5 Azs 46/2024 — Nejvyšší správní soud

5 Azs 46/2024- 38 - text  5 Azs 46/2024 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: V. K., zast. Mgr. Pavolem Kehlem, advokátem, se sídlem Panská 6, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2024, č. j. 19 A 27/202335, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2024, č. j. 19 A 27/202335, se ruší. II. Sdělení žalovaného ze dne 1. 8. 2023, č. j. OAM395195/ZM2023, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 18 200 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Pavola Kehla, advokáta. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž byla zamítnuta žaloba proti sdělení žalovaného ze dne 1. 8. 2023, č. j. OAM395195/ZM2023, o nesplnění podmínek změny zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pozici podle § 42g odst. 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném pro rozhodnou dobu (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalovaný dospěl k závěru, že oznámení stěžovatele o změně zaměstnavatele ve smyslu § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců bylo opožděné, a proto se na něj hledí, jakoby nebylo učiněno (42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců). [2] V žalobě stěžovatel úvodem konstatoval, že sdělení podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců je správním rozhodnutím ve smyslu § 67 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“); proto měl být vyzván žalovaným k odstranění vad žádosti ve smyslu § 45 odst. 2 správního řádu a dále měl být vyzván k seznámení se s podklady rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu, k tomu však ze strany žalovaného nedošlo, čímž byl stěžovatel dotčen na svých procesních právech. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že oznámení o změně zaměstnavatele ve smyslu § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců bylo podáno opožděně. Na rozdíl od žalovaného se stěžovatel domnívá, že zákon o pobytu cizinců obsahuje šedesátidenní lhůtu pro podání žádosti o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele; ačkoliv to zákon výslovně neuvádí, pro splnění této lhůty postačí, jestliže žadatel podá oznámení nejpozději šedesátý den po ukončení pracovního poměru. Stěžovatel dále poukazuje na § 40 odst. 1 správního řádu, podle něhož je lhůta zachována v případě, jeli žádost podána poslední den u držitele poštovní licence. Stěžovatel učinil oznámení o změně zaměstnavatele dne 29. 5. 2023 (šedesátidenní lhůta skončila dne 30. 5. 2023), a proto je přesvědčený o tom, že oznámení učinil včas a podmínky pro změnu zaměstnavatele podle § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců splnil. [3] Městský soud žalobu neshledal důvodnou a zamítl ji. Jdeli o povahu sdělení podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců, městský soud upozornil na novelu zákona o pobytu cizinců, která s účinností od 2. 8. 2021 rozšířila výčet řízení, jež se odehrávají mimo režim části druhé a třetí správního řádu. Sdělení podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců již nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu § 67 správního řádu; na sdělení se vztahuje část čtvrtá správního řádu. Z materiálního hlediska je však sdělení podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců rozhodnutím správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. [4] Podle městského soudu je časový úsek ve smyslu § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců dobou, nikoliv lhůtou. Zaměstnanec má proto 60 dnů k učinění oznámení dle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců, aby mu zaměstnanecká karta nezanikla; správnímu orgánu se tudíž oznámení musí dostat nejpozději 60. den ode dne, kdy cizinci skončil poslední pracovněprávní vztah. Městský soud tak uzavřel, že podání stěžovatele bylo učiněno dnem, kdy správnímu orgánu došlo (§ 37 odst. 5 správního řádu). Stěžovatel měl oznámení o změně zaměstnavatele učinit tak, aby se nejpozději dne 30. 5. 2023 dostalo do dispozice žalovaného. [5] Podle městského soudu nebyl žalovaný povinen dát stěžovateli možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu; toto ustanovení totiž chybí ve výčtu ustanovení, které se užijí při postupu správních orgánů podle části čtvrté správního řádu (§ 154 správního řádu). Správní orgán však má povinnost v případě existence vad podání vyzvat podatele k jejich odstranění podle § 37 odst. 3 ve spojení s § 154 správního řádu. V projednávaném případě však žádost stěžovatele byla podána opožděně, nebyl zde tedy prostor pro odstraňování případných obsahových vad žádosti. Stěžovatel se nemohl domáhat ani postupu k odstranění vad žádosti dle § 45 odst. 2 správního řádu, neboť toto ustanovení nelze ve světle § 154 správního řádu aplikovat. Námitce porušení legitimního očekávání městský soud rovněž nepřisvědčil. [6] V kasační stížnosti stěžovatel namítá kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatel trvá na tom, že písemnost správního orgánu ze dne 1. 8. 2023 je ve skutečnosti rozhodnutím ve smyslu § 67 správního řádu; nejedná se o „jiný úkon správních orgánů“, neboť toto rozhodnutí má přímé právní účinky pro stěžovatele – pokud by jeho podání bylo vyhodnoceno jako včasné, mělo by to za následek zachování jeho pobytového režimu. Z toho stěžovatel dovozuje, že tomuto rozhodnutí musí předcházet správní řízení, které se řídí částí druhou správního řádu. V takovém případě byl žalovaný povinen vyzvat stěžovatele k odstranění vad žádosti ve smyslu § 45 odst. 2 správního řádu. Stěžovatel namítá, že byl dále zkrácen na svém právu seznámit se s poklady před vydáním rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu. [7] K důvodu nevyhovění oznámení změny zaměstnavatele pro jeho opožděnost stěžovatel namítá, že byla porušena zásada legitimního očekávání ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu. Stěžovatel dále trvá na tom, že zákon o pobytu cizinců v § 63 odst. 1 obsahuje lhůtu pro podání žádosti o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele. Podle stěžovatele je pro zachování zaměstnanecké karty ve smyslu § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců oznamovatel povinen podat oznámení nejpozději šedesátý den po ukončení pracovního poměru. V této souvislosti poukazuje na § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu, podle něhož je lhůta zachována i v případě, jeli žádost podána poslední den u držitele poštovní licence. Opačný výklad by zakládal právní nejistotu mezi žadateli o udělení pobytových oprávnění před správním orgánem. Uvedené rovněž platí i pro obdobné žádosti (žádost o dlouhodobý pobyt, žádost o změnu účelu povolení k dlouhodobému pobytu, žádost o zaměstnaneckou kartu atd); není proto žádoucí, aby situace velmi podobná tomu, kdy cizinci končí platnost povolení k dlouhodobému pobytu jeho vypršením, a tomu, kdy cizinci zaniká zaměstnanecká karta z důvodu ukončení pracovního poměru, byla řešena rozdílným způsobem. Stěžovatel oznámení podal ještě dne 29. 5. 2023; správní orgán nesprávně posoudil, že oznámení o změně zaměstnavatele bylo podáno opožděně. Žalovaný rovněž porušil § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců, neboť stěžovatel splnil podmínky pro změnu zaměstnavatele, když podání učinil včas. [8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že dle § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí, že ustanovení části druhé a třetí správního řádu se nevztahují na řízení podle § 42g odst. 7 až 11 téhož zákona. Sdělení o nesplnění podmínek není konstitutivním rozhodnutím; účinky změny zaměstnavatele nastávají přímo ze zákona; nemohou však nastat dříve, než je oznámení doručeno žalovanému. Podle § 37 odst. 5 správního řádu je podání učiněno dnem, kdy došlo příslušnému správnímu orgánu. Z toho plyne, že oznámení o změně zaměstnavatele může být považováno za učiněné až okamžikem, kdy je doručeno žalovanému. Podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců musí být oznámení dle § 42g odst. 7 téhož zákona učiněno před uplynutím šedesátidenní doby, a navíc musí splňovat všechny zákonné podmínky, jinak by k němu nebylo možné přihlížet. Žalovaný zopakoval, že časový úsek dle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců je dobou ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nikoliv lhůtou. V případě stěžovatele šedesátý den následující po skončení jeho dosavadního pracovního poměru připadl na 30. 5. 2023; půlnocí tohoto dne již zaměstnanecká karta zanikla. Časový úsek uvedený v § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců není procesní lhůtou, na kterou by se měl vztahovat § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu, ale je dobou, jejímž uplynutím zaniká právo. Legitimní očekávání stěžovatele nemohlo být porušeno, neboť v době posuzování oznámení stěžovatele Komise pro r