6 As 160/2023 — Nejvyšší správní soud

6 As 160/2023- 82 - text  6 As 160/2023 - 95 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudců Filipa Dienstbiera a Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: BigMedia, spol. s r.o., sídlem Na strži 2097/63, Praha 4, zastoupena JUDr. Filipem Chytrým, advokátem, sídlem Malátova 633/12, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2021, č. j. MPO 595128/2021, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2023, č. j. 14 A 8/202265, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2023, č. j. 14 A 8/202265, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobkyně se zabývá reklamní činností, v této věci je významná především její činnost týkající se inzerce na venkovních reklamních plochách. Právě v souvislosti s ní byla Magistrátem hl. města Prahy (dále jen „magistrát“) shledána vinnou ze spáchání přestupku podle § 8a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy. [2] Přestupku se dopustila tím, že minimálně ve dnech 6. 9. 2017, 12. 10. 2017 a 18. 10. 2017 na fasádě budov na adrese Boženy Němcové 3 a 5, Praha 2, šířila reklamu prostřednictvím reklamní plachty „SAMSUNG Tvořte velké věci Galaxy Note8“. Na tomto místě bylo totiž šíření reklamy tímto způsobem zakázáno podle § 1 odst. 1 nařízení č. 26/2005 Sb. hl. m. Prahy, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen „nařízení č. 26/2005“). Tím žalobkyně porušila § 2 odst. 1 písm. d) zákona o regulaci reklamy. Za tento přestupek uložil magistrát žalobkyni rozhodnutím ze dne 12. 7. 2021 pokutu ve výši 250 000 Kč. Jednalo se o v pořadí třetí prvostupňové rozhodnutí, neboť dvě předchozí byla žalovaným zrušena a věc vrácena k dalšímu řízení. Odvolání žalobkyně žalovaný tentokrát rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl a rozhodnutí magistrátu ze dne 12. 7. 2021 potvrdil. [3] Následně se žalobkyně žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného. Městský soud žalobu zamítl. [4] Městský soud se neztotožnil s námitkou, že šiřitelem reklamy není žalobkyně, nýbrž společnost QEEP, a. s. Šiřitelem reklamy je subjekt, který vědomě a cíleně poskytuje zadavateli reklamy prostor pro její veřejné šíření. To, že právě žalobkyně je tímto odpovědným subjektem, vyplývá z několika podkladů ve správním spisu. Především z objednávky ze dne 14. 10. 2016, z níž je zjevné, že žalobkyně byla odpovědná za umístění reklamy i za její deinstalaci. Na tomto závěru nemění nic skutečnost, že si žalobkyně od společnosti QEEP pronajala reklamní plochu, ani to, že žalobkyně neměla právní ani faktickou kontrolu nad reklamní plachtou. Společnost QEEP totiž nepřevzala závazek umístit reklamní plachtu ani další dílčí povinnosti (např. deinstalace reklamy). Kromě toho i sama společnost Samsung Electronics Czech and Slovak, s.r.o. potvrdila, že žalobkyně je šiřitelem reklamy. [5] Městský soud dále dospěl k závěru, že reklamní plachta byla umístěna v rozporu s právními předpisy. Neztotožnil se však s argumentací žalovaného, který vyšel z toho, že plachta byla umístěna v Pražské památkové rezervaci (dále jen „rezervace“). Nařízení vlády č. 66/1971 Sb., o památkové rezervaci v hlavním městě Praze, vymezuje rezervaci pomocí výčtu katastrálních území (a odkazu na blíže nespecifikované části přilehlých katastrálních území) s tím, že hranice rezervace je vyznačena v plánu, který je přílohou nařízení. V mezidobí se však patrně změnily hranice jednotlivých katastrálních území. Kvůli tomu je příloha v rozporu s textovou částí. Plachta byla umístěna v katastrálním území Nové Město, které je podle textové části součástí rezervace. Podle hranic rezervace vymezených v plánu je však již místo umístění plachty mimo území rezervace. Na základě nejednoznačného právního předpisu nelze žalobkyni shledat odpovědnou ze spáchání přestupku. To však nemá na odpovědnost žalobkyně za přestupek vliv. Plachta totiž byla umístěna na místě, které vymezuje § 1 nařízení č. 26/2005 jako přilehlé území, které sdílí stejný režim jako území rezervace. Ulice Boženy Němcové se nachází u severního konce Nuselského mostu mezi ulicemi Sokolská a Legerova. Přilehlé území se má podle nařízení jakožto území ohraničené východní frontou domů Legerovy ulice po křižovatku s ulicí Rumunskou napojovat na rezervaci. Proto jiný výklad není možný. [6] Podle městského soudu nerozhodovaly ve věci podjaté úřední osoby. Vyjádření politických představitelů nejsou sice vhodná, nejsou však ani žádné indicie o jejich reálných krocích, které by v dané věci činily. Není nijak výjimečné, že se politici vyjadřují ke kauzám veřejného zájmu. To však neznamená, že se zároveň snaží výsledek řízení ovlivnit. Městský soud neshledal v příspěvcích nic, co by vyvolávalo konkrétní obavu z ovlivňování magistrátu, a tedy založení objektivních pochybností o nepodjatosti. Z předložených příspěvků nelze vyvodit žádný nátlak na úředníky. V jednom příspěvku se tehdejší primátor Zdeněk Hřib dokonce zmiňuje o tom, že nedisponuje dostatkem pravomocí ke zjednání nápravy. Žalobkyně nijak nekonkretizovala ani svá tvrzení, že magistrát vyvíjel neoprávněný a nezákonný nátlak na společnost Samsung, aby odstranila reklamní plachtu (jednalo se o jinou reklamní plachtu než v tomto případě, ale stejnou reklamní plochu). To, že magistrát rozhodl ve věci rychle, je naplněním zásady rychlosti řízení, nikoliv důsledkem politického tlaku. Žalobkyně netrvala na provedení důkazu programovými prohlášeními a Manuálem pro kultivovanou Prahu. Podle městského soudu se navíc nejedná o natolik palčivou a kontroverzní politickou otázku. Jedna z mnoha reklamních ploch jistě není tak významná jako např. stavba Pražského okruhu či metra, na něž žalobkyně odkazuje. [7] Ustanovení § 3 písm. g) nařízení č. 26/2005 není podle městského soudu v rozporu se zákonem o regulaci reklamy. Ustanovení § 2 odst. 1 písm. d) zákona o regulaci reklamy se totiž nevztahuje výlučně na letáky a guerillovou reklamu, jak tvrdí žalobkyně. Pojem veřejně přístupné místo je třeba vykládat tak, že je nutné, aby byla reklama viditelná z veřejně přístupného místa, nikoliv aby byla veřejnosti přístupná budova, na níž je reklama umístěna. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní II. a) Kasační stížnost žalobkyně [8] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [9] Stěžovatelka nebyla šiřitelem reklamy. Tím byla společnost QEEP, u níž si stěžovatelka objednala služby umístění reklamní plachty a která byla vlastníkem reklamní plochy a byla odpovědná za zajištění souladu s příslušnými právními předpisy. Stěžovatelka byla pouhým zprostředkovatelem. Není přitom vůbec rozhodné, že společnost QEEP byla součástí stejné mediální skupiny jako stěžovatelka. Správní orgány ani městský soud tedy dostatečně nezjistily skutkový stav. [10] Podle stěžovatelky není součástí spisu žádné ujednání mezi zadavatelem, objednatelem a šiřitelem reklamy, které přitom městský soud považuje za jednu z důležitých skutečností. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že ji zástupce společnosti Samsung označil za šiřitele reklamy. Pouze uvedl, že umístění reklamy si společnost Samsung objednala prostřednictvím společnosti VivaKi Czech Republic s.r.o. u stěžovatelky. Z této informace však není možné poznat, zda je stěžovatelka vlastníkem reklamní plachty nebo zda na reklamní zařízení plachtu umístila, tedy ani to, zda je šiřitelem reklamy. Dokument ani nezmiňoval společnost QEEP jako poddodavatele (subsupplier) a konečného šiřitele. Z objednávky ze dne 14. 10. 2016 vyplývá pouze to, že stěžovatelka pronajímá reklamní plachtu, nikoliv, že ji umísťuje. Důležitá není ani prosba na objednávce, aby stěžovatelka po skončení reklamní kampaně deinstalovala reklamní plachtu s tím, že v jejím blízkosti nesmí být umístěna reklama konkurence. Jedná se totiž o standardizovanou objednávku. Důležité je však zkoumat skutečné plnění. Stěžovatelka umístění ani související služby sama aktivně nečinila, ale zprostředkovala je u společnosti QEEP. Městský soud vůbec nezohlednil email pana Mgr. O. R. (zaměstnance magistrátu), který se dotazuje, „kdo je koncovým dodavatelem služby  umístění reklamní plochy“. Na tento dotaz nikdy nedostal odpověď. [11] Městský soud významným způsobem změnil právní hodnocení žalovaného (viz bod [5] shora). To však je v řízení před krajským soudem nepřípustné. Stěžovatelka již nemá možnost se proti tomuto závěru bránit řádnými opravnými prostředky. Tím bylo zkráceno její právo na spravedlivý proces. [12] Kromě toho se reklamní plachta v přilehlém území ve smyslu § 1 nařízení č. 26/2005 nenachází. Výchozím bodem tohoto území je východní fronta budov Legerovy ulice, která se