5 As 225/2023 — Nejvyšší správní soud

5 As 225/2023- 37 - text  5 As 225/2023 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobců: a) MVDr. J. L. a b) MVDr. J. L., zastoupení Mgr. Taťánou Malmstedt Kolářovou, advokátkou se sídlem Bělehradská 1191/9, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2023, č. j. 51 A 52/2023-33, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Magistrát města Mladá Boleslav, odbor životního prostředí, rozhodnutím ze dne 24. 11. 2022, č. j. 122490/2022/VH/MaJi, zamítl žádost společnosti ŽIVO, spol. s r. o., se sídlem Debřská 2, Kosmonosy, o vydání společného územního a stavebního povolení podle § 94j zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavebního zákona), v relevantním znění (dále jen „stavební zákon“), a povolení k nakládání s podzemními vodami podle § 8 odst. 1 písm. d) zákona č. 254/2001 Sb., zákona o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), v relevantním znění (dále jen „vodní zákon“), k záměru s názvem „Kopané studny pro tepelné čerpadlo na pozemku p. č. XA v k. ú. B. n. J.“, který měl být umístěn na pozemcích p. č. XB, p. č. XC, p. č. XA, p. č. XF a p. č. st. XE, vše v katastrálním území B. n. J. Důvodem zamítnutí žádosti bylo to, že orgán územního plánování k posuzovanému záměru vydal negativní závazné stanovisko, a to pro jeho rozpor s platným územním plánem B. n. J. i s cíli územního plánování, konkrétně s § 18 odst. 5 stavebního zákona. [2] Žalobci, s nimiž speciální stavební a zároveň vodoprávní úřad jednal jako s účastníky řízení, podali proti uvedenému rozhodnutí odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 4. 2023, č. j. 156380/2022/KUSK, s odkazem na potvrzující závazné stanovisko vydané nadřízeným orgánem územního plánování zamítl a odvoláním napadené rozhodnutí potvrdil. [3] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobci žalobu ke Krajskému soudu v Praze, který ji shora uvedeným usnesením odmítl, neboť dospěl k závěru, že žalobci k ní nejsou aktivně procesně legitimováni. Krajský soud poukázal na to, že správní orgány sice přibraly oba žalobce jako účastníky správního řízení, žádný z nich však nebyl v posuzované věci žadatelem. V případě vyhovění žádosti by ani jednomu z žalobců přímo nevznikla žádná práva, neboť možnost užívat posuzovanou stavbu včetně souvisejícího nakládání s vodami by byla závislá na vůli stavebníka (a žadatele o dané vodoprávní povolení), který je osobou od žalobců odlišnou. Stejně tak žádná práva žalobců nebyla přímo zkrácena, neboť žalobci nedisponují vlastnickým ani jiným věcným právem k pozemkům, na nichž měla být stavba umístěna, ani k sousedním pozemkům, jejichž faktický stav či právní režim se negativním vyřízením stavebníkovy žádosti nijak nezměnil. Ani sami žalobci dle krajského soudu dostatečně netvrdili, jakým způsobem by měli být v důsledku žalobou napadeného rozhodnutí zkráceni na svých právech. Ve vztahu ke své žalobní legitimaci toliko s odkazem na § 65 odst. 2 s. ř. s. obecně uvedli, že nevydání požadovaného povolení poškozuje v důsledku i je samotné, neboť žalobce b) je jediným společníkem stavebníka a žalobkyně a) je manželkou žalobce b) a matkou druhého jednatele stavebníka, mají tedy přímý zájem na kladném vyřízení žádosti. Tato tvrzení jsou dle krajského soudu vágní a nepředstavují relevantní důvod (byť i jen potenciálního) dotčení veřejných subjektivních práv žalobců. Krajský soud dodal, že skutečnost, že žalobce b) je jediným společníkem a současně jedním ze dvou jednatelů stavebníka, nic nemění na tom, že je odlišným subjektem se samostatnými právy a povinnostmi. Bylo-li vůlí žalobce b) hájit práva stavebníka coby jím ovládané právnické osoby, měl tak učinit řádně jakožto její statutární orgán a podat tedy žalobu jménem této právnické osoby. V případě žalobkyně a), která svůj vztah ke stavebníkovi dovozuje ze svého příbuzenského vztahu s jeho společníkem a statutárními orgány, již vůbec nebylo možné uvažovat o přímém dopadu napadeného rozhodnutí do její právní sféry. Krajský soud dodal, že v posuzované věci nebylo účelné ani uvažovat o záměně žalobců za danou společnost (stavebníka a žadatele o vodoprávní povolení) ve smyslu § 92 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s., protože tato společnost by nemohla vstoupit do právního postavení žalobců ani by jí nesvědčily časové účinky podání žaloby. Navíc daná společnost nepodala ve věci ani odvolání, její případná žaloba by tedy musela být dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. a) s. ř. s. odmítnuta jako nepřípustná pro nevyčerpání řádných opravných prostředků ve správním řízení. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [4] Žalobci (stěžovatelé) podali proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, v níž obsáhle popsali dosavadní průběh řízení. Obecně namítli, že usnesení krajského soudu je nezákonné, neboť spočívá na nesprávném a předčasném posouzení otázky aktivní žalobní legitimace. Stěžovatelé považují přezkoumávané usnesení rovněž za zmatečné, neboť dle jejich názoru „chyběly podmínky řízení“. [5] Stěžovatelé mj. uvedli, že žalovaný založil žalobou napadené rozhodnutí na potvrzení závazného stanoviska, které vychází z úvahy, že posuzovaná stavba má sloužit rovněž pro potřeby stěžovatelů. To stěžovatelé nepopírají, nesouhlasí ovšem s tím, že by se mělo jednat o stavbu dvou studní pro potřeby rodinného domu stěžovatelů. Žalovaný tedy dle stěžovatelů rozhodoval tak, jako by se jednalo o subjektivní práva stěžovatelů, až v řízení o žalobě nově přišel s argumentací, podle níž napadeným rozhodnutím žádné právo stěžovatelů nemohlo být dotčeno. Krajský soud sice stěžovatelům zaslal argumentaci žalovaného k vyjádření, nevyčkal však uplynutí stanovené lhůty a bez řádného projednání žalobu odmítl. [6] Stěžovatelé uvedli, že vysvětlili, proč stavebník bude respektovat jejich vůli ohledně užívání posuzované stavby. Zdůraznili, že již dnes užívají stavebníkovy pozemky na základě nájemní smlouvy pro zájmový chov hospodářských zvířat. Tepelné čerpadlo, k jehož provozu mají sloužit dané studny, bude napomáhat také k vytápění prostor, v nichž stěžovatelé provozují svůj zájmový chov. Dále stěžovatelé opětovně zdůraznili, že stěžovatel b) je jediným společníkem stavebníka a jedním z jeho dvou jednatelů. [7] Stěžovatelé dále poukázali na to, že jsou vlastníky pozemku p. č. XG, který sousedí s pozemkem p. č. XA, na němž má být umístěn posuzovaný záměr. Faktický stav jejich pozemku se změní již tím, že jedna ze studní vybudovaná pro tepelné čerpadlo u hranice se sousedním pozemkem, by v budoucnu mohla sloužit i pro zavlažování pozemku stěžovatelů, a ovlivní také udržování vlhkosti v půdě na pozemku stěžovatelů. Krajskému soudu tedy nelze přisvědčit v tom, že stěžovatelé nejsou vlastníky žádného ze záměrem dotčených pozemků. [8] Stěžovatelé v dané souvislosti odkázali na judikaturu Nejvyššího správního soudu a komentářovou literaturu, z nichž dovozují, že žalobní legitimace nemá být spjata s jasně specifikovaným veřejným subjektivním hmotným právem žalobce, nýbrž postačí tvrzený zásah do jeho právní sféry. V pochybnostech o tom, zda je subjekt k žalobě aktivně legitimován, se má za to, že tomu tak je. [9] Stěžovatelé tedy uzavřeli, že se přezkoumávané rozhodnutí vztahuje k nemovitosti, zasahuje tedy do subjektivních práv „každého hospodáře a uživatele stavby“. Umístění blízké studny pro jakýkoliv účel navíc mění i kvalitu okolních pozemků k lepšímu. [10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje se závěry krajského soudu a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. V kasační stížnosti stěžovatelé dle žalovaného z větší části pouze opakují žalobní argumentaci. Námitka, podle níž se stav pozemků stěžovatelů změní již tím, že jedna ze studní bude moci v budoucnu sloužit také pro zavlažování jejich pozemku a ovlivní udržování vlhkosti v půdě na jejich pozemku, nebyla uplatněna v žalobě, jedná se tedy o nepřípustné rozšíření žalobních bodů po uplynutí lhůty pro podání žaloby. Dodal, že stěžovatelé neprokázali, že mají evidovaný chov zvířat, ani to, že mají živnostenské oprávnění k chovu zvířat, ani jaká domácí zvířata vyžadují vytápěnou stavbu. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozhodnutí krajského soudu (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána oprávněnými osobami, neboť stěžovatelé byli účastníky řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§ 102 s. ř. s.), a jsou zastoupeni advokátkou (§ 105 odst.