7 As 106/2023 — Nejvyšší správní soud

7 As 106/2023- 32 - text  7 As 106/2023 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Krupičkové a soudců Davida Hipšra a Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: V.D.KUKA a. s., se sídlem Vinohradská 1789/40, Praha 2, zastoupena Mgr. Barborou Gaveau, LL.M., advokátkou se sídlem Dlouhá 730/35, Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2023, č. j. 10 A 63/202275, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 13. 5. 2022, č. j. MHMP 851642/2022, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 2 (dále též „stavební úřad“) ze dne 10. 11. 2021. Uvedeným rozhodnutím stavební úřad vydal k žádosti stavebníka společné povolení pro záměr zahrnující několik změn dokončené stavby domu B. č. p. X, V. před jejím dokončením (nástavbu o jedno podlaží ve dvorním traktu, přístavbu výtahové šachty ke dvorní fasádě uličního traktu včetně podest, nástavbu uličního traktu, osazení průběžného vikýře v úrovní 5. NP a další stavební úpravy spočívající v dispozičních úpravách, které jsou specifikované v rozhodnutí). II. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně jakožto vlastník sousedního domu žalobu, kterou Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) zamítl. Soud zdůraznil, že soudní řízení je ovládáno zásadami dispoziční a koncentrační. Žalobkyně přitom v částech I a II žaloby uplatnila velmi obecné výhrady proti rozhodnutí žalovaného, které nijak neprovázala se skutkovým stavem. Nebylo z nich tedy zřejmé, v čem konkrétně žalobkyně spatřuje pochybení žalovaného. Nijak neupřesnila ani výhradu o „změně průběhu hranic“. Ve správním řízení namítala řadu pochybení týkajících se hranice mezi jejím a stavebníkovým pozemkem, z žaloby však nebylo zřejmé, zda nesouhlasí s vypořádáním některé své výhrady nebo zda jí vadí ještě něco jiného. Konkrétně otázku hranic spojila pouze se zjištěním „přestavku“ jejího domu na pozemek stavebníka v části III žaloby. Teprve v doplněních žaloby obsáhle zpochybnila měření vlastnické hranice, spojila jeho výsledky s konkrétními projevy napadeného rozhodnutí ve svých právech a upozorňovala na údajné vnitřní rozpory v projektové dokumentaci. Jelikož se jednalo o opožděně uplatněné žalobní body, soud se jimi nezabýval. [3] Městský soud dále konstatoval, že ve vztahu k výtkám uplatněným v žalobě stavební úřad nečinil úsudek o žádné námitce, která by přesahovala rozsah jeho působnosti. Brojilali žalobkyně konkrétně proti zjištění stavebního úřadu, že má její stavba v podzemní části přestavek cca 150 mm na pozemek stavebníka, mohlo by se sice jednat o předmět civilního sporu, avšak toto zjištění nemá žádný vliv na posouzení schvalovaného záměru. Ten by mohl být schválen bez ohledu na to, zda přestavek existuje či nikoliv. Dále podle městského soudu stavební úřad nijak nepřekročil svou působnost, pokud posuzoval námitku, že výstavba nového krovu na domu stavebníka bude nutně zatěžovat konstrukci domu žalobkyně. Tímto typem námitek se stavební úřad zabývá běžně. Městský soud dodal, že rozhodnutím stavebního úřadu nebyla ani nijak měněna vlastnická hranice mezi pozemky žalobkyně a stavebníka. Nepřisvědčil ani námitce, že by rozhodnutí žalovaného stálo na třech nepravdivých tvrzeních, která žalobkyně označila. Žalobkyně v tomto ohledu vytrhla úvahy správních orgánů z kontextu a opakovaně pominula jejich vysvětlení, respektive s nimi věcně nepolemizovala. K jejím obavám ze silových účinků záměru a výkopových prací na dům žalobkyně odkázal městský soud na části odůvodnění rozhodnutí žalovaného, v nichž vyloučil dotčení stávajícího konstrukčního systému jejího domu. Dodal, že tyto závěry nijak nerozporovala. III. [4] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností s odkazem na důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). V poměrně nesnadno uchopitelné a nepřehledně odůvodněné kasační stížnosti identifikoval Nejvyšší správní soud tyto kasační námitky. V prvním okruhu stěžovatelka dovozuje, že se městský soud neměl přidržet zásady dispoziční a koncentrační, ale měl přezkoumat rozhodnutí správních orgánů šířeji s ohledem na veřejný zájem na bezpečnosti staveb a jejich provedení. Stavebník se totiž pokouší zatížit bez statických kalkulací její štítovou zeď. Městský soud měl podle ní přezkoumat i dokazování provedené správními orgány, které si měly obstarat i další důkazy ke zjištění skutkového stavu v otázce určení hranice pozemku. Stěžovatelka podotýká, že důkazy lze v žalobě uplatňovat bez jakéhokoliv omezení koncentrační zásadou. Z úřední povinnosti měl pak městský soud přihlédnout k vadám, které by mohly mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé; v této souvislosti poukazuje na svá tvrzení o vadách dokumentace ve stavebním řízení. [5] Ve druhém okruhu námitek stěžovatelka uvádí, že správní orgány nesmí překročit zákonné meze správního uvážení. Dále připomíná obsah žaloby a označuje závěr městského soudu o irelevanci zjištění přestavku na zákonnost napadeného rozhodnutí a o nepřekročení rozsahu působnosti stavebního úřadu za nepravdivý. Dodává, že si stavební úřad učinil úsudek o vlastnické hranici a změnil ji ve prospěch stavebníka, neboť ji účelově posunul tak, že tato prochází nosnou štítovou zdí domu stěžovatelky a její opěrnou konstrukcí po celé délce, ačkoliv správní orgány potvrdily její vlastnictví opěrné a štítové zdi i to, že byl její dům postaven dříve než dům stavebníka. Došlo tak k přímému zásahu do vlastnického práva stěžovatelky. Městský soud se pak nesprávně vypořádal s otázkou nepravdivého údaje o rozsahu podsklepení. Stejně jako žalovaný se nevypořádal ani se skutečností, že zamýšlená stavba schodiště zahrnuje práce a výkopy na pozemku stěžovatelky, pod její opěrnou zdí a v bezprostřední blízkosti základů štítové stěny jejího domu, čímž zasahuje do jejího vlastnického práva nebo veřejného zájmu. Totéž platí ve vztahu ke štítové zdi domu stavebníka v 5. NP, která je podle projektové dokumentace vystavěna na nosné konstrukci (štítové zdi) jejího domu. Dále se městský soud nevypořádal s námitkou týkající se nepravdivosti údaje o navýšení zastavěné plochy. V rozporu s obsahem spisu rovněž konstatoval, že stěžovatelka konkrétně nezpochybnila správnost projektové dokumentace a nepředložila k tomu důkazy. Ignoroval rovněž její opakované námitky ve správním řízení o zásahu do vlastnických práv. [6] V závěru stěžovatelka shrnuje, že městský soud měl z úřední povinnosti přezkoumat, zda rozhodnutí žalovaného nepřekračuje rozsah působnosti stavebního úřadu, což neučinil. Ačkoliv stěžovatelka ve správním a soudním řízení brojila proti posunutí vlastnické hranice na její pozemek, tvrdí městský soud, že netvrdila přesah domu stavebníka na její pozemek. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. IV. [7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své rozhodnutí, vyjádření k žalobě a na napadený rozsudek, s nímž se ztotožňuje. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. V. [8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] S ohledem na to, jakým způsobem jsou kasační námitky formulovány, musí Nejvyšší správní soud úvodem konstatovat, že kasační stížnost je mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského (městského) soudu ve správním soudnictví (§ 102 s. ř. s.). Aby byla kasační argumentace přípustná, musí stěžovatel na rozhodnutí krajského soudu reagovat a konkrétně a kvalifikovaným způsobem zpochybňovat jeho závěry. Nejvyšší správní soud nemůže za stěžovatele jakkoliv domýšlet kasační argumentaci, jelikož je vázán důvody kasační stížnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). Míjíli pak se kasační argumentace s rozhodovacími důvody krajského (městského) soudu nebo nereagujeli na ně dostatečně tak, aby Nejvyšší správní soud mohl posoudit jejich správnost, je nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2023, č. j. 8 As 80/202341). [11] K námitkám, v nichž stěžovatelka městskému soudu vytýká, že se nezabýval určitými otázkami, Nejvyšší správní soud připomíná, že městský soud byl povinen zabývat se výhradně námitkami, které stěžovatelka v řízení o žalobě řádně a včas uplatnila. Při přezkoumávání rozhodnutí žalovaného je totiž vázán rozsahem napadení (nejdeli o rozhodnutí nicotné, kdy je oprávněn nicotnost deklarovat i bez návrhu), tj. přezkoumá jen ty výroky rozhodnutí, které byly žalobou