6 As 32/2024 — Nejvyšší správní soud

6 As 32/2024- 70 - text  6 As 32/2024 - 77 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce zpravodaje Petra Šuránka a soudkyně Veroniky Juřičkové ve věci žalobců: a) obec Kozlov, sídlem Kozlov 68, zastoupena advokátkou JUDr. Boženou Zmátlovou, sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava, b) Svaz vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO, sídlem Žižkova 1867/93, Jihlava, zastoupen JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem, sídlem Při Trati 1084/12, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 4. 2021, č. j. KUJI 31819/2021, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 29. 4. 2021, č. j. KUJI 37653/2021, o kasačních stížnostech žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2024, č. j. 29 A 85/2021196, takto: I. Kasační stížnost žalobce b) se odmítá v části, v níž směřuje proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2024, č. j. 29 A 85/2021196, v rozsahu, v němž byly tímto výrokem zrušeny výroky I a III rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 12. 4. 2021, č. j. KUJI 31819/2021, a dále proti výroku III rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2024, č. j. 29 A 85/2021196. II. Kasační stížnost žalobce b) se zamítá v části, v níž směřuje proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2024, č. j. 29 A 85/2021196, v rozsahu, v němž byl tímto výrokem zrušen výrok II rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 12. 4. 2021, č. j. KUJI 31819/2021, a dále proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2024, č. j. 29 A 85/2021196. III. Kasační stížnost žalobkyně a) se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobce b) je dobrovolným svazkem obcí. Žalobkyně a) je obcí, která byla členem žalobce b), avšak na základě vlastního rozhodnutí z něj vystoupila. Žalobkyně a) a žalobce b) se doposud finančně a majetkově nevypořádali. Žalobkyně a) se dne 20. 12. 2017 obrátila na žalovaného s návrhem na zahájení sporného řízení o zaplacení částky 14 509 926 Kč s příslušenstvím. Žalovaný o návrhu rozhodl (po provedené opravě) tak, že žalobci b) uložil zaplatit žalobkyni a) částku 1 702 794,30 Kč s příslušenstvím (výrok I) a ve zbylé částce 12 807 131,70 Kč návrh zamítl (výrok II). Dále rozhodl, že je žalobkyně a) povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci b) částku 14 157 Kč (výrok III). [2] S rozhodnutím žalovaného žalobkyně a) ani žalobce b) nesouhlasili, obrátili se proto na Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“). Žalobce b) se u krajského soudu domáhal zrušení výroku I rozhodnutí žalovaného, žalobkyně a) se domáhala zrušení výroku II rozhodnutí žalovaného. Krajský soud obě žaloby spojil ke společnému projednání a rozhodl o nich v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále též napadený rozsudek“) tak, že vyhověl oběma žalobám a rozhodnutí žalovaného jako celek zrušil pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. [3] Krajský soud své rozhodnutí odůvodnil změnou judikatury správních soudů. Podle původní judikatury stanovy nezakládaly přímé nároky související s majetkovým a finančním vypořádáním. Z toho vyplývá, že měl žalovaný konstitutivně stanovit, zda má navrhovatel nárok na finanční vypořádání a v jaké výši. Z tohoto pojetí žalovaný vycházel. Judikatura Nejvyššího správního soudu však tento přístup překonala. Podle Nejvyššího správního soudu vyplývají nároky přímo ze stanov. K vypořádání majetku však musí dojít smlouvou, jak stanovy předpokládají. Bráníli některá ze smluvních stran uzavření této smlouvy, může žalovaný na základě návrhu druhé smluvní strany rozhodnout o nahrazení projevu vůle (tj. o povinnosti uzavřít smlouvu) jako v občanském soudním řízení. Z toho vyplývá, že žalovaný nemohl přiznat žalobkyni a) nárok na finanční vypořádání konstitutivním rozhodnutím. Krajský soud zrušil i výrok III rozhodnutí žalovaného, neboť tento výrok je akcesorický k výroku I a II, rozhodnutí o náhradě nákladů řízení se odvíjí od úspěchu ve věci. II. Obsah kasačních stížností a vyjádření k nim [4] Proti rozsudku krajského soudu podali oba žalobci kasační stížnosti. Žalobkyně a) (dále též „stěžovatelka“) se vymezila proti dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu. Odmítla právní názor, že by vypořádání bylo možné toliko smluvní cestou. Při akceptování tohoto názoru po devíti letech vedených sporů mezi obcemi a žalobcem b) (dále též „stěžovatel“) by dle stěžovatelky správní orgány i soudy nadále zaměstnávala otázka, jakou podobu má mít taková smlouva (smlouva o založení svazku ani stanovy její obsah nevymezují), přičemž konečné vypořádání majetku by se tím pouze oddalovalo. Dle stěžovatelky stěžovatel nemá poctivé úmysly a ochotu k jednání o vypořádání pouze předstírá. Ve skutečnosti stěžovatel požaduje uzavření smlouvy o vypořádání pouze v jím předložené podobě, jinak smlouvu neuzavře. [5] Stěžovatelka připustila, že vypořádání smlouvou stanovy skutečně zmiňují, jedná se však o neúplná a neurčitá ustanovení. Jinou formu vypořádání stanovy ani zákon nezakazují. Rovněž nezmiňují, že by o vypořádání nemohl rozhodnout správní orgán ve sporu z veřejnoprávní smlouvy. Tento způsob vypořádání vyplývá dle stěžovatelky ze zákona. [6] Dále stěžovatelka obsáhle popsala historii vzájemných vztahů se stěžovatelem, mj. namítla absolutní neplatnost dohody o převodu majetku uzavřené dne 20. 12. 1996 mezi ní a stěžovatelem, kterou v rozporu s dobovou právní úpravou podepsal starosta bez schválení zastupitelstvem obce a bez zveřejnění záměru dohodu uzavřít. Namítla též, že pro neurčitost vymezení předmětu nájmu je neplatná i nájemní smlouva, jíž stěžovatel pronajal majetek společnosti VAS a.s., a že i pro případ její platnosti od této smlouvy odstoupila, neboť jí VAS a.s. odmítl hradit nájemné z důvodu nemožnosti je stanovit odděleně pro stěžovatelku. Nejvyšší správní soud však již předem na tomto místě podotýká, že tyto stěžovatelčiny úvahy není třeba podrobně rekapitulovat, neboť pro vyřešení otázek nastolených kasační stížností nejsou rozhodující. [7] Stěžovatelka v kasační stížnosti dovozovala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboť z něj nelze zjistit, do jaké míry lze nárok stěžovatelky přijmout, jak nárok právně posoudil a jakými pokyny pro další řízení žalovaného zavázal. Ve své podstatě krajský soud (nad rámec konstatování závěrů o formě rozhodnutí z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2023, č. j. 6 As 269/202147) žádný právní názor k podstatě věci nezaujal. [8] Stěžovatelka též poukázala na rozsudek krajského soudu ze dne 27. 6. 2019, č. j. 29 A 167/201856, jenž dovodil, že stěžovatel je povinným subjektem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto rozsudku by se mohlo jevit, že obce mají zásadní vliv na stěžovatele, ale opak je pravdou. Ač by se podle svého názvu mělo jednat o svazek dobrovolný a stanovy by měly zaručovat, že se obce hned po vystoupení budou moci ujmout svého vodohospodářského majetku a řádně jej spravovat, majetkový podíl stěžovatelky je i po mnoha letech nevypořádán, stěžovatel porušuje její práva, působí jí škody a bezdůvodně se obohacuje z nájemného, které náleží stěžovatelce. Před stěžovatelkou je jen vidina pokračujících vleklých sporů bez naděje na vyřízení v přiměřené lhůtě. Napadený rozsudek je proto podle stěžovatelky založen na nesprávném právním posouzení. [9] Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil v rozsahu, v němž ruší výrok I rozhodnutí žalovaného. [10] Stěžovatel důvody své kasační stížnosti také podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [11] Stěžovatel má za to, že nebyl důvod rušit výrok II rozhodnutí žalovaného. Návrh stěžovatelky by musel být stejně v každém případě v celém rozsahu zamítnut. Krajský soud nezmínil žádné ustanovení, které měl žalovaný svým rozhodnutím porušit. Neuvedl ani, proč by se mělo jednat o podstatné porušení ustanovení o řízení, jak vyžaduje § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný. [12] Napadený rozsudek je podle stěžovatele také nezákonný. Judikaturní závěry o nemožnosti žalovaného konstitutivně rozhodnout o nárocích stěžovatelky nemají žádný dopad na výrok II rozhodnutí žalovaného. I s přihlédnutím k aktuální judikatuře by bylo třeba žalobcův návrh zamítnout. Nemohlo proto dojít k naplnění § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. [13] Výrok II rozhodnutí žalovaného byl zrušen na základě žaloby stěžovatelky. Ta však neuplatnila žádný žalobní bod, který by s tímto zrušovacím důvodem souvisel. Krajský soud tak překročil rozsah žalobních bodů. Nebyly přitom naplněny podmínky k tomu, aby krajský soud přihléd