2 As 96/2023 — Nejvyšší správní soud

2 As 96/2023- 92 - text  2 As 96/2023 - 102 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Karla Šimky v právní věci žalobce: Oživení, z. s., se sídlem Muchova 232/13, Praha 6, zast. Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem Lublaňská 398/18, Praha 2, proti žalované: České dráhy, a. s., se sídlem nábřeží L. Svobody 1222/12, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Masaryk Station Development, a. s., se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, zast. Mgr. Tomášem Pekárkem, advokátem se sídlem U Nikolajky 833/5, Praha 5, a II) Masaryk Station Investment, a. s., se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 3. 2021, č. j. 670/2021O25, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2023, č. j. 10 A 58/2021121, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná a osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 3.400 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Pavla Černohouse, advokáta. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobce požádal dne 27. 3. 2012 žalovanou podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, o poskytnutí: „1. informace o tom, jaké všechny smlouvy či dodatky ke smlouvám uzavřela společnost České dráhy, a. s. se společnostmi Masaryk Station Investment, a. s., IČO 271 642 33 a Masaryk Station Development, a. s., IČO 271 858 42, a to ve formátu: název smlouvy (dodatku smlouvy), datum uzavření smlouvy (dodatku smlouvy), identifikace smluvních stran, jméno osoby či osob, která/které smlouvu (dodatek smlouvy) za každou smluvní stranu podepsala; 2. kopie všech smluv podle bodu 1. žádosti, včetně případných smluvních dodatků a příloh; 3. kopie stanoviska advokátní kanceláře Rychetský a Hlaváček k materiálu „Řešení lokality Praha  Masarykovo nádraží – prováděcí smlouvy“ z roku 2006, včetně případných dodatků a příloh“. [2] Žalovaná tuto žádost shora uvedeným rozhodnutím částečně odmítla. Co se týká bodu 1 a 2 žádosti, dospěla k závěru, že některé z těchto informací naplňují všechny znaky obchodního tajemství, a v tomto rozsahu je proto neposkytla (resp. znečitelnila několik části poskytnutých dokumentů). Co se týká kopie stanoviska advokátní kanceláře, žalovaná informaci neposkytla, neboť ho po uplynutí 15 let skartovala. [3] Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Ten žalobě vyhověl, rozhodnutí žalované zrušil a nařídil jí, aby žalobci informace poskytla ve lhůtě 15 dnů od doručení rozsudku (s výjimkou osobních údajů fyzických osob). [4] Městský soud nejdříve posuzoval pasivní legitimaci žalované. Dospěl k závěru, že mezi žalovanou a Úřadem pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“) dochází k nežádoucímu procesnímu pingpongu. ÚOOÚ již několikrát zrušil rozhodnutí žalované pro nepřezkoumatelnost. Žalovaná nebyla totiž schopna přezkoumatelným způsobem vysvětlit, proč neposkytnuté informace spadají pod obchodní tajemství. Městský soud proto shledal, že je třeba aplikovat rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 10. 2018, č. j. 7 As 192/201735, č. 3834/2019 Sb. NSS. Podle něho může neúspěšný žadatel o informaci žalovat přímo povinný subjekt, pokud odvolací orgán zrušil jeho rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost a povinný subjekt žádosti opětovně nevyhověl. Žalovaná je proto pasivně legitimována. [5] Dále se městský soud zabýval tím, zda požadované informace jsou obchodním tajemstvím. Žalovaná se omezila na obecná konstatování. Odůvodnění se nikterak neváže ke konkrétním částem smluv, a působí tak jako pouhé formální odůvodnění. Na druhou stranu je zřejmé, jakými úvahami se žalovaná řídila, a rozhodnutí je proto přezkoumatelné. Městský soud dále poukazuje na § 9 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím. Podle tohoto ustanovení není porušením obchodního tajemství poskytnutí informace, která se týká používání veřejných prostředků. [6] Následně městský soud posoudil konkrétní neposkytnutá ujednání. Podle městského soudu spadá řada znečitelněných ujednání smlouvy o implementaci projektu pod § 9 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť se týkají nakládání s nemovitostmi ve vlastnictví žalované, tedy s veřejnými prostředky. Žalovaná k této smlouvě neposkytla seznam informačních příloh a příloh obsahující mimo jiné i vzory dalších smluv. Teprve z nich lze přitom dovodit, jakých nemovitostí se vůbec smlouva o implementaci projektu týká. Žalovanou vlastněné nemovitosti lze navíc zjistit z katastru nemovitostí. Nekonkretizované vzory smluv nepředstavují konkurenčně významnou skutečnost ani skutečnost běžně nedostupnou v příslušných obchodních kruzích. Dále žalovaná anonymizovala čl. 1.1 a 3 této smlouvy. Tato ujednání obsahují pouze definice, které na tomto místě nemají žádnou vypovídací hodnotu. Tyto údaje podle městského soudu nepředstavují konkurenčně významnou skutečnost, která by navíc neměla být běžně dostupná v příslušných obchodních vztazích. To se týká i čl. 2.2, který obsahuje ujednání o zástavním právu (byť se jedná o speciální úpravu). Obdobně městský soud posoudil i anonymizovaná ujednání v rámci čl. 4 Příprava projektu, 5 Rozpočet projektu a SPV, 10 Finanční náležitosti a 16 Ukončení smlouvy a smluvní pokuty. Ty navíc (kromě čl. 10) spadají pod § 9 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím. [7] Dále městský soud posuzoval neposkytnuté části smlouvy o budoucí kupní smlouvě. Jednalo se o postup pro výpočet kupní ceny, nemovitosti ve vlastnictví žalované, které jsou předmětem smlouvy, způsoby nakládání s nemovitostmi či vzor kupní smlouvy. U všech dospěl k závěru, že nebyl naplněn znak konkurenční významnosti a nedostupnosti v příslušných obchodních kruzích. Navíc se na všechny vztahuje § 9 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím. Nenaplnění obou zmíněných znaků obchodního tajemství shledal městský soud i u čl. 3.1 upravujícího výzvu k uzavření smlouvy. [8] Následně posuzoval několik nájemních smluv a dodatek k jedné z nich. Pro stručnost lze shrnout, že žalovaná anonymizovala části identifikující nemovitosti v jejím vlastnictví, které jsou předmětem jednotlivých smluv. Dále neposkytla informace, jakým způsobem má nájemce nemovitosti užívat, informace o výši nájemného či vzorec k jeho stanovení, ujednání o dalším nakládání s nemovitostmi a způsobu hrazení jejich provozu. Městský soud dospěl k závěru, že u všech těchto ujednání se jedná o nakládání s veřejnými prostředky. Proto je žalovaná měla poskytnout bez ohledu na existenci obchodního tajemství (§ 9 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím). Navíc tyto informace nenaplňují ani všechny znaky obchodního tajemství (opět absentuje znak konkurenční významnosti a znak nedostupnosti v příslušných obchodních kruzích). [9] Dále se městský soud zabýval smlouvou o zřízení předkupního práva. Pod režim § 9 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím spadá také neposkytnutá informace o nemovitostech ve vlastnictví žalované, které jsou předmětem smlouvy o zřízení předkupního práva, informace o vzorci pro stanovení kupní ceny, o způsobu nakládání s těmito nemovitostmi a vzoru kupní smlouvy. Informace navíc nenaplňují znaky obchodního tajemství (konkurenční významnost a nedostupnost v příslušných obchodních kruzích). Tyto znaky nenaplňuje ani neposkytnuté prohlášení z úvodních ustanovení této smlouvy. [10] Městský soud se také zabýval opakovaným nezasíláním kompletního správního spisu odvolacímu orgánu, odmítnutím žádosti po zaplacení úhrady za nadměrné vyhledávání informací a skartováním stanoviska advokátní kanceláře. Posouzení těchto otázek však není předmětem řízení o kasační stížnosti. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [11] Proti rozsudku městského soudu podala žalovaná (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a), c) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [12] Stěžovatelka předně rozporuje svoji pasivní legitimaci. Žalobce nepodal proti jejímu rozhodnutí odvolání. Městský soud se sice odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, činí tak ovšem nepřípadným způsobem. Judikatura připouští podání žaloby bez předchozího využití řádného opravného prostředku v případě, kdy povinný subjekt nerespektuje nadřízený správní orgán nebo v případě neúčelného procesního pingpongu. Ani jedna z těchto situací ovšem nenastala. Co se týká možnosti přikázat poskytnutí informací, městský soud se opírá o rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2017, č. j. 5 As 236/2016104. Ten vychází ovšem z jiného skutkového základu. Nejvyšší správní soud v něm posuzoval případ, kdy byla odvolacím orgánem dozorčí rada povinného subjektu. ÚOOÚ je však na povinném subjektu zcela nezávislý. Krajský soud navíc v této věci „pouze“ zru