5 As 174/2023 — Nejvyšší správní soud

5 As 174/2023- 46 - text  5 As 174/2023 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců Mgr. Jana Kratochvíla a JUDr. Viktora Kučery ve věci žalobkyně: EUROPEAN COLLEGE, vyšší odborná škola Plzeň, s.r.o., se sídlem Lidická 1, Plzeň, zastoupená advokátem Mgr. Ing. Martinem Števko, se sídlem 28. října 108, Ostrava, proti žalovanému: Magistrát města Plzně, se sídlem Škroupova 4, Plzeň, za účasti: I) J. B., II) Parkhotel Plzeň s.r.o., se sídlem U Borského parku 31, Plzeň, III) A&M Property, s.r.o., se sídlem Generála Píky 27, Plzeň, IV) J. K., v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2023, č. j. 77 A 62/2022324, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně, od 9. 3. 2024 s názvem obchodní firmy EUROPEAN COLLEGE, vyšší odborná škola Plzeň, s.r.o. (dřívější název Vyšší odborná škola Plzeň, s.r.o.), měla v plánu od 1. 9. 2022 zahájit v Plzni výuku na vyšší odborné škole pro cca 500 studentů. [2] Za tímto účelem příslušnému stavebnímu úřadu oznámila dne 15. 8. 2022 změnu v užívání specifikované jednotky v budově na adrese U Borského parku 27, kterou si pronajala pro výuku. Stávající využití jednotky bylo salonky, školící středisko. Nové využití navrhovala jako školní zařízení. K oznámení přiložila souhlasné závazné stanovisko Hasičského záchranného sboru Plzeňského kraje, Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje a souhlas předsedy společenství vlastníků jednotek se změnou užívání jednotky. [3] Stavební úřad souhlas se změnou užívání stavby vydal dne 25. 8. 2022. Žalobkyni byl doručen následujícího dne. [4] Usnesením ze dne 31. 8. 2022 stavební úřad v přezkumném řízení souhlas se změnou užívání stavby zrušil. Zjistil, že souhlas byl vydán v rozporu s právními předpisy. Chybělo souhlasné závazné stanovisko orgánu územního plánování a nebyly doloženy souhlasy spoluvlastníků objektu. Jelikož oznámení žalobkyně nebylo úplné, měl stavební úřad postupovat podle § 127 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a zahájit správní řízení, a nikoliv vydat souhlas. Stavební úřad také dospěl k závěru, že ochrana veřejného zájmu výrazně převyšuje možné dopady do práv žalobkyně. To zejména s ohledem na krátký časový úsek uběhlý od vydání souhlasu. [5] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. K němu mimo jiné připojila souhlasné závazné stanovisko orgánu územního plánování ze dne 7. 9. 2022. [6] Žalovaný dne 18. 10. 2022 odvolání zamítl. Souhlasil se stavebním úřadem, že souhlas neměl být vůbec vydán. Žádost nebyla úplná. Žalobkyně zcela rezignovala na popis a odůvodnění zamýšlené změny. Absentoval údaj o zamýšleném počtu žáků, základní technická zpráva s výpočtem počtu parkovacích míst a dopadů na dopravní a technickou infrastrukturu. Takto podanou žádost nebylo možno posoudit. Stavební úřad měl tak zahájit řízení dle § 127 odst. 4 stavebního zákona a vyzvat žalobkyni k doplnění žádosti. Žalovaný se také ztotožnil s tím, že žalobkyně nedodala souhlasy vlastníka stavby. [7] Žalovaný uznal, že žalobkyně nabyla práva dobré víře, avšak nikoliv k provozu školského zařízení s kapacitou 500 studentů. Stanovisko Krajské hygienické stanice mluví o maximálním počtu 80 studentů. Požární zpráva, která byla podkladem závazného stanoviska hasičského záchranného sboru, hovořila o maximálně 100 studentech. Je také podstatné, že od vydání souhlasu k jeho zrušení uplynuly pouhé čtyři pracovní dny. Zároveň jde o vážný zásah do práv spoluvlastníka stavby s vlastnickým podílem 45 %, společnosti A&M Property, s.r.o., která se změnou užívání nesouhlasí. [8] Krajský soud v Plzni žalobu žalobkyně zamítl. Ztotožnil se se správními orgány, že oznámení žalobkyně nebylo úplné. Zároveň zrušení souhlasu nebylo nepřiměřeným zásahem do práv žalobkyně. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [9] Žalobkyně (stěžovatelka) se proti rozsudku krajského soudu bránila kasační stížností. Konkrétně vznesla následující kasační námitky: 1. Závazné stanovisko orgánu územního plánování nebylo pro změnu v užívání stavby potřeba. 2. Stěžovatelka doložila souhlas vlastníků stavby skrze souhlas předsedy společenství vlastníků jednotek. 3. Zrušení souhlasu zasáhlo do práv nabytých stěžovatelkou v dobré víře. [10] Žalovaný navrhl kasační stížnosti zamítnout. Poukázal na odůvodnění svého rozhodnutí a napadeného rozsudku. [11] Pan J. K., osoba zúčastněná na řízení IV, ke kasační stížnosti sdělil, že byl stěžovatelkou uveden v omyl. V dotčené jednotce, tedy školícím středisku, žádný velký provoz neprobíhal. Se změnou užívání souhlasil, neboť byl stěžovatelkou ujištěn, že k faktické změně poměrů nedojde. Nevěděl však o tom, že má jít o školské zařízení o kapacitě 500 osob. Po zahájení činnosti školy došlo v důsledku nárůstu počtu osob k zhoršení užívání společných prostor domu. [12] Ostatní osoby zúčastněné na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřily. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem Závazné stanovisko orgánu územního plánování [13] Nejvyšší správní soud k této části kasační argumentace stěžovatelky uvádí, že rozsudek krajského soudu stojí na tom (viz body 60-64), že oznámení o změně užívání stavby podané stěžovatelkou nebylo úplné v souladu s § 127 odst. 1 stavebního zákona. Podle tohoto ustanovení oznámení má obsahovat popis a odůvodnění zamýšlené změny, její rozsah a důsledky. Podle krajského soudu podání stěžovatelky stavebnímu úřadu neumožnilo řádně posoudit, zda k žádosti bylo třeba připojit také závazné stanovisko orgánu územního plánování. Otázka, zda skutečně k žádosti mělo být závazné stanovisko přiloženo, je tedy až podružná a krajský soud k ní své stanovisko nevyjádřil. [14] Nejvyšší správní soud s krajským soudem, potažmo se žalovaným, v jehož rozhodnutí je shodná úvaha, souhlasí. Z oznámení stěžovatelky ze dne 15. 8. 2022 ani z příloh nebylo možné rozsah a důsledky zamýšlené změny v užívání stavby dovodit. Z podkladů nebylo zřejmé, jak intenzivně jsou prostory určené jako školící středisko využívány a jak využívání změní plánovaný režim školy s denním studiem. Krajský soud správně poznamenal, že zásadní vadou podání bylo již to, že nebylo ani zřejmé, kolik studentů bude školu navštěvovat. Neúplnost žádosti sama o sobě stačí pro závěr, že souhlas skutečně neměl být vydán. Stavební úřad měl místo toho zahájit řízení podle § 127 odst. 4 stavebního řádu. Podle něj, dojde-li stavební úřad k závěru, že oznámení není úplné, rozhodne usnesením, že oznámenou změnu v užívání projedná v řízení. [15] Kasační argumentace stěžovatelky se tedy v této části míjí s důvody, které pro své rozhodnutí uvedl krajský soud. Kasační stížnost je přitom opravným prostředkem proti rozhodnutí krajského soudu (§ 102 soudního řádu správního). Podle § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Pokud stěžovatelka v kasační stížnosti namítá nesprávnost závěrů krajského soudu, které však krajský soud neučinil, nejde o kasační námitku, kterou by mohl Nejvyšší správní soud vypořádat. I pokud by totiž taková argumentace stěžovatelky byla správná, tak by to nemělo žádný vliv na zákonnost rozsudku krajského soudu. [16] Nejvyšší správní soud se tedy nezabýval otázkou, zda stěžovatelka měla k oznámení předložit závazné stanovisko orgánu územního plánování. Krajský soud totiž správně uvedl, že oznámení stěžovatelky správním orgánům neumožnilo posoudit, zda závazné stanovisko orgánu územního plánování bylo v dané věci potřeba. Tedy, zda změna využití stavby zároveň vyvolává změnu ve využití území ve smyslu § 96b odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 1 písm. a) stavebního zákona. Teprve pokud by oznámení stěžovatelky potřebné informace obsahovalo, bylo by možné posoudit, zda je vyžadováno závazné stanovisko orgánu územního plánování. Souhlas spoluvlastníků stavby [17] Krajský soud souhlasil se správními orgány, že stěžovatelka vůbec k oznámení nepředložila souhlas spoluvlastníků stavby, jak vyžaduje § 127 odst. 1 stavebního zákona. Krajský soud ve svém rozsudku podrobně vysvětlil, proč se domnívá, že souhlas předsedy společenství vlastníků není souhlasem vlastníků stavby se změnou v užívání stavby. Podle § 1194 občanského zákoníku je společenství vlastníků právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku. Podle § 1189 odst. 1 občanského zákoníku správa domu a pozemku zahrnuje vše, co nenáleží vlastníku jednotky a co je v zájmu všech spoluvlastníků nutné nebo účelné pro řádnou péči o dům a pozemek jako funkční celek a zachování nebo zlepšení společných částí. [18] Krajský soud správně uvedl, že souhlas se změnou užívání s