, že nezákonný zásah spočívá v tom, že technická správa odstranila jeho vozidlo a odstavila ho na odstavném parkovišti, přičemž tento zásah trvá. Odstranění vozidla se skládá ze dvou prvků – ze samotného fyzického odstranění vozidla z komunikace po dobu nutnou a z toho, jak je s vozidlem následně naloženo. Žalobce napadá odstranění vozidla jako celku. Přitom, i kdyby samotné odstranění vozidla ve smyslu naložení na vozidlo odtahové služby bylo oprávněné, nebyly splněny podmínky pro jeho odstavení na parkovišti technické správy. Podle § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., zákona o pozemních komunikacích („zákon o pozemních komunikacích“), má vozidlo být předně vráceno na místo, odkud bylo odstraněno, a pokud to není možné, tak na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí. Až jako poslední možnost má být vozidlo odtaženo na odstavné parkoviště. Na místě je přitom spousta parkovacích míst v bezprostředním okolí, kam bylo vozidlo možné vrátit, pokud nebylo možné jej vrátit na místo samé (ani s tím ale žalobce nesouhlasí). Žalovaný nezvolil nejmírnější prostředek, ale naopak nejkrajnější, když vozidlo odtáhl na odstavné parkoviště. II. Posouzení věci krajským soudem [5] Napadeným rozsudkem krajský soud žalobu znovu zamítl. Krajský soud se v prvé řadě zabýval nezákonností samotného odtažení vozidla. Dospěl k závěru, že zákaz stání vozidel byl stanoven řádně a že odstranění vozidla bylo nezbytné pro naplnění účelu tohoto dočasného zákazu. Není třeba umisťovat jednotlivé zákazové značky za každou křižovatku, neboť zákaz platí v celé zóně. Skutečnost, že vozidlo na dané místo složila odtahová služba a že vozidlo bylo údajně nepojízdné, nemá žádný význam pro projednávanou věc. Žalobci jeho zdravotní stav nijak nebránil v tom, aby mohl řádně dbát svých povinností provozovatele vozidla. [6] Krajský soud dále uvedl, že technická správa zcela správně zjistila vlastníka a provozovatele vozidla, vyrozuměla jej o odtahu a podmínkách vydání vozidla a náklady spojené s odtahem vyčíslila plně v souladu s příslušným nařízením žalovaného. Technická správa sice nebyla oprávněna podmiňovat vydání vozidla zaplacením nákladů, nicméně tato skutečnost není s ohledem na žalobcem formulovaný žalobní petit relevantní. Žalobce požadoval obnovení stavu před tvrzeným nezákonným zásahem, nikoli vydání vozidla bez zaplacení vyčíslených nákladů. [7] Krajský soud konstatoval, že vozidlo žalobce již v době jeho odstranění nemělo platnou technickou prohlídku a na žalobcovu žádost bylo vyřazeno z provozu (registrační značky a osvědčení o registraci vozidla jsou uloženy u Městského úřadu Louny). Nemůže tak být užito v provozu na pozemních komunikacích, neboť za provoz se považuje i stání. Žalovanému tak nelze uložit, aby vozidlo vrátil na místo, odkud bylo odstraněno, ani kamkoliv jinam na pozemní komunikaci. Žalovaný tak postupoval správně, jestliže vozidlo umístil na odstavném parkovišti. Žalobce nepochybně zavinil, že vozidlo nemělo platnou technickou prohlídku, a svým jednáním způsobil i to, že aktuálně nemá tabulky s registrační značkou. Z tohoto důvodu není podstatné, jaká byla šířka vozovky v místě, odkud bylo vozidlo odstraněno, ani v jaké vzdálenosti od křižovatky původně stálo. III. Obsah kasační stížnosti [8] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, které soud vyložil jako důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [9] Stěžovatel uvádí, že v jednom ze svých vyjádření výslovně specifikoval, že ve věci se nejedná pouze o samotné odstranění vozidla z původního místa, ale též o to, jakým způsobem měl žalovaný postupovat po jeho odstranění. Závěr krajského soudu ohledně toho, že vrácení vozidla stěžovatele na místo nebylo možné, postrádá jakékoliv odůvodnění a je nepřezkoumatelný. Krajský soud se nezabýval šíří vozovky, množstvím místa na ní a v okolí, pouze uvedl, že vrácení vozidla není možné. Podle stěžovatele vrácení vozidla možné bylo. [10] Stěžovatel dále napadá argumentaci soudu ohledně toho, že nebylo možné uložit žalovanému povinnost navrátit vozidlo na místo, protože nemělo platnou technickou prohlídku. Sám soud přitom uvedl, že technická správa nebyla oprávněna podmiňovat vydání vozidla zaplacením nákladů. Stěžovatel si klade otázku, jak měl platnost technické prohlídky zajistit, když neměl přístup k vozidlu. Nyní podle krajského soudu nelze postupovat podle § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích a vrátit vozidlo na pozemní komunikaci. Žalovaný měl ale vozidlo vrátit především hned toho dne, kdy vozidlo odstranil. I nyní by tak ale bylo možné postupovat. Bylo na stěžovateli, aby po vrácení vozidla zajistil splnění podmí