8 As 248/2022 — Nejvyšší správní soud

8 As 248/2022- 45 - text  8 As 248/2022-48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: TELP s.r.o., se sídlem Mokrá Lhota 95, Bystřice, zast. Mgr. Richardem Vachouškem, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 225, Benešov, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) F. Č. a II) M. Č., zast. Mgr. Vlastou Kubíkovou, advokátkou se sídlem Husova 2117, Benešov, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2022, čj. 054924/2022/KUSK, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2022, čj. 55 A 45/2022-40, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení I) a II) nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval přípustností kasačních námitek podle § 104 odst. 4 s. ř. s. a tím, zda žalobkyně (dále „stěžovatelka“) doložila pro účely dodatečného povolení stavby zajištění přístupu ke stavbě. [2] Městský úřad Bystřice (dále „správní orgán I. stupně“) usnesením ze dne 28. 3. 2022, čj. 1889/2022/MUBY, zastavil podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, řízení o dodatečném povolení stavby přístřešku na drtící linku pro získání kovového materiálu z kabelů na pozemku parc. č. 536/16 v katastrálním území Líšno, neboť stěžovatelka přes výzvu neodstranila vady žádosti. Stěžovatelka mj. nedoložila doklad o zajištění přístupu ke stavbě. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, které žalovaný v záhlavní označeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. [3] Stěžovatelka následně podala proti rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Praze žalobu, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl. [4] Krajský soud uvedl, že stěžovatelka nedoložila zajištění přístupu ke stavbě na pozemku parc. č. 536/16. Věcné břemeno založené smírem schváleným usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 10. 2005, čj. 10 C 1317/2002-133 (dále jen „smír“), kterým byl zatížen pozemek parc. č. XA, bylo zřízeno výslovně pouze ve prospěch vlastníka stavby č. p. X na pozemcích st. parc. č. XB, XC a 193/4 (dále jen „stavba č. p. X“). Je-li mezi služebným pozemkem a vstupem do panující stavby pozemek stěžovatelky parc. č. 536/16, má stěžovatelka zajištěn i přístup na tento pozemek tak, aby měla přístup k panující stavbě. V důsledku toho jí však nesvědčí právo cesty pro užívání jakýchkoliv staveb, které umístí na pozemku parc. č. 536/16. Takové právo nelze dovodit ani z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 22 Cdo 730/2005, a z rozsudku Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 4. 3. 1924, sp. zn. Rv I 1795/23, na které stěžovatelka odkázala. [5] Jazykové vyjádření věcného břemena ve smíru je třeba vnímat v kontextu řízení a § 151o odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „starý občanský zákoník“). Zřízení nezbytné cesty spočívalo v zajištění přístupu ke stavbě č. p. X. Věcné břemeno tak nebylo zřízeno pro pozemek parc. č. 536/16 a ani pro jiné stavby na něm následně umístěné. Právo z věcného břemene je omezeno pro potřeby užívání konkrétní stavby a nemůže být používáno za účelem postavení nové stavby. Stěžovatelka nadto nedoložila své tvrzení, že záměr nemůže jakkoliv pozměnit ani navýšit intenzitu využití věcného břemene. Z obsahu smíru nevyplývá, že by strany předpokládaly využití stavby pro úpravu odpadů a že by měly v úmyslu vztáhnout věcné břemeno na budoucí rozšíření hospodářské činnosti vlastníka panující stavby na nové stavby na okolních pozemcích. Rozhodnutí o dodatečném povolení stavby je vázáno k nemovité věci (in rem). Správní orgány proto požadovaly doložit zajištění přístupu ke stavbě, a to nikoliv pouze pro stěžovatelku, která má přístup na pozemek parc. č. 536/16 z titulu svého vlastnického práva ke stavbě č. p. X. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a OZNŘ [6] Stěžovatelka namítá, že krajský soud posoudil spornou otázku formalisticky. Rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nelze vztáhnout na jakékoliv budoucí a možné situace. Je třeba vycházet ze současného stavu. Osoba stěžovatelky je podstatná pro posouzení otázky zajištění přístupu ke stavbě. Ta jako vlastník stavby a přilehlých pozemků nutných pro přístup ke stavbě má zajištěný přístup přes přilehlé pozemky. Krajský soud pomíjí, že přístup může být zajištěn i přes jiné pozemky ve vlastnictví téhož vlastníka. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. 22 Cdo 38/2005. Pokud nelze zřídit věcné břemeno nebo právo nezbytné cesty v případě, kdy vlastník může využít pro přístup jiné své nemovitosti, nelze dospět k závěru, že stěžovatelka nemá zajištěný přístup k povolované stavbě. Pro přístup totiž hodlá využít jiné pozemky ve svém vlastnictví. [7] Je proto nesprávný názor, že přístup může být zajištěn pouze věcným břemenem. Stěžovatelka netvrdí, že povolovaná stavba má zřízené věcné břemeno stezky a cesty díky stávajícímu věcnému břemeni na základě smíru. Tímto věcným břemenem je zajištěn přístup ke stavbě. Ten je totiž dále veden po pozemcích stěžovatelky. Tyto skutečnosti nelze účelově a formálně oddělovat. Rozsah věcného břemene je zřetelný z geometrického plánu. Jeho obsah však správní orgány nesprávně vykládají. Věcné břemeno je užíváno k přístupu ke stavbě č. p. X. Je proto užíváno i pro přístup na pozemky parc. č. 536/16 a 536/14, které jsou součástí areálu stěžovatelky. Přes tyto pozemky musí jakákoliv osoba přejíždět nebo přecházet za účelem přístupu ke stavbě č. p. X. Nelze formálně oddělit využívání věcného břemene pro přístup ke stavbě č. p. X, aniž by k přístupu nebyly užívány pozemky parc. č. 536/16 a 536/14. [8] Věcné břemeno nebylo zřízeno výlučně za účelem příchodu a příjezdu ke stavbě č. p. X, nýbrž bylo zřízeno pro potřeby obslužnosti vlastníka této stavby bez omezení uživatelnosti věcného břemene v rámci areálu stavby č. p. X. Limitem užívání věcného břemene je způsob užívání, pro který bylo věcné břemeno původně zřízeno. Tomuto způsobu odpovídá projednávaný záměr. Ten nemůže jakkoliv změnit či zvýšit intenzitu využití věcného břemene. Stěžovatelka v této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu Československé republiky sp. zn. Rv I 1795/23. Věcné břemeno bylo zřízeno k užívání stavby na dotčených pozemcích, nikoliv pouze za účelem využívání dané stavby. Stěžovatelka má zajištěný přístup ke stavbě na pozemku parc. č. 536/16 výkonem práv z věcného břemene na pozemku parc. č. XA. K příjezdu na tento pozemek byl od počátku užíván sousední pozemek v rozsahu stanoveném věcným břemenem. V této souvislosti odkázala dále na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 730/2005. [9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelka neprokázala, že jí náleží právo přístupu k povolované stavbě. Právo přístupu a příjezdu přes pozemek parc. č. XA bylo zřízeno pouze pro stavbu č. p. X. Nebylo zřízeno pro přístup na pozemek parc. č. 536/16. Pozemkovou služebnost nelze spojit s jiným panujícím pozemkem. Stěžovatelka nemá žádné věcné právo, které by ji opravňovalo přistupovat a zajíždět ke stavbě na pozemku parc. č. 536/16. Nadto povolovaná stavba není nezbytná pro hospodářské využití panující stavby č. p. X. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. [10] Osoby zúčastněné na řízení ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedly, že nelze doložit právo přístupu smírem, který se netýká dotčených pozemků. Účastníci smíru nemohli upravit práva a povinnosti k pozemkům, které nevlastnili. Je třeba dbát zvýšené ochrany práv osob povinných z věcného břemene. Výkladem žalobkyně by bylo možné věcné břemeno rozšiřovat na neurčitý okruh pozemků. To je nepřípustné. Žalobkyně dlouhodobě překračuje rozsah věcného břemene. K pozemkům žalobkyně není zřízeno právo přístupu. Závěrem navrhly, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že není důvodná. III.1 Nepřípustné kasační námitky [12] Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. platí, že kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. [13] Kasační stížnost je mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§ 102 s. ř. s.). Aby byla kasační argumentace přípustná, musí stěžovatel na rozhodnutí krajského soudu reagovat a konkrétně a kvalifikovaným způsobem zpochybňovat jeho závěry. Míjí-li se kasační argumentace s rozhodovacími důvody k