10 Afs 26/2024 — Nejvyšší správní soud

10 Afs 26/2024- 62 - text  10 Afs 26/2024 - 67 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Faisala Husseiniho a Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: Ing. T. R., zastoupeného advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2022, čj. 32382/22/530022444707622, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 13. 12. 2023, čj. 52 Af 29/2022  87, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Pardubický kraj (správce daně) dodatečným platebním výměrem ze dne 3. 2. 2020 doměřil žalobci daň z přidané hodnoty (DPH) za zdaňovací období duben 2016 ve výši 2 347 031 Kč a zároveň mu stanovil povinnost uhradit penále ve výši 469 406 Kč. Důvodem doměření daně a uložení penále byla skutečnost, že se žalobce účastnil obchodních transakcí (nákup a prodej řepkového oleje) ve třech řetězcích zasažených podvodem na DPH (pro účast v podvodných řetězcích bylo s žalobcem vedeno také trestní řízení). Odvolání, které proti dodatečnému platebnímu výměru následně žalobce podal, zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví, a potvrdil tak rozhodnutí správce daně. [2] Proti rozhodnutí o odvolání se žalobce bránil žalobou. Krajský soud však nepřisvědčil žádné ze žalobních námitek a žalobu rozsudkem jako nedůvodnou zamítl. 2. Shrnutí kasační stížnosti a vyjádření žalovaného 2.1 Kasační stížnost [3] Žalobce (nyní stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. [4] Stěžovatel předně poukazuje na fakt, že o podvodu na DPH rozhodovaly jak orgány finanční správy, tak i orgány činné v trestním řízení. Jelikož žalovaný v rámci daňové kontroly rozhodl později než trestní soudy, měl ve svém rozhodnutí podle stěžovatele jejich pravomocné závěry náležitě zohlednit. Tím, že tak žalovaný neučinil, zatížil svoje rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti, a zároveň porušil zásadu ne bis in idem. Krajský soud potom tyto chybné závěry znásobil dalšími nepřezkoumatelnými úvahami a tvrzeními, proto tedy i jeho rozsudek je podle stěžovatele nepřezkoumatelný. [5] Stěžovatel dále zdůrazňuje, že původ transakcí, které byly zatíženy podvodem na DPH, nebyl na jeho straně, ani na straně pana T., jednatele společnosti TrávníčekSvitavy; oba pouze navázali na obchodní model vybudovaný dávno před nimi. Stěžovatel byl od roku 2014 zaměstnancem společnosti PROTECO PRAHA, jež byla hlavním dodavatelem řepkového oleje pro společnost TrávníčekSvitavy, která následně nakoupený olej přeprodávala svým odběratelům. Když však PROTECO Praha se svým dodavatelem řepkového oleje, společností HOP MEDICAL Q, ukončila veškerou spolupráci, dostala se do problémů i společnost TrávníčekSvitavy, jelikož přišla o dodavatele oleje, který měla následně distribuovat svému odběrateli, společnosti Provit. Aby bylo možné předejít finančním škodám pro společnost TrávníčekSvitavy, vstoupil do řetězce namísto PROTECO Praha stěžovatel. Stěžovatel podle svých slov fakticky navázal na činnost, kterou dělal pro původního zaměstnavatele; z předchozího zaměstnání ovšem využil pouze nabyté knowhow, samotnou činnost již vykonával na vlastní účet a vlastní odpovědnost. Na základě výše uvedeného tedy stěžovatel odmítá tvrzení, že již od samého počátku věděl nebo vědět měl, že obchod je zatížen podvodem na DPH. [6] Stěžovatel dále zpochybňuje existenci daňové ztráty. Podle jeho tvrzení se žalovanému nepodařilo přesvědčivě prokázat, kde a jak měla daňová ztráta vzniknout. Žalovaný sice identifikoval tři podvodné řetězce, jeden z nich však posoudil jinak, než zbývající dva; tento rozdílný přístup považuje stěžovatel za svévolnost a nepřezkoumatelnost, které „se žalovaný dopustil a kterou krajský soud posvětil.“ V tomto kontextu také stěžovatel namítá, že se žalovaný záměrně vyhnul podrobnému posouzení celé věci trestními soudy. Tento postup považuje za zcela bezprecedentní nepřezkoumatelnost. [7] Stěžovatel mimo jiné v kasační stížnosti uvádí několik závěrů soudu, které dle jeho tvrzení nemají oporu v daňovém spisu, nebo jsou s ním přímo v rozporu. [8] K námitce porušení zásady ne bis in idem stěžovatel uvádí, že za tutéž činnost již byl odsouzen v trestním řízení. Domnívá se, že je povinností orgánů finanční správy při rozhodování aplikovat judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) a zohlednit ji při ukládání správního trestu. To se nestalo, a stěžovatel se proto domnívá, že byl za jeden skutek potrestán dvakrát, což je v rozporu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP). Proto by měl NSS této námitce vyhovět a rozhodnutí krajského soudu zrušit. [9] V posledním bodě stěžovatel namítá, že žalovaný ani soud neprovedli výslech pana T., ačkoliv na to stěžovatel upozorňoval již v žalobě. Krajský soud měl za to, že výslech pana T. nemůže již nic nového přinést, proto jej jako svědka již nepředvolával. S tím ale stěžovatel nesouhlasí a neprovedení výslechu považuje za opomenutý důkaz. [10] Stěžovatel považuje rozsudek krajského soudu za nepřezkoumatelný a navrhuje, aby jej NSS zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. 2.2 Vyjádření žalovaného [11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti nejprve uvedl, že podle jeho názoru postupoval krajský soud při posouzení žaloby správně, jeho rozsudek je zákonný, přezkoumatelný a v podstatě odráží názor žalovaného. K námitce nepřezkoumatelnosti žalovaný dále uvádí, že tuto námitku vznesl stěžovatel až v kasační stížnosti, v žalobě nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného nenamítal. Proto ani není možné, aby nyní NSS přezkoumával, jak se krajský soud s touto námitkou vypořádal, protože ten, vázán žalobní argumentací, nemohl posuzovat něco, co namítáno nebylo. Ze stejného důvodu se krajský soud nemohl zabývat ani námitkou, že žalovaný nevycházel ze závěrů trestních soudů. Stěžovatel k tomu nevznesl jedinou námitku, která by krajskému soudu umožnila se k rozdílným charakterům daňového a trestního řízení vyjádřit. Rovněž není podle žalovaného možné označit rozsudek krajského soudu za nepřezkoumatelný pro nedostatek opory ve spisu – ani tuto námitku neuplatnil stěžovatel v žalobě a namítá ji až nyní. Ačkoliv se krajský soud v odůvodnění dopustil nesprávnosti ve vyjádření, nejde o vadu natolik závažnou, aby byla s to způsobit nepřezkoumatelnost celého rozsudku. [12] K námitce neexistence podvodu na DPH žalovaný shrnuje závěry krajského soudu, se kterými se v zásadě ztotožňuje. Podle něj se krajský soud touto námitkou zabýval dostatečně obsáhle, i za použití odkazů na relevantní podklady ve spisech. Fakt, že skutečně šlo o třístranný obchod (ve smyslu § 6g, resp. § 17 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty), se podle žalovaného podařilo relevantně prokázat, byly jednoznačně identifikovány podvodné řetězce a ze zjištění relevantních okolností je zřejmé, že stěžovatel i vzhledem ke svému dlouholetému působení v oboru věděl nebo měl vědět, že se podvodného jednání účastní. [13] Dále žalovaný uvádí, že námitku porušení zásady ne bis in idem vznesl stěžovatel poprvé až v kasační stížnosti, proto se jí krajský soud ani nemohl ve svém rozsudku zabývat. [14] K poslední námitce, tedy k námitce neprovedení svědecké výpovědi pana Trávníčka, žalovaný pouze dodává, že odůvodněné odmítnutí provést navržené důkazní prostředky nepředstavuje vadu řízení, ani nemá za následek nepřezkoumatelnost, nezákonnost nebo nedostatečně objasněný skutkový stav. Neprovedení svědecké výpovědi pana Trávníčka žalovaný i krajský soud řádně odůvodnili, a proto ani tuto námitku nepovažuje žalovaný za důvodnou. [15] S ohledem na výše uvedené proto žalovaný navrhuje, aby NSS kasační stížnost zamítl. 3. Právní hodnocení [16] Kasační stížnost není důvodná. [17] NSS předesílá, že podle § 104 odst. 4 s. ř. s. nejsou přípustné kasační námitky, které se opírají o důvody, jež stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ačkoliv tak učinit mohl. V tomto směru podle konstantní judikatury „ustanovení § 104 odst. 4 s. ř. s. in fine brání tomu, aby stěžovatel v kasační stížnosti uplatňoval jiné právní důvody, než které uplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl; takové námitky jsou nepřípustné. Ustanovení § 109 odst. 4 s. ř. s. naproti tomu brání tomu, aby se poté, co bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí, uplatňovaly skutkové novoty. K takto uplatněným novým skutečnostem kasační soud při svém rozhodování nepřihlíží“ (rozsudek NSS ze dne 22. 9. 2004, čj. 1 Azs 34/200449, č. 419/2004 Sb. NSS). Jak NSS vysvětlil rovněž v rozsudku ze dne 25. 9. 2008, čj. 8 Afs 48/2006155, č. 1743/2009 Sb. NSS, ustanovení § 104 odst. 4 s. ř. s. představuje zavedení koncentračního principu do kasačního řízení. Př