1 As 148/2024 — Nejvyšší správní soud

1 As 148/2024- 30 - text  1 As 148/2024 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Michala Bobka, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: BONVER WIN, a.s., se sídlem Jungmannova 32/25, Praha 1, zast. JUDr. Stanislavem Dvořákem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Pobřežní 394/12, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2023, č. j. MF43432/2015/340125, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2024, č. j. 8 Af 5/2023  46, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Stanislava Dvořáka, Ph.D., LL.M. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí řízení [1] Žalovaný (dále též „správní orgán I. stupně“) zrušil rozhodnutím ze dne 21. 1. 2016 povolení žalobkyně k provozování loterie a jiné podobné hry na území města Brna, udělené žalobkyni rozhodnutím ze dne 10. 6. 2008. Důvodem byl rozpor s obecně závaznou vyhláškou Statutárního města Brna č. 1/2014, o regulaci provozu loterií a jiných podobných her a stanovení opatření k zabezpečení veřejného pořádku (dále jen „vyhláška o regulaci loterií“). Žalobkyní podaný rozklad proti rozhodnutí žalovaného ministr financí rozhodnutím ze dne 13. 6. 2016 zamítl a rozhodnutí žalovaného potvrdil. Na základě žalobkyní podané žaloby však Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 23. 9. 2021, č. j. 11 Af 47/2016  135, rozhodnutí o rozkladu pro nezákonnost zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Kasační stížnost proti tomuto rozhodnutí Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 18. 1. 2022, č. j. 10 As 434/2021  36. [2] Ministr financí následně v dalším řízení o rozkladu rozhodl v záhlaví uvedeným rozhodnutím tak, že podle § 152 odst. 5 ve spojení s § 90 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2016, jímž byla žalobkyni zrušena povolení k provozování loterií nebo jiných podobných her, a řízení zastavil. Konstatoval, že došlo k uplynutí časově omezené platnosti veškerých povolení, která byla předmětem napadeného rozhodnutí žalovaného. Taková skutečnost odůvodňuje podle ministra financí zastavení řízení bez dalšího. [3] Žalobkyně napadla rozhodnutí o rozkladu žalobou u městského soudu, který jej v záhlaví označeným rozsudkem zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že rozhodnutí o rozkladu je nepřezkoumatelné jednak pro nesrozumitelnost, jednak pro nedostatek důvodů. [4] Nesrozumitelnost podle městského soudu pramenila ze skutečnosti, že ve výroku rozhodnutí o rozkladu nebylo uvedeno ustanovení správního řádu, podle něhož ministr financí ve spojení s § 90 odst. 4 správního řádu řízení zastavil. Ani z odůvodnění rozhodnutí nebylo možno seznat jak ustanovení, podle něhož bylo řízení zastaveno, tak důvod tohoto postupu. V dané situaci se nabízelo zastavení řízení podle § 66 odst. 2 správního řádu. Pro takový postup by ovšem musel být naplněn jeden ze dvou případů tímto ustanovením předvídaných, a sice 1) existence překážky litispendence, nebo 2) odpadnutí důvodu řízení, pokud v řízení nelze pokračovat s právním nástupcem. Z odůvodnění rozhodnutí není důvod zastavení řízení jednoznačně patrný. Ministrem uváděné důvody však nelze pod žádný z případů předvídaných § 66 odst. 2 správního řádu podřadit. O případ 2) se nejedná již proto, že účastník řízení stále existuje. Vedle toho není splněna ani podmínka odpadnutí předmětu řízení, neboť ten zde tvoří otázka souladu provozu zařízení s obecně závaznou vyhláškou. Uplynutí časové platnosti povolení na tuto otázku nemá vliv. Ani samotný odkaz na citovaný první rušící rozsudek městského soudu č. j. 11 Af 47/2016  135 nemůže obstát jako důvod zastavení řízení. Soud v tomto rozsudku nezákonnost rozhodnutí o rozkladu spatřoval ve skutečnosti, že správní orgány nedostatečně vypořádaly námitku porušení práva EU. Konečně městský soud zmínil, že postup ministra podle § 90 odst. 4 v nynějším řízení žalobkyni znemožnil věcný přezkum rozhodnutí žalovaného, v jehož důsledku žalobkyně po určitou dobu nemohla povolení využívat. [5] Nedostatek důvodů rozhodnutí ministra městský soud spatřoval ve skutečnosti, že v odůvodnění zcela absentuje úvaha ve vztahu k druhé podmínce postupu podle § 90 odst. 4 správního řádu, tj. že jiné rozhodnutí než rozhodnutí podle § 90 odst. 4 správního řádu nemůže mít význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků. K tomu městský soud poznamenal, že nesouhlasí s výkladem § 90 odst. 4 správního řádu prezentovaným žalovaným ve vyjádření k žalobě. Pokud totiž ministr rozhodne o rozkladu tak, že jej zamítne a rozkladem napadené rozhodnutí potvrdí jako věcně správné, žalobci žádný nárok na náhradu škody z nezákonného rozhodnutí nevznikne. [6] Soud shledal důvodnou rovněž žalobní námitku, že se ministr neřídil právním názorem vysloveným soudem v předchozím rušícím rozsudku. Žalovaný nesprávně dovodil, že soudem vyslovený názor se stal neaplikovatelným, neboť se chybně domníval, že došlo k odpadnutí předmětu řízení. II. Kasační stížnost žalovaného a vyjádření žalobkyně [7] Žalovaný (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002, soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). Navrhl, aby Nejvyšší správní soud (dále rovněž „NSS“) napadený rozsudek zrušil a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení. Městský soud nesprávně posoudil otázky přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí a naplnění předpokladů pro postup podle § 90 odst. 4 správního řádu. Současně svůj rozsudek zatížil nepřezkoumatelností pro nedostatky jeho odůvodnění. [8] Podle stěžovatele byly naplněny podmínky pro zastavení řízení podle § 66 odst. 2 správního řádu, konkrétně podmínka spočívající v zániku práva, jehož se řízení týká (práva provozovat loterii nebo jinou obdobnou hru), a to v důsledku uplynutí doby platnosti povolení. Nesprávný je závěr městského soudu, že v takovém případě musí být kumulativně naplněny jak podmínka zániku práva, tak zániku účastníka a nemožnosti pokračovat s právními nástupci. Podle stěžovatele je třeba v kontextu § 66 odst. 2 správního řádu odlišovat situaci, kdy odpadne důvod řízení, zejména pokud účastník řízení zanikl. V tomto případě se uplatní podmínka nemožnosti pokračovat s právním nástupcem. Jinou situaci však představuje zánik věci nebo práva, jehož se řízení týká, což vyplývá již z použití spojky „anebo“ ve vylučovacím poměru v dikci daného ustanovení. [9] Není správný ani závěr městského soudu, že nemohlo dojít k odpadnutí důvodu řízení, neboť ten tvořila otázka souladu provozu zařízení v rozhodné době s obecně závaznou vyhláškou. Řízení totiž bylo zahájeno ve věci zrušení povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry. Důvodem řízení tedy není otázka souladu provozu zařízení s vyhláškou o regulaci loterií, nýbrž otázka zrušení povolení účastníka řízení podle § 43 odst. 1 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách (dále „loterijní zákon“), čemuž odpovídá i výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Důvodem řízení je tudíž otázka platnosti povolení provozovat herní zařízení a existenci tohoto práva je třeba posuzovat výlučně podle skutkového a právního stavu, který zde byl ke dni vydání napadeného rozhodnutí (viz např. rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 68/2008  126). [10] Neobstojí proto ani požadavek městského soudu, aby stěžovatel posoudil, zda byla zařízení v rozhodné době provozována v souladu s vyhláškou o regulaci loterií, či nikoliv. Stěžovatel by na základě závěrů vyslovených městským soudem musel rozhodovat o již zaniklém právu. Jakékoliv rozhodnutí správního orgánu však v této fázi řízení, s ohledem na uplynutí doby platnosti povolení, nebude a ani nemůže mít za následek „obnovení“ práva provozovat hazardní hru. [11] Městský soud rovněž zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností, neboť z něj není patrné, proč by důvodem pro vedení správního řízení měla být právě otázka souladu provozu zařízení s vyhláškou o regulaci loterií či proč má stěžovatel soulad s obecně závaznou vyhláškou přezkoumávat právě v rozhodné době. S odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. II. ÚS 3267/23, stěžovatel konstatoval, že pokud přezkum vyhlášky o regulaci loterií nenáleží již ani Ústavnímu soudu, nelze jej požadovat po stěžovateli. [12] Vzhledem k uvedenému je stěžovatel i nadále přesvědčen, že postupoval správně, pokud podle § 90 odst. 4 správního řádu ve spojení s § 66 odst. 2 správního řádu řízení zastavil, jelikož skutkový a právní stav ke dni vydání ro