5 As 6/2023 — Nejvyšší správní soud

5 As 6/2023- 53 - text  5 As 6/2023 - 63 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci navrhovatele: O. O., proti odpůrci: hlavní město Praha, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, zast. Mgr. Tomášem Rabou, advokátem, se sídlem Rýmařovská 561, Praha 9, za účasti: 1) Městská část Praha 5, se sídlem náměstí 14. října 1381/4, Praha 5, 2) Městská část Praha 7, se sídlem U Průhonu 1338/38, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2022, č. j. 3 A 17/2019236, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Odpůrci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se navrhovatel (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na zrušení nařízení hl. m. Prahy č. 19/2017 Sb. hl. m. Prahy, ze dne 26. 9. 2017, kterým se vymezují oblasti hl. m. Prahy, ve kterých lze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy (dále jen „nařízení“). Nařízení bylo vydáno usnesením Rady hl. m. Prahy na základě § 23 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném ke dni vydání nařízení (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), s účinností od 1. 2. 2018. [2] V příloze č. 1 nařízení byly graficky vymezeny oblasti hl. m. Prahy, ve kterých lze komunikace nebo jejich určené úseky užít za cenu sjednanou ke stání silničního motorového vozidla na dobu časově omezenou, nejvýše však na dobu 24 hodin, nebo ke stání vozidla provozovaného právnickou osobou nebo fyzickou osobou za účelem podnikání, která má sídlo nebo provozovnu ve vymezené oblasti (tzv. abonentní stání), nebo ke stání vozidla fyzické osoby, která má místo trvalého pobytu nebo je vlastníkem nemovitosti ve vymezené oblasti (tzv. rezidentní stání). [3] V příloze č. 2 nařízení byly graficky vymezeny místní komunikace nebo jejich určené úseky, které lze užít za cenu sjednanou ke stání vozidla na dobu časově omezenou, nejvýše však na dobu 24 hodin. [4] V příloze č. 3 nařízení byly graficky vymezeny místní komunikace nebo jejich určené úseky, které lze užít za cenu sjednanou ke stání vozidla provozovaného právnickou osobou nebo fyzickou osobou za účelem podnikání, která má sídlo nebo provozovnu ve vymezené oblasti, nebo ke stání vozidla fyzické osoby, která má místo trvalého pobytu nebo je vlastníkem nemovitosti ve vymezené oblasti. [5] V návrhu na zrušení nařízení stěžovatel především namítl nezákonnost zvolené formy nařízení pro regulaci dopravy na území obce dle § 23 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, neboť dle jeho názoru se materiálně jedná o opatření obecné povahy. Dále namítl, že nařízení zasahuje do jeho veřejného subjektivního práva užívat místní komunikace bezplatně na základě § 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Stěžovatel má za to, že přílohy č. 1, 2 a 3 nařízení jsou v rozporu s § 23 odst. 1 písm. a) a c) zákona o pozemních komunikacích, neboť na téže komunikaci umožňují duplicitní dopravní režimy stání; příloha č. 1 nařízení navíc vymezuje oblasti (resp. části obce nebo místní komunikace), ve kterých režim stání zpoplatněn není. V tomto směru si dle stěžovatele jednotlivé přílohy mezi sebou odporují, a tudíž je nařízení neurčité. Za nedostatečné a nezákonné považuje stěžovatel, že nařízení neupravuje konkrétní dobu stání tak, jak vyžaduje § 23 odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích. Domnívá se, že pro úkony popsané v § 4 a § 5 nařízení nebyla dotčeným správním úřadům zákonem svěřená pravomoc. Stěžovatel tvrdí, že dopravní značky umístěné v zónách placeného stání neslouží k provedení příloh k nařízení, nýbrž k provedení usnesení Rady hl. m. Prahy č. 1709 ze dne 18. 7. 2017, kterým byly schváleny ceníky parkovacích oprávnění a karet v zónách placeného stání na území hl. m. Prahy, proti nimž stěžovatel rovněž uvedl další námitky. Podle stěžovatele je nařízení navíc v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy. Na podporu svých argumentů stěžovatel přiložil řadu důkazů. [6] O návrhu na zrušení nařízení rozhodl městský soud poprvé usnesením ze dne 20. 3. 2019, č. j. 3 A 17/201949 tak, že návrh odmítl, neboť považoval nařízení za právní předpis, tudíž neměl pravomoc jej zrušit. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 10. 2020, č. j. 5 As 80/201975 (dále jen „první zrušující rozsudek“), dospěl k závěru, že ač zákon o pozemních komunikacích určuje povahu správního aktu jako nařízení, z hlediska materiálního se jedná o opatření obecné povahy; proto výše uvedené usnesení městského soudu zrušil a v dalším řízení zavázal městský soud k soudnímu přezkumu napadeného nařízení dle algoritmu vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 9 Ao 8/201168. [7] Podruhé o návrhu na zrušení nařízení rozhodl městský soud rozsudkem ze dne 17. 12. 2020, č. j. 3 A 17/201982. Poté, co nařízení podrobil pětibodovému testu ve smyslu výše citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, zabýval se námitkami stěžovatele, které neshledal důvodnými, a proto návrh na zrušení nařízení zamítl. Ke kasační stížnosti stěžovatele Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu rozsudkem ze dne 26. 8. 2022, č. j. 5 As 2/202140 (dále jen „druhý zrušující rozsudek“), zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku uvedl, že městský soud blíže nevysvětlil svůj postoj ohledně toho, že nařízení může vymezit stání pro motorová vozidla tak, že zároveň zahrnují prostor nezpoplatněného území obce. Dále Nejvyšší správní soud městskému soudu vytkl, že se vůbec nezabýval návrhy na provedení důkazů, které učinil stěžovatel, a není tak zřejmé, jak s nimi v rámci svého rozhodnutí naložil. V dalším řízení Nejvyšší správní soud uložil městskému soudu, aby znovu posoudil námitky stěžovatele a náležitě se vypořádal s navrhovanými důkazy. [8] Po vrácení věci městský soud vyzval odpůrce, aby se vyjádřil k důkazním prostředkům předloženými stěžovatelem, a aby znovu předložil podklady pro vydání přezkoumávaného nařízení, zejména projekt organizace dopravy v klidu pro městskou část Prahu 4 a výsledky jeho projednání s příslušným silničním správním úřadem. [9] Zároveň městský soud vyrozuměl městské části Praha 110, 13, 16, 18, 21, 22, Praha Klánovice a PrahaČakovice o probíhajícím řízení a o možnosti uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení. Zároveň městské části vyzval, aby předložily opatření obecné povahy vydaná v návaznosti na napadené řízení, a to ve znění příslušných nařízení, kterými bylo nařízení změněno. Městský soud tak učinil z důvodu, že původní nařízení vymezilo oblasti komunikace pro umístění zón placeného stání v rámci městských částí Praha 18, 13, 16 a 22, nicméně na toto nařízení navazují nařízení pozdější, která jej mění; konkrétně jde o nařízení hl. m. Prahy č. 12/2018, č. 10/2019, č. 10/2020, č. 2/2021, č. 14/2021 a č. 13/2022. Zrušením původního nařízení by tak došlo ke zrušení i všech navazujících nařízení, která se týkají též dalších městských částí. [10] Dále městský soud vyzval městskou část Praha 4 (v jejímž správním obvodu se nachází nemovitost ve vlastnictví stěžovatele), aby předložila veškeré podklady, které předcházely vydání napadeného nařízení, jež si mezi sebou vyměnili odpůrce a městská část Praha 4, jakož i podklady, které vznikly po vydání napadeného nařízení a byly podkladem pro vydání opatření obecné povahy, jímž městská část Praha 4 provedla místní úpravu pozemních komunikací na svém území, a aby se vyjádřila k návrhu. [11] Dne 16. 12. 2022 proběhlo před městským soudem ústní jednání, z něhož se stěžovatel omluvil. Městský soud při ústním jednání provedl tyto důkazní prostředky předložené stěžovatelem: usnesení Rady hl. m. Prahy č. 2372 ze dne 9. 9. 2014, jímž byly schváleny Zásady pro zřizování zón placeného stání na území hl. m. Prahy, které jsou obsaženy v příloze č. 1 tohoto nařízení; usnesení Rady hl. m. Prahy č. 2350 ze dne 26. 9. 2017, jímž se schvaluje Nařízení hl. m. Prahy, kterým se vymezují oblasti hl. m. Prahy ve kterých lze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy, které je obsaženo v příloze č. 1 (napadené nařízení), vč. důvodové zprávy k tomuto nařízení; dopravní režim zón placeného stání v ulicích Sedlčanská a Antala Staška (pořízené z webových stránek www.mapy.cz); dopis Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 20. 6. 2018, v němž je uvedeno, že „[n]ávrh nařízení č. 19/2017 byl k připomínkám občanů vyvěšen ve dnech 25. 7. 2017 až 23. 8. 2017. Ze strany občanů byla uplatněna jediná připomínka, která byla zapracována do důvodové zprávy projednávaného materiálu.“ Zbývaj