1 Afs 243/2023 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 243/2023- 28 - text  1 Afs 243/2023 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Michala Bobka v právní věci žalobce: DAREAL a.s., se sídlem Gajdošova 7, Brno, zastoupen JUDr. Eliškou Chobolovou, advokátkou se sídlem Cihlářská 19, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2021, č. j. 30379/21/510041453711845, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2023, č. j. 29 Af 62/2021  63, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2023, č. j. 29 Af 62/2021  63, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2021, č. j. 30379/21/510041453711845, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. IV. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 20 342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně JUDr. Elišky Chobolové, advokátky. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmětem sporu je otázka, zda žalobci měl být přiznán úrok z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, v návaznosti na zrušení platebního výměru na daň z převodu nemovitostí v obnoveném řízení z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o převodu těchto nemovitostí. [2] Rozsudku krajského soudu, který je nyní předmětem přezkumu, předcházel poměrně dlouhý procesní vývoj, jenž lze stručně shrnout následovně. Finanční úřad Brno – venkov (správce daně) v reakci na podnět Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, pracoviště Brnovenkov (dále jen „katastrální úřad“) vyzval dne 24. 6. 2002 společnost EURESTA, s.r.o. (právní předchůdkyni žalobce, dále též „žalobce“) k podání daňového přiznání k dani z převodu nemovitostí (jednalo se o komplex budov, včetně rozestavěného hotelu EXTRA, a přilehlé pozemky v obci Popůvky v blízkosti dálnice D1), ke kterému mělo dojít na základě kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako prodávajícím a Ing. B. H. jako kupujícím (o vkladu vlastnického práva k nemovitostem rozhodl katastrální úřad dne 1. 9. 2000). Dne 2. 10. 2002 vydal správce daně platební výměr, kterým žalobci vyměřil daň z převodu nemovitostí ve výši 1 797 510 Kč. Žalobce poté neúspěšně požádal o posečkání úhrady daně z důvodu, že kupní smlouva byla podepsána bez vědomí jeho jednatele. Dne 15. 7. 2004 žalobce podal žádost o obnovu řízení, ke které přiložil žalobu na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem a znalecký posudek osvědčující padělání podpisu jednatele žalobce na kupní smlouvě. Správce daně tuto žádost zamítl s odůvodněním, že do doby, než o žalobě na určení vlastnictví pravomocně rozhodne příslušný soud, není prokázáno, že existují důvody povolení obnovy řízení podle § 54 odst. 1 písm. b) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Finanční ředitelství v Brně pak zamítlo odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí správce daně a ohledně prekluzivní lhůty k podání návrhu na obnovu řízení žalobce poučilo, že v případě absolutní neplatnosti smlouvy vůbec nelze stanovit počátek celého běhu lhůty, a proto je daňový subjekt vázán toliko lhůtou subjektivní. Okresní soud Brnovenkov a následně Krajský soud v Brně v občanskoprávním řízení dospěly v roce 2010 a 2012 k závěru, že kupní smlouva byla absolutně neplatná z důvodu padělání podpisu jednatele žalobce. [3] Dne 18. 12. 2012 podal žalobce (v šestiměsíční subjektivní lhůtě) nový návrh na obnovu řízení. Správce daně však toto řízení rozhodnutím ze dne 7. 3. 2013 zastavil, neboť objektivní prekluzivní tříletá lhůta pro podání návrhu na obnovu řízení uplynula dne 31. 12. 2005. Odvolací finanční ředitelství zamítlo odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí; závěry daňových orgánů následně potvrdil Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 3. 2016, č. j. 29 Af 87/2013  69, a Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 7. 12. 2017, č. j. 10 Afs 113/2016  37. Tyto rozsudky ovšem zrušil Ústavní soud nálezem ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 216/18, neboť došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces, práva vlastnit majetek, jakož i principu důvěry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci. Podle Ústavního soudu neměly daňové orgány (a následně obecné soudy) v této věci výjimečně objektivní lhůtu aplikovat, měly proto správně žádost o obnovu řízení věcně projednat. Krajský soud poté, vázán právními názory Ústavního soudu, rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství zrušil. Odvolací finanční ředitelství zrušilo rozhodnutí správce daně o zastavení řízení a shledalo návrh na obnovu řízení přípustným. Správce daně pak rozhodnutím ze dne 20. 7. 2020 obnovu řízení povolil. Dne 10. 9. 2020 pak vydal rozhodnutí, kterým zastavil řízení zahájené vydáním výzvy ze dne 24. 6. 2002 k podání daňového přiznání k dani z převodu nemovitostí. Tímto rozhodnutím bylo v souladu s § 120 odst. 4 daňového řádu zrušeno původní rozhodnutí ve věci, tj. platební výměr ze dne 2. 10. 2002. [4] Žalobce podal ne 29. 9. 2020 žádost o vrácení přeplatku na dani v celkové výši 2 839 730 Kč a podnět k přiznání úroku z neoprávněného jednání správce daně dle § 254 daňového řádu. Přeplatek na dani byl žalobci v požadované výši vrácen. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj však rozhodnutím ze dne 5. 11. 2020, č. j. 4394850/20/300570462709972, nepřiznal žalobci úrok z neoprávněného jednání správce daně. Žalobce napadl toto rozhodnutí odvoláním, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl. II. Rozsudek krajského soudu [5] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou krajský soud neshledal důvodnou a zamítl ji. [6] Krajský soud vysvětlil, že § 254 odst. 1 daňového řádu spojuje vznik nároku na úrok z neoprávněného jednání správce daně s kumulativním splněním dvou alternativně vymezených podmínek. První podmínkou je existence rozhodnutí o stanovení daně, jenž bylo zrušeno, změněno, nebo prohlášeno za nicotné z důvodu nezákonnosti, či z důvodu nesprávného úředního postupu, popřípadě z obou důvodů současně. Druhou podmínkou je skutečnost, že na základě tohoto rozhodnutí či v souvislosti s ním došlo k úhradě peněžitých částek (daně). Soud dospěl k závěru, že v posuzované věci nebyla splněna první podmínka. Obnova řízení totiž nemůže vést k nápravě nezákonnosti rozhodnutí. Stejně tak nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť správce daně (správně) vycházel při vydání platebního výměru na daň z převodu nemovitostí ze zápisu z katastru nemovitostí a z rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 1. 9. 2000, jímž byl dle § 28 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků vázán. Až posléze žalobce správce daně informoval, že ve věci vlastnického práva probíhá řízení před civilními soudy. Přestože poté civilní soudy rozhodly, že podpis jednatele žalobce byl zfalšován a daň byla vyměřena ve výši 0 Kč, nestalo se tak ani z důvodu nezákonnosti, ani z důvodu nesprávného úředního postupu, nýbrž v důsledku vyvstání nové skutkové okolnosti. [7] Soud nesouhlasil s námitkou žalobce, že by správce daně jednal nezákonně již od roku 2004, kdy měl znalecký posudek k dispozici. Pokud totiž o pravosti podpisu na kupní smlouvě bylo vedeno řízení před civilními soudy, správce daně se správně rozhodl vyčkat na jeho výsledek, a proto žádost o povolení obnovy řízení zamítl. Žalovaný v této otázce v souladu se závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 216/18 dospěl k závěru, že správce daně nemohl obnovu řízení na základě první žádosti stěžovatele řízení povolit, jestliže v této době ještě nebylo civilními soudy rozhodnuto. Jelikož žalobce nepodal proti rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení žalobu, nedošlo ke splnění podmínky změny či zrušení rozhodnutí o stanovení daně pro nezákonnost. Nadto se nejednalo o rozhodnutí o stanovení daně. III. Důvody kasační stížnosti [8] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu jeho nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. [9] Nezákonnost napadeného rozsudku spatřuje stěžovatel v tom, že krajský soud nereflektoval specifické okolnosti případu. Stěžovatel opětovně zdůraznil, že společnost EURESTA s.r.o. (právní předchůdce stěžovatele) bez zbytečného odkladu  v žádosti o posečkání daně  informovala správce daně o tom, že kupní smlouva byla podepsána bez vědomí jejího jednatele a okolnosti uzavření smlouvy jsou předmětem případné žaloby na neplatnost smlouvy. Tuto skutečnost stěžovatel řádně doložil znaleckým posudkem společně s žádostí o obnovu řízení ze dne 15. 7. 2004. Zákonným důvodem pro zastavení řízení podle § 106 odst. 1 písm. e) daňového řádu a zrušení platebního výměru byla skutečnost, že os