2 Afs 46/2023 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 46/2023- 32 - text  2 Afs 46/2023 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky a soudkyň Sylvy Šiškeové a Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: ASTUR Jeseník s. r. o., se sídlem Na Slatince 3279/3, Praha 10, zast. JUDr. Filipem Seifertem, MBA, advokátem se sídlem Na Florenci 1332/23, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2022, č. j. 32837/22/5100-41453-711866, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2023, č. j. 14 Af 19/2022-46, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Filipa Seiferta, MBA. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně se domáhala vyloučení svých movitých věcí z daňové exekuce vedené proti společnosti QANTO CZ s.r.o. (dále „Qanto“; nyní POTAMOS CZ s.r.o.). Finanční úřad pro hlavní město Prahu (správce daně) návrhu zčásti nevyhověl a v části jej vyloučil k samostatnému rozhodnutí kvůli prověřování skutečností majících vliv na vlastnické právo. Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 11. 2015 odvolání žalobkyně proti rozhodnutí správce daně zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Toto rozhodnutí zrušil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 4. 2022, č. j. 6 Af 9/2016-97, neboť jiným rozsudkem městského soudu byl zrušen zajišťovací příkaz, jenž byl exekučním titulem v této daňové exekuci. Žalovaný poté zastavil řízení o vyloučení movitých věcí z daňové exekuce pro bezpředmětnost podle § 106 odst. 1 písm. f) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. [2] Proti rozhodnutí o zastavení řízení se žalobkyně opět bránila u městského soudu, který i tentokrát napadené rozhodnutí zrušil. Uvedl, že za bezpředmětné ve smyslu § 106 odst. 1 písm. f) daňového řádu je třeba považovat řízení, v němž již není o čem rozhodovat. V dané věci došlo ke zrušení exekučního titulu, jímž byl zajišťovací příkaz. Městský soud v rozsudku č. j. 6 Af 9/2016-97 označil exekuci za nezákonnou od počátku. Nezákonné bylo tedy i zajištění movitých věcí žalobkyně, resp. rozhodnutí správce daně o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce. Podle městského soudu však tento skutkový vývoj nemohl vést k zastavení řízení podle § 106 odst. 1 písm. f) daňového řádu, dokud nebylo postaveno na jisto, že řízení o návrhu na vyloučení věcí z daňové exekuce je skutečně bezpředmětné. [3] Podle městského soudu nevede zrušení exekučního titulu automaticky k zastavení exekučního řízení. Proto pouze z této skutečnosti nelze dovozovat, že je řízení o vyloučení věcí z téhož exekučního řízení bezpředmětné. Klíčová je podle městského soudu (ne)existence exekučního řízení. Řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce by bylo možné zastavit pro bezpředmětnost pouze tehdy, je-li zastavena daňová exekuce, nebo pokud by v době rozhodování žalovaného již byla exekuce provedena. Z vyjádření žalovaného v průběhu soudního řízení však vyplynulo, že mu není známo, zda bylo daňové exekuční řízení zastaveno. Žalovaný nebyl ani vyrozuměn o tom, že by byla provedena daňová exekuce. [4] Podle městského soudu žalovaný neověřil skutečnosti podstatné pro závěr o bezpředmětnosti řízení. Proto nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení podle § 106 odst. 1 písm. f) daňového řádu. Městský soud doplnil, že žalovaný nepochybil, pokud věcně neposoudil odvolání žalobkyně v situaci, kdy považoval za procesně správné řízení zastavit. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně [5] Žalovaný (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Namítá jeho nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost kvůli vnitřní rozpornosti. Městský soud na jedné straně zpochybnil stěžovatelův procesní postup a na druhé mu dal za pravdu (že stěžovatel nepochybil, pokud věcně nepřezkoumal odvolací námitky). Předchozím rozsudkem zrušil městský soud stěžovatelovo meritorní rozhodnutí s poukazem na nezákonnost daňové exekuce. Nyní napadené rozhodnutí tak muselo být nepochybně procesního charakteru. [6] V předchozím zrušujícím rozsudku městský soud konstatoval, že nezákonnost exekučního titulu způsobuje i nezákonnost daňové exekuce od počátku. Návrhy na vyloučení majetku z daňové exekuce tak nemají vůči čemu směřovat a nezákonně postižený majetek se vrací daňovému dlužníkovi. Nelze jej již vyloučit z daňové exekuce a vrátit někomu jinému. [7] Stěžovatel souhlasí s důvody, pro které lze podle městského soudu zastavit řízení pro bezpředmětnost. Třetím důvodem je podle něj situace, kdy dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce (případně pravomocné rozhodnutí zrušil soud) a současně se daňová exekuce stala nezákonnou. Daňovému dlužníkovi byl majetek odebrán nezákonně, a proto se mu vrací. Návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce proto nemůže být úspěšný. Společným rysem všech tří situací je objektivní skončení daňové exekuce. V případě nezákonnosti či nicotnosti exekučního titulu dochází k jejímu skončení s účinky ex tunc. Jedná se i o samostatný důvod zastavení řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce. Je nerozhodné, zda došlo k zastavení daňové exekuce, či k jejímu provedení. Žalobkyně má ohledně svých movitých věcí možnost podat určovací žalobu u soudu v občanském soudním řízení. Podle stěžovatele nemá vedení odvolacího řízení ve věci návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce význam ani z hlediska náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). [8] Žalobkyně se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila s napadeným rozsudkem. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [9] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná, není však důvodná. [10] Nejvyšší správní soud (NSS) se nejprve zabýval námitkou, podle níž je napadený rozsudek nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost. Stěžovatel považuje rozsudek za nesrozumitelný pro vnitřní rozpornost. Vnitřně rozporné rozhodnutí krajského (městského) soudu by podle judikatury skutečně mohlo být nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost (rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-78, č. 133/2004 Sb. NSS). [11] Nyní posuzovaný rozsudek však takovou vadou netrpí. Z jeho obsahu je zřejmé, jak městský soud o věci rozhodl. Odůvodnění rozsudku je v souladu s jeho výrokem. Úvahy městského soudu jsou srozumitelné a vnitřně konzistentní. Městský soud vysvětlil, že návrh na vyloučení věcí z daňové exekuce lze podat, resp. rozhodnout o něm, pokud trvá daňová exekuce. V této věci byla sice daňová exekuce shledána nezákonnou, stěžovatel však neověřil, zda exekuce již nebyla provedena či zastavena. Proto městský soud napadené rozhodnutí zrušil. S tímto závěrem není v rozporu jeho konstatování, že stěžovatel nepochybil, nezabýval-li se návrhem meritorně. Měl-li totiž stěžovatel na základě svého právního názoru za to, že je namístě řízení zastavit, nebylo z jeho pohledu logicky důvodu zabývat se meritem věci. Lze doplnit, že napadený rozsudek není ani nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, neboť je z něj zřejmé, jak soud o věci uvážil, které části žalobní argumentace přisvědčil a z jakých důvodů. [12] NSS ze správního spisu ověřil, že zajišťovacím příkazem ze dne 27. 11. 2014 uložil správce daně společnosti Qanto povinnost zajistit úhradu dosud nestanovené daně z přidané hodnoty složením jistoty na depozitní účet správce daně. Společnost Qanto svou povinnost nesplnila a správce daně zahájil zajišťovací daňovou exekuci. Příkazem ze dne 3. 12. 2014 mj. nařídil prodej movitých věcí, jejichž vyloučení z daňové exekuce se následně domáhala žalobkyně. [13] Rozhodnutím ze dne 1. 4. 2015 správce daně část movitých věcí z daňové exekuce nevyloučil. O zbytku věcí hodlal rozhodnout samostatně po prověření skutečností majících vliv na určení vlastnického práva. Odvolání žalobkyně žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 24. 11. 2015, které zrušil městský soud již citovaným rozsudkem č. j. 6 Af 9/2016-97 (vydaným dne 28. 4. 2022). [14] V rozsudku ze dne 27. 3. 2017, č. j. 8 Af 12/2015-55, dospěl městský soud na základě žaloby společnosti Qanto k závěru, že zajišťovacím příkazem ze dne 27. 11. 2014 porušily daňové orgány mj. zásadu zákonnosti, neboť vydaly druhý zajišťovací příkaz k zajištění totožné, dosud nestanovené daně. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku zamítl NSS rozsudkem ze dne 6. 1. 2022, č. j. 9 Afs 148/2019-49, č. 4300/2022 Sb. NSS. [15] Městský soud dospěl v rozsudku č. j. 6 Af 9/2016-97 k závěru o nezákonnosti daňové exekuce od počátku z důvodu zrušení zajišťovacího příkazu, jenž byl exekučním titulem. Nezákonné bylo i zajištění movitých věcí žalobkyně, resp.