4 Afs 2/2024 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 2/2024- 32 - text 4 Afs 2/2024-34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: RNDr. Z. V., zast. Mgr. Martinem Lorencem, advokátem, se sídlem Komenského nám. 1342/7, Třebíč, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Okresní správa sociálního zabezpečení Třebíč, se sídlem Karlovo náměstí 106/57, Třebíč, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2023, č. j. 218/23/5100-41453-711866, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2023, č. j. 30 Af 15/2023-83, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Soudem ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Martinu Lorencovi, advokátu, se sídlem Komenského nám. 1342/7, Třebíč, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši 3.400 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Kraj Vysočina (dále jen finanční úřad) ze dne 15. 7. 2022, č. j. 1315686/22/2912-00540-704322. Tím finanční úřad rozhodl o rozvrhu výtěžku dražby nemovitých věcí nařízené dražební vyhláškou finančního úřadu ze dne 1. 7. 2021, č. j. 1234722/21/2912-00540-704322, tak, že se z něj uspokojují pohledávky v tomto pořadí a výši: (i) 3.518 Kč na exekuční náklady, (ii) 64.778 Kč na pohledávku finanční správy a (iii) 73.973 Kč na pohledávku České správy sociálního zabezpečení. Zůstatek z vydražené částky ve výši 247.731 Kč se vrátil žalobci. [2] Krajský soud v Brně nadepsaným rozsudkem zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného. Konstatoval, že se žalobcova argumentace míjí s předmětem řízení. Napadené rozhodnutí je závěrem exekučního řízení a finanční úřad jím rozdělil výtěžek z dražby žalobcova pozemku. Žalobce však namítá, že dluh vůbec nevznikl, ke dražbě nemělo dojít a o konání dražby jej finanční úřad nikdy nezpravil. Žalobcova argumentace se tak prakticky překrývá s námitkami, které uplatnil v předchozí žalobě proti rozhodnutí o udělení příklepu, kterou krajský soud zamítl rozsudkem ze dne 30. 11. 2023, sp. zn. 30 Af 38/2022. Krajský soud tam žalobci odpověděl, že doručení dražební vyhlášky finanční úřad řádně prokázal a žalobci se je nepodařilo zpochybnit. Proto krajský soud vycházel z toho, že žalobce byl o konání dražby řádně vyrozuměn. Krajský soud v uvedeném rozsudku vypořádal i námitku, že dražební vyhláška neobsahovala veškeré údaje, že její (ne)doručení měl reklamovat finanční úřad a že podané odvolání proti ní měl finanční úřad vyhodnotit jako námitky podle § 159 odst. 1 daňového řádu. [3] Žalobce nově uplatnil námitku, že dražební vyhláška nevisela na úřední desce v Hvězdoňovicích. Nijak ji však neodůvodnil a neuvedl, proč ji neuplatnil v žalobě proti rozhodnutí o příklepu, kde si na doručení dražební vyhlášky stěžoval komplexně. Tuto námitku proto krajský soud považoval za opožděnou. Soud proto jen ve stručnosti uvedl, že ve správním spise skutečně není založen důkaz o tom, že dražební vyhláška na úřední desce v Hvězdoňovicích byla vyvěšena. Spis obsahuje pouze žádost finančního úřadu, který o to zmíněnou obec žádal. Podle krajského soudu to však představuje dostatečný podklad pro závěr, že tam vyhláška visela, zejména nenabízíli žalobce na podporu svých pochybností žádná konkrétní tvrzení, natož důkazy. Nepřípadné je v této fázi exekučního řízení i zpochybňování vzniku dluhu a uložené pokuty za kontrolní hlášení. [4] Také námitka, že cena pozemku byla nesprávně určená a měla být daleko vyšší, je opožděná. Finanční úřad stanovil výslednou cenu nemovitých věcí rozhodnutím ze dne 7. 10. 2020, čj. 1639772/20/291200540704322, proti němuž žalobce nepodal odvolání. Právě v tomto řízení však byla výsledná cena draženého pozemku určena a v něm se proti ní měl žalobce bránit. [5] Proti napadenému rozhodnutí, kterým byl rozdělen výtěžek z dražby, žalobce prakticky neargumentoval. Za zárodek takové argumentace by se dala považovat jen výtka, že žalovaný část výtěžku poukázal osobě zúčastněné na řízení, ačkoliv pohledávku vůči tomuto věřiteli žalobce zčásti uhradil. Jak ale vyplývá ze správního spisu, osoba zúčastněná na řízení se přihlásila do řízení s pohledávkou o celkové výši 130.630 Kč. Uspokojena byla jen zčásti – pohledávka ve výši 73.973 Kč byla zajištěna zástavním právem, zatímco druhá část celkové pohledávky ve výši 56.657 Kč nikoliv. Finanční úřad osobě zúčastněné na řízení přiznal pouze částku 73.973 Kč. Je proto představitelné, že žalobce sice uhradil část svého dluhu osobě zúčastněné na řízení, ale ta byla započtena na „snížení“ neuspokojené části pohledávky. Žalobce ovšem své tvrzení blíže nevysvětlil a nepodložil důkazy. Jediná tvrzení a důkazy, které žalobce soudu nabídl, se týkala úhrady částky v celkové výši cca 52.000 Kč. To ale přihlášenou pohledávku nepokrývá, přičemž její výši žalobce relevantně nezpochybnil. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Úvodem zmínil, že kasační stížnost je podána z procesní opatrnosti, neboť pokud uspěje v řízení vedeném o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2023, č. j. 30 Af 38/2022–138, vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 Afs 3/2024 (ve věci rozhodnutí o příklepu), nebude to samo o sobě dostačovat k tomu, aby bylo zrušeno navazující nyní napadené rozhodnutí žalovaného o rozvrhu. [7] Stěžovatel stejně jako ve věci sp. zn 3 Afs 3/2024 uvedl, že trvá na tom, že mu poštovní doručovatelka při doručování dražební vyhlášky v domovní schránce nezanechala oznámení o uložení zásilky na pobočce České pošty v Okříškách a zásilka mu po uplynutí úložní doby nebyla vhozena do domovní schránky. Krajský soud de facto vyloučil možnost stěžovatele zpochybnit doručení písemnosti, neboť stěžovatelovy argumenty považoval za nedostatečné. S tím stěžovatel nesouhlasí, jelikož jím předložené důkazy byly dostačující k tomu, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil. Krajský soud se tvrzeními a důkazními návrhy stěžovatele dostatečně nezabýval a na základě „pouhého úsudku“ je označil za nerozhodné pro podstatu věci. [8] Finanční úřad postupoval účelově, proto se stěžovatel dostal do tíživé životní situace. Finanční úřad též stěžovateli neumožnil seznámit se s celým obsahem spisu, jelikož některé jeho části nebyly přístupné. Správní orgány svým postupem při daňové exekuci (zejména v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku či výběrem dražených nemovitostí) porušily rovněž § 7 odst. 2 daňového řádu, který jim ukládá postupovat tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady. [9] Krajský soud pochybil, jelikož nepřerušil řízení do doby, než bude pravomocně skončeno řízení u ČTÚ o námitce stěžovatele proti vyřízení reklamace Českou poštou. Není podstatné, že se toto řízení týká jiného odesílatele. Stěžovatel netvrdí pochybení na straně žalovaného či správce daně, ale na straně České pošty. Pochybení spatřuje také v tom, že krajský soud pouze „z předpokladu o zveřejnění písemnosti (dražební vyhlášky)“ dovozuje, že tato písemnost byla na úřední desce po dobu stanovenou zákonem skutečně zveřejněna. Stěžovatel tak má za to, že na prokázání této skutečnosti krajský soud kladl nižší nároky, než jaké kladl na zpochybnění údajů na doručence. [10] Žalovaný dražební vyhlášku označuje jako rozhodnutí, a tudíž v ní mělo být uvedeno jméno vlastníka nemovitosti. Rovněž setrvává na tvrzení, že v dražební vyhlášce absentovalo poučení o možné úhradě dluhu před konáním dražby a o možnosti požádat o vyslovení neúčinnosti doručení dražební vyhlášky. [11] Závěrem kasační stížnosti stěžovatel upozornil, že správce daně obdržel výtěžek z dražby pozemku v září 2021, avšak na úhradu závazků žalobce je použil až na počátku roku 2023. Žalobci tak vznikly další zbytečné náklady. Krajský soud v Brně nepřijal potvrzení Městské správy sociálního zabezpečení z podzimu 2022 o stěžovatelových závazcích, ale přijal prohlášení žalované, že všechno proběhlo v pořádku. Pokud správce daně vyčkával na ukončení sporů před soudem, měl by čekat stále. Pokud podaná odvolání a podané žaloby neměly odkladný účinek, měl správce daně použít peníze ihned. Ale správce daně zvolil i v tomto případě postup, který stěžovatele nejvíc poškodil. [12] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na řízení vedené u NSS pod sp. zn. 3 Afs 3/2024, v němž stěžovatel uplatnil totožné kasační nám