5 As 298/2023 — Nejvyšší správní soud

5 As 298/2023- 44 - text  5 As 298/2023 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobkyně: Państwowe Gospodarstwo Wodne Wody Polskie, se sídlem ul. Želazna 59A, Varšava, Polská republika, zastoupena Mgr. Romanou Mrózkovou, advokátkou se sídlem Široká 590/3, Havířov, proti žalovanému: Český báňský úřad, se sídlem Kozí 748/4, Praha, za účasti: OKD, a.s., se sídlem Stonava 1077, zastoupena JUDr. Vladimírem Jirouskem, advokátem se sídlem Preslova 9, Ostrava, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2023, č. j. 25 A 2/202367, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 11. 2022, č. j. SBS 42815/2022/ČBÚ21, ve věci povolení hornické činnosti dobývání porubu. [2] Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl jako nepřípustné – podané osobou, která nemá postavení účastníka řízení – odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území krajů Moravskoslezského a Olomouckého (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 22. 8. 2022, č. j. 22884/2022/OBÚ05/10 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Správní orgán I. stupně tímto prvostupňovým rozhodnutím podle § 10 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hornické činnosti“), povolil osobě zúčastněné na řízení hornickou činnost spočívající v dobývání porubu č. 293 200/3 ve sloji č. 29b sp.l., ve 2.a kře dobývacího prostoru Louky. [3] Při posouzení okruhu účastníků řízení vycházel správní orgán I. stupně z následujících znaleckých posudků: · odborného báňského posudku č. 3/2021, ze dne 19. 11. 2021 (dále jen „báňský posudek“), zpracovaného Ing. Robertem Vochtou, Ph.D., znalcem v oboru těžba, · hydrogeologického posudku č. 373/2021, ze dne 16. 12. 2021 (dále jen „hydrogeologický posudek“), zpracovaného znaleckou kanceláří Green Gas DPB, a.s., a · posudku k posouzení vlivů na životní prostředí č. 280/21, ze dne 20. 12. 2021 (dále jen „posudek k posouzení vlivů“), zpracovaného Ing. J. P., osobou odborně způsobilou, ve spolupráci s Ing. Bc. R. P. 2. Rozhodnutí krajského soudu [4] Proti rozhodnutí žalovaného podala stěžovatelka žalobu, kterou krajský soud zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [5] Krajský soud se nejprve zabýval námitkami stěžovatelky vztahujícími se k opomenutí její účasti ve správním řízení, jelikož v případě jejich nedůvodnosti by nebylo možné se dalšími námitkami zabývat. Podle krajského soudu se žalovaný dostatečně zabýval potencialitou dotčení a ohrožení práv stěžovatelky a přesvědčivě vysvětlil, proč ani jedna z variant nenastane. Žalovaný při posouzení, zda měla být stěžovatelka účastníkem správního řízení, vyšel ze závěrů odborně způsobilých osob (znalců) – báňského posudku, hydrogeologického posudku a posudku k posouzení vlivů. Všechny tyto posudky přitom byly zpracovávány ve vztahu ke konkrétní hornické činnosti v porubu, jenž byl předmětem správního řízení, a vesměs z nich vyplývá, že území, jež může být hornickou činností dotčeno, se nachází mimo Polskou republiku, a k hraniční řece Olši se nepřibližuje. Krajský soud shledal argumentaci žalovaného přesvědčivou a jelikož proti ní postavila stěžovatelka v zásadě pouze obecnou argumentaci vycházející z toho, že část hornické činnosti na straně České republiky přeshraniční vliv měla, žalobu zamítl. Posudek Regionální správy vodního hospodářství v Gliwicích (dále jen „RZGW Gliwice“) krajský soud neprovedl k důkazu, jelikož neměl žádnou souvislost s povolovaným porubem, a navíc byl vyhotoven před posudky v projednávané věci. Stejně tak nedovodil možnost dotčení ani z dokumentace posouzení vlivů na životní prostředí (dále jen „EIA“ z anglického enviromental impact assessment). Tato dokumentace je obecná a vztahuje se k již realizovaným dílům a nijak nevyvrací závěry posudků ohledně vyloučení vlivu na polské území i hraniční řeku Olši. Argumentaci stěžovatelky tak shledal nedůvodnou. [6] Dále se pak krajský soud zabýval námitkou podjatosti znalce Ing. Roberta Vochty, Ph.D. (autora báňského znaleckého posudku) pro poměr k zadavateli posudku – osobě zúčastněné na řízení. Podle § 18 odst. 1 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále jen „zákon o znalcích“), je pro vyloučení znalce potřeba důvodná pochybnost o nepodjatosti mj. právě pro jeho poměr k zadavateli posudku. Stěžovatelka argumentovala toliko obecně tím, že Ing. Vochta je bývalý dlouholetý zaměstnanec osoby zúčastněné na řízení, což však podle krajského soudu samo o sobě podjatost znalce nezakládá, jelikož vztah k bývalému zaměstnavateli nemusí být pouze pozitivní a bez další argumentace tak tato námitka nemůže obstát. Jelikož stěžovatelka žádnou takovou argumentaci nepředložila, konstatoval krajský soud, že znalec vyloučen být neměl. 3. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení [7] Stěžovatelka proti rozsudku krajského soudu podala kasační stížnost, v níž navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil jak napadený rozsudek, tak rozhodnutí žalovaného (nebo vyslovil nicotnost rozhodnutí žalovaného), případně aby zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem, vad řízení před správním orgánem a nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu [§ 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.]. [8] Stěžovatelka předně namítá, že krajský soud nesprávně přezkoumal aplikaci neurčitého právního pojmu uvedeného v § 18 odst. 1 zákona o hornické činnosti, což vedlo k nesprávnému závěru ohledně jejího účastenství ve správním řízení. Jak v báňském, tak v hydrogeologickém posudku hodnotili znalci vliv plánované hornické činnosti toliko ve vztahu k zájmovému území, které si sami vymezili, a neposuzovali vliv těžby mimo toto území. Není tak rozhodující, že se zájmové území k hraniční řece Olši (či k polskému území obecně) nepřibližuje. Podle stěžovatelky z hydrogeologického posudku vyplývá, že budou ovlivněny povrchové vody, a tedy již jen z toho důvodu by se měla správního řízení účastnit. Zároveň vidí problém v tom, že se znalci soustředili čistě jen na vliv hornické činnosti v předmětném porubu a neposoudili jej komplexně v souvislosti s poruby nacházejícími se poblíž. Přeshraniční vliv hornické činnosti má pak podle stěžovatelky vyplývat i z posouzení EIA z roku 2010 a není jasné, proč by se toto posouzení nemělo týkat i nyní povolované činnosti. [9] Stěžovatelka poukázala na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které k účasti v řízení podle § 18 odst. 1 zákona o hornické činnosti postačuje prokázat potencialitu dotčení práv a právem chráněných zájmů nebo povinností. Má za to, že tuto okolnost prokázala, a tedy je postup krajského soudu, potažmo správních orgánů, nezákonný, když jí účastenství v řízení přiznáno nebylo. Krajský soud zároveň přehlédl, že žalovaný vyšel z posudků předložených osobou zúčastněnou na řízení a že stěžovatelka neměla možnost uplatnit proti otázkám i osobám znalců námitky. Stěžovatelka přitom už před krajským soudem brojila proti zadání znaleckých otázek a vysvětlila, že samotné nesprávné zadání otázek předurčilo následný obsah posudků. Otázky totiž byly položeny cíleně tak, aby se znalci vyjádřili pouze izolovaně k zájmové ploše, kterou si sami určili. Proto také chybí odpověď na otázku vlivu na vody v širším kontextu dobývání všech nyní povolovaných porubů. Rovněž tak zpochybnila objektivitu těchto znaleckých posudků, jelikož byly předloženy osobou zúčastněnou na řízení. [10] Podle stěžovatelky jsou závěry znalců v rozporu se souhlasným stanoviskem Ministerstva životního prostředí ze dne 30. 6. 2015, č. j. 26350/ENV/15, ohledně pokračování hornické činnosti OKD, a.s. v dobývacích prostorech lokality ČSM Sever a ČSM Jih v období 2009–2020, které předpokládá vznik mezistátních vlivů. Toto souhlasné stanovisko pak bylo prodlouženo rozhodnutím ze dne 30. 12. 2021, č. j. MZP/2019/710/8108, v kterém je výslovně uveden předpoklad pronikání vlivů na polskou stranu na území obcí Hażlach a Zebrzydowice. Jelikož tyto otázky nebyly znalci zkoumány (žádný z nich nedostal otázku na přeshraniční vlivy hornické činnosti), nelze na základě předložených znaleckých posudků konstatovat, že k takovému přeshraničnímu vlivu nedojde. Zároveň zopakovala obecný závěr RZGW Gliwic