2 As 363/2020 — Nejvyšší správní soud

2 As 363/2020- 63 - text  2 As 363/2020 - 70 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: MPMQUALITY v. o. s., se sídlem Příborská 1473, Frýdek-Místek, zastoupená JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem Jaselská 202/19, Brno, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti osoby zúčastněné na řízení: ELTON hodinářská, a.s., se sídlem Náchodská 2105, Nové Město nad Metují, zastoupená JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem Dukelská třída 15/16, Hradec Králové, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 9. 11. 2016, č. j. O437539/D15076040/2015/ÚPV, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2020, č. j. 8 A 9/2017193, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 28. 4. 2010 byla do rejstříku ochranných známek (dále jen „rejstřík“) žalovaného zapsána pro žalobkyni slovní ochranná známka č. 311604 ve znění „PRIM“ (dále jen „napadená ochranná známka“), s datem přednosti k 19. 5. 2006 chránící výrobky zařazené podle mezinárodního třídění výrobků a služeb do tříd 9, 14 a 16. [2] Osoba zúčastněná na řízení (dále také jen „osoba zúčastněná“) se v řízení před žalovaným svým návrhem ze dne 24. 7. 2013 domáhala prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou v celém rozsahu, jelikož mezi napadenou ochrannou známkou a starší kombinovanou ochrannou známkou Evropské unie (tehdy „komunitární ochranná známka“) č. 3531662 [OBRÁZEK] (dále jen „starší ochranná známka“) osoby zúčastněné, s právem přednosti pro Českou republiku od data jejího přístupu k EU, tj. od 1. 5. 2005, existuje pravděpodobnost záměny, protože obě ochranné známky a jejich seznamy výrobků a služeb jsou shodné či podobné. [3] Dne 13. 3. 2015 obdržel žalovaný podání osoby zúčastněné, v němž oznamuje, že řízení vedené z podnětu žalobkyně před Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (dále rovněž „EUIPO“, dříve „OHIM“) o starší ochranné známce osoby zúčastněné bylo ukončeno vydáním rozhodnutí o zamítnutí návrhu na prohlášení její neplatnosti, které je již pravomocné. Na základě toho osoba zúčastněná žádala žalovaného s odvoláním na § 45 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění účinném do 31. 12. 2018 (dále jen „zákon o ochranných známkách“) a § 6 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), o vydání rozhodnutí v předmětné věci. [4] Dne 23. 7. 2015 zaslal žalovaný účastníkům řízení oznámení o vydání rozhodnutí ve věci návrhu na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou (dále jen „oznámení úřadu“) s informací, že hodlá ve věci vydat rozhodnutí. [5] Dne 27. 7. 2015 vydal žalovaný rozhodnutí č. j. O-437539/D047453/2013/ÚPV, kterým prohlásil napadenou ochrannou známku za neplatnou s účinky ex tunc pro část výrobků a služeb zapsaných ve třídě 9 kromě „hasicí přístroje“ a výrobky a služby ve třídě 14, a to podle § 32 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách. Pro výrobky a služby „hasicí přístroje“ zapsané ve třídě 9 a pro všechny výrobky a služby zapsané ve třídě 16 předmětná ochranná známka zůstala v platnosti. Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil tím, že mezi porovnávanými ochrannými známkami nalezl podobnost vlastních označení ve vyšším stupni a ve všech hlediscích kvůli prvku „PRIM“ tvořícímu napadenou ochrannou známku a přítomného jako dominantní a distinktivní prvek rovněž ve starší ochranné známce osoby zúčastněné. Žalovaný dospěl k závěru, že zápisem napadené ochranné známky do rejstříku ochranných známek došlo ve shora uvedeném rozsahu k zásahu do zákonem chráněných práv osoby zúčastněné. [6] Žalobkyně podala rozklad směřující pouze proti části výroku rozhodnutí žalovaného, jímž byla napadená ochranná známka prohlášena za neplatnou. Předseda žalovaného napadeným rozhodnutím rozklad zamítl a napadené rozhodnutí orgánu prvého stupně potvrdil. [7] Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem č. j. 8 A 9/2017–193 (dále jen „napadený rozsudek“) žalobu žalobkyně zamítl. [8] Městský soud shledal nedůvodnou žalobní námitku, že se žalobkyně neměla možnost k záměru správního orgánu prvního stupně vyjádřit, neboť bylo žalobkyni doručeno datovou schránkou oznámení úřadu, že ve věci návrhu na prohlášení neplatnosti ochranné známky hodlá vydat rozhodnutí, současně se samotným rozhodnutím. Dle městského soudu tímto oznámením žalobkyni nevznikají žádná procesní práva ani povinnosti. Nadto žalobkyni byla dána možnost se k návrhu na prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky vyjádřit, žalobkyně této možnosti využila a k věci se několikrát vyjádřila. Dle městského soudu tak nedošlo k zásahu do práv žalobkyně. [9] Nedůvodnou shledal městský soud žalobní námitku o nevyčkání rozhodnutí ve věci návrhu na prohlášení neplatnosti z důvodu porušování autorských práv manželů J. jakožto dědiců po Mgr. R. a návrhu žalobkyně na její zrušení z důvodu neužívání. Uvedl, že řízení před žalovaným nelze přerušit. Probíhá-li však ohledně namítané starší ochranné známky řízení na její zrušení či prohlášení za neplatnou, nebylo v předmětném řízení v souladu se zásadou právní jistoty ekonomické, aby žalovaný rozhodl dříve a následně by se ukázalo, že starší ochranná známky byla zrušena nebo zneplatněna. Městský soud se však ztotožnil se žalovaným, že v případě opakovaného napadání starší ochranné známky návrhy na zrušení či prohlášení za neplatnou bylo by v rozporu s obecnou správní zásadou rychlosti a hospodárnosti správního řízení a s ohledem na význam průmyslových práv a požadavek na rychlou a účinnou ochranu těchto práv, jež bývají časově limitována, aby žalovaný vyčkával konce všech těchto řízení, o to víc za situace, kdy tyto návrhy podává sama žalobkyně. Městský soud uzavřel, že žalovaný nepostupoval nezákonně, pokud nevyčkal pravomocného ukončení všech řízení, ve kterých byla napadána starší ochranná známka, a ve věci rozhodl. [10] Městský soud rovněž nepřisvědčil námitce žalobkyně, že v řízení před žalovaným a předsedou žalovaného byla osobou zúčastněnou vznesena námitka neužívání starší ochranné známky. Podle městského soudu bylo s ohledem na § 14 zákona o ochranných známkách na žalobkyni, aby v řízení neužívání starší ochranné známky namítla. Žalobkyně však nikterak neargumentovala tím, že by starší ochranná známka osoby zúčastněné nebyla v nějakém rozsahu užívána. Rovněž rozkladovou námitku, ve které bylo žalovanému vyčítáno nevyčkání rozhodnutí EUIPO o návrhu na zrušení ochranné známky z důvodu neužívání, nelze považovat za námitku neužívání namítané ochranné známky. Dle § 37 odst. 1 věty druhé správního řádu se podání posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno. Dle slovního vyjádření byla obsahem tohoto podání rozkladová námitka vytýkající nevyčkání rozhodnutí EUIPO o návrhu na zrušení, nikoliv námitka neužívání starší ochranné známky samotné. [11] Podle městského soudu by se ani předseda žalovaného nemohl v rozkladu řádně vznesenou námitkou neužívání zabývat z důvodu rozporu se zásadou koncentrace řízení dle § 82 odst. 4 správního řádu. Nemohlo by být ani postupováno obdobně jako v rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 27. 11. 2015, č. j. O-83838/D15060347/2015/ÚPV, ve kterém k prolomení zásady koncentrace řízení došlo. Podle městského soudu postup předsedy žalovaného v tomto rozhodnutí na předmětné řízení nedopadá, neboť toto dobrodiní přináleží pouze vlastníkovi napadené ochranné známky, aby tento mohl prokázat její užívání, jelikož by mechanické uplatnění zásady koncentrace mohlo mít za následek, že by tato ochranná známka byla přesto, že v rozkladovém řízení byly předloženy důkazy prokazující řádné užívání, nenávratně zrušena. To však neznamená, že by toto dobrodiní náleželo i navrhovateli zrušení ochranné známky resp. v tomto případě vlastníku mladší ochranné známky, který namítá neužívání starší ochranné známky. [12] Městský soud se rovněž neztotožnil s názorem žalobkyně, která považuje za nesprávný závěr žalovaného, že otázka autorského práva k logu „PRIM“ totožnému s grafickou podobou slova „PRIM“ v namítané ochranné známce již byla řešena rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2014, č. j. 7 As 151/2012. Městský soud uvedl, že z odůvodnění rozhodnutí předsedy žalovaného vyplývá, že žalovaný považoval tuto skutečnost za rozhodnou pouze pro posouzení otázky vyčkání či nevyčkání konce řízení před EUIPO, a nikoliv pro rozhodnutí ve věci samé. [13] Městský soud nepřisvědčil ani námitce žalobkyně, že výrok rozhodnutí žalovaného o prohlášení neplatnosti ochranné známky PRIM je v rozporu s výsledky předchozích