4 As 350/2023 — Nejvyšší správní soud

4 As 350/2023- 71 - text 4 As 350/2023-77 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobkyně: Petra Bardonová, místem podnikání Lomnického 1195/4, Praha 4, zast. Mgr. Ing. Janem Drobným, advokátem, se sídlem Breitfeldova 704/1, Praha 8, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2021, č. j. 327765/2021900000311, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2023, č. j. 6 Af 7/202267, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Nadepsaným rozhodnutím žalovaný k odvolání žalobkyně změnil rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též „celní úřad“) ze dne 13. 3. 2021, č. j. 240529/202151000012, tak, že snížil uloženou pokutu z částky 750.000 Kč na částku 400.000 Kč; ve zbytku odvolání žalobkyně zamítl. Rozhodnutím celního úřadu byla žalobkyni uložena pokuta za správní delikt podle § 123 odst. 1 písm. b) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění účinném k 13. 3. 2017 (dále jen „zákon o hazardních hrách“), kterého se dopustí právnická nebo podnikající fyzická osoba, která v rozporu s § 7 odst. 2 tohoto zákona provozuje hazardní hru, k níž nebylo uděleno povolení nebo která nebyla řádně ohlášena. Dále jí byl uložen trest propadnutí věci spojené s provozováním hazardních her podle § 123 odst. 12 zákona o hazardních hrách a § 125 zákona o hazardních hrách za použití § 2 odst. 6 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“); jednalo se o finanční prostředky v celkové výši 77.624 Kč, které byly zadrženy při kontrole provedené dne 13. 3. 2017. Dále byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Současně bylo prvostupňovým rozhodnutím rozhodnuto vůči neznámému vlastníku o zabrání celkem 15 kusů technických herních zařízení včetně všech částí, součástí a příslušenství, počítačky mincí, počítačky bankovek, plastových a papírových klubových karet, čipové karty a finanční hotovosti z technických zařízení ve výši 2.470 Kč, které byly rovněž zadrženy při kontrole provedené dne 13. 3. 2017. Správního deliktu se žalobkyně dopustila tím, že dne 13. 3. 2017 v provozovně „SATELIT bar“ nacházející se na adrese Hvězdova 1281/29, Praha 4 (dále též „provozovna“ či „bar“), v rozporu s § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardních hrách provozovala prostřednictvím 15 kusů technických herních zařízení (dále též „THZ“) hazardní hru ve smyslu § 3 odst. 2 písm. e) zákona o hazardních hrách, aniž by měla k provozování předmětné hazardní hry povolení ve smyslu § 85 zákona o hazardních hrách. [2] Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou u Městského soudu v Praze, který v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl. Napadené rozhodnutí neshledal nepřezkoumatelným. Ačkoli je pravda, že žalovaný konkrétně nereagoval na argumentaci žalobkyně v odvolání, že celní úřad nedostatečně zkoumal pracovněprávní dokumenty obslužného personálu ve vztahu k provozu zařízení pro kurzovní sázky a videohry, žalovaný dostatečně vysvětlil, proč je provozování THZ bez patřičného povolení přičitatelné žalobkyni, která svými zaměstnanci obsluhovala přítomné hráče, hru jim umožňovala, vyplácela výhry atd. Městský soud vysvětlil, že žalovaný správně vyložil pojem „provozování hazardních her“ tak, že zahrnuje též faktické umožnění hazardních her bez patřičného povolení, a to i osobami odlišnými od majitelů THZ. Odmítl jako dissimulaci formální konstrukci, kdy THZ v zařízení žalobkyně měl provozovat spolek Klubové a sportovní hry, z.s. (dále též „spolek“) výlučně za účelem zajištění zábavy pro své členy, přičemž zaměstnanci žalobkyně měli se spolkem formálně uzavřeny dohody o provedení práce. Nerozhodné rovněž je, že se správním orgánům nepodařilo zjistit skutečného vlastníka THZ, podstatné je, že tyto fakticky provozovala žalobkyně. Není pravdou, že nebyl prokázán provoz všech 15 ks THZ. Ačkoli kontroloři celního úřadu provedli kontrolní nákup pouze na dvou přístrojích, zároveň ověřili funkčnost ostatních THZ kontrolními vklady financí. Nebylo třeba prokazovat zavinění žalobkyně, neboť správní delikt podnikající fyzické osoby je založen na objektivní odpovědnosti. Provozovna stěžovatelky byla označena pouze jako ATELIT Bar, aniž by bylo zákazníkům viditelné jakékoli označení herny názvem spolku. Byl ovněž dostatečně zjištěn podíl žalobkyně na zisku z her. Nebyla ani porušena zásada ne bis in idem. Je sice pravda, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 byla žalobkyně uznána vinnou za podobné jednání, ovšem není zde dána jednota skutku, neboť se jednalo o provozování nelegálních hazardních her v jiné provozovně v jiném čase a odlišný je i způsob provedení (onde žalobkyně vystupovala jako vedoucí pobočky jiného spolku „Život je hrou“). Ačkoli správní orgány neprovedly všechny žalobkyní navržené důkazy, tento postup přiléhavě odůvodnily. [3] Pokud žalobkyně brojila též proti výši uložené pokuty, městský soud poukázal na to, že správní soud není oprávněn nahrazovat správní uvážení žalovaného ohledně stanovení výše pokuty svou vlastní úvahou. Přezkoumává tedy pouze naplnění zákonných kritérií při výkonu správního uvážení a to, zda toto uvážení správní orgán náležitě odůvodnil. Žalovaný správně shledal vysokou společenskou nebezpečnost jednání žalobkyně, která ignorovala povolovací řízení ohledně provozování THZ, čímž umožnila účast na hře případně osobám, kterým hru zákon zakazuje, a získala neoprávněnou konkurenční výhodu oproti legálním provozovatelům. Rovněž správně bylo k tíži žalobkyně přičteno, že nyní postižené jednání zahájila poté, co již bylo ohledně podobného deliktu (v jiné provozovně) zahájeno trestní řízení, které vyústilo ve vydání trestního příkazu. Přitěžující je i okolnost velkého množství provozovaných THZ (15). Nelze žalovanému vytknout ani to, že nebyla přesněji zjištěna a ve výroku rozhodnutí specifikována doba závadného jednání žalobkyně – pokud toto období nebylo možné zjistit přesněji postačovalo, že správní orgány rozhodly, že žalobkyně takto jednala 13. 3. 2017, kdy to bylo zjištěno kontrolou celního úřadu. To, že byla doba spáchání deliktu takto vymezena, neznamená však bez dalšího polehčující okolnost, že by žalobkyně porušila zákon pouze v jediném dni. Horní hranice zákonného rozpětí trestu pokuty činí 50.000.000 Kč. Vzhledem k tomu uložená pokuta 400.000 Kč je relativně mírná, a to i při zohlednění zároveň uloženého trestu propadnutí zajištěné hotovosti. Žalovaný shromáždil dostatečné podklady pro závěr, že žalobkyně není zcela nemajetnou osobou, pokuta proto není likvidační. [4] Nezákonný není ani výrok o propadnutí finanční hotovosti. Zákon nevyžaduje, aby bylo zjištěno vlastnictví propadnuté věci pachatelem deliktu, nýbrž postačuje, že mu věc „náleží“. Soud aproboval úvahu žalovaného o přiměřené použitelnosti definice v § 135 trestního zákoníku, tj. že postačuje, když s věcí pachatel v době páchání deliktu nakládal jako s vlastní, aniž by byl zjištěn skutečný vlastník. Tato podmínka byla splněna – s financemi nakládali zaměstnanci žalobkyně, kteří z nich vypláceli výhry, aniž by např. vystavovali potvrzení jménem třetí osoby (spolku). Žalobkyně ostatně sama tvrdila, že zajištěná hotovost je její vlastnictví a představuje tržbu baru. Jednalo se též o prostředky získané spácháním deliktu: přinejmenším je totiž zřejmé, že tržby stěžovatelky byly v nezanedbatelné míře tvořeny útratou hráčů. Co se týče zabrání THZ, včetně hotovosti v jejich schránkách, soud konstatoval, že zákonné podmínky pro toto opatření byly též naplněny: jedná se o věci zadržené dle § 121 zákona o hazardních hrách, jejichž vlastník není znám a jež byly zadrženy. Navíc žalobkyně tímto opatřením není dotčena na vlastních právech, jestliže THZ nejsou v jejím vlastnictví. [5] Městský soud neshledal ani prostor pro moderaci uloženého trestu, kterou žalobkyně navrhla. Pokuta je při dolní hranici zákonné sazby a nelze ji shledat zjevně nepřiměřenou. Ohledně majetkových poměrů žalobkyně vzal soud v úvahu skutečnosti známé mu z úřední činnosti – z řízení pod sp. zn. 6 Af 2/2023, z nichž dovodil, že žalobkyně pravidelně splácí doměřenou daň z hazardních her ve výši 361.690 a penále 72.338 Kč. Rovněž u posuzované pokuty bylo žalobkyni povoleno její hrazení ve splátkách 5.555 měsíčně, které žalobkyně řádně platí. I z toho je patrné, že pokuta není zjevně nepřiměřená. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [6] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností. Namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu spočívající v tom, že nebyly provedeny důkazy potřebné k prokázání, že s