6 As 354/2021 — Nejvyšší správní soud

6 As 354/2021- 35 - text  6 As 354/2021 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: Zelený Sport Defence s.r.o., sídlem Slatina 116, zastoupená MUDr. Mgr. Ivanem Langrem, advokátem, sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1, týkající se žaloby proti rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu ze dne 21. 12. 2016, č. j. MPO 26625/16/10200/01000, č. j. MPO 26877/16/ 10200/01000, č. j. MPO 26892/16/10200/01000, č. j. MPO 27470/16/10200/01000, č. j. MPO 27613/16/10200/01000, č. j. MPO 27615/16/10200/01000, č. j. MPO 27620/16/ 10200/01000, č. j. MPO 27646/16/10200/01000, č. j. MPO 27757/16/10200/01000, č. j. MPO 27759/16/10200/01000, č. j. MPO 27773/16/10200/01000, č. j. MPO 27784/16/10200/01000, č. j. MPO 27787/16/10200/01000, č. j. MPO 27808/16/10200/01000, č. j. MPO 27854/ 16/10200/01000, č. j. MPO 27862/16/10200/01000, č. j. MPO 27868/16/10200/01000, č. j. MPO 27876/16/10200/01000, č. j. MPO 27894/16/10200/01000, č. j. MPO 27898/ 16/10200/01000, č. j. MPO 27911/16/10200/01000, č. j. MPO 27932/16/10200/01000, č. j. MPO 28058/16/10200/01000, č. j. MPO 28141/16/10200/01000, č. j. MPO 28209/ 16/10200/01000, č. j. MPO 28215/16/10200/01000, č. j. MPO 28234/16/10200/01000, č. j. MPO 28243/16/10200/01000 a č. j. MPO 28256/16/10200/01000, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2021, č. j. 3 A 24/2017547, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Rozhodnutími žalovaného bylo žalobkyni na dobu nezbytně nutnou pozastaveno čerpání příslušných licencí (specifikovaných v rozhodnutích žalovaného) pro provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem, a to z důvodu ochrany veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva dle § 19 odst. 2 zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 38/1994 Sb.“); v některých případech bylo na dobu nezbytně nutnou pozastaveno čerpání povolení k přepravě, dovozu, či vývozu dle § 7a odst. 1 nebo § 8d odst. 1 zákona č. 228/2005 Sb., o kontrole obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů, a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 228/2005 Sb.“). [2] Pozastavení čerpání příslušných licencí a povolení žalovaný v rozhodnutích shodně odůvodnil tak, že v řízení bylo prokázáno, že s dřívějším jednatelem žalobkyně bylo zahájeno trestní stíhání pro trestné činy nedovoleného ozbrojování a provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence, tedy takové trestné činy, jež přímo souvisejí s činnostmi, ke kterým žalobkyni opravňují licence a povolení, ohledně jejichž pozastavení byla správní řízení zahájena a vedena. Dále měl žalovaný za prokázané, že ačkoliv stíhaná osoba již nepůsobí ve funkci jednatele žalobkyně (jednatelkou byla v době vydání rozhodnutí již jeho manželka), má nadále vliv na jednání a činnost žalobkyně, neboť zůstal 50% společníkem stěžovatelky. Žalovaný taktéž poukázal na majetkové a personální propojení žalobkyně se společnostmi ZELENÝ SPORT s.r.o. (dále jen „společnost ZELENÝ SPORT“) a MULTIAGRO v.o.s. Slatina (dále jen „společnost MULTIAGRO“) s tím, že provedené kontroly v sídle těchto společností prokázaly pochybení při nakládání se zbraněmi, municí a výbušninami (materiál byl protiprávně skladován v rozporu s kolaudačním rozhodnutím v budově kravína s žalostným stavem zabezpečení objektu). Žalovaný rovněž poukázal na zásadní nedostatky v evidencích zbraní, neboť v průběhu kontroly byly nalezeny zbraně neevidované v Centrálním registru zbraní; a naopak nebyly nalezeny jiné zbraně, které se dle registru měly na místě nacházet. Dále žalovaný odkázal na incident, při němž byl v průběhu samotné kontroly za podezřelých okolností znehodnocen protiletadlový dvojkanón (neevidovaný v registru). V kontrolovaném areálu bylo rovněž zjištěno skladování většího množství výbušniny bez příslušných povolení. Na základě těchto skutečnosti žalovaný uzavřel, že žalobkyně neposkytuje dostatečnou záruku, že nedojde k ohrožení veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva, resp. k vytváření podmínek pro přechod zbraní do nelegální sféry, a tím i ke vzniku nebo podpoře podmínek pro páchání trestné činnosti, a to i ve formě organizovaného zločinu, a podmínek pro vyzbrojování teroristických a jiných kriminálních skupin. Konstatoval, že v řízení nebyla vyvrácena závažná tvrzení Ministerstva vnitra (jako dotčeného orgánu), na jehož návrh byla s žalobkyní správní řízení vedena. Žalovaný provedl test proporcionality, přičemž uzavřel, že vzhledem k aktuálním teroristickým hrozbám, jakož i výbuchům, ke kterým došlo v muničních skladech ve Vrběticích, je v tomto případě nutno nadřadit veřejný zájem (konkrétně ochranu práv společnosti a jednotlivců a plnění mezinárodních závazků České republiky) nad soukromý zájem žalobkyně a zásah do jejích práv. Uvedl, že vydaná rozhodnutí navíc nezasahují do práv žalobkyně trvale, ale je zachována možnost, aby po pominutí důvodů příslušné orgány pozastavení čerpání licence (povolení) zrušily. [3] V záhlaví označenými rozhodnutími ministr průmyslu a obchodu zamítl rozklady žalobkyně a potvrdil prvostupňová rozhodnutí žalovaného. Na základě námitek žalobkyně se věnoval otázkám spojeným se zánikem funkce dřívějšího jednatele žalobkyně, jakož i majetkovému a personálnímu propojení žalobkyně a výše jmenovaných společností. Uvedl, že kompletní posouzení věci nelze omezovat pouze na bezúhonnost žadatele nebo zúčastněných fyzických osob, ale je nutno přihlédnout ke všem dostupným informacím a okolnostem, včetně informací zpravodajského a operativního charakteru, které jsou relevantní z hlediska vnitřního pořádku a bezpečnosti. Ministr průmyslu a obchodu považoval za zásadní výše shrnutá pochybení zjištěná kontrolou Ředitelství pro zbraně a bezpečnostní materiál Policejního prezidia, představující závažné nedostatky v evidenci zbraní, zabezpečení skladovacích prostor, včetně dalších zjištěných nesrovnalostí, které v souhrnu vytvářejí prostor pro kriminální činnost a podmínky pro přechod zbraní do nelegální sféry. K namítanému porušení zásad správního řízení uvedl, že zásada legitimního očekávání platí pro skutkově shodné nebo obdobné případy. Pokud žalobkyně v rozkladu namítala, že v případě dvou jiných konkrétních obchodních společností žalovaný řízení o pozastavení čerpání licence (povolení) nevedl, přestože vůči těmto společnostem a jejich statutárním orgánům bylo rovněž zahájeno trestní stíhání, ministr konstatoval, že totožnost nebo obdobnost věci není dána pouhým podáním žádosti dle téhož zákona, ale je nezbytné posuzovat všechny okolnosti konkrétního případu, které byly v případech zmiňovaných žalobkyní diametrálně odlišné. [4] Žalobkyně napadla rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu žalobou u Městského soudu v Praze, který nejprve rozsudkem ze dne 15. 9. 2020, č. j. 3 A 24/2017512, žalobě vyhověl a rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu zrušil s odůvodněním, že se dostatečně nevypořádala s namítaným porušením legitimního očekávání. Dle městského soudu ministr průmyslu a obchodu nevysvětlil, v čem se liší případ žalobkyně od v rozkladu poukazovaných případů jiných obchodních společností podnikajících v zahraničním obchodu s vojenským materiálem, u nichž nebylo řízení o pozastavení čerpání licence zahájeno. Tento rozsudek Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ze dne 20. 7. 2021, č. j. 6 As 303/202046. Nejvyšší správní soud upozornil, že část správních rozhodnutí byla vydána v řízeních zahajovaných na návrh dotčeného orgánu (Ministerstva vnitra), a žalovaného proto nelze činit odpovědným za případy, kdy správní řízení nezahájil z důvodu nepodání návrhu dotčeným orgánem. Ve vztahu k rozhodnutím vydaným v řízeních zahajovaných žalovaným bez návrhu Nejvyšší správní soud konstatoval, že případy jiných obchodních společností (uváděné žalobkyní v rozkladu) nepředstavovaly typově obdobné případy. Důvodem pozastavení čerpání licencí či povolení žalobkyně totiž nebylo pouze trestní stíhání bývalého jednatele žalobkyně, nýbrž řada dalších zjištěných nedostatků popsaných výše. Dle Nejvyššího správního soudu tak námitka porušení legitimního očekávání nebyla důvodná a ve vydaných rozhodnutích o rozkladu byla dostatečně vypořádána. [5] Městský soud v dalším řízení žalobu zamítl rozsudkem označeným v záhlaví. V souladu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu nepřisvědčil námitce porušení zásady l