6 As 361/2023 — Nejvyšší správní soud

6 As 361/2023- 40 - text  6 As 361/2023 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: M. K., zastoupený Mgr. Lukášem Kouřilem, advokátem, sídlem Kozinova 21/2, Šumperk, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, za účasti: Společenství vlastníků jednotek domu č. p. 1651 a č. p. 1652 Šumperk, IČO: 25891146, sídlem Žerotínova 1652/28, Šumperk, zastoupené JUDr. Josefem Sedláčkem ml., advokátem, sídlem Starobranská 327/4, Šumperk, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. ledna 2022 č. j. KUOK 5361/2022, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. listopadu 2023 č. j. 60 A 33/202257, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Městský úřad v Šumperku (dále jen „stavební úřad“) vydal dne 23. února 2006 právním předchůdcům žalobce (dále jen „stavebníci“) stavební povolení pro stavbu „stavební úpravy bytového domu na adrese Žerotínova 1651/26 a 1652/28 v Šumperku, na pozemcích parc. č. 1914/2 a 1915/2 v k. ú. Šumperk, spočívající v rozšíření bytu č. 1652/4 do půdního prostoru“ (dále jen „stavba“ či „půdní vestavba“). Stavba byla rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 7. února 2008 č. j. MUSP 13219/2008 zkolaudována (dále jen „kolaudační rozhodnutí“). [2] V roce 2019 Společenství vlastníků jednotek domu č. p. 1651 a č. p. 1652 Šumperk (dále jen „SVJ“) zjistilo, že se ve zdi oddělující půdní vestavbu od společných půdních prostor nachází dveřní otvor, který nebyl povolen (dále jen „dveřní otvor“). Dále zjistilo, že ve schválené projektové dokumentaci ke stavebnímu povolení – výkres půdorysu 3. nadzemního podlaží ze dne 23. února 2006 (dále jen „projektová dokumentace“) – byl dveřní prostor dokreslen. Dne 23. ledna 2019 se proto SVJ obrátilo s podnětem na stavební úřad, aby vysvětlil, kým a na jakém základě došlo k povolení a dokreslení dveřního otvoru. Uvedlo též, že dveřní otvor nebyl schválen ostatními vlastníky bytových jednotek, odporuje bezpečnostním předpisům a hrozí riziko pádu osob do společných prostor chodby do 2. nadzemního podlaží. Protože se stavební úřad k uvedeným dotazům nevyjádřil, obrátilo se SVJ na žalovaného, aby postup stavebního úřadu prošetřil. [3] Žalovaný vyzval dne 3. prosince 2019 stavební úřad ke zjednání nápravy (dále jen „výzva k nápravě“). Konstatoval, že stavební úřad postupoval nesprávně, když „legalizoval“ stav, který byl v rozporu se zákonem, a zavázal jej k zahájení řízení o odstranění nepovolené stavební úpravy (dveřního otvoru). To stavební úřad nejdříve odmítl; řízení o odstranění stavby zahájil 22. července 2020 až po opakované výzvě. Rozhodnutím o nařízení odstranění stavby ze dne 16. září 2021 č. j. MUSP 104157/2021 (dále jen „rozhodnutí o odstranění stavby“) stavební úřad nařídil žalobci dveřní otvor odstranit (vybourat dveřní zárubeň a dveřní křídlo a prostor zazdít a omítnout) a uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. K odvolání žalobce rozhodl žalovaný v návětí uvedeným rozhodnutím, kterým rozhodnutí o odstranění stavby potvrdil. O podané žalobě rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) v návětí uvedeným rozsudkem, kterým žalobu zamítl. [4] Krajský soud přisvědčil žalovanému, že dveřní otvor byl zhotoven v rozporu se stavebním povolením. Pokud by dveřní otvor představoval nepodstatnou odchylku od stavebního povolení, mohla být tato odchylka kolaudačním rozhodnutím „legalizována“, avšak jedině na základě spojení s řízením o změně stavby a zachycením této změny ve výroku kolaudačního rozhodnutí. Z žádného dokumentu však nevyplývá, že by stavební úřad spojil kolaudační řízení s řízením o změně stavby. Ve výroku ani odůvodnění kolaudačního rozhodnutí není uvedeno nic o schválení jakékoliv změny stavby oproti ověřené projektové dokumentaci, o žádosti o povolení změny stavby, jejím posouzení či o jakékoliv odchylce stavby od ověřené projektové dokumentace. Stavební úřad proto pochybil, pokud nepovolenou stavební odchylku zkolaudoval. Krajský soud dále odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu a dospěl k závěru, že vydání kolaudačního rozhodnutí nemůže zhojit rozpor provedené stavby se stavebním povolením, a že existence kolaudačního rozhodnutí proto nebrání vydání nařízení odstranění stavby. Žalovaný a stavební úřad tedy správně rozhodli o nařízení odstranění stavby a jejich postup nelze považovat za formalistický. [5] Krajský soud dále odmítl námitku žalobce, že byl v dobré víře v zákonný postup stavebního úřadu, který dveřní otvor v rámci kolaudačního řízení schválil. Krajský soud uvedl, že i kdyby o rozporu dveřního otvoru se stavebním povolením nevěděl, nebyl zbaven povinnosti dotčenou změnu zjistit. Existence dveřního otvoru je nepochybně natolik významná změna, že ji musí zaznamenat i laik. Žalobce tedy měl a mohl zjistit (porovnáním skutečnosti se stavební dokumentací), že dveřní otvor, jehož existence si byl nepochybně vědom, byl zřízen v rozporu se stavebním povolením. Jeho případná nevědomost tak nepředstavuje dobrou víru, a tudíž zde ani nebylo práv nabytých v dobré víře, do kterých by mohly správní orgány svým postupem zasáhnout. [6] Krajský soud neshledal důvodnými ani další námitky žalobce stran konkludentního souhlasu dotčených osob (ostatních spoluvlastníků) a opožděnosti jejich námitek. Dále uvedl, že napadeným rozhodnutím je sledována ochrana veřejného zájmu spočívající v dodržování souladu prováděných staveb se stavebním zákonem (zahrnující v sobě mj. i ochranu zdraví osob), nikoliv poměřování práv žalobce s právy ostatních spoluvlastníků. Uzavřel, že ponechání takového otvoru zasahuje do veřejného práva (minimálně v oblasti ochrany zdraví osob) závažným způsobem. Tím jsou rovněž omezeni ostatní spoluvlastníci na svém právu na bezpečné užívání nemovitosti. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [7] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. [8] Stěžovatel krajskému soudu předně vytýká, že se odmítl zabývat tím, zda je dveřní otvor podstatnou nebo nepodstatnou odchylkou od stavebního povolení. Toto posouzení má význam pro kolaudační řízení, neboť zákon nepostihuje jakékoli zjištěné závady, ale pouze závady bránící bezpečnému užívání stavby, případně rozporné se závaznými stanovisky. Nelze se omezit toliko na formální vady kolaudačního řízení. Takový právní názor je projevem extrémního formalismu. Povaha i okolnosti stavebních úprav musí být zohledněny jak v kolaudačním řízení, tak v řízení o odstranění stavby. Nesouhlasí rovněž s tím, že dveřní otvor zasahuje do nosné zdi, a zpochybňuje, že může být ohrožena požární bezpečnost. [9] Stěžovatel dále namítá, že byl v dobré víře ve správnost postupu stavebního úřadu i zákonnost stavby. Vzniklý stav nezavinil, nebyl účastníkem stavebního řízení, nabýval do svého vlastnictví stavbu od stavebníků, jimž byla stavba řádně zkolaudována a byla jimi dlouhodobě užívána. Stavební úřad již v průběhu kolaudačního řízení o dveřním otvoru a jeho nesouladu se stavební dokumentací věděl. Vypořádal se s touto informací tak, že tuto odchylku vyhodnotil jako nepodstatnou, otvor v průběhu kolaudačního řízení do projektové dokumentace dodatečně zakreslil a souhlas s kolaudací vydal. V tomto smyslu proto za daný stav nese odpovědnost stavební úřad, který uvedl stavebníky v omyl. Bylo by nezákonné, nepřiměřené, formalistické a především nespravedlivé chtít po stěžovateli, aby stavbu odstranil. [10] V této souvislosti krajskému soudu dále vytýká, že po stěžovateli k prokázání jeho dobré víry požadoval, aby při zakoupení nemovitosti sám ze stavební dokumentace zjistil, že dveřní otvor byl zřízen v rozporu se stavebním povolením. Krajský soud však vůbec nepřihlédl k tomu, jakým způsobem ve věci postupoval stavební úřad, podle něhož byla stavba zcela legální, a proto ani stěžovatel neměl žádný důvod kolaudační řízení přezkoumávat. Krajský soud na stěžovatele klade zcela nereálné nároky a nepřípustně na něj přenáší odpovědnost za postup správního orgánu. Tímto postupem se dopouští sofistikovaného zdůvodňování zjevné nespravedlnosti. [11] Nejvyšší správní soud zaslal kasační stížnost k vyjádření žalovanému, který se ztotožnil s hodnocením a právními závěry krajského soudu a navrhl kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout. Odmítl námitku stěžovatele, že krajský soud pochybil tím, že se nezabýval, zda byl dveřní otvor podstatnou či nepodstatnou stavební úpravou. Krajský soud se zabýval oběma možnými variantami. Stavební úřad však nepostupoval ani jednou ze zákonných variant, z čehož plyne závěr, že dveřní otvor nebyl „legalizován“. Z tohoto důvo