8 As 175/2024 — Nejvyšší správní soud

8 As 175/2024- 45 - text  8 As 175/2024-47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: D. P., zast. Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou se sídlem Krátký lán 138/8, Praha 6, proti žalovanému: Městský úřad Roudnice nad Labem, se sídlem Karlovo náměstí 21, Roudnice nad Labem, zast. JUDr. Vojtěchem Vávrou, LL.M., advokátem se sídlem Štěpánská 644/35, Praha 1, ve věci ochrany proti nečinnosti žalovaného, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 6. 2024, čj. 15 A 49/202351, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 6. 2024, čj. 15 A 49/202351, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Projednávaná věc se týká žádosti žalobkyně o informaci podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Nejvyšší správní soud se konkrétně zabývá tím, zda lze odpověď žalovaného na tuto žádost považovat za úplnou. [2] Žalobkyně požádala dne 5. 10. 2023 žalovaného o informaci o tom „v kolik hodin začínala a v kolik hodin končila pracovní doba Mgr. P. C. (pan tajemník) dne 25. 9. 2023, a dále, v kolik hodin se dne 25. 9. 2023 dostavil na pracoviště a v kolik hodin jej opustil“. O tuto informaci žádala v kontextu toho, že ji podle jejích tvrzení měl v tento den tajemník během ranních hodin hledat na adrese jejího trvalého pobytu a s jejími příbuznými řešit neobvyklou aktivitu z její datové schránky. Příbuzným měl sdělit, že by situaci bylo případně nutné řešit trestním oznámením. [3] Žalovaný jí odpověděl dopisem ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. I64/2023. V odpovědi výslovně uvedl, že „tajemník má pružnou pracovní dobu, dne 25. 9. 2023 bylo pondělí a pro tento den je stanovena pevná část pružné pracovní doby od 8:00 hodin do 15:00 hodin, volitelný počátek pracovní doby je v době od 6:00 do 8:00 hod., volitelný konec pracovní doby je od 15:00 do 18:00 hodin. Dne 25. 9. 2023 se dostavil na pracoviště v 6:45 a opustil je v 19:27.“ [4] Žalobkyně považovala odpověď za neúplnou. Spokojila se s odpovědí na druhou polovinu žádosti, tedy ve který čas přesně tajemník na pracoviště dorazil a kdy jej opustil. S touto částí poskytnuté informace už proto v řízení dále nepolemizovala. Ohledně první části žádosti (otázky) však žalobkyně podala dle § 16a odst. 1 písm. c) zákona o svobodném přístupu k informacím stížnost ke Krajskému úřadu Ústeckého kraje. Ve stížnosti uvedla, že pracovní doba a doba strávená na pracovišti se může lišit, pokud někdo např. pracuje na home office, je na služební cestě nebo vyřizuje záležitosti mimo pracoviště. Krajský úřad však rozhodnutím ze dne 14. 12. 2023, čj. KUUK/179486/2023, stížnost shledal nedůvodnou. Podle něj žalovaný dostatečně odlišil informace o pracovní době a době strávené na pracovišti. Pružnou pracovní dobu navíc žalovanému umožňuje zákoník práce a její vymezení v těchto časových intervalech je srozumitelné. II. Rozhodnutí krajského soudu [5] Jelikož měla žalobkyně za to, že jí informace stále nebyla plně poskytnuta, obrátila se na Krajský soud v Ústí nad Labem s žalobou na ochranu proti nečinnosti žalovaného (v souladu s názorem vyjádřeným v usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 11. 2018, čj. 5 As 18/201740, č. 3847/2019 Sb. NSS). Krajský soud žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. [6] Uvedl, že zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zná dva režimy rozvržení pracovní doby – na směny a pružnou pracovní dobu. U pružné pracovní doby chybí rámec rozvrhu pracovních směn. To znamená, že ve vymezeném časovém úseku si zaměstnanec sám volí, kdy pracovní dobu splní. Při pružné pracovní době také nefunguje běžná práce přesčas, ale zaměstnavatel by musel její výkon zaměstnanci nařídit. Na tomto právním základě krajský soud uzavřel, že žalovaný žalobkyni poskytl kompletní žádanou informaci, tedy nebyl nečinný. Z odpovědi je zřejmé, že tajemník se na pracoviště dostavil v 6:45, a tak v tento čas i započala jeho pracovní doba. Konec pracovní doby je z odpovědi také patrný – volitelný konec pracovní doby byl nejpozději v 18:00. I když tedy tajemník opustil pracoviště až v 19:27, pracovní doba skončila už v 18:00. Čas od 18:01 do 19:27 byl pouze tajemníkův pobyt na pracovišti, ale ne pracovní doba, protože z odpovědi žalovaného neplyne, že by zaměstnavatel tajemníkovi nařídil práci přesčas. Z kontextu celé odpovědi tedy lze vyčíst, že pracovní doba tajemníka začala v 6:45 a skončila nejpozději v 18:00 hodin; celá pracovní doba i s přestávkou na odpočinek trvala 10 hodin a 45 minut. [7] K tomu, že pracovní doba může plynout, i když zaměstnanec není přítomný na pracovišti, krajský soud uvedl, že v takové situaci by se neuplatnila pružná pracovní doba. Pokud by tajemník pracoval na tzv. home office nebo byl na služební cestě, pak by v daný den neměl pružnou pracovní dobu, ale pevně stanovený rozvrh. Z odpovědi ale implicitně vyplývá, že pokud je ve všechny pondělky tajemníkovi umožněno pracovat v pružné pracovní době, bylo tomu tak i v inkriminované pondělí. Není tedy důvod se domnívat, že tajemník vykonával jakoukoliv z těchto „jiných“ forem výkonu práce. III. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [8] Proti rozsudku krajského soudu se žalobkyně (stěžovatelka) brání kasační stížností. Tvrdí, že závěr krajského soudu o začátku a konci pracovní doby tajemníka nemá oporu ve spise, jelikož nevyplývá z poskytnuté informace. To, že se tajemník dostavil na pracoviště v 6:45 neznamená, že hned od této chvíle začal i pracovat nebo naopak že neplnil pracovní povinnosti ještě předtím. Závěr soudu o začátku pracovní doby je tedy spekulativní. Stejně tak je spekulativní, že tajemníkova pracovní doba skončila v 18:00. Jestliže se na pracovišti mohl zdržovat před počátkem pracovní doby, mohl tak učinit i po jejím konci. Ze spisu (poskytnuté informace) není možné vyčíst, že zaměstnavatel po tajemníkovi nevyžádal práci přesčas. Krajský soud nijak nevysvětlil, proč dobu od 18:01 do 19:27 považoval za pouhý pobyt na pracovišti. [9] Stěžovatelka, aniž by chtěla spekulovat nad trávením času tajemníka na pracovišti, pak uvádí různé scénáře toho, jak mohl jeho pracovní den vypadat – mohl se na pracoviště dostavit dříve, než zahájil práci, aby posnídal a přečetl si noviny, nebo mohl poslední hodiny na pracovišti trávit konverzací s kolegy či naopak právě prací přesčas. Jak uvádí, chtěla tím poukázat na to, že poskytnutá informace umožňuje různé výklady délky tajemníkovy pracovní doby. Není tedy jasné, proč si krajský soud vybral tu variantu, ve které se tajemníkova pracovní doba počítala právě do 18:00, i když byl na pracovišti až do 19:27. Navíc sám krajský soud v jednom bodě rozsudku uvádí, že pracovní doba skončila „právě v 18:00 hodin“ a v dalším, že „nejpozději v 18:00 hodin“, tedy mohla skončit i dříve. Jde tedy o vlastní úvahu krajského soudu, která ale není seznatelná ze znění poskytnuté informace ani ze spisu a nadto ani není jednoznačná. Stěžovatelka nesouhlasí ani s tím, že je vyloučeno, aby byl tajemník na služební cestě či pracoval na tzv. home office. To, že žalovaný uvedl, že v pondělky běžně funguje pružné rozvržení pracovní doby neznamená, že tomu tak bylo i v pondělí 25. 9. 2023. Nic v textu poskytnuté informace neupřesňuje, jestli se toto běžné nastavení každého pondělí použilo i v dotazované pondělí, a tak není vyloučeno, že tajemník vykonával svou práci i mimo pracoviště. [10] Žalovaný navrhl kasační stížnost pro její vady odmítnout, případně jako nedůvodnou zamítnout. Stěžovatelka v záhlaví kasační stížnosti označila jako žalovaného Krajský úřad Ústeckého kraje. Žalovaný si tedy není jistý, jestli měla v úmyslu napadnout v záhlaví označený rozsudek, nebo byla účastnicí ještě jiného soudního řízení, ve kterém vystupoval i krajský úřad. Pokud stěžovatelka v žádném společném soudním řízení s krajským úřadem nevystupovala, měl by Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítnout. Po obsahové stránce žalovaný ke kasační stížnosti uvedl, že souhlasí s tím, jak věc posoudil krajský soud. Poskytnutá informace je úplná a plyne z ní, že tajemníkova pracovní doba trvala od 6:45 do 18:00 hodin. IV. Posouzení Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud v návaznosti na vyjádření žalovaného nejprve předesílá, že nespatřuje překážku projednání kasační stížnosti v tom, že stěžovatelka v hlavičce kasační stížnosti označila za žalovaného Krajský úřad Ústeckého kraje. Z hlediska obsahu kasační stížnosti i jejího kontextu se jedná o zjevnou administrativní chybu. Předmětem přezkumu v řízení o kasační stížnosti je rozsudek krajského soudu, který stěžovatelka jasně identifikovala, a z něhož je zřejmé, kdo byl účastníkem řízení o žalobě. Ze spisu krajského soudu i z napadeného rozsudku je zjevné, že krajský soud s městským úřadem jako s žalovaným v žalobním řízení také jednal. Ke kasační stížnosti se navíc žalovaný (městský úřad) také věc