6 As 148/2022 — Nejvyšší správní soud

6 As 148/2022- 36 - text  6 As 148/2022 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: NA Engineering s.r.o., sídlem Na Anežce 109, Horoušany, zastoupená JUDr. Zuzanou Smítkovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Trojanova 2022/12, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, sídlem Na Františku 32, Praha 1, týkající se žaloby proti nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícímu ve vydání opatření Licenční správy Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 5. 8. 2011, zn. 30734/2011/07400, PID MIPOX01L01Q3, ve znění usnesení Licenční správy Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 30. 12. 2013, č. j. 30734/2011/07400, PID MIPOX01RG98F, a v nepřijetí opatření dle závěrečného stanoviska veřejného ochránce práv ze dne 7. 11. 2013, sp. zn. 6467/2012/VOP/PN, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2022, č. j. 5 A 7/202034, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalovaný opatřením ze dne 5. 8. 2011, zn. 30734/2011/07400, s odvoláním na čl. 4 bod 1 nařízení Rady (ES) č. 428/2009 ze dne 5. 5. 2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití, a zákon č. 594/2004 Sb., jímž se provádí režim Evropských společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití (dále jen „prováděcí zákon č. 594/2004 Sb.“), sdělil žalobkyni, že zboží vyvážené běloruské společnosti AEROMASH by mohlo být celé nebo jeho část určeno k použití ve spojení s vývojem, výrobou, nakládáním, provozem, údržbou, skladováním, zjišťováním nebo rozšiřováním chemických, biologických nebo jaderných zbraní nebo jiných jaderných výbušných zařízení nebo s vývojem, výrobou, údržbou nebo skladováním raketových systémů schopných takové zbraně nést. Z tohoto důvodu lze proto vývoz zboží (zboží dvojího použití) jmenované běloruské společnosti uskutečnit pouze na základě individuálního vývozního povolení uděleného Licenční správou Ministerstva průmyslu a obchodu. Až do odvolání tak byl vůči žalobkyni tímto opatřením zaveden režim omezeného vývozu zboží pro uvedenou společnost (dále jen „opatření catchall“). [2] Následně žalovaný vydal dne 30. 12. 2013 pod č. j. 30734/2011/07400 opravné usnesení, v němž vymezil konkrétní druhy zboží, kterého se opatření "catchall" týká (komponenty, přípravky nebo technologie použitelné pro vývoj nebo výrobu bezpilotních vzdušných prostředků nebo trenažerů pro výcvik vojenských pilotů), a opravil citaci přímo použitelného evropského předpisu odkazem na čl. 4 bod 1 a 2 nařízení (dále jen „opravné usnesení“). Co do svého obsahu opravné usnesení fakticky nahradilo text původního opatření "catchall". [3] Dne 17. 1. 2020 žalobkyně podala u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícímu ve vydání opatření "catchall", ve znění opravného usnesení, a v nezrušení tohoto opatření dle stanoviska veřejného ochránce práv. V žalobě podrobně rozvedla, jak vydané opatření konkrétně porušuje její práva, v čem spočívá jeho nezákonnost a proč popisovaný zásah nadále trvá. [4] Městský soud v Praze usnesením označeným v záhlaví podanou žalobu odmítl. Opatření "catchall" a opravné usnesení posoudil jako rozhodnutí ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a s ohledem na subsidiární povahu zásahové žaloby vůči žalobě proti rozhodnutí (§ 85 s. ř. s.) dospěl k závěru, že podaná žaloba na ochranu před nezákonným zásahem není přípustná [§ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Městský soud zároveň nepřistoupil k poučení žalobkyně o možnosti provedení změny žaloby (z žaloby zásahové na žalobu proti rozhodnutí), neboť vzhledem k datu oznámení opatření "catchall" žalobkyni (dne 18. 8. 2011) a datu oznámení opravného usnesení (dne 20. 1. 2014) zjevně uplynula dvouměsíční zákonná lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí (§ 72 odst. 1 s. ř. s.). [5] V odůvodnění usnesení městský soud vycházel ze skutečnosti, že v případě zboží neuvedeného v příloze I nařízení vývozce nemusí žádat o povolení pro vývoz (viz čl. 3 odst. 1 nařízení a contrario). Oznámením sdělení, že k vývozu zboží dvojího použití bude vyžadováno povolení (čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení), dochází k dotčení právní sféry žalobkyně, neboť jí tím vznikla nová povinnost zažádat v každém individuálním případě o povolení k vývozu, která dříve neexistovala (materiální znak rozhodnutí). S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu městský soud shledal rovněž naplnění formálního znaku rozhodnutí. Z opatření "catchall", ve znění opravného usnesení, zřetelně vyplývá, jaká konkrétní povinnost žalobkyni vznikla, jaký je právní základ této povinnosti, rozhodnutí byla označena spisovou značkou, podepsána a datována. Pravomoc žalovaného k vydání rozhodnutí je zakotvena v § 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 594/2004 Sb. Městský soud dále uvedl, že z právních předpisů vyplývá rovněž procedura (formalizovaný postup) přijetí rozhodnutí, byť minimalistická. Rozhodnutí také bylo žalobkyni oznámeno a žalovaný ve věci vedl spisovou dokumentaci. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [6] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti usnesení městského soudu kasační stížnost, v níž obsáhle popsala skutkové okolnosti daného případu a průběh ukládání napadeného opatření "catchall" a opravného usnesení, včetně zmaření stěžovatelčiny spolupráce s běloruskou společností. Dle stěžovatelky již po dobu 11 let dochází k porušování jejího ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces a práva na soudní ochranu, porušena byla také zásada legality. Dle stěžovatelky nadále trvá zásah žalovaného v podobě vydaného opatření "catchall" a rovněž nečinnost žalovaného, který nepřistoupil ke zrušení tohoto opatření v přezkumném řízení. [7] Stěžovatelka nesouhlasila se závěrem městského soudu, že opatření "catchall" a opravné usnesení představují rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. Dle jejího názoru nenaplňují materiální stránku rozhodnutí, neboť přímo nezakládají, nemění, ani neruší stěžovatelčina práva, pouze zasahují do její právní sféry, což je definiční znak zásahu. Opatření "catchall" pouze omezilo stěžovatelku při nakládání s dotčeným zbožím při jejím podnikání, avšak teprve následné rozhodnutí o (ne)povolení vývozu představuje rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. [8] Stěžovatelka namítala, že nebyl naplněn ani formální znak rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., neboť opatření "catchall" a opravné usnesení nesměřovaly výlučně vůči stěžovatelce (byť byla v jejich záhlaví označena), nýbrž vůči všem osobám, které mají v úmyslu vyvážet dotčené zboží jmenované běloruské společnosti. Stěžovatelka tedy nebyla konkrétním individualizovaným adresátem správního úkonu, a tedy se nemohlo jednat o rozhodnutí. Dle stěžovatelky nebyl naplněn formální znak rozhodnutí také z toho důvodu, že žádný právní předpis neupravuje postup žalovaného při vydávání opatření. Stěžovatelka v této souvislosti poukázala na skutečnost, že nebyla účastníkem žádného správního řízení a nemohla obsah vydaného opatření nijak ovlivnit. Stěžovatelka připodobnila vydané akty usnesením zastupitelstva kraje, která taktéž nejsou rozhodnutími ve smyslu § 65 s. ř. s. [9] K odkazu městského soudu na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2018, č. j. 9 As 79/201641, které se zabývalo posouzením povahy výtky vedoucího státního zástupce jako rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., stěžovatelka namítla, že městský soud argumentaci obsaženou v tomto judikátu vytrhl z kontextu. Sama naopak zdůraznila jinou jeho pasáž, že vytýkanému musí být dán prostor k vyjádření, k čemuž v dané věci nedošlo. [10] Dle stěžovatelky opatření "catchall" neobsahuje ani náležitosti rozhodnutí (odůvodnění a poučení o opravném prostředku). Stěžovatelka rovněž poukázala na vady jeho odůvodnění, které je natolik obecné, že z něj nelze seznat, proč žalovaný k přijetí opatření přistoupil. Opravné usnesení sice tyto náležitosti již nepostrádá, nicméně ani jeho vydání nepředcházelo žádné řízení, jehož by byla stěžovatelka účastníkem a v němž by mohla uplatnit svá procesní práva. [11] Stěžovatelka dále poukázala na výslovné znění zákona, který hovoří o „sdělování, zda k vývozu zboží dvojího použití bude vyžadováno povolení“, nikoli o „udělování povolení“ jako v případě jiných kompetencí žalovaného. [12] Povaha napadaných aktů (jako nezákonných zásahů, nikoli rozhodnutí) vyplývá dle stěžovatelky rovněž z usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2018, sp. zn. III. ÚS 1384/17, kterým byla odmítnuta její ústavní stížnost. [13] Stěžovatelka rovněž městskému soudu vytkla, že se nezabýval namítanou nečinností žalovaného, kte