3 As 79/2023 — Nejvyšší správní soud

3 As 79/2023- 34 - text  3 As 79/2023 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Aleše Smetanky a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: Imex Group s.r.o., se sídlem Zkrácená 3223/46, Ostrava, zastoupená JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 32, Praha 1, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2023, č. j. 3 A 88/2021  50, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně požádala dne 16. 7. 2007 o udělení licence k vývozu 150 000 kusů nábojů ráže 9 x 18 mm Makarov do Afghánistánu. V žádosti uvedla požadovanou dobu platnosti licence do 30. 6. 2008. Licenční správa Ministerstva průmyslu a obchodu jako správní orgán prvního stupně vydala dne 30. 10. 2007 rozhodnutí pod č. j. 27828/07/07430/07400, jímž podle § 18 písm. c) zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, neudělila žalobkyni licenci k vývozu daného vojenského materiálu. [2] Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí rozklad. Rozhodnutím ze dne 11. 3. 2008, č. j. 44486/07/07400/01000, jej ministr průmyslu a obchodu podle § 152 odst. 5 písm. b) správního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2014, zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [3] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který rozsudkem ze dne 20. 11. 2008, č. j. 11 Ca 132/2008  76, rozhodl o jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Následnou kasační stížnost žalovaného Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 9. 2009, č. j. 9 As 42/2009  124, zamítl. [4] Na žádost žalobkyně ze dne 22. 2. 2010 bylo řízení před žalovaným přerušeno. Na základě další žádosti žalobkyně doručené žalovanému dne 25. 12. 2020 se v řízení pokračovalo. Žalobkyně týmž podáním označeným jako Odstranění vad žádosti žádala o změnu doby platnosti licence na 18 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o jejím vydání. Následně ministr průmyslu a obchodu vydal usnesení ze dne 21. 5. 2021, č. j. MPO 400572/21/21200/01000, jímž podle § 90 odst. 4 správního řádu prvostupňové rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil, neboť se žádost stala zjevně bezpředmětnou v důsledku marného uplynutí navrhované doby platnosti licence. [5] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u městského soudu. Především v ní namítala, že jí žalovaný upřel právo odstranit vadu žádosti spočívající v marném uplynutí navrhované doby platnosti licence. Rovněž rozporovala výklad § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, podle kterého žalovaný v jejím případě postupoval. [6] Městský soud žalobu napadeným rozsudkem zamítl. V jeho odůvodnění mimo jiné uvedl, že výklad § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu aplikovaný žalovaným má oporu v ustálené judikatuře správních soudů. Pokud jde o tvrzené odepření práva odstranit vadu žádosti, soud se přiklonil k názoru žalovaného, podle něhož žádost splňovala obligatorní zákonné náležitosti. Pokud se žádost stala plynutím času neaktuální, nejedná se o odstranitelnou vadu ve smyslu § 45 odst. 2 správního řádu. Odkázal k tomu opět na rozhodovací praxi správních soudů. Doplnil rovněž, že podání žalobkyně ze dne 25. 12. 2020 nebylo možno vyhovět ani postupem § 41 odst. 8 správního řádu, jelikož nebyly splněny podmínky daného ustanovení – žalobkyně učinila podání až po vydání prvostupňového rozhodnutí a nedoložila hrozící vážnou újmu. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [7] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [8] Stěžovatelka v prvé řadě trvá na svém názoru, že její žádost v době vydání rozhodnutí žalovaného neměla veškeré náležitosti, neboť doba platnosti licence, kterou v původní žádosti uvedla, nemůže vést k jejímu kladnému vyřízení. Měla tedy mít možnost tuto vadu odstranit a nerozumí tomu, proč jí žalovaný neumožnil změnit původně navrhovanou dobu platnosti licence v rozkladovém řízení. [9] Podle stěžovatelky nemůže uvedená odstranitelná vada zakládat důvod k zastavení řízení ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Stěžovatelka má za to, že by správní orgány mohly její žádost vyhodnotit jako zjevně bezpředmětnou tehdy, pokud by se vydáním jakéhokoli rozhodnutí její právní postavení nezměnilo. Taková však situace v daném případě není. Po zastavení řízení totiž z pohledu stěžovatelky nelze žádost podat opětovně z důvodu změny geopolitických poměrů v regionu, do něhož chtěla munici vyvážet. Stěžovatelka rovněž tvrdí, že dokud nebude správní řízení pravomocně ukončeno, nemůže uplatňovat nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“). Dojdeli k zastavení řízení, stává se podle ní titulem k náhradě škody nesprávní úřední postup. Má za to, že její postavení se tím výrazně zhoršuje, neboť ve věci nebylo meritorně rozhodnuto. [10] Pokud by byly správné závěry městského soudu, pak by podle stěžovatelky správní orgány mohly docílit zastavení řízení pro bezpředmětnost žádosti v jakémkoli jiném obdobném případu tím, že řízení budou protahovat, případně budou spoléhat na délku soudního řízení a případný neúspěch žadatele v něm. Stěžovatelka rovněž upozorňuje na nejednotnost judikatury týkající se řízení o licencích k mezinárodnímu obchodu s vojenským materiálem. Má za to, že žalovaný nikdy v minulosti neargumentoval tak, že marné uplynutí navrhované doby platnosti licence je důvod pro zastavení řízení. [11] Stěžovatelka závěrem poukazuje na odlišnosti projednávané věci oproti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2022, č. j. 4 As 355/2021  41 (dále jen „rozsudek čtvrtého senátu“), o nějž opřel své závěry městský soud. Podotýká, že čtvrtý senát za důvod zastavení správního řízení pro zjevnou bezpředmětnost v obdobné věci označil výlučně opožděnou změnu navrhované doby platnosti licence – ta v uvedeném případě proběhla až po vydání usnesení o zastavení řízení pro zjevnou bezpředmětnost. Stěžovatelka má za to, že taková situace v projednávané věci nenastala. Dále poukazuje na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2009, č. j. 9 As 21/2019  150, podle něhož nelze ve správním řízení rozhodovat na základě skutkového stavu zjištěného před jedenácti lety. [12] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti souhlasí se závěry městského soudu a Nejvyššímu správnímu soudu navrhl, aby kasační stížnost zamítl. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [13] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelka je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena advokátem. Poté přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. [14] Kasační stížnost není důvodná. [15] Stěžovatelka podala kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., věcně však svou argumentaci k důvodu podle písm. d) daného ustanovení neuvedla. Tímto důvodem se Nejvyšší správní soud musel zabývat z úřední povinnosti, avšak v napadeném rozsudku neshledal vadu, k níž by musel z úřední povinnosti přihlédnout. [16] Nejvyšší správní soud v prvé řadě připomíná, že kvalita žaloby předurčuje kvalitu a obsah rozhodnutí soudu a že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující, obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují,“ (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008  78, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS, odst. [32]). Uvedené stejnou měrou platí i pro formulaci kasační stížnosti (srov. např. rozsudek NSS ze dne 27. 11. 2019, č. j. 6 As 137/2019  55). [17] K obsahu kasační stížnosti i podstatné části předestřených námitek je třeba obecně uvést, že stěžovatelka v excesivní míře kopíruje svá podání uplatněná ve skutkově obdobných předcházejících případech, eventuálně svou žalobu, aniž by věcně reagovala na závěry napadeného rozsudku či reflektovala rozsudky Nejvyššího správního soudu, které těmto námitkám ve skutkově obdobných věcech nepřisvědčily (srov. zejm. rozsudky ze dne 21. 4. 2022, č. j. 4 As 355/2021  41, a ze dne 24. 4. 2023, č. j. 2 As 172/2022  42 [dále jen „roz