5 Afs 378/2020 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 378/2020- 74 - text  5 Afs 378/2020 - 98 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lukáše Hloucha a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Metropolitní spořitelní družstvo v likvidaci, IČO 255 71 150, se sídlem Balbínova 404/22, Praha 2, zast. JUDr. Miroslavem Zámiškou, Ph.D., advokátem se sídlem Na Příkopě 583/15, Praha 1, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 28, Praha 1, za účasti: JUDr. Kateřiny Martínkové, LL.M., insolvenční správkyně žalobce, sídlem Sokolská třída 966/22, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2020, č. j. 9 Af 7/2014249, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce od roku 2004 působil jako spořitelní a úvěrní družstvo. Na základě trestního oznámení Finančního analytického útvaru Ministerstva financí vyvstalo podezření, že u žalobce může docházet k neoprávněnému, záměrnému, cílenému a významnému vyvádění peněžních prostředků. Z tohoto důvodu byla u žalobce dne 29. 4. 2013 zahájena kontrola. Zároveň bylo žalobci předběžným opatřením zakázáno přijímat vklady od svých členů, poskytovat úvěry a nabývat aktiva s nenulovou rizikovou vahou ve smyslu vyhlášky č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 123/2007 Sb.“). [2] Dne 19. 9. 2013 vydala Česká národní banka jako prvostupňový orgán rozhodnutí č. j. 2013/ 10482/570 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo žalobci odňato povolení působit jako družstevní záložna podle § 28 odst. 1 písm. f) zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících (dále jen „zákon o družstevních záložnách“). Důvodem bylo zjištění nedostatků v podnikání žalobce shledaných v oblasti řízení úvěrového rizika nebankovních subjektů a rizik spojených s úvěrovými činnostmi družstva a v oblasti naplňování předpokladů řádné správy a řízení družstva v souvislosti s předcházením střetu zájmů. Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci zároveň uloženo, aby se doručením tohoto rozhodnutí, maximálně však na 120 dnů zdržel a) jakéhokoliv jednání spočívajícího v příjímání vkladů od svých členů; b) jakéhokoliv jednání spočívajícího v poskytování úvěrů svým členům; c) uzavírání nových smluv, na jejichž základě by mělo dojít k poskytnutí úvěru; d) provádění změn u smluv, na jejichž základě došlo nebo by mělo dojít k poskytnutí úvěru, včetně uzavírání dodatků nebo doplňujících dohod ke stávajícím smlouvám, jiných než směřujících k okamžitému nebo urychlenému splácení již poskytnutých úvěrů včetně změn, které by měly charakter restrukturalizace ve smyslu § 49 odst. 3 písm. d) vyhlášky č. 123/2007 Sb.; e) konání nebo nekonání, jehož důsledkem by byla automatická obnova povinnosti poskytnout úvěr, povinnost poskytnout další tranši úvěru nebo prodloužení splatnosti již poskytnutého úvěru; f) zcizování aktiv či jejich zatěžování právy třetích osob a g) jakéhokoliv jednání spočívajícího v pořizování nákupu aktiv s přiřazenou rizikovou vahou větší než 0 % ve smyslu přílohy č. 4 vyhlášky č. 123/2007 Sb., a to s výjimkou aktiv nutných k zajištění běžného provozu a s výjimkou ukládání vkladů v bankách ve smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. [3] Bankovní rada žalované (dále jen „bankovní rada“) svým rozhodnutím ze dne 17. 12. 2013, č. j. 2013/5212/110 (dále jen „rozkladové rozhodnutí“), zamítla rozklad proti prvostupňovému rozhodnutí a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění rozkladového rozhodnutí se zabývala postupně jednotlivými námitkami uvedenými v rozkladu, a to ve vztahu ke skutkovým zjištěním en bloc a průběhu řízení před žalovanou jakožto prvostupňovým orgánem a následně k dílčím skutkovým zjištěním ohledně jednotlivých obchodních případů. V závěru rozkladového rozhodnutí je obsaženo přezkoumání právního hodnocení zjištěného skutkového stavu a úvaha o přijetí opatření (odnětí povolení). [4] Bankovní rada dospěla k následujícím závěrům, které zde Nejvyšší správní soud pouze stručně shrne a podrobněji se k nim vyjádří v části věnované právnímu posouzení věci. Z hlediska procesního dospěla k závěru (1.), že žalovaná se jako prvostupňový orgán nedopustila vytýkaných pochybení při způsobu výběru vzorků kontrolovaných úvěrů (viz kapitola 1.0.1 protokolu o kontrole), ani při dokumentaci kontroly konkrétních úvěrových případů (zejm. Varoxa s.r.o. a CENTOM TRADE s.r.o.). Je logické a přirozené, že kontrola byla zaměřena ke konkrétním případům, kde bylo možno očekávat nedostatky, přičemž není podstatné, odkud kontrolní pracovníci získali poznatky o těchto případech. Žalovaná se taktéž nedopustila pochybení při zjišťování skutkového stavu věci (2.), neboť není vyloučeno, aby si správní orgán obstaral určitá skutková zjištění ještě před zahájením správního řízení, pokud jimi dále provede důkaz. Není ani vyloučeno, aby souběžně s kontrolou probíhalo správní řízení. Z kontrolního protokolu je navíc zjevné, že kontrola měla širší záběr než správní řízení. Přestože byl kontrolní protokol založen do správního spisu, je z prvostupňového rozhodnutí patrné, že nebyl podkladem pro rozhodnutí. Z tvrzení žalobce nijak nevyplývá, jakým způsobem měl protokol o kontrole zasáhnout do jeho práv. Stran podkladů pro rozhodnutí (3.) bankovní rada uvedla, že nebylo pochybením, pokud prvostupňový orgán zařadil do správního spisu pouze část úvěrové dokumentace, která postačuje k dovození ucelených závěrů o skutečnostech významných pro rozhodnutí. Žádný dozorový orgán nemůže přezkoumat v jednom kontrolním řízení činnost dozorované osoby v celém rozsahu. Co se týká shledaného porušení § 10 vyhlášky č. 123/2007 Sb. (tzn. zabezpečení a vedení systému uchovávání informací), sám žalobce uznal, že některé úkony nečinil v písemné podobě. Bankovní rada neshledala ani rychlost přípravy a vydání prvostupňového rozhodnutí za neobvyklou. [5] K jednotlivým pochybením žalobce shledaným žalovanou (4.) bankovní rada dovodila následující: - Osoby vystupující v úvěrovém vztahu – zejm. osoby vykazující znaky osob založených pouze za účelem realizace určitého podnikatelského záměru (tzv. special purpose vehicle – zkr. „SPV“) – žalovaná správně vyhodnotila rizika poskytování úvěrů tzv. readymade společnostem a vytýkala žalobci nedostatečnou obezřetnost. Stejným okruhem osob bylo založeno 14 dlužníků, kterým byly poskytnuty úvěry ve výši přes 1 mld. Kč. Žalobce však nepřijal dostatečná opatření pro účinné snížení rizik spojených s poskytnutými úvěry. - Bankovní rada se ztotožnila se závěry žalované rovněž ve vztahu k těmto specifickým znakům poskytování úvěrů žalobcem: o pořizování nespecifikovaných aktiv, o pořizovacím cenám nemovitostí, o záměrům žadatelů o úvěr, o posuzování reálnosti záměrů, o prověřování žadatelů o úvěr (vlastní zdroje financování záměrů), o posuzování finanční situace žadatelů o úvěr, o znaleckému ocenění předmětu zástav, o zprostředkovatelům úvěrů, o určování přijatelné hodnoty zajištění, o rychlosti posouzení a schválení úvěrových návrhů, o čerpání úvěru na běžné účty dlužníků v jiném peněžním ústavu, o prověřování využití úvěrových prostředků a průběžnému monitoringu, o způsobu splácení úvěrů. [6] Následně se bankovní rada věnovala analýze jednotlivých úvěrových obchodů (celkem 16 případů), mezi jinými se subjekty Varoxa s.r.o. a CENTOM TRADE s.r.o. (5.) a vypořádání námitek vznesených v průběhu správního řízení (6.). Rozkladové rozhodnutí dále obsahuje seznam navrhovaných důkazů s individuálním zdůvodněním, proč byly či nebyly přijaty a provedeny (7.). [7] Bankovní rada též vyhodnotila vytýkaná porušení právních předpisů žalobcem (8.). Konkrétně k namítanému rozsahu aplikace vyhlášky č. 123/2007 Sb. uvedla, že v tomto ohledu neshledala žádné pochybení při aplikaci úvodních ustanovení vyhlášky vymezujících předmět úpravy a pravidla obezřetného podnikání finančních institucí (§ 3 cit. vyhlášky). Dále zdůraznila, že pro přiměřenost řídicího a kontrolního systému je podstatný charakter, rozsah a složitost činností družstevní záložny. Jde tedy o jednotlivé činnosti družstevní záložny. Rizika nejsou primárně vázána k velikosti nebo druhu finanční instituce, ale k vykonávaným činnostem. Žalobce si tedy neuvědomuje, že podniká v oblastech, které vyžadují jiný než jím uplatňovaný přístup k řízení rizika. Pochybení žalobce navíc nejsou pouze administrativního charakteru. Zároveň bankovní rada odmítla přičíst zhoršení kvality úvěrového portfolia žalobce činnosti orgánu dohledu, případně orgánů činných v trestním řízení. Zatímco v červenci roku 2013 dosahoval objem pohledávek se selháním dlužníka cca 19