7 As 180/2024 — Nejvyšší správní soud

7 As 180/2024- 24 - text  7 As 180/2024 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Krupičkové a soudců Faisala Husseiniho a Davida Hipšra v právní věci žalobce: J. K., zastoupen JUDr. Radkou Procházkovou, advokátkou se sídlem Masarykova 1120/43, Ústí nad Labem, proti žalovanému: ministr vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2018, č. j. MV18762110/SO2022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2024, č. j. 8 Ad 5/202338, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Náměstek ředitele Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje pro ekonomiku (dále jen „náměstek ředitele KŘP pro ekonomiku“) rozhodnutím ze dne 9. 10. 2019 uznal výrokem I. písm. a) žalobci služební úraz a výrokem I. písm. b) přiznal žalobci náhradu za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti ke službě, náhradu za bolest, náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, náhradu za krácení nároku na dovolenou v roce 2017 a náhradu za krácení oděvného ve II. pololetí roku 2016 a v I. pololetí roku 2017. Žalobci byla přiznána celková náhrada škody na zdraví ve výši 115 570 Kč. Výrokem II. nebyla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení a zákonné úroky z prodlení, počínaje dnem uplatnění nároku, tj. ode dne 29. 6. 2017. [2] Proti výroku II. rozhodnutí podal žalobce odvolání, které zamítl ředitel Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje (dále jen „ředitel KŘP“) rozhodnutím ze dne 22. 1. 2020. [3] Dne 24. 10. 2022 obdržel ministr vnitra podnět ředitele KŘP k zahájení přezkumného řízení podle § 193 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve věci výroku I. písm. b) rozhodnutí náměstka ředitele KŘP pro ekonomiku ze dne 9. 10. 2019. Ředitel KŘP měl za to, že žalobci byly rozhodnutím ze dne 9. 10. 2019 přiznány některé nároky plynoucí mu z vypořádání jeho služebního úrazu ze dne 23. 9. 2016 v nesprávných výších a též z nesprávného právního titulu. Zároveň bylo v části věci týkající se nároků žalobce na náhradu za krácení nároku na dovolenou v roce 2017 a náhradu za krácení oděvného v II. pololetí roku 2016 a v I. pololetí roku 2017 rozhodnuto k tomu nepříslušným služebním funkcionářem. Uvedené nedostatky a vady rozhodnutí považoval ředitel KŘP za natolik zásadní, že ve svém důsledku činily výrok I. písm. b) uvedeného rozhodnutí nezákonným. [4] Ministr vnitra se ztotožnil s právním názorem ředitele KŘP a rozhodnutím ze dne 28. 12. 2022 zrušil v přezkumném řízení původní rozhodnutí ze dne 9. 10. 2019 ve výroku I. písm. b). K tomu vedly ministra vnitra dva důvody: v žalobcově věci bylo nutné rozhodnout v souladu zejména s § 125 odst. 4 písm. b) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a toto řádně odůvodnit. Rovněž bylo nutné, aby o nárocích žalobce na náhradu za krácení nároku na dovolenou a na náhradu za krácení oděvného nově rozhodl k tomu příslušný služební funkcionář. [5] Proti rozhodnutí ministra vnitra podal žalobce rozklad, který ministr rozhodnutím ze dne 16. 2. 2023 zamítl. [6] Následně se žalobce obrátil na Městský soud v Praze, který však jeho žalobu zamítl. Městský soud v žalobě identifikoval čtyři žalobní body – konkrétně žalobcem namítanou nezákonnost přezkumného řízení, které vůbec nemělo proběhnout, neboť o jeho nároku bylo rozhodnuto v souladu se zákonem; dále tím, že o věci rozhodoval nepříslušný funkcionář, nedošlo podle žalobce k porušení zákona, ale pouze vnitřního předpisu; žalobce rovněž namítal nicotnost podnětu, na jehož základě ministr vnitra zahájil přezkumné řízení a konečně dobrou víru žalobce, kvůli které se měl použít postup podle § 94 odst. 4 správního řádu a původní rozhodnutí ze dne 9. 10. 2019 nemělo být v přezkumném řízení zrušeno. [7] Městský soud úvodem upozornil, že k zahájení přezkumného řízení postačí podle § 94 odst. 1 správního řádu důvodná pochybnost správního orgánu o zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. K naplnění této důvodné pochybnosti postačovalo, pokud se ministr vnitra domníval, že byla špatně aplikována ustanovení zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, resp. to, že rozhodoval nepříslušný funkcionář. Rozhodování nepříslušného funkcionáře podle městského soudu zakládalo nezákonnost rozhodnutí, a ne pouze jeho nesprávnost, jak se domníval žalobce, neboť povinnost vydání rozhodnutí příslušným služebním funkcionářem vyplývá přímo z § 181 odst. 2 písm. b) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, byť příslušnost je poté dále konkretizována vnitřním předpisem. Podnět ředitele KŘP k zahájení přezkumného řízení nemohl být podle městského soudu nicotný, neboť nicotnost lze konstatovat pouze u rozhodnutí, kterým podnět není. Přezkumné řízení je navíc zahajováno z moci úřední, a závisí tedy zcela na uvážení toho orgánu, k němuž podnět směřuje – v tomto případě ministra – zdali na jeho základě přezkumné řízení zahájí či nikoliv. Konečně k otázce žalobcovy dobré víry městský uvedl, že žalobce se vyjadřoval toliko ke své dobré víře, ale v podstatě neuvedl, v čem by měla spočívat újma, která mu bude způsobena zrušením přezkoumávaného rozhodnutí. V této souvislosti soud podotýká, že nárok žalobce není sporný, zrušený výrok se týkal toliko konkrétních částek, a jeho zrušení tak má za následek pouze přepočítání těchto částek a rozhodování příslušným funkcionářem. Na právu žalobce na tyto částky to nic nemění. Ostatně, účelem přezkumného řízení jako mimořádného opravného prostředku je právě odstraňovat pochybení v procesním postupu. Pokud tedy má žalobce za to, že mu tímto nesprávným úředním postupem byla způsobena škoda, měl by se domáhat svých nároků prostřednictvím zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti, vyjádření žalovaného ministra vnitra Kasační stížnost [8] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (nyní již stěžovatel) kasační stížnost. [9] Úvodem stěžovatel namítl, že pro zahájení přezkumného řízení nebyly splněny zákonné podmínky, a přezkumné řízení bylo tudíž nezákonné. Stěžovatel je přesvědčen, že mu jeho nároky byly přiznány po právu. I v případě závěru, že jeho nároky měly být posouzeny podle jiného ustanovení zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (namísto § 101 a § 102 podle § 124), se nejednalo o nezákonnost zrušeného rozhodnutí, ale pouze o jeho nesprávnost. Přezkumné řízení je navíc výjimečným typem řízení prolamující pravomocná správní rozhodnutí, nároky na případnou nezákonnost by tedy měly být o to vyšší. [10] Dále stěžovatel nesouhlasí s názorem městského soudu, podle kterého nelze u podnětu k zahájení přezkumného řízení uvažovat o jeho nicotnosti. Podle stěžovatele není správní orgán oprávněn takto napadnout své vlastní rozhodnutí, neboť tím nepřiměřeně zasahuje do ochrany práv nabytých v dobré víře, jakož i do stěžovatelova legitimního očekávání a zákonnosti postupu veřejné správy – k tomu stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. IV. ÚS 150/01. Nezákonnost postupu žalovaného je podle stěžovatele navíc umocněna tím, že žalovaný vydal své rozhodnutí ve zkráceném řízení a stěžovatel se tedy dozvěděl o přezkumném řízení až z konečného rozhodnutí. [11] Stěžovatel rovněž nesouhlasí s tím, že by nezákonnost v přezkumném řízení zrušeného rozhodnutí měla zakládat skutečnost, že zrušené rozhodnutí vydal k tomu nepříslušný funkcionář. Pokud k takovému pochybení došlo, jedná se především o pochybení samotného správního úřadu, které však nemůže jít ke stěžovatelově tíži. Toto pochybení tedy nemělo být důvodem pro zrušení rozhodnutí. [12] Konečně stěžovatel napadl i posouzení městského soudu ohledně jeho dobré víry. Zde stěžovatel nesouhlasí se závěrem městského soudu, podle kterého zrušením rozhodnutí v přezkumném řízení nedošlo ke zpochybnění stěžovatelova nároku, ale pouze k nápravě pochybení ohledně výpočtů stěžovateli přiznaných konkrétních částek, které nemohou zasáhnout do jeho dobré víry v jeho nabytá práva. Pokud tedy městský soud dospěl k závěru, že se v případě pouhého přepočtu stěžovatelovi přiznaných částek nejednalo o podstatný zásah, měl přezkumné řízení zrušit jako nezákonné. Vyjádření žalovaného ministra vnitra [13] Ke kasační stížnosti se vyjádřil ministr vnitra. Ten upozornil, že stěžovatelovy kasační námitky se do značné míry shodují s námitkami uvedenými stěžovatelem již v jeho žalobě. Žalovaný souhlasí s rozsudkem městského soudu a Nejvyšší správní soud by měl kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou. Městský soud stěžovateli především vysvětlil, že jeho nároky na plnění v souvislosti se služebním úrazem nejsou sporné, rozhodnutí bylo zrušen