4 As 246/2022 — Nejvyšší správní soud

4 As 246/2022- 52 - text 4 As 246/2022-62 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci navrhovatelů: a) Mgr. V. K., b) P. K., oba zast. Mgr. Jiřím Nezhybou, advokátem, se sídlem Údolní 567/33, Brno, proti odpůrkyni: obec Obořiště, se sídlem Obořiště 100, zast. JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem, se sídlem Klokotská 103/13, Tábor, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy vydaného usnesením zastupitelstva odpůrkyně dne 1. 6. 2021, č. 1/2021, v řízení o kasační stížnosti navrhovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2022, č. j. 51 A 33/2022-68, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně odpůrkyni na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 4.114 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Michala Bernarda, Ph.D. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Zastupitelstvo obce Obořiště vydalo dne 1. 6. 2021 pod č. 1/2021 opatření obecné povahy - Změnu č. 2 územního plánu Obořiště (dále jen „změna č. 2 územního plánu“). Navrhovatel a) je vlastníkem pozemku parc. č. st. XA, jehož součástí je stavba k bydlení č. p. XA, a pozemku parc. č. XB, oba v k. ú. L., navrhovatel b) je vlastníkem pozemku parc. č. st. XC, jehož součástí je stavba k bydlení č. p. XB, a pozemku parc. č. XD, jehož součástí je stavba bez č. p., oba rovněž v k. ú. L., přičemž zmíněné pozemky sousedí z východní strany s plochami Z2-5 a Z2-6 s funkčním využitím částečně jako BV - bydlení v rodinných domech - venkovské a částečně jako ZS - zeleň soukromá a vyhrazená (dále jen „plochy Z2-5 a Z2-6“). Navrhovatelé podali proti části změny č. 2 územního plánu námitky, jejichž vypořádání bylo součástí odůvodnění této změny územního plánu. Navrhovatelé podali následně návrh na zrušení části změny č. 2 územního plánu. [2] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 8. 2022, č. j. 51 A 33/2022-68, tento návrh zamítl. [3] V odůvodnění rozsudku krajský soud nejprve definoval algoritmus soudního přezkumu opatření obecné povahy a konstatoval, že vzhledem k návrhovým bodům přezkoumal změnu č. 2 územního plánu zejména z hledisek její zákonnosti a proporcionality. Dále se zabýval otázkou slučitelnosti dopravního napojení ploch Z2-5 a Z2-6 s požadavky vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“). Uvedl, že v posuzovaném případě mezi účastníky řízení nebyly sporné údaje o šířce ani stavu pozemní komunikace na pozemcích parc. č. 236/1 a částečně parc. č. 138/35, oba v k. ú. Lhotka (dále jen „obecní komunikace“) v úsecích podél nemovitostí navrhovatelů, nýbrž pouze vyhodnocení právní otázky, zda rozměry a stav obecní komunikace představovaly rozpor s požadavky § 22 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Podle krajského soudu požadavek na rozšíření této obecní komunikace na osm metrů uvedený v regulativu změny č. 2 územního plánu se vztahoval toliko na plochy Z2-5 a Z2-6, nebyl tak přímo vymahatelný vůči území, kde se nacházely nemovitosti navrhovatelů. [4] Bylo tak nutné posoudit, zdali zmíněný regulativ pro dopravní obslužnost předmětných ploch mohl vyžadovat i rozšíření obecní komunikace na sousedních plochách. Krajský soud v této souvislosti citoval § 22 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., závěry judikatury správních soudů a konstatoval, že potřeba dopravní obslužnosti nově vymezených ploch Z2-5 a Z2-6 do budoucna nevyvolávala nutnost uvést obecní komunikaci v úseku podél nemovitostí navrhovatelů do souladu s citovanou vyhláškou. Ustanovení § 22 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. nespadá primárně do územního plánování, nýbrž až do navazujících řízení, v nichž se nadto použije pouze vůči dosud nezastavěnému území, nikoli území, kde jsou již pozemky vymezeny historicky a kde jsou již umístěny stavby. Povinnost dodržet šířkové parametry uvedené v citovaném ustanovení se tak nevztahovala na území, kde se nacházely nemovitosti navrhovatelů. Požadavek na šířku osmi metrů se nadto vztahuje na šířku veřejného prostranství jako celku, nikoli samotné pozemní komunikace. Ten upravuje § 20 odst. 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb. tak, že požaduje šířku minimálně 2,5 metru. Předmětná obecní komunikace přitom byla široká tři metry a citovaným požadavkům plně vyhovovala, a to i v úsecích existující zástavby na pozemcích navrhovatelů. [5] Krajský soud zopakoval, že se ani požadavek stanovený v § 20 odst. 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb. na území s pozemky navrhovatelů neuplatní. Šířkové parametry obecní komunikace proto zasáhly pouze pozemky tvořící plochu Z2-5 a Z2-6 nacházející se západně a jihozápadně od pozemků navrhovatelů. V tomto území se pak nacházely jen pole a louky, na nichž nestály žádné stavby, a proto by případnému rozšíření obecní komunikace nemělo nic bránit. Ostatně sami navrhovatelé připustili, že v úseku podél pozemků parc. č. XE, XF a XG by rozšíření obecní komunikace bylo možné. K obdobným závěrům dospěla rovněž odpůrkyně, jež s odkazem na stanovisko Městského úřadu Dobříš uvedla, že od hranice mezi pozemky parc. č. XE (tj. nejvýchodnější hranice pozemku plochy Z2-6) a st. 26 [tj. pozemku navrhovatele a)] směrem na západ už musí šířka veřejného prostranství splňovat požadavky § 22 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Vůči území, kde se nacházely pozemky navrhovatelů, však žádné pozemky nestanovila. [6] Krajský soud se dále zabýval námitkou navrhovatelů, že odpůrkyně řádně nevypořádala v odůvodnění změny č. 2 územního plánu námitky týkající se jejího rozporu s požadavky § 22 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Podle krajského soudu byla příslušná pasáž odůvodnění vypořádání námitky poněkud nešťastná. Z velké části totiž pouze odkazovala na stanovisko Městského úřadu Dobříš a na výsledky měření v terénu a dále citovala požadavky ČSN 73 6110. Takové vypořádání bylo na samé hranici přezkoumatelnosti. Nicméně námitky obou navrhovatelů uplatněné při procesu přijímání změny č. 2 územního plánu nebyly ani zdaleka tak podrobné jako následně v návrhu na zrušení její části. Konkrétně v této námitce navrhovatel a) nerozvedl, proč se tvrzená aktuální nedostatečnost obecní komunikace v úseku kolem pozemků navrhovatelů vztahovala i na nově vymezené plochy Z2-5 a Z2-6. Navrhovatel b) namítal, že si nedokáže představit míjet se na stávající obecní komunikaci s ostatními automobily a že nesouhlasí s výstavbou nové pozemní komunikace. Podle krajského soudu se však tato argumentace zcela míjela s podstatou regulace uvedené v přezkoumávané změně č. 2 územního plánu a zároveň pouze popisovala nevyhovující stav obecní komunikace v území ležícím mimo nově vymezené plochy Z2-5 a Z2-6. Nebylo tak možné po odpůrkyni požadovat, aby zmíněné námitky vypořádala v rozsahu a kvalitě, jichž se navrhovatelé dovolávali v soudním řízení. Ačkoli odpůrkyně vypořádala námitky navrhovatelů krkolomně, správně uvedla, že prokázání splnění požadavků § 20 a násl. vyhlášky č. 501/2006 Sb. bude předmětem až navazujících řízení před stavebním úřadem. Krajský soud zdůraznil, že vzhledem k již uvedenému by ostatně zrušení této části změny č. 2 územního plánu nemělo žádný reálný přínos, jelikož nosným důvodem pro zamítnutí argumentace navrhovatelů byla otázka dodržení požadavků § 22 citované vyhlášky, které však neměly k pozemkům navrhovatelů žádnou relevanci. Nebyl tak zde ani prostor pro podrobné poměřování konkurujících si zájmů. [7] Ke stejným závěrům dospěl krajský soud rovněž ve vztahu k argumentaci ohledně zvýšené dopravy v okolí pozemků navrhovatelů a nevyhovujícího stavu obecní komunikace. Vzhledem k tomu, že své námitky podrobně rozvedli až v návrhu na zrušení části obecné povahy a podložili je odborným posudkem, přesunuli těžiště diskuze o vymezených otázkách do řízení soudního. Krajský soud však nebyl oprávněn o těchto odborných otázkách rozhodovat v tzv. „první linii“, jak bylo rozvedeno v judikatuře Nejvyššího správního soudu. Ačkoli tak navrhovatelé byli během procesu územního plánování aktivní, nemohli vytýkat odpůrkyni, že jejich námitky vypořádala kvalitativně i kvantitativně způsobem odpovídajícím konkrétnosti podaných námitek. Odpůrkyně nemohla reagovat například na otázku výpočtu zvýšení dopravy v předmětném území. Jako jednu z podmínek pro realizaci budoucí zástavby nadto uložila zajistit úpravu předmětné obecní komunikace, případně zajištění odpovídajícího dopravního značení. Proto odůvodnění vypořádání uvedených námitek navrhovatelů obstálo. K závěru odborného posudku, že se zvýšenou dopravou v území, kde se nacházejí pozemky navrhovatelů, dojde ke zvýšení rizika dopravní nehody, krajský soud konstatoval, že se nejedná o nijak přelomové zjištění. Tato skutečnost však sama o sobě nemohla bránit ve vymezení ploch Z2-5 a Z2-6 jako zastavitelných. Samotný odborný posudek ostatně připustil možnost budoucí zástavby v předmětném území za předpokladu