Nejvyšší správní soud 6 Azs 163/2024 – Přechodný pobyt na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu

Nejvyšší správní soud obdržel dne 12. 6. 2024 prostřednictvím Městského soudu v Praze podání žalobce (dále „stěžovatel“), které podle obsahu posoudil jako kasační stížnost směřující proti v záhlaví označenému rozsudku. Věc se týká ochrany proti nečinnosti žalovaného v řízení o vydání zaměstnanecké karty podle § 42 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.

Jelikož společně s podáním kasační stížnosti stěžovatel nesplnil poplatkovou povinnost [podle § 4 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], vyzval jej Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 17. 6. 2024, č. j. 6 Azs 163/20247, k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, a to do 15 dnů ode dne doručení usnesení. Nejvyšší správní soud rovněž stěžovatele poučil o následcích nesplnění poplatkové povinnosti. Stejným usnesením pak Nejvyšší správní soud stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě 2 týdnů doložil splnění podmínky zastoupení ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s. a ve lhůtě 1 měsíce odstranil vady kasační stížnosti.

Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno do jeho datové schránky ve středu 26. 6. 2024. Lhůta k zaplacení soudního poplatku tak marně uplynula ve čtvrtek 11. 7. 2024. Stěžovatel však v této lhůtě výzvě soudu nevyhověl.

Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanovíli tak tento nebo zvláštní zákon. Z § 4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích vyplývá, že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona, nebylli poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, vyzve soud poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

Jelikož stěžovatel neuhradil soudní poplatek, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti podle § 47 písm. c) ve spojení s § 120 s. ř. s. zastavil s ohledem na § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že stěžovatel ve stanovené lhůtě rovněž neodstranil vady kasační stížnosti ani nesplnil podmínku řízení podle § 105 odst. 2 s. ř. s. (přestože byl k odstranění těchto nedostatků usnesením č. j. 6 Azs 163/20247 rovněž vyzván).

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byloli řízení zastaveno.