3 As 319/2022 — Nejvyšší správní soud

3 As 319/2022- 43 - text  3 As 319/2022 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: F. S., zastoupený Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem Tyršův dům, Újezd 450/40, Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2022, č. j. 9 A 151/2019  85, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Odbor výstavby (posléze odbor územního rozvoje a výstavby) Úřadu městské části Praha 8 (dále jen „stavební úřad“) vydal žalobci jako stavebníkovi dne 3. 7. 2003 pod č. j. OV/2002/4112/Lj, podle § 39 a 66 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), společné rozhodnutí o umístění a povolení stavby „Zařízení pro provoz a údržbu zeleně“ na pozemku parc. č. XA v k. ú. K. (dále jen „stavba“). Účelem stavby bylo využívat ji v souvislosti s obhospodařováním sousedních pozemků plnících funkci lesa. [2] Žalobce následně několikrát požádal o změnu stavby před jejím dokončením. Rozhodnutím ze dne 11. 1. 2007, č. j. OV/P8/2006/4733/Lj/4, mu stavební úřad postupem podle § 115 a 118 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), povolil změnu týkající se nosné konstrukce. Rozhodnutím ze dne 25. 3. 2009, č. j. MCP8 034249/2009, došlo k prodloužení lhůty pro dokončení stavby do 1. 3. 2012. Dalším rozhodnutím ze dne 19. 8. 2010, č. j. MCP8 082621/2010, stavební úřad souhlasil s návrhem na výstavbu podzemního podlaží za účelem zřízení garáže. Dalšími dvěma rozhodnutími ze dne 23. 10. 2012, č. j. MCP8 142632/2012, a ze dne 13. 1. 2015, č. j. MCP8 004290/2015, došlo k opětovnému prodloužení lhůty pro dokončení stavby do 1. 11. 2014 a následně do 1. 11. 2016. [3] Dne 31. 10. 2016 podal žalobce žádost o povolení změny stavby před dokončením datovanou ke dni 25. 10. 2016. Návrh změny spočíval v umístění služebního bytu v rámci stavby. Stavební úřad provedl dne 3. 11. 2016 kontrolní prohlídku stavby a zjistil, že žalobce provádí stavbu v rozporu s uvedenými povoleními – nebyly např. dodrženy požadavky na výšku jednotlivých částí stavby, povolená konstrukční řešení nosných obvodových zdí či původní vnitřní členění jednotlivých místností s ohledem na původní účel stavby. Stavební úřad přípisem ze dne 29. 11. 2016 oznámil žalobci zahájení řízení o odstranění stavby, a to písemností pod č. j. MCP8 155112/2016. [4] Žalobce následně dne 2. 1. 2017 podal žádost o dodatečné povolení stavby podle § 129 odst. 2 stavebního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2017, ve smyslu čl. II. zákona č. 225/2017 Sb. (dále jen „stavební zákon“). Stavební úřad svým rozhodnutím ze dne 8. 6. 2018, č. j. MCP8 142590/2018, podle § 51 odst. 3 správního řádu tuto žádost zamítl. [5] Žalobce napadl dané rozhodnutí odvoláním. Žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 9. 2019, č. j. MHMP 1526362/2019, odvolání podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Dospěl k závěru, že stavba svým vnitřním stavebně technickým řešením a navrženým užíváním jednotlivých místností nezaručuje způsob užívání stavby jako zařízení pro provoz a údržbu zeleně, jenž byl žalobci původně povolen. Žalovaný se rovněž zabýval tím, jaký má na dané správní řízení dopad opatření obecné povahy č. 55/2018 účinné od 12. 10. 2018 – Změna územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy č. Z 2832/00, (dále jen „změna ÚP“). Podle ní lze v ploše s funkčním využitím LR – lesní porosty (v níž se stavba nachází) umístit jako výjimečně přípustnou stavbu sloužící péči o les, k plnění funkce lesa, jeho ochraně a revitalizaci, provozu a údržbě. Žalobce však neprokázal, že stavba bude skutečně sloužit k funkci uvedené ve změně ÚP. Za takové situace není splněna podmínka podle § 129 odst. 3 písm. a) stavebního zákona, neboť žalobce neunesl důkazní břemeno týkající se toho, že stavba není umístěna v rozporu s cíli a úkoly územního plánování a s dalšími akty uvedenými v daném ustanovení. [6] Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal žalobu. Namítal zejména., že správní orgány vyvíjely protiprávní snahu o odstranění stavby, ačkoli žalobce prováděl stavební činnost na základě stavebních povolení. Řízení o odstranění stavby nebylo možno zahájit na základě nevýznamných odchylek od původních rozhodnutí. Nadto tvrdil, že účel stavby je zcela v souladu se zákonem a nikdy nedošlo k jeho změně. Tento účel stavební úřad rovněž již posoudil, přičemž stavbu povolil rozhodnutím ze dne 3. 7. 2003. [7] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zdůraznil, že podle judikatury správních soudů stavebník nese důkazní břemeno týkající se splnění podmínek dle § 129 odst. 3 stavebního zákona. Zároveň upozornil, že se v řízení o dodatečném povolení stavby vychází z územně plánovací dokumentace účinné ke dni rozhodování o dodatečném povolení. Stavebník tak nese v důsledku absence své dobré víry na počátku stavební činnosti riziko, že se v průběhu řízení může změnit územně plánovací dokumentace tak, že již nebude možné jeho stavbu dodatečně legalizovat. [8] Městský soud uvedl, že žalobce provedl změny, které zahrnovaly například propojení bytu v 1. NP stavby s obyvatelným podkrovím namísto původního nevyužitého půdního prostoru, dispoziční rozdělení stavby na menší místnosti, instalaci kuchyňské linky a přeměnu původního prostoru garáže na místnost s podlahovým vytápěním a francouzskými okny se vstupem na terasu. Dále dovodil, že ačkoli původní územní plán výjimečně připouštěl umístit v ploše LR služební byty, změna ÚP nahradila tuto možnost podmíněným umístěním stavby sloužící péči o les. Jelikož posouzení povahy stavby sloužící péči o les ve smyslu změny ÚP závisí na propojení funkce dané stavby s jejím úžeji zaměřeným účelem (údržbou a péčí o les), je na případném stavebníkovi, aby v souladu s § 129 odst. 3 stavebního zákona zdůvodnil a doložil, že provedené stavební úpravy jsou v souladu s územním plánem. To však žalobce v projednávané věci neučinil. Podle projektové dokumentace pro dodatečné provedení stavby je účelem stavby „zabezpečení vhodných materiálních podmínek a vytvoření pracovního zázemí pro společensky prospěšnou činnost aktivistů […], která se bude uskutečňovat pod vedením odborně způsobilých osob při provozu a údržbě zeleně.“ Stavba bude sloužit „pro potřeby zlepšování stavu krajinných a přírodních hodnot uvedené funkční plochy, která je součástí celoměstského systému zeleně v příměstské lokalitě pod Ďáblickým hájem“. Jejím provozovatelem bude Nadace Collegium Marianum (dále jen „nadace“), která bude zajišťovat odbornou pomoc vlastníkům zeleně i pro potřeby pozemků k určení funkce lesa o celkové výměře přesahující 250 ha. [9] Podle městského soudu žalobce neprokázal, že stavba bude po provedených a nepovolených úpravách mít charakter stavby sloužící péči o les ve smyslu změny ÚP. Deklarovaný účel stavby a model jejího budoucího užívání nezaručuje, že bude takto skutečně využívána a že tímto užíváním naplní podmínky dané změnou ÚP. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [10] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [11] Stěžovatel má předně za to, že je napadený rozsudek nepřezkoumatelný, jelikož městský soud neprovedl důkazy, které stěžovatel navrhoval. V napadeném rozsudku uvedl, že dané dokazování neprovedl, neboť šlo o návrhy důkazů listinami založenými ve správním spisu. S tím však stěžovatel nesouhlasí. Navrhované důkazy obsahem spisu nebyly a v některých případech ani být nemohly, neboť jsou označeny pozdějším datem než rozhodnutí žalovaného. Jde např. o vyjádření Odboru územního rozvoje žalovaného ze dne 18. 11. 2019, č. j. MHMP 2303201/2019 (dále jen „vyjádření žalovaného“), podle něhož stavba z pohledu územního plánování nepředstavuje změnu v území ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) stavebního zákona. Další listiny, jimiž nebylo provedeno dokazování, jsou dvě smlouvy o spolupráci z 15. 8. 2019 uzavřené mezi stěžovatelem a dalšími osobami a dále kontrolní geodetické zaměření stavby s dokumentací. Stěžovatel kromě toho poukazuje na sdělení žalovaného ze dne 2. 1. 2020, č. j. MHMP 4346/2020, podle něhož došlo ke ztrátě správního spisu. Ani důkaz touto listinou městský soud neprovedl. Stěžovatel mu dále vytýká, že nekriticky přejal skutkové závěry rozhodnutí žalovaného, ačkoli nemají oporu ve správním spisu a jsou v rozporu s důkazy, které stěžovatel předložil. [12] Podle tvrzení stěžovatele nikdy během realizace stavby nedošlo ke změně jejího funkčního využití. Stavební úřad již jednou platně posoudil, že se účel stavby shoduje s požadavky územního plánu, a to svým rozhodnutím ze dne 3. 7. 2003. Dále uvádí, že dne