5 As 170/2022 — Nejvyšší správní soud

5 As 170/2022- 58 - text  5 As 170/2022 - 62 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: TEPO s.r.o., se sídlem Mostecká 3210, Kladno, zast. Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem, se sídlem Gorkého 502, Kladno, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, Masarykovo náměstí 5, Jihlava, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2022, č. j. 55 A 3/202221, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora označeného usnesení krajského soudu, kterým byla odmítnuta žaloba proti usnesení žalovaného ze dne 15. 3. 2022, č. j. 0743720/2021ERU. Dne 24. 8. 2021 podala stěžovatelka k žalovanému podnět k zahájení řízení o přestupku dle § 91a odst. 1 písm. n), respektive § 90 odst. 1 písm. j) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění účinném pro rozhodnou dobu (dále jen „energetický zákon“), jehož se měly dopustit právnická osoba Společenství vlastníků Vít. Nezvala 753754 Kladno (dále jen „SVJ“) a paní M. V. a Z. Z. tím, že v rozporu s § 87 odst. 6 energetického zákona nejméně od 23. 3. 2021 jako vlastníci nemovitosti – stavba p. č. XA, XB stojící na pozemku parc. č. XC v katastrálním území K. (dále jen „budova p. č. XD“) – neumožnily stěžovatelce, coby provozovatelce zařízení pro rozvod tepelné energie, přístup k pravidelné kontrole a provádění nezbytných prací na zařízení pro rozvod tepelné energie umístěném a přístupném v předmětné nemovitosti. Žalovaný po prošetření podnětu rozhodl usnesením č. j. 0743720/2021ERU o odložením věci podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), neboť dospěl k závěru, že podnět neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku nebo předání věci. [2] V žalobě se stěžovatelka především domáhá práva na řádné vyšetřování. Podle stěžovatelky může být podnět odložen výlučně na základě pečlivého uvážení správního orgánu. Žalovaný se však dle jejího přesvědčení věcí dostatečně nezabýval, neprovedl zjišťování skutkového stavu odbornými vyjádřeními ani znaleckými posudky a předložené důkazní prostředky vyhodnotil zcela nezákonně. Stěžovatelka tvrdí, že projednávaná věc přesahuje její vlastní zájmy, neboť jednáním podezřelých osob došlo k narušení dodávek tepla a teplé vody ze systému centrálního zásobování teplem mnoha lidem, přičemž toto jednání se svým významem blíží závažnosti protiprávních činů, u kterých soudy aplikovaly právo na účinné vyšetřování. Žalovaný v usnesení o odložení věci nesprávně zpochybnil vlastnické, respektive užívací právo stěžovatelky ve vztahu k regulační stanici s hlavními uzávěry, sběračům a rozdělovačům (hlavní uzel), případně k dalším vnitřním rozvodům tepelné energie umístěný v budově p. č. XD. Závěr žalovaného, že sekundární rozvody končí na patě budovy p. č. XD, je rovněž nesprávný. V této souvislosti stěžovatelka uvedla, že jí svědčí věcné právo přes umístěné rozvody dodávat teplo a teplou vodu z výměníku do dalších odběrných míst skrze vedení umístěné v budově p. č. XD; toto věcné právo nemohla ztratit v důsledku odpojení zmiňované budovy od centrálního zásobování teplem, ani prodejem jednotky. Závěry, které žalovaný dovodil z rozhodnutí stavebního úřadu č. j. OV/1384/193/AK jsou dle stěžovatelky nesprávné, neboť na základě rozhodnutí stavebního úřadu nemohlo dojít k odpojení průtočného vedení určeného pro dodávku tepla a teplé vody do objektů s navazujícími odběrnými místy, neboť k tomu stavební úřad není oprávněn. Stěžovatelka připomněla, že na území města Kladna vykonává licencovanou činnost ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) energetického zákona ohledně dodávky tepla a teplé vody. Tuto skutečnost musí všechny osoby respektovat. Stěžovatelka připustila, že přemístila měřící zařízení ke vstupu do budovy tak, aby nemusela vstupovat do jejích vnitřních prostor, nicméně takové řešení je dočasné a provizorní a nemění nic na jejích právech ve vztahu k sekundárním rozvodům tepla umístěných ve budově p. č. XD. Žalovanému vyčítá, že selhal v dohledu nad energetickým sektorem a neposkytl veřejnoprávní ochranu zákonem chráněných práv a oprávněných zájmů stěžovatelky a jejích odběratelů. [3] Krajský soud žalobu odmítl jako návrh podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou dle § 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a také jako nepřípustný dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 odst. 3 a § 70 písm. a) s. ř. s. Krajský soud primárně poznamenal, že prostřednictvím správního soudu se nelze domoci zahájení přestupkového řízení zahajovaného z moci úřední. Tato skutečnost vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/201939, č. 4178/2021 Sb. NSS, jakož i z usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2428/17. [4] Dále se krajský soud zabýval tím, zda stěžovatelce svědčí ochrana práva na účinné vyšetřování. Krajský soud se proto zabýval související judikaturou Ústavního soudu a dospěl k závěru, že v tomto případě se ochrany práva na účinné vyšetřování domáhat nelze. Svůj závěr odůvodnil tím, že judikatura Ústavního soudu poskytuje ochranu práva na účinné vyšetřování poškozenému v trestním řízení pouze u těch nejzávažnějších trestných činů, které jsou svými dopady srovnatelné se zásahem do práva na život, dále se jedná o trestné činy související se zákazem mučení, nelidského či ponižujícího zacházení anebo trestu, zákazem otroctví a nucených prací apod. To však není případ stěžovatelky. Krajský soud upozornil na to, že jádro žaloby tvoří polemika stěžovatelky se skutkovými a právními závěry žalovaného a s jeho hodnocením důkazů. V samotné podstatě však dle krajského soudu stěžovatelce náleží soudní ochrana prostřednictvím soukromého práva, jak vyplývá z usnesení zvláštního senátu podle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne 4. 12. 2017, čj. Konf 13/201620. Dále krajský soud uvedl, že stěžovatelka není osobou oprávněnou podat žalobu k ochraně veřejného zájmu podle § 66 s. ř. s. Závěrem soud zdůraznil že správní soudnictví slouží především k ochraně veřejných subjektivních práv. Žalobkyně (stěžovatelka) tedy musí tvrdit zkrácení svých vlastních práv; actio popularis není přípustná. Krajský soud proto uzavřel, že napadené usnesení není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., kterým by stěžovatelka mohla být zkrácena na svých právech. [5] V kasační stížnosti se stěžovatelka především znovu dovolává práva na řádné vyšetřování a namítá, že krajský soud se touto žalobní námitkou nezabýval dostatečně. Stěžovatelka se domnívá, že v souzené věci nejde jen o její zájmy, nýbrž jde též o zajištění ochrany veřejných subjektivních práv obyvatel závislých na řádném a plynulém fungování centrálních zdrojů zásobováním teplem a s tím související veřejné subjektivní procesní právo na řádný výkon úřední činnosti z moci úřední. Svoji aktivní procesní legitimaci podat žalobu a potažmo kasační stížnost stěžovatelka dovozuje z toho, že podala podnět k zahájení přestupkového řízení, o jehož vyřízení byla vyrozuměna správním orgánem. [6] Krajský soud vyložil závěry rozšířeného senátu restriktivně, což podle stěžovatelky není správné; podle stěžovatelky jsou závěry zde vyslovené aplikovatelné na nyní souzenou věc, neboť nemá jinou možnost obrany proti usnesení žalovaného o odložení věci a zároveň by se v případě zrušení předmětného usnesení mohla domoci pro sebe příznivějšího výsledku. [7] Dále stěžovatelka odkazuje na předchozí právní úpravu, obsaženou v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon č. 200/1990 Sb.“); konkrétně zmiňuje § 67 odst. 1 tohoto zákona, který rozlišuje přestupky projednávané z úřední povinnosti a přestupky, které se projednávají pouze na návrh, přitom § 66 zákona č. 200/1990 Sb. ukládá správnímu orgánu povinnost zvážit různé okolnosti, které mohou odůvodnit odložení věci ještě před zahájením správního řízení. Podle stěžovatelky je však zásadní, aby správní orgán postupoval v souladu se zásadou legality, řádně zjistil skutkové okolnosti daného případu, přičemž musí přihlížet k odborným posudkům a nesmí připustit, aby jeho skutkové závěry byly v rozporu se skutečným stavem. Žalovaný však dospěl k nesprávnému skutkovému závěru o tom, že sekundární rozvod končí na patě budovy p. č. XD a že ležaté rozvody touto budovou do vedlejších budov již nevedou. Stěžovatelka znovu uvádí, že na základě rozhodnutí stavebního úřadu se budova p. č. XD odpojila od centrálního zdroje tepla, jehož vedení probíhá i nadále skrze tuto budovu, která je situována uprostřed sekundárního rozvodu tepla mezi výměn