6 Afs 3/2022 — Nejvyšší správní soud

6 Afs 3/2022- 33 - text  6 Afs 3/2022 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: K. H., zastoupené Mgr. Terezou Ječnou, advokátkou, sídlem Štefánikova 1347, Mladá Boleslav, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 11. 2020, č. j. 41856/20/ 520010422711473, č. j. 41857/20/520010422711473 a č. j. 41858/20/520010422711473, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 11. 2021, č. j. 52 Af 2/2021110, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Správce daně vydal ve dnech 18. a 19. 7. 2019 tři platební výměry, kterými žalobkyni vyměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2014, 2015 a 2016. [2] V uvedených zdaňovacích obdobích byly na žalobkynin bankovní účet připisovány finanční částky označené jako dary pro křesťanské uprchlíky v Iráku, z bankovních výpisů však vyplývalo, že žalobkyně finanční prostředky využívala pro osobní potřebu. Dle správce daně žalobkyně neodstranila pochybnosti ohledně použití plateb připsaných na její bankovní účet na financování jí uváděné charitativní pomoci uprchlíkům v Iráku prostřednictvím sdružení ICOM (International Christian Outreach Ministry), nebylo tedy prokázáno naplnění podmínek pro aplikaci osvobození od daně dle § 4a odst. 1 písm. k) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále též „ZDP“), a tyto platby posoudil jako příjmy podle § 10 ZDP. [3] Žalovaný k odvolání žalobkyně svými rozhodnutími ze dne 5. 11. 2020 vyměřenou daň z příjmů fyzických osob snížil, neboť ve vztahu k darům od příbuzných (otce a bratra) měl za to, že tyto jsou od daně z příjmů osvobozeny dle § 10 odst. 3 písm. c) ZDP. Ve vztahu k ostatním darům však setrval na stejném právním hodnocení jako správce daně. [4] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, který žalobu neshledal důvodnou a zamítl ji. [5] Krajský soud zrekapituloval, jakými principy je ovládáno dokazování v daňovém řízení. Potvrdil, že správce daně ve výzvě k odstranění pochybností předestřel důvodné pochybnosti ohledně žalobkynina daňového tvrzení, proto bylo na žalobkyni, aby svá tvrzení, že se nejednalo o zdanitelný příjem, prokázala. Dle soudu nebylo pochyb o právním titulu připsaných plateb na žalobkynin bankovní účet, pochybnosti panovaly ohledně použití přijatých darů. Žalobkyně nezpochybňovala zjištění finančních orgánů ohledně pohybů na svém bankovním účtu. Tvrdila, že peníze od dárců se shromažďovaly na jejím účtu, do Iráku však nebyly přeposílány přímo, nákupy potřebných věcí prováděl její manžel, který často pobýval na území Iráku, přičemž tyto platby prováděl z prostředků uložených na jeho účtu, resp. účtu evidovaném na jeho jméno. Prostředky na účtu žalobkyně byly často použity na běžné potřeby žalobkyně a její rodiny. [6] Za této situace bylo tedy dle soudu na žalobkyni, aby prokázala, že manžel žalobkyně veškeré finanční prostředky určené pro irácké křesťany těmto osobám předal, resp. že dary byly poskytnuty ze společného jmění manželů H.. To se jí však prokázat nepodařilo, když i při jednání soudu připustila, že nebyla vedena přesná evidence, na co byl konkrétně ten či onen dar od konkrétního dárce použit, a že nemá doklady o předání částek či věcí potřebným osobám v Iráku v hodnotě odpovídající částkám zaslaným dárci na její účet, neboť v Iráku není běžné vydávat o každém nákupu doklad, natož aby měla doklady o tom, že všechny tyto dary byly zakoupeny z prostředků náležejících do společného jmění žalobkyně a jejího manžela. Nelze proto tvrdit, že pochybnosti správce daně byly odstraněny, přičemž je neodstranila ani obecná výpověď manžela žalobkyně. Manžel žalobkyně ve své svědecké výpovědi před správcem daně zdůraznil, že „má na starosti skoro 200 rodin“ v Iráku, „pomoc je 2 x měsíčně“ a že „z České republiky je to jen malá část darů, je to mezinárodní“. Žalobkyně neprokázala a orgány finanční správy v daňovém řízení nezjistily žádné jiné příjmy spadající do společného jmění manželů H., nežli příjmy připsané ve prospěch předmětného bankovního účtu jako dary pro irácké křesťanské uprchlíky (kromě jedné částky zaslané manželem žalobkyně na předmětný účet jako dar žalobkyni) a příjmy ve formě dávek státní sociální podpory. [7] Postrádalo tedy smysl podrobně se zabývat i dalšími důkazy, jimiž chtěla žalobkyně prokazovat rozsah charitativní činnosti manžela žalobkyně v Iráku, která byla financována (dle manžela žalobkyně) mezinárodně (nikoliv tedy pouze z prostředků žalobkyně a jejího manžela), neboť jak již vysvětlil žalobkyni na straně 9 platebních výměrů správce daně a pod body 38 až 41 ve svých rozhodnutích žalovaný, charitativní činnost manžela nebyla zpochybněna, stejně tak otázka rozsahu této činnosti nebyla předmětem dokazování. Otázkou bylo, zda a vůbec byly finanční prostředky zaslané na účet žalobkyně (v předmětných zdaňovacích obdobích) a určené na charitativní činnost skutečně na tuto činnost vynaloženy. Z videa o poskytování pomoci, z fotek pravidelné potravinové pomoci, z potvrzení od několika rodin, kterým je poskytována pravidelná pomoc, z dokumentů o nákupu letenek pro pana H. apod. nelze z povahy věci zjistit, zda tyto aktivity byly financovány z prostředků žalobkyně, resp. z prostředků náležejících do společného jmění žalobkyně a jejího manžela. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [8] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. [9] V prvé řadě namítá, že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Pouhý odkaz na vyjádření jedné ze stran není dostatečným odůvodněním. [10] Stěžovatelka dále rekapituluje, že dle soudu zůstalo sporné, zda dary, které iráčtí uprchlíci obdrželi, byly poskytnuty ze společného jmění manželů či nikoliv. S tím stěžovatelka nesouhlasí. S ohledem na zastupitelnou povahu peněžních prostředků a existenci společného jmění manželů je nepodstatné, zda byly dary předány, resp. poskytnuty z účtu, na který byly poukázány, nebo z jiného účtu v rámci společného jmění manželů. Darované peněžní prostředky (zastupitelná věc) byly předány dál potřebným osobám prostřednictvím účtu stěžovatelčina manžela přímo v Iráku, což stěžovatelka doložila (viz níže). S ohledem na zastupitelnou generickou povahu peněžních prostředků a existenci společného jmění manželů není možné požadovat ztotožnění konkrétní bezhotovostní platby. Pokud by nebyly použity prostředky ze společného jmění, nebylo by možno dary vůbec poskytnout. Za této situace také není rozhodná výše příjmu stěžovatelčina manžela. [11] Dle stěžovatelky je rozsudek krajského soudu nekonzistentní, neboť na jednu stranu konstatuje, že nemá pochybnosti o tom, že pomoc byla uprchlíkům poskytována a že není potřebné dokazovat její výši, avšak zároveň po stěžovatelce požaduje doložit, že dary byly poskytnuty a že byly poskytnuty ze společného jmění. [12] Ačkoliv stěžovatelka předložila rozsáhlé důkazy prokazující poskytování pomoci (např. v podobě videí, fotek pravidelné potravinové pomoci, potvrzení od několika rodin, kterým je poskytována pravidelná pomoc, zpráv o poskytování pomoci apod.) žalovaný je jako důkazy neuznal a navíc i další navržené důkazy v podobě výslechu svědků odmítl provést. Pokud žalovaný odmítl důkazy provést, nemůže být stěžovatelce tato skutečnost kladena za vinu. Tímto postupem žalovaný znemožnil zjistit skutkový stav. [13] Doklady o nákupech předložené manželem stěžovatelky jsou jedním z důkazů prokazujících předávání darů v letech 20142016 potřebným osobám v Iráku. Žalovaný ani krajský soud se vůbec nevyjádřili k dalším předloženým důkazům – videím a fotografiím zachycujícím průběh charitativní činnosti v Iráku. Žalovaný i krajský soud zcela opomíjí odlišnost situace v Iráku, kde není běžné vydávat o každém nákupu doklad. Přestože je situace v Iráku složitá, manžel stěžovatelky podrobně zdokumentoval předání darů. Žalovaný ani krajský soud však tyto důkazy v rozporu se zásadami daňového řádu dostatečně nevyhodnotili. [14] Dle názoru stěžovatelky tak není možný jiný závěr, než že dary poukázané na její účet nebyly a nemohly být jejím příjmem, neboť byly prostřednictvím jejího manžela použity na pomoc potřebným osobám přímo v Iráku. [15] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti vyjádřil přesvědčení, že rozsudek krajského soudu naplňuje kritéria přezkoumatelnosti. Z rozsudku je zřejmé, jakými úvahami byl soud při hodnocení žalobních bodů veden a k jakým závěrům dospěl. K věci samé zopakoval, že na stěžovatelku obrazně řečeno přešlo důkazní břemeno týkající se jejích tvrzen