CS · EN DE FR brzy

1 As 109/2023 — Nejvyšší správní soud

ECLI: ECLI:CZ:NSS:2024:1.As.109.2023.33
Datum: 2023-06-13
Z rozhodnutí: Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Bobka a soudců Lenky Kaniové a Ivo Pospíšila právní věci žalobce: BIOPROFIT s. r. o., sídlem Na dolinách 876/6, Lišov, zastoupen Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem Mezibranská 7, Praha 1, proti žalovanému: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Gorazdova 24, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného …
1 As 109/2023- 33 - text  1 As 109/2023 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Bobka a soudců Lenky Kaniové a Ivo Pospíšila právní věci žalobce: BIOPROFIT s. r. o., sídlem Na dolinách 876/6, Lišov, zastoupen Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem Mezibranská 7, Praha 1, proti žalovanému: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Gorazdova 24, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 8. 2022, č. j. SEI19195/2022/90.220, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2023, č. j. 51 A 18/2022  41, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Státní energetická inspekce, územní inspektorát pro Jihočeský kraj a Kraj Vysočinu, zamítl rozhodnutím ze dne 28. 7. 2021, č. j. SEI16975/2022/31.102, žádost žalobce jakožto výrobce elektřiny prostřednictvím bioplynové stanice o stanovení individuálních podmínek podpory podanou dle § 34 odst. 2 písm. a) zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie. Shledala, že žalobce nenaplnil podmínky pro vydání rozhodnutí podle § 34 odst. 5 téhož zákona. [2] Rozhodnutím ze dne 30. 8. 2022, č. j. SEI19195/2022/90.220 Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát („žalovaný“) odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [3] V řízení před Krajským soudem v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí. Nesouhlasil s názorem, že o žádosti podle § 34 odst. 2 písm. a) zákona o podporovaných zdrojích energie lze rozhodnout pouze dle § 34 odst. 5 tohoto zákona. Z pozice výrobce měl žalobce na výběr, zda podá žádost dle § 34 odst. 2 písm. a) nebo písm. b) tohoto zákona. Výklad žalovaného ohledně způsobu rozhodování znamenal, že žádosti podané dle § 34 odst. 2 písm. b) fakticky nelze vyhovět, čímž by se toto ustanovení stalo obsoletní. Dle názoru žalobce obsahuje § 34 odst. 5 legislativnětechnickou chybu, která spočívá v absenci spojky mezi větou první a druhou. Zároveň se domnívá, že zákonodárce zamýšlel vytvořit mezi těmito větami vztah implikace. Ve větě první § 34 odst. 5 zákonodárce opomenul zakotvit možnost aplikovat větu druhou tohoto ustanovení na výrobce, který souběžně čerpá podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů s investiční podporou dle § 30 odst. 2 písm. c) tohoto zákona. Nenaplnění předpokladů obsažených v § 34 odst. 5 větě první dle názoru žalobce neznamená, že žádosti dle § 34 odst. 2 písm. a) není možné vyhovět. Absence přesného postupu řešení takové situace v zákoně nevylučuje vyhovění žádosti. Shodný postup by měl být aplikován i v případě podání žádosti dle § 34 odst. 2 písm. b). Žalobce rovněž nesouhlasil s použitím § 51 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Inspektorát nebyl oprávněn tohoto ustanovení užít, neboť zde nebyly žádné okolnosti znemožňující žádosti žalobce vyhovět. Dle žalobce tedy správní orgány neopírají své závěry o jakékoliv důvody. [4] Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem žalobu jako nedůvodnou zamítl. Uvedl, že žalobce může podat žádost dle § 34 odst. 2, ale je na jeho úvaze, co bude žádat. K těmto žádostem zákonodárce stanovil podmínky, za kterých může být takové rozhodnutí vydáno. Naplnění předpokladů pro vydání rozhodnutí však musí prokázat žadatel. Tyto podmínky jsou obsaženy v § 34 odst. 5 zákona o podporovaných zdrojích energie, v případě žádosti dle § 34 odst. 2 písm. a) a v případě žádosti dle § 34 odst. 2 písm. b) pak v § 34 odst. 7 s přihlédnutím k § 30 odst. 1 a 2. Krajský soud dále zdůraznil, že nelze jednotlivá ustanovení § 34 vytrhávat a číst je odděleně. Je k nim naopak nutné přistupovat při zachování vzájemné souvislosti. Dle krajského soudu žalobce neprokázal naplnění předpokladů zakotvených v § 30 odst. 5. Správní úřad proto mohl postupovat pouze dle § 34 odst. 5. Správní orgány přitom došly k závěru, že žalobce nemůže prokázat naplnění hypotézy tohoto ustanovení. Došlo tedy k zamítnutí jeho žádosti postupem dle § 51 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, neboť proběhnuvší dokazování zjistilo existenci skutečností znemožňujících vyhotovení žádosti: sektor nebyl překompenzován a nedošlo k úpravě výše podpory ze strany ERÚ. II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného [5] Rozsudek krajského soudu napadá žalobce („stěžovatel“) z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil. [6] Za prvé, dle názoru stěžovatele § 34 odst. 5 věta první zákona o podporovaných zdrojích energie nestanoví žádné podmínky, jejichž splnění by umožnilo rozhodnout o žádosti dle § 34 odst. 2 písm. a). Pokud by se uplatnil výklad krajského soudu, žadatel, u kterého je souběh provozní a investiční podpory, nemůže za situace, kdy nedošlo k zjištění rizika nadměrné podpory, první podmínku obsaženou v § 34 odst. 1 vůbec splnit. Tento výklad dle názoru stěžovatele kontrastuje s úmyslem zákonodárce, který chtěl umožnit žadatelům se souběhem provozní a investiční podpory podat žádost dle § 34 odst. 2 v obou dostupných variantách. Stěžovatel dále uvádí, že v případě žádosti dle § 34 odst. 2 podávané výrobcem, u něhož je souběh podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů s investiční podporou podle § 30 odst. 2 písm. c), lze tuto žádost podat v obou variantách bez ohledu na riziko nadměrné podpory. Dle názoru stěžovatele postrádá rozhodnutí krajského soudu logiku také vzhledem k postupu rozhodování o žádosti dle § 34 odst. 2 písm. b). Způsob rozhodování o těchto žádostech postrádá jakoukoliv úpravu, což znamená, že by těmto žádostem nemohlo být vyhověno nikdy a celé ustanovení by bylo od počátku obsoletní. [7] Zadruhé stěžovatel uvádí, že se nelze souhlasit s názorem krajského soudu, dle kterého § 34 odst. 5 obsahuje jediná dvě aplikovatelná kritéria pro hodnocení žádosti dle § 34 odst. 2 písm. a). Tvrdí, že ani jazykovým, ani systematickým výkladem ustanovení § 34 odst. 5 nelze dojít k závěru, že o žádosti dle § 34 odst. 2 písm. a) lze rozhodnout podle předpokladů stanovených odst. 5 ve všech případech. Dle stěžovatele nemělo proto k použití § 51 odst. 3 správního řádu vůbec dojít, protože zde nebyla na základě výše popsaného žádná zjevná skutečnost, která by znemožnila žádosti vyhovět. [8] Žalovaný nepovažuje kasační stížnost za důvodnou. Ustanovení § 34 odst. 5 zákona o podporovaných zdrojích energie vymezuje zákonné limity žádosti podle písm. a) a naplnění stanovených podmínek ovlivňuje to, zda žalovaný žádosti vyhoví či nikoli. Žalovaný postupuje v souladu se zákonem, a tak na rozhodnutí nemůže mít vliv, jestliže stěžovatel objektivně nemůže podmínky naplnit. Propojení obou ustanovení přitom plyne také z důvodové zprávy na straně 84 a následujících i ze systematiky hlavy VII zákona o podporovaných zdrojích energie. Na případ stěžovatele pamatuje § 35 zákona o podporovaných zdrojích energie, ve kterém žalovaný v řízení z moci úřední zkoumá u výrobců se souběhem podpor, kteří náleží do sektoru, ve kterém nebylo zjištěno riziko nadměrné podpory, zda toto riziko existuje, resp. zda k nadměrné podpoře již došlo, u tohoto konkrétního výrobce. V případě záporného výsledku přitom ani § 35 zákona o podporovaných zdrojích energie nepředpokládá vydání rozhodnutí. Je pravdou, že pro žádosti podle písm. b) není v zákoně stanoven přesný postup, podmínky či předpoklady, a proto má žalovaná větší možnost správního uvážení. To ovšem není případ žádostí podle písm. a), kde zákonodárce podmínky upravil. Žalovaný proto navrhl, aby soud kasační stížnost zamítl. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná, má rovněž požadované náležitosti, byla podána včas a oprávněnou osobou. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Podle § 34 odst. 1 zákona o podporovaných zdrojích energie platí, že: Výrobce, který vyrábí elektřinu ve výrobně elektřiny náležející do sektoru, pro který Úřad upravil podporu k odstranění nadměrné podpory, může podat žádost o stanovení individuálních podmínek podpory do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti cenového rozhodnutí, kterým Úřad (tj. ERÚ) upravil podporu k odstranění nadměrné podpory podle § 32. (věta první) Žádost o stanovení individuálních podmínek podpory může podat rovněž výrobce, u kterého je souběh podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů s investiční podporou podle § 30 odst. 2 písm. c), a to do 2 měsíců ode dne zveřejnění výsledků sektorového š

Citovaná ustanovení

§ 103 (150/2002 Sb.)§ 110 (150/2002 Sb.)§ 120 (150/2002 Sb.)§ 60 (150/2002 Sb.)§ 34 (165/2012 Sb.)§ 51 (500/2004 Sb.)
DomůŽivotní situaceOtázkyPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIWidget pro webyO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.