3 As 402/2021 — Nejvyšší správní soud

3 As 402/2021- 44 - text  3 As 402/2021 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně Bobrava, spol. s r. o., se sídlem Modřice, Brněnská 536, zastoupené Mgr. Markem Novotným, advokátem se sídlem Brno, Panská 2/4, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2021, č. j. 31 Af 21/2017  147, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 1. 2017, č. j. 2919/17/5000  10610711889, zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 10. 2016, č. j. 269031/16/403020736050368, a toto rozhodnutí potvrdil. Žalobkyně byla rozhodnutím správního orgánu I. stupně, vydaným v návaznosti na cenovou kontrolu provedenou podle § 14 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cenách“), uznána vinnou ze spáchání správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. e) zákona o cenách, za což jí byla uložena pokuta ve výši 42 222 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Uvedeného správního deliktu se měla dopustit tím, že v období od 1. 1. 2015 do 15. 2. 2016 nedodržela při prodeji, ve vztahu k dodávkám pitné vody a odvádění odpadních vod, cenu, která byla v souladu s podmínkami věcného usměrňování cen podle § 6 odst. 1 zákona o cenách, neboť vůči některým odběratelům uplatňovala cenu vyšší, v důsledku čehož získala nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 42 221,50 Kč. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který jí rozsudkem ze dne 28. 3. 2019, č. j. 31 Af 21/2017  111 (dále jen „první rozsudek“), vyhověl, zrušil rozhodnutí žalovaného i správního orgánu I. stupně a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Shledal, že obě rozhodnutí i jim přecházející řízení byla zatížena vážnými vadami; věcnými námitkami žalobkyně se nezabýval. Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti žalovaného rozsudkem ze dne 16. 3. 2021, č. j. 3 As 163/2019  34, tento rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Na rozdíl od krajského soudu dospěl k závěru, že řízení o správním deliktu bylo řádně zahájeno, že dílčí pochybení, spočívající v tom, že správní orgán I. stupně doručoval namísto žalobkyni advokátu Mgr. Marku Novotnému, aniž by mu byla včas doložena plná moc, bylo v průběhu řízení zhojeno, a že žalobkyni bylo doručeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně přesto, že bylo adresováno právě Mgr. Novotnému. Kasační soud dále dospěl k závěru, že oznámení o zahájení řízení o správním deliktu dostálo všem zákonným požadavkům; skutek zde byl vymezen dostatečně určitě. Relativně stručné vymezení skutku v oznámení o zahájení řízení, za současného odkazu na jeho specifikaci v protokolu o kontrole, dostatečně identifikovalo skutek, pro který bylo řízení zahájeno, a neomezilo možnost žalobkyně efektivně se proti tomuto „obvinění“ hájit. Tvrzení, že se zahajuje řízení „ve věci uložení pokuty“ ze spáchání uvedeného správního deliktu bylo pouze neobratnou slovní formulací správního orgánu; náhledu, že by o vině žalobkyně bylo fakticky rozhodnuto již v rámci cenové kontroly a účelem správního řízení bylo již jen určení výše pokuty, nenasvědčoval ani další průběh řízení. Kasační soud konečně uvedl, že i výrok prvostupňového rozhodnutí splňuje všechny požadavky na něj kladené, a dané rozhodnutí je tak způsobilé věcného přezkumu. [3] Krajský soud následně v záhlaví uvedeným rozsudkem ve věci rozhodl znovu a žalobu zamítl. Konstatoval, že je vázán právními názory vyslovenými Nejvyšším správním soudem, které proto převzal. Dále se zabýval žalobní námitkou, dle které správní orgán nevedl k jednotlivým řízením (o cenové kontrole a o následném řízení o správním deliktu) samostatné spisové materiály, nýbrž jeden společný „šanon“, což žalobkyni mělo znemožňovat realizaci jejích procesních práv. Krajský soud uvedl, že správní orgán byl povinen vést pro obě řízení oddělené spisy a důsledně obě řízení odlišovat, neboť se jedná o dvě různá řízení s jiným účelem a procesními pravidly. Pochybil tedy, pokud pro obě řízení vedl pouze jeden spis. Toto pochybení však nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť přestože kontrolní a správní řízení nebylo formálně odděleno samostatnými spisy, obě řízení bylo možné ve spise rozlišit. Kontrola byla ukončena dne 21. 7. 2016 a záhy na ni navazovalo správní řízení zahájené dne 25. 7. 2016. Spojovacím prvkem mezi oběma řízeními byl protokol o kontrole, který zachycoval poznatky z kontroly, a zároveň byl použit jako důkazní prostředek ve správním řízení. [4] Krajský soud se dále zabýval žalobními námitkami, dle kterých správní orgán I. stupně opakovaně porušoval zásady správního řízení vyřizovat věci bez zbytečných průtahů a postupovat tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady či zátěž, a to zejména tím, že prováděl k důkazu fakticky všechny listiny ve spise, což žalobkyni silně zatěžovalo a mohlo způsobit její opomenutí skutečně relevantního důkazu. Krajský soud dal žalobkyni za pravdu, že správní orgán prováděl v rámci ústních jednání i důkazy, které byly svou povahou nadbytečné, neboť nemohly přispět ke zjištění skutkového stavu věci. Je však třeba poměřovat, zda provedení nadbytečných důkazů vedlo k nepřiměřené délce správního řízení. Vzhledem k množství listin byla délka ústních jednání odpovídající a na celkovou délku správního řízení neměla vliv. Dle názoru krajského soudu proto v průběhu ústních jednání nedošlo k průtahům řízení, které by atakovaly zásadu hospodárnosti a rychlosti řízení. Správní orgán I. stupně sice prováděl i nadbytečné úkony, avšak to nemohlo mít za následek nezákonnost následných rozhodnutí ve věci samé. Skutečnost, že důkazy byly prováděny pro žalobkyni zatěžujícím způsobem, nemůže způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobkyni nebylo znemožněno se účinně hájit; na obou ústních jednáních jí byl poskytnut prostor k vyjádření se ke všem listinám ve spise i k průběhu ústního jednání, čehož také využila. [5] K námitce, kterou se žalobkyně domáhala svého práva na „občasnost daňových kontrol“ (neboť se u ní za poslední 2 roky a 3 měsíce jednalo již o třetí kontrolu), krajský soud uvedl, že právní úprava se sice nezabývá počtem kontrol, které je možné provést u konkrétního subjektu za určitý časový úsek, nepřiměřená četnost nedůvodných kontrol by ovšem mohla být v rozporu s povinností šetřit práva a oprávněné zájmy kontrolované osoby. V projednávaném případě byly v roce 2014 u žalobkyně provedeny dvě na sebe navazující kontroly zaměřené na kontrolu cenových předpisů, jednalo se však o různá kontrolovaná období, a v roce 2015 žádná provedena nebyla. Pro zahájení kontroly v roce 2016, která předcházela správnímu řízení o deliktu, pak byl dostačujícím důvodem relevantní podnět ke kontrole, který se nachází v neveřejné části spisu. Proto krajský soud neshledal nepřiměřenou četnost či bezdůvodnost kontrol žalobkyně. Nadto se v projednávaném případě o daňovou kontrolu nejednalo. [6] K námitce žalobkyně, že obsah jejích internetových stránek, použitý jako podklad rozhodnutí, není obecně známou skutečností (jak tvrdil správní orgán I. stupně) krajský soud shrnul, že žalobkyně dne 21. 3. 2016 předložila správnímu orgánu mj. svoji vytištěnou webovou stránku zobrazující ceník vodného a stočného. Správní orgán následně v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že podle § 50 správního řádu musí pečlivě přihlížet ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, a „proto je skutečnost ohledně obsahu internetových stránek v tomto odůvodnění zmíněna“; současně označil obsah internetových stránek žalobkyně za skutečnost obecně známou. Žalovaný s tímto nevhodným vyjádřením nesouhlasil, nepovažoval jej však za překážku zákonnosti výsledného rozhodnutí. Krajský soud uvedl, že dle judikatury není obsah internetových stránek skutečností obecně známou a je třeba jej dokazovat. Nejsouli účastníci řízení přítomni dokazování, učiní se o provedení důkazu listinou záznam do spisu. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2016, č. j. 2 As 33/2016  53, záznam není nutné sepisovat, pokud jsou kumulativně splněny dvě podmínky, a to (i) založení listiny do spisu, a (ii) účastník řízení má možnost se s listinou seznámit při nahlížení do spisu. V projednávaném případě sloužil obsah internetových stránek žalobkyně jako jeden z podkladů pro rozhodnutí správního orgánu, nikoli však jako skutečnost obecně známá. Správní orgán nezvolil správnou formulaci, pokud jej tímto způsobem označil, to však nemělo vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, neboť z jeho celkového znění vyplývá podpůrná povaha obsahu internetových stránek