6 As 219/2021 — Nejvyšší správní soud

6 As 219/2021- 35 - text  6 As 219/2021 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: Oživení, z. s., sídlem Muchova 232/13, Praha 6, zastoupeného Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem, se sídlem Lublaňská 398/18, Praha 2, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, týkající se žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2021, č. j. 29 Af 24/2019122, takto: I. Kasační stížnost žalovaného se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Posuzovaná věc se týká poplatku 10 000 Kč, jímž bylo zpoplatněno podání podnětu k zahájení správního řízení z moci úřední podle § 259 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném do 25. 11. 2019 (dále jen „ZZVZ“), a důsledků spojených se zrušením tohoto ustanovení nálezem sp. zn. Pl. ÚS 7/19 ze dne 30. 10. 2019 (N 181/96 SbNU 274; 309/2019 Sb.). [2] Žalobce podal dne 25. 10. 2016 podnět žalovanému k zahájení správního řízení z moci úřední a současně zaplatil poplatek 10 000 Kč za podání tohoto podnětu, jak vyžadoval § 259 odst. 1 ZZVZ. Žalovaný na základě tohoto podnětu získal pochybnosti ohledně souladu postupu zadavatele veřejné zakázky se zákonem, a proto zahájil správní řízení z moci úřední. O tom informoval žalobce dne 18. 11. 2016. Žalobce poté vyzval žalovaného k vrácení částky 10 000 Kč jako bezdůvodného obohacení, neboť § 259 ZZVZ pokládal za neústavní. [3] Žalovaný na výzvu žalobce reagoval sdělením ze dne 29. 11. 2016, ve kterém odmítl nárok žalobce a zaplacený poplatek žalobci nevrátil. [4] Žalobce se následně domáhal částky 10 000 Kč nejprve v občanském soudním řízení, a to žalobou ze dne 1. 12. 2016. Rozsudek vydaný v této věci byl zrušen nálezem sp. zn. II. ÚS 3621/17 ze dne 27. 11. 2018 (N 192/91 SbNU 389), v němž Ústavní soud dovodil, že stěžovatel se má domáhat ochrany ve správním soudnictví. Následně bylo občanské soudní řízení usnesením zastaveno a žalobce byl poučen o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí ve správním soudnictví ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení s tím, že v takovém případě platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení. [5] Žalobce v této lhůtě podal žalobu proti rozhodnutí, přičemž za rozhodnutí ve smyslu § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), označil sdělení žalovaného ze dne 29. 11. 2016. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 12. 2020 žalobce vyzval k úpravě žaloby. Dospěl k předběžnému závěru, že sdělení žalovaného není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť nevykazuje žádné formální znaky rozhodnutí, a že správný žalobní typ k ochraně práv žalobce je žaloba na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu dle § 82 a násl. s. ř. s. Žalobce poté změnil žalobu tak, že se domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím ve sdělení žalovaného ze dne 29. 11. 2016 a dále ve skutečnosti, že žalovaný nevrátil žalobci požadovanou částku 10 000 Kč odpovídající zaplacenému poplatku za podání podnětu. [6] Krajský soud rozhodl, že zásah žalovaného spočívající „v nezákonném zadržování částky ve výši 10 000 Kč coby poplatku za podání podnětu k zahájení správního řízení z moci úřední dle § 259 odst. 1 ZZVZ“ je nezákonný. Žalovanému přikázal, aby žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku vrátil částku ve výši 10 000 Kč na účet žalobce. [7] Krajský soud vyložil, že nemůže na věc aplikovat § 259 ZZVZ, který byl nálezem sp. zn. Pl. ÚS 7/19 zrušen jako neústavní. S ohledem na to shledal, že žalovaný se dopouští nezákonného zásahu spočívajícího v zadržování částky 10 000 Kč uhrazeného na neústavním poplatku. Podle krajského soudu jde o zásah trvající, a proto přikázal žalovanému, aby v zásahu nepokračoval a zadržovaný poplatek vrátil žalobci. K požadavku žalobce, aby krajský soud žalovanému stanovil povinnost uhradit žalobci úrok z prodlení analogicky dle § 254 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, krajský soud uvedl, že tzv. úrok z nesprávně stanovené daně, který daňovému subjektu, vůči němuž bylo správcem daně vydáno rozhodnutí v nalézacím řízení, které bylo později zrušeno pro nezákonnost či nesprávný úřední postup nebo prohlášeno za nicotné, vzniká ex lege, přičemž o jeho oprávněnosti a zejména konkrétní výši rozhoduje samotný správce daně, jehož rozhodnutí či postup byl shledán nezákonným. Z uvedených důvodů krajský soud dovodil, že není povolán k posouzení oprávněnosti nároku žalobce, či dokonce stanovení konkrétní výše úroku. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [8] Proti rozsudku podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost. [9] V kasační stížnosti stěžovatel v prvé řadě namítal, že žaloba byla projednána v řízení o nesprávném žalobním typu. Krajský soud měl vést řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a v něm měl posoudit zákonnost sdělení, jímž bylo odepřeno plnění žalobci. Krajský soud dostatečně neodůvodnil, proč umožnil žalobci změnu žaloby. [10] Dále stěžovatel namítal, že krajský soud dostatečně neposoudil, zda byly naplněny podmínky pro konstatování nezákonného zásahu stěžovatele. Nedostatečně odůvodněn je závěr, že zadržování (odmítnutí vrácení) částky 10 000 Kč vůbec je zásahem, jakož i to, že jde o zásah trvající. [11] Ve vztahu k zákonnosti zásahu stěžovatel zdůraznil, že k vybrání poplatku za podnět došlo v souladu s tehdy platným zněním § 259 ZZVZ. Ačkoli ustanovení § 259 ZZVZ bylo zrušeno nálezem Pl. ÚS 7/19, účinky zrušení nastaly až dnem, kdy byl nález Ústavního soudu publikován ve Sbírce zákonů. Výběr poplatku je z hlediska správy daní relevantním úkonem a tento výběr proběhl před vyhlášením a publikací nálezu, a tedy v souladu se zákonem. Zrušení ustanovení § 259 ZZVZ neznamená, že veškeré poplatky zaplacené podle tohoto ustanovení budou postaveny „mimo zákon“. Takový výklad z dotčeného nálezu nijak nevyplývá a neodpovídá ani úpravě účinků spojených s nálezy Ústavního soudu podle Ústavy a zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Jelikož o nezákonnosti lze uvažovat teprve od okamžiku vyhlášení nálezu sp. zn. Pl. ÚS 7/19, byla navíc žaloba podána předčasně. Navíc krajský soud ani neurčil, kdy se stal zásah nezákonným, a tedy ani kdy se stěžovatel dostal do prodlení s vrácením poplatku. [12] Stěžovatel rovněž namítal, že krajský soud vynesl nepřípustnou kombinaci výroků, a to deklaratorní výrok a výrok přikazující vrácení částky 10 000 Kč. Tato kombinace ovšem není přípustná. V úvahu nepřichází ani stanovení lhůty správnímu orgánu, do které by měl s nezákonným zásahem přestat; správní orgán je povinen nepokračovat v porušování žalobcova práva okamžikem právní moci rozsudku. V řízení o kasační stížnosti je podle stěžovatele třeba jednoznačně vyřešit procedurální rámec vrácení poplatku dle zrušeného § 259 ZZVZ. Stěžovatel potřebuje mít postaveno najisto, podle jakého zákonného ustanovení měl vybrané finanční prostředky vrátit. Konečně stěžovatel namítá rovněž nepřezkoumatelnost bodu napadeného rozsudku, v němž se krajský soud vyjadřuje k požadavku žalobce týkajícího se povinnosti stěžovatele uhradit žalobci úrok z prodlení, a závěry krajského soudu k této otázce rozporuje. [13] Žalobce nevyužil možnosti se ke kasační stížnosti vyjádřit. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [14] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná. [15] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), v mezích jejího rozsahu a přípustně uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [16] Podle § 259 ZZVZ ve znění účinném do 25. 11. 2019, tedy přede dnem zrušení tohoto ustanovení nálezem sp. zn. Pl. ÚS 7/19, platilo: (1) Za podání podnětu k zahájení správního řízení z moci úřední Úřad od toho, kdo podnět podal, vybere poplatek ve výši 10 000 Kč za každou veřejnou zakázku, ve vztahu k jejímuž zadávání je v podnětu uvedeno pochybení. (2) Podaloli podnět více osob společně, vybere se poplatek podle odstavce 1 pouze jednou. (3) Poplatek je splatný s podáním podnětu na účet Úřadu. (4) Nebylli s podáním podnětu poplatek ve lhůtě dle odstavce 3 zaplacen, podnět se nevyřizuje. (5) Poplatek se nevrací. (6) Osvobození od poplatku ani prodloužení lhůty pro zaplacení poplatku není přípustné. (7) Zákon o správních poplatcích se nepoužije. [17] V posuzované věci žalobce zaplatil poplatek podle citovaného ustanovení v době jeho účinnosti. Bezprostředně p