6 Afs 27/2022 — Nejvyšší správní soud

6 Afs 27/2022- 39 - text  6 Afs 27/2022 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudkyň Lenky Matyášové a Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: ALN spol. s r. o., sídlem Vrcovice 64, Vrcovice, zastoupené JUDr. Tomášem Samkem, advokátem, sídlem Pražská 140, Příbram, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2018, č. j. 23471/2018MZE14112, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2022, č. j. 5 A 142/2018  49, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnost. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před městským soudem [1] Rozhodnutím Státního zemědělského intervenčního fondu (dále „SZIF“) ze dne 21. 6. 2016 byla žalobkyni (do 13. 4. 2022 pod názvem AGPI Vajax spol. s r. o.) uložena povinnost vrátit 100 % poskytnuté dotace ve výši 13 500 000 Kč, která byla žalobkyni poskytnuta v rámci Programu rozvoje venkova ČR, opatření I.1.1.1. Modernizace zemědělských podniků. [2] SZIF konstatoval porušení kapitoly 3 písm. k) obecné části Pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty Programu rozvoje venkova ČR na období 20072013 pro opatření I.1.1.1. (umělé vytvoření podmínek pro přiznání dotace). Důvodem uložení povinnosti vrátit dotaci bylo zjištění, že žalobkyně neoprávněně uplatnila preferenční kritérium 1.1. (podíl příjmů ze zemědělské prvovýroby na celkových příjmech žadatele činí 45 % a více) a preferenční kritérium 3.1. (žadatel je mladý začínající zemědělec). [3] Ministerstvo zemědělství na základě odvolání žalobkyně dospělo k závěru, že SZIF se v rozhodnutí dostatečně nevypořádal s dokazováním porušení podmínek Pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty Programu rozvoje venkova. Ministerstvo rozhodnutím ze dne 9. 2. 2017 rozhodnutí SZIF ze dne 21. 6. 2016 zrušilo a věc SZIF vrátilo k novému projednání. [4] Rozhodnutím ze dne 31. 8. 2017 SZIF žalobkyni znovu uložil povinnost vrátit 100 % dotace ve výši 13 500 000 Kč, která byla žalobkyni poskytnuta v rámci Programu rozvoje venkova ČR, opatření I.1.1. Modernizace zemědělských podniků. Důvodem bylo zjištění, že žalobkyně neoprávněně uplatnila preferenční kritérium 1.1. dle přílohy č. 3 Pravidel (podíl příjmů ze zemědělské prvovýroby na celkových příjmech žadatele činí 45 % a více). SZIF konstatoval porušení kapitoly 3 písm. k) obecné části Pravidel (umělé vytvoření podmínek pro přiznání dotace). [5] Odvolání žalobkyně proti rozhodnutí SZIF ze dne 31. 8. 2017 Ministerstvo zemědělství rozhodnutím ze dne 15. 5. 2018 zamítlo a potvrdilo rozhodnutí SZIF. [6] Rozhodnutí ministerstva žalobkyně napadla žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl. [7] Městský soud uvedl, že po zrušení prvního rozhodnutí SZIF v této věci byl spisový materiál doplněn o listiny předložené žalobkyní Finančnímu úřadu v Písku (výkaz zisku a ztráty žalobkyně v druhovém členění ke dni 31. 12. 2010, rozvaha ke dni 31. 12. 2010 a příloha k účetní závěrce v plném rozsahu) a sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Písek ze dne 16. 3. 2017. Z těchto listinných důkazů SZIF při zjišťování skutkového stavu věci vycházel. V případě dokazování listinou je dokazování provedeno založením listiny do spisu, § 51 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podle nějž musí být účastníci vyrozuměni o provádění důkazů mimo ústní jednání, se neuplatní. [8] Městský soud nepřisvědčil námitce, že správní orgány založily své skutkové a právní závěry na závěrech Evropského účetního dvora obsažených v jeho kontrolní zprávě. Správní orgány v odůvodnění svých rozhodnutí konstatovaly závěry Evropského účetního dvora, ale pouze v rámci popisu historie věci, neboť ke zjištění skutkového stavu věci bylo ve správním řízení provedeno vlastní dokazování. Městský soud tak shledal irelevantní námitku žalobkyně, že se nemohla seznámit s kontrolní zprávou Evropského účetního dvora a nebyla účastníkem řízení, v jehož rámci byla vykonána kontrola. [9] Důvodnou neshledal městský soud ani námitku, že žalobkyni nebylo řádně umožněno seznámit se s podklady rozhodnutí, neboť výzva k vyjádření nebyla označena správným jednacím číslem a čas poskytnutý žalobkyni k seznámení se spisem byl příliš krátký. Výzva SZFI ze dne 26. 4. 2017 byla sice označena jiným číslem jednacím než první rozhodnutí SZFI v této věci, z obsahu výzvy však bylo jednoznačně seznatelné, že žalobkyně byla vyzvána k vyjádření a nahlédnutí do spisů, které se týkají řízení o vrácení dotace v rámci opatření I.1.1.1. Modernizace zemědělských podniků ve výši 13 500 000 Kč a řízení o vrácení dotace v rámci téhož opatření ve výši 9 016 000 Kč (obě řízení zahájena dne 21. 12. 2015). Výzva SZIF ze dne 26. 4. 2017 k nahlédnutí do spisu výslovně umožňovala sjednání i jiného termínu, resp. jiného časového prostoru k nahlížení do spisu. Městský soud dále zdůraznil, že § 36 odst. 3 správního řádu se uplatní v odvolacím řízení pouze tehdy, pokud jde o podklady rozhodnutí nově pořízené odvolacím správním orgánem. Žalovaný žádné podklady nepořídil. Do spisu byl v průběhu odvolacího řízení založen pouze jeden listinný důkaz předložený žalobkyní, nebyl tedy důvod ji vyzývat k seznámení se s podklady rozhodnutí a k vyjádření se k nim. [10] Důvodná dle městského soudu nebyla ani námitka, že dokumenty, na které správní orgány odkazovaly, nejsou založeny ve správním spisu. Městský soud uvedl, že z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že SZIF v období od 16. 3. 2017 do 7. 4. 2017 listiny do spisu založil a žalobkyně se mohla s podklady seznámit v rámci nahlížení do spisu, k němuž byla vyzvána. [11] K námitce, že v rámci odvolání žalobkyně doplnila návrhy důkazů, z nichž by byl prokázán opak skutkových závěrů SZIF, městský soud konstatoval, že žalobkyně předložila žalovanému nájemní smlouvu uzavřenou se společností AGPI, a. s. Smlouva byla založena do spisu a žalovaný ve svém rozhodnutí i z tohoto důkazu vycházel. [12] K námitce porušení zásady legitimního očekávání městský soud odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž jsou za dodržení všech podmínek dotací odpovědni výlučně příjemci podpor. Žalobkyně nemohla mít pouze na základě skutečnosti, že s ní SZIF uzavřel dohodu o poskytnutí dotace, legitimní očekávání, že splnila veškerá kritéria stanovená Pravidly. Uzavřením dohody o poskytnutí dotace vzniká příjemci legitimní očekávání, že mu bude dotace vyplacena v souladu s touto dohodou, avšak pouze v případě, že skutečně byly splněny všechny stanovené podmínky pro poskytnutí dotace. Uzavření dohody o poskytnutí dotace není ujištěním poskytovatele dotace příjemci, že splnil veškeré podmínky pro poskytnutí dotace. Žalobkyni se od SZIF nedostalo žádného konkrétního ujištění, které je předpokladem práva dovolávat se legitimního očekávání. Poskytovatel dotace je oprávněn i poté, co byly vyplaceny finanční prostředky, prověřit, zda podmínky dotace byly skutečně splněny. [13] K námitce, že nařízení vrácení dotace je v rozporu s čl. 7 odst. 3 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 809/2014, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o integrovaný administrativní a kontrolní systém, opatření pro rozvoj venkova a podmíněnost, městský soud shrnul, že v projednávané věci platba SZIF nebyla provedena omylem. Je třeba odlišovat platbu dotace, která se následně ukázala neoprávněnou, od platby provedené omylem. [14] K námitkám směřujícím proti závěrům správních orgánů o skutkovém stavu věci a vyvozených následcích městský soud konstatoval, že skutkový stav prezentovaný správními orgány odpovídá provedenému dokazování. Veškerá činnost žalobkyně v roce 2010 proběhla v posledních dvou dnech tohoto roku, a to v rámci propojených společností, přičemž veškeré platby proběhly hotovostně, zemědělská činnost žalobkyně v roce 2010 spočívala pouze v tom, že na pozemcích pronajatých od svého jediného společníka (společnosti AGPI, a.s.) pěstovala trávu kolem hal na chov slepic ve vlastnictví společnosti AGPI, a.s., jejíž sklizeň zajistila další společnost (Bonas spol. s r.o.). Žádnou jinou činnost žalobkyně v roce 2010 nevykonávala, neměla žádné zaměstnance, nedisponovala žádnými stroji, přístroji, zařízeními, budovami či stavbami. [15] Městský soud souhlasil s žalobkyní potud, že SZIF ve svém rozhodnutí neuvedl, z jakých podkladů vycházel při závěru, že žalobkyně nebyla v roce 2010 vedena jako subjekt obhospodařující půdu zanesenou v evidenci půdy a nebyla evidována jako chovatel hospodářských zvířat. Dle městského soudu lze předpokládat, že SZIF tyto skutečnosti zjistil v rámci svého interního přístupu do příslušných evidencí, o čemž však není založen doklad ve spisové dokumentaci. Tyto skutečnosti však nebyly podstatné pro rozhodnutí věc