2 As 334/2023 — Nejvyšší správní soud

2 As 334/2023- 48 - text  2 As 334/2023 - 54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudců Karla Šimky a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: TERMO Děčín a.s., se sídlem Oblouková 958/25, Děčín, zast. Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem, se sídlem Moskevská 637/6, Liberec, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Oblastní stavební bytové družstvo Děčín, se sídlem Jeronýmova 425/15, Děčín, zast. JUDr. Šárkou Anežkovou Harantovou, advokátkou, se sídlem Masarykova 1327/45, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2022, č. j. KUUK/180042/2022, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 10. 2023, č. j. 15 A 9/202349, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně a osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobkyně je vlastníkem soustavy zásobování tepelnou energií (dále jen „SZTE“). Skrze SZTE zásobovala tepelnou energií bytový dům č. p. 283284, ulice Lipová, Jílové (dále jen „bytový dům“). Osoba zúčastněná na řízení (dále též „stavebník“) podala dne 3. 3. 2021 žádost o vydání stavebního povolení k instalaci plynových kotlů, které mají nově sloužit k vytápění bytového domu a přípravě teplé vody. K tomuto účelu již naopak nemá sloužit SZTE, která má být od bytového domu zcela odpojena. Žalobkyně s touto žádostí od počátku nesouhlasí. [2] Magistrát města Děčína (dále jen „stavební úřad“) povolil změnu dokončené stavby (stavební úpravu) „Změna zdroje tepla – vytápění objektu Lipová 283  284, JílovéKamenná“. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí stavební úřadu potvrdil. [3] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), který ji zamítl. [4] Krajský soud vyšel z předpokladu, že žalobkyně mohla svými námitkami chránit pouze svá subjektivní veřejná práva, nikoliv veřejný zájem či své soukromé podnikatelské zájmy. Tomuto požadavku však námitky žalobkyně nedostály. Z ničeho nevyplývá, že by mělo být jakkoliv dotčeno vlastnické právo žalobkyně k SZTE. Její tvrzení o napojení nového zdroje tepla na stávající SZTE odporuje projektové dokumentaci (technické zprávě). Podle technické zprávy naopak instalací plynových kotlů nebude majetek žalobkyně žádným způsobem dotčen, pro odpojení SZTE není třeba ani odstraňovat přípojku ve vlastnictví žalobkyně (to nebylo ani předmětem řízení před stavebním úřadem). Odpojení SZTE od bytového domu je pouhým důsledkem výměny hlavního zdroje tepla, samotné SZTE ve vlastnictví žalobkyně však nebude dotčeno. Úkony jako odpojení armatur, vypouštění teplonosné látky či vyregulování soustavy s tímto řízením nesouvisejí. Jedná se totiž o soukromoprávní vztah mezi žalobkyní a stavebníkem. Do stavebního povolení byly navíc zapracovány podmínky směřující k ochraně majetku žalobkyně. Její obecné tvrzení, že může dojít k poškození SZTE, není ničím podloženo. Vzhledem k tomu, že správní rozhodnutí přímo nezasahují do vlastnického práva žalobkyně k SZTE, nelze uvažovat ani o aplikaci § 184a odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), jak se domnívá žalobkyně. [5] Odpojením SZTE jistě dojde k zásahu do ekonomických a provozních zájmů žalobkyně. K odpojení však dojde až na základě soukromoprávního jednání, tyto zájmy tedy nemohou být chráněny ve stavebním řízení (byť realizace povolené změny stavby je faktickým předpokladem k odpojení bytového domu od SZTE). [6] Provozování SZTE je sice ve veřejném zájmu, ale odpojení bytového domu otázkou veřejného zájmu již není. Žalobkyně kromě toho není ani subjektem, který by mohl před správními soudy hájit veřejný zájem. Proto nemůže namítat, k jakým dopadům na ovzduší dojde v důsledku změny způsobu vytápění. Žalobkyní namítané procesní vady směřovaly ke zpochybnění správních rozhodnutí z hlediska § 77 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve spojení s § 26 odst. 7 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. I těmito námitkami tedy žalobkyně chrání veřejný zájem na ochraně životního prostředí. Krajský soud k nim proto nepřihlédl. [7] Žalobkyně s odkazem na § 509 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), namítá, že se správní orgány dostatečně nezabývaly otázkou vlastnického práva k rozvodům tepla v bytovém domě. Podle krajského soudu však nelze přisvědčit závěru, že by rozvody tepla měly být součástí zařízení žalobkyně (namísto součástí bytového domu). Zásahy do topné soustavy však byly navrženy až na částech za posledním uzávěrem zařízení žalobkyně, tedy na částech, které jsou součástí bytového domu. Tato námitka žalobkyně byla navíc pouze obecná, neobsahovala bližší argumentaci. [8] Nedůvodný je i požadavek na písemnou dohodu mezi stavebníkem a žalobkyní. Nový zdroj tepla totiž nebude se stávajícím zařízením (SZTE) funkčně propojen, a proto se nejedná o situaci podřaditelnou pod § 77 odst. 4, nýbrž pod § 77 odst. 5 energetického zákona. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [9] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody výslovně nepodřadila pod žádné zákonné ustanovení, nicméně z jejího obsahu je zřejmé, že napadá rozsudek krajského soudu z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [10] Podle krajského soudu nedojde stavbou k zásahu do stěžovatelčina vlastnického práva. To vyvozuje především z projektové dokumentace, kterou stěžovatelka považuje za nedostatečnou. Krajský soud nemůže k posouzení otázky vlastnického práva pouze bez dalšího převzít zdůvodnění projektové dokumentace. Nejedná se o veřejnou listinu. SZTE je samostatnou stavbou (včetně rozvodného tepelného zařízení) a není součástí pozemku, jehož součástí je obytný dům, v němž má být instalován nový zdroj tepla (§ 509 o. z.). Pro určení vlastnického práva k rozvodnému tepelnému zařízení je třeba použít právní úpravu platnou a účinnou v době, kdy bylo rozvodné zařízení postaveno. Je třeba rozlišovat mezi rozvodným tepelným zařízením, které je ve vlastnictví stěžovatelky, a domovními rozvody, které jsou součástí bytového domu. Správní orgány ani krajský soud se však tímto rozlišením nezabývaly. Ve spise se nenachází žádný způsobilý důkaz, který by prokazoval, že stavbou dotčené rozvody tepelného zařízení jsou ve vlastnictví vlastníků bytových jednotek. [11] Vzhledem k zásahu do stěžovatelčina vlastnického práva byl stavebník povinen předložit souhlas podle § 184a stavebního zákona. [12] Stěžovatelka vybudovala SZTE na svůj náklad a na základě licence je oprávněna ji provozovat. Stěžovatelka nepovažuje za správný názor soudů, že nemůže při obraně svého vlastnického práva poukázat na to, že zařízení coby součást SZTE bylo vybudováno a je provozováno ve veřejném zájmu. Názor vyjádřený v rozsudku NSS ze dne 10. 6. 2022, č. j. 4 As 416/201943, proto považuje za neudržitelný. Ani § 114 odst. 1 stavebního zákona uplatnění této námitky nijak neomezuje. Zákonodárce si musel být vědom elasticity vlastnického práva, a mohl tedy vyloučit možnost vznášet námitky týkající se toho, že stavba byla zřízena a je provozována ve veřejném zájmu. To však neučinil. Naopak ochranu těchto staveb ještě posílil tím, že zavedl pojem stavby veřejné (technické) infrastruktury. [13] Stěžovatelka se neztotožňuje s tím, že krajský soud hodnotil věc jako změnu způsobu vytápění podle § 77 odst. 5 energetického zákona. Krajský soud pouze odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu, podle nichž jsou odpojení bytového domu od SZTE a s tím související úkony otázkou soukromoprávního vztahu mezi stěžovatelkou a odběratelem. Tyto rozsudky se však týkají skutkově odlišných věcí. Krajský soud by musel pro takový závěr provést důkaz konkrétní smlouvou o dodávce tepelné energie, jejíž esenciální obsahové náležitosti jsou upraveny v § 76 odst. 3 energetického zákona, kde však otázka odpojení upravena není. [14] Ustanovení § 77 odst. 5 energetického zákona navíc dopadá na tři změny, které mohou nastat. Předmětem stavebního řízení byla změna způsobu vytápění. Argumentace týkající se odpojení od rozvodného tepelného zařízení je v tomto případě irelevantní, neboť představuje samostatnou skupinu podle § 77 odst. 5 energetického zákona, která však není předmětem stavebního řízení. Při změně způsobu vytápění nelze připustit situaci, kdy by stávající zdroj tepla zůstal přes rozvody propojený s novým zdrojem (byť by byly uzavřeny armatury). Na tuto situaci by již bylo třeba aplikovat § 77 od