5 As 38/2022 — Nejvyšší správní soud

5 As 38/2022- 45 - text  5 As 38/2022 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Alexandre Michailov Bezouasvili, se sídlem Novovysočanská 934/2c, Praha 9, zast. Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2022, č. j. 14 Af 24/202043, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 5. 9. 2018, č. j. MHMP 1377183/2018, byl žalobce shledán vinným z přestupků spočívajících v porušení cenových předpisů podle § 16 odst. 1 písm. b) a h) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cenách“), za což mu byla uložena pokuta ve výši 50 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč. Na základě žalobcova odvolání bylo toto rozhodnutí žalovaným zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu I. stupně k novému projednání, a to z důvodu nerespektování absorpční zásady při ukládání správního trestu za uvedené dva přestupky a z důvodu nedostatečného prokázání naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 16 odst. 1 písm. h) zákona o cenách (porušení povinností při oznamování cen dané služby). [2] Novým rozhodnutím ze dne 17. 2. 2020, č. j. MHMP 286039/2020, shledal správní orgán I. stupně žalobce vinným již jen z přestupku podle § 16 odst. 1 písm. b) zákona o cenách. Toho se měl žalobce dopustit tím, že za poskytnutí taxislužby účtoval částku 286,61 Kč, ačkoli platná maximální cena byla 224 Kč. Toto předražení bylo zjištěno při kontrolní jízdě dne 26. 10. 2017 na trase Na Florenci 9, Praha 1 – Loretánské náměstí 5, Praha 1. Řízení ve věci přestupku podle § 16 odst. 1 písm. h) zákona o cenách bylo zastaveno. V novém rozhodnutí byla žalobci uložena pokuta ve výši 40 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč. [3] Odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 8. 2019, č. j. MF7815/2019/162117, zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalovaný podrobně popsal, proč se na činnost žalobce vztahovala pravidla pro dopravce poskytující taxislužbu. Žalobce tato pravidla porušil, když za provedenou přepravu požadoval cenu asi o 30 % vyšší, než byla maximální cena, šlo tedy o předražení nikoli nevýrazné. Není přitom relevantní, zda cestující s výší ceny souhlasil, či nikoli. Správní orgán I. stupně podle žalovaného dostatečně odůvodnil i výši pokuty. Žalovaný připustil, že žalobci byla v souvislosti s touž kontrolní jízdou uložena rovněž pokuta ve výši 80 000 Kč za přestupky podle § 35 odst. 1 písm. e) a odst. 2 písm. n) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silniční dopravě“), nešlo však o přestupky na úseku regulace cen. Žalovaný poukázal na odlišné účely příslušných zákonů a jimi chráněné zájmy, jakož i na to, že není příslušným odvolacím orgánem ve věci přestupků podle zákona o silniční dopravě. [4] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze. V ní především namítal, že za své jednání byl již shledán vinným v jiném přestupkovém řízení. Podle žalobce nebylo rozhodné, že se jednalo o přestupky podle různých zákonů, neboť zásadu ne bis in idem (jež je platná i pro oblast správního trestání) je potřeba vykládat v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, nikoli ve smyslu české trestněprávní doktríny. Žalobce nesouhlasil s tím, že žalovaný vymezil pojem skutku pouze na základě právní kvalifikace, nikoli jeho skutečné povahy. I kdyby nešlo o stejný skutek, měl se žalovaný podle žalobce zabývat souběhem přestupků a při určení sankce aplikovat zásadu absorpce. Žalobce argumentoval, že mu nemůže být na újmu to, že projednání různých přestupků je v české právní úpravě svěřeno různým správním orgánům. Podle žalobce je povinností žalovaného přihlédnout k majetkovým a osobním poměrům obviněného, a to i v případě, že obviněný neposkytne součinnost ohledně svých osobních poměrů. Správní orgány podle žalobce rovněž nevysvětlily, proč snížily výši pokuty oproti prvnímu zrušenému rozhodnutí pouze o 10 000 Kč a zda je výše pokuty skutečně srovnatelná s obdobnými případy. [5] Městský soud shora uvedeným rozsudkem podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), žalobu zamítl. [6] Po shrnutí dosavadní judikatury v oblasti aplikace zásady ne bis in idem městský soud poznamenal, že v projednávané věci byla se žalobcem vedena dvě řízení, v obou případech byl shledán vinným a byla mu uložena pokuta. Městský soud nerozporoval, že obě řízení se vztahovala k téže kontrolní jízdě, ovšem upozornil, že pokuty nebyly žalobci uloženy za tentýž skutek. Skutkové podstaty přestupků podle § 35 odst. 1 písm. e) a odst. 2 písm. n) zákona o silniční dopravě byly naplněny porušením § 21 odst. 3 písm. c) bodu 1 a 2, resp. § 21 odst. 3 písm. d) bodu 1 zákona o silniční dopravě. Naopak v projednávané věci byl žalobce shledán vinným z porušení § 16 odst. 1 písm. b) zákona o cenách. Zákonem o cenách je přitom chráněn zájem na dodržování právních předpisů při uplatňování regulace cen; povinnost označit vozidlo taxislužby a vybavit je měřicí sestavou taxametru směřuje k informování spotřebitele o osobě dopravce a k zaznamenání skutečného průběhu přepravy. Městský soud shrnul, že se jednalo o dva odlišné skutky, které byly projednávány ve dvou přestupkových řízeních. [7] S ohledem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva městský soud dále upozornil, že protiprávní jednání žalobce měla odlišné aspekty i právní následky. Dokazování v obou řízeních bylo vedeno různým směrem, neboť jeho předmětem byly různé okolnosti. Podle městského soudu si žalobce musel být vědom skutečnosti, že v rámci jedné jízdy může porušit právní předpisy jak v oblasti regulace provozování taxislužby, tak v oblasti regulace cen. [8] Městský soud nerozporoval, že při trestání správních deliktů se přiměřeně uplatní principy ovládající souběh trestných činů. Upozornil však, že k uložení správního trestu za dva nebo více přestupků téhož pachatele podle § 41 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), může dojít pouze v případě vedení společného řízení ve smyslu § 88 zákona o odpovědnosti za přestupky. To však v projednávané věci nebylo možné, neboť k projednání žalobcových přestupků nebyl příslušný týž správní orgán. K otázce zohlednění pokuty udělené v jiném řízení městský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2021, č. j. 3 As 150/202159 (všechna zde zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), podle něhož je možné při ukládání pokuty v rámci hodnocení poměrů pachatele zohlednit i případnou výši pokuty udělené v jiném řízení, pokud pachatel své majetkové poměry upřesní, příp. je prima facie zřejmé, že by pokuta mohla mít likvidační účinek. Nejvyšší správní soud však i v tomto rozsudku dospěl k jednoznačnému závěru, že absorpční zásada nemohla být aplikována, neboť byly ve věci příslušné různé odvolací správní orgány. [9] Podle městského soudu nelze projednávanou věc srovnávat s případy, kdy nebylo vedeno společné řízení podle § 88 zákona o odpovědnosti za přestupky, přestože vedeno být mělo. Výjimkou by bylo, kdyby uložená sankce byla v souhrnu likvidační, ani to však v projednávané věci nenastalo. Městský soud připustil, že uložená pokuta dosahuje výše, která by potenciálně mohla mít likvidační účinek, k tomu jsou však správní orgány povinny přihlížet pouze v situaci, kdy to namítá sám pachatel (nejde o pokutu v řádech vyšších statisíců až milionů, kde by k takovému posouzení muselo dojít z úřední povinnosti). Městský soud neshledal, že by v projednávané věci ze spisu vyplývala nějaká indicie o osobních a majetkových poměrech žalobce, která by naznačovala, že by udělená pokuta mohla mít pro něj likvidační účinek. Toto své tvrzení žalobce žádným způsobem nekonkretizoval a své majetkové poměry nedoložil. Městský soud uzavřel, že pokutu ve výši 40 000 Kč (tedy 4 % horní hranice zákonné sazby) nelze považovat za likvidační ani nepřiměřenou, a to ani ve spojení s dříve uloženou pokutou ve výši 80 000 Kč. [10] S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2021, č. j. 1 As 373/202040, městský soud upozornil, že na rozdíl od trestního řízení platí, že pokud přestupce neposkytne relevantní informace o svých majetkových poměrech, správní orgány je zohlední přiměřeným odhadem. Tak správní orgány postupovaly i v této věci, kdy přihlédly k průměrnému měsíčnímu příjmu řidiče taxi