4 Ads 92/2022 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 92/2022- 61 - text 4 Ads 92/2022-70 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Petry Weissové a soudců Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Mgr. A. P., Ph.D., bytem Podkovářská 933/1, Praha 9, zastoupen JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem, se sídlem Na Poříčí 1041/12, Praha 1, proti žalovanému: Náměstek ministra vnitra pro státní službu, se sídlem Jindřišská 967/34, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2020, č. j. MV-160285-3/OKR-2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2022, č. j. 18 Ad 9/2020-126, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předcházející soudní řízení [1] Státní tajemník v Ministerstvu vnitra (dále jen „státní tajemník“) rozhodnutím ze dne 26. 8. 2020, č. j. MV-106794-10/SST-2020, na základě § 144 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, (dále jen „zákon o státní službě“) ve spojení s § 109 odst. 1 a 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, (dále jen „zákoník práce“) vyslovil, že žalobci nenáleží částka 43.852 Kč s příslušenstvím. Tato částka představovala žalobcem požadovaný plat za listopad a prosinec 2019, který mu však státní tajemník nepřiznal s odůvodněním, že žalobce v období od 9. 7. 2019 do 23. 12. 2019, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o jeho propuštění ze služebního poměru, nevykonával žádnou službu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) výše uvedeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou. [3] Městský soud předeslal, že žalobce v průběhu řízení vznášel rozsáhlou, místy hůře srozumitelnou a repetitivní argumentaci, v níž směšoval problematiku kárného řízení, otázku převedení na jiné služební místo a otázku vlastního odměňování. Služební orgány v nyní řešené věci posuzovaly toliko žalobcův nárok na plat za listopad a prosinec 2019, podle městského soudu se proto otázky vztahující se ke kárnému řízení či zákonnosti převedení žalobce na jiné služební místo míjí s předmětem řízení. Městský soud se ztotožnil s argumentací žalovaného a podotkl, že žalovaný odstranil nedostatky odůvodnění rozhodnutí státního tajemníka. Zákon o státní službě podle městského soudu nepředpokládá rozhodování o neomluvené absenci a takové rozhodnutí není podmínkou nevyplacení platu. Zdůraznil, že absence je objektivní fakt s možnými důsledky z hlediska platových nároků či v podobě kárného provinění, nicméně nelze rozumně požadovat, aby jakákoli absence státního zaměstnance byla autoritativně deklarována samostatným rozhodnutím. Podle městského soudu z ničeho nevyplývá, že by mělo být před nevyplacením platu rozhodováno o tom, zda má žalobce z důvodu (ne)omluvené absence nárok na výplatu platu, či nikoli. Žalobcem zmíněný § 106 odst. 3 zákona o státní službě (plat za dobu překážek na straně služebního úřadu – provozní příčiny) se míjí s předmětem řízení, v němž se ani žalobce nedovolává překážky na straně služebního úřadu. Z daného ustanovení podle městského soudu nelze dovozovat, že by mělo být ve správním řízení rozhodováno o všech otázkách spojených s docházkou státního zaměstnance. Městský soud nepovažoval za pochybení, že služební orgány rozhodly s časovým odstupem od doby vlastní absence, potažmo od skončení kárného řízení. Jejich postoj k absenci žalobce na pracovišti byl zřejmý už tím, že mu plat nevyplatily, a bylo na žalobci, aby se případně vyplacení platu domáhal. Městský soud zdůraznil, že po postoupení věci obvodním soudem, u něhož žalobce svůj nárok původně uplatnil, služební orgány rozhodly bez zbytečného odkladu. Dodal, že případné průtahy bez dalšího nemají dopad na zákonnost rozhodnutí. [4] Nevyplácení platu nemá podle městského soudu sankční povahu, neboť nejde o trest za neomluvenou absenci, natožpak o nepřípustný druhý trest vedle kárného opatření, ale o důsledek nenastoupení na nové služební místo. Městský soud připomněl, že podstata pracovněprávních i služebních vztahů z hlediska odměňování je založena primárně na výkonu práce (služby) za stanovenou odměnu; nevyplacení platu za nevykonanou práci proto není trestem, ale prostým důsledkem toho, že plat není za co vyplatit. Nárok na plat podle městského soudu nevzniká (nezaniká) na základě rozhodnutí služebního orgánu o docházce či absenci ani na základě rozhodnutí o vyplacení platu, ale vychází z faktického výkonu služby (§ 144 zákona o státní službě, § 109 odst. 1 a 3 zákoníku práce); jakákoli neomluvená absence se proto promítne i do výše platu. Městský soud konstatoval, že žalovaný se ve svém rozhodnutí vyjádřil i k argumentům žalobce omlouvajícím jeho absenci na služebním místě s tím, že žalobcova tvrzení byla vyvrácena již v řízení o převedení na jiné služební místo a v kárném řízení. Městský soud dodal, že ve správním spisu nachází sdělení státního tajemníka ze dne 16. 7. 2019, v němž žalobci oznamuje, že je mu známo, že se nedostavil k výkonu služby na novém služebním místě, uvádí adresu nového pracoviště a upozorňuje jej na povinnost do služby nastoupit. Ve správním spisu se naopak nenachází žádná konkrétní omluva žalobce směřovaná vůči představenému či státnímu tajemníkovi. [5] Podle městského soudu nejsou ze spisu zřejmé žádné konkrétní důvody zdravotního rázu a žádné doklady prokazující ohrožení zdraví žalobce v případě nástupu na nové služební místo; podle pracovnělékařského vyšetření MUDr. L. ze dne 16. 5. 2019 byl žalobce k výkonu služby na novém místě způsobilý. K námitce zpochybňující způsobilost tohoto podkladu pro rozhodnutí o převedení a k námitce, že ve vztahu k novému místu nebyl žalobce vyslán na vstupní prohlídku, městský soud poznamenal, že byly vzneseny až po lhůtě k uplatnění žalobních bodů. Dodal, že rozhodnutí o převedení, které z tohoto lékařského posudku vycházelo, je nadáno presumpcí správnosti, a proto nelze dovozovat jeho nezákonnost či nesprávnost, dokud nebylo zákonem předvídaným postupem zrušeno. Městský soud souhlasil s tím, že žalovaný nemusel detailně zkoumat, proč byl žalobce převeden na nové služební místo. Skutečnosti a podklady s tím související proto městský soud označil za irelevantní. Žalobci přisvědčil, že podle § 106 odst. 2 zákoníku práce ve spojení s § 113 písm. a) zákona o státní službě je zaměstnanec oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných. Žalobce však podle městského soudu nepředložil žádné konkrétní zdravotní důvody, jež by mu bránily ve výkonu služby na novém služebním místě, ani neuvedl, že by existoval jiný pozdější posudek či lékařská zpráva, z nichž by vyplývala jeho zdravotní nezpůsobilost k výkonu služby na novém služebním místě. Městský soud proto neshledal, že by podmínky na novém služebním místě bezprostředně a závažně ohrožovaly život nebo zdraví žalobce, a nepřisvědčil jeho argumentaci omlouvající jeho nepřítomnost. [6] Městský soud dále uvedl, že nevyplacení platu při nevykonávání práce nelze považovat za postih ve smyslu trestní sankce, ani za postih za vystupování žalobce ve služebním úřadu, upozorňování na údajné „nepravosti“ či podávání trestních oznámení. Z hlediska nároku na plat za listopad a prosinec 2019 je podle městského soudu irelevantní, jestli měl žalobce postavení oznamovatele ve smyslu nařízení vlády č. 145/2015 Sb., o opatřeních souvisejících s oznamováním podezření ze spáchání protiprávního jednání ve služebním úřadu, neboť i kdyby takové postavení měl, neměnilo by to nic na tom, že měl vykonávat službu a docházet na pracoviště na služebním místě, na které byl (pravomocně) převeden. Na základě popsaných úvah městský soud označil žalobcem navržené dokazování za nadbytečné. Dodal, že otázka, zda byl žalobce v roce 2016 nesprávně odměněn za vyslání do Itálie jako národní expert či v rámci služební cesty, potažmo zda byl v této souvislosti vystaven nátlaku, není předmětem tohoto řízení a služební orgány nemusely před rozhodnutím v nynější věci vyčkat na vyřešení této otázky. Námitka neslučitelnosti funkce dřívějšího státního tajemníka Mgr. K. s členstvím v etické komisi pro ocenění odbojářů a odpůrců komunismu byla podle městského soudu vznesena až po lhůtě k uplatnění žalobních bodů. Doplnil, že Mgr. K. ve věci nároku na plat za listopad a prosinec 2019 nerozhodoval. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [7] Proti rozsudku městského soudu podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) velmi rozsáhlou a poněkud nepřehlednou kasační stížnost, ve které uplatňuje kasační důvody, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). [8] Stěžovatel vyjmenovává námitky a skutečnosti, které podle svého přesvědčení uplatn