8 As 83/2023 — Nejvyšší správní soud

8 As 83/2023- 19 - text  8 As 83/2023-24 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: Myslivecký spolek Skřipov, se sídlem Hrabství 75, Skřipov, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 10. 2021, čj. MSK 117006/2021, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2023, čj. 25 A 235/2021-31, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2023, čj. 25 A 235/2021-31, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Magistrát města Opavy (dále „magistrát“) rozhodnutím z 15. 10. 2019, čj. MMOP 111548/2019/17203/2019/ZIPR-HrJ (dále „rozhodnutí magistrátu z roku 2019“), uložil žalobci jako uživateli honitby Skřipov-Lán, podle § 39 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, mimo jiné povinnost snížit lovem stav prasete divokého v počtu minimálně 185 kusů v termínu od 1. 4. 2020 do 31. 3. 2021 (tzv. myslivecký rok 2020). Toto rozhodnutí nabylo právní moci 13. 11. 2019. [2] Žalobce tuto uloženou povinnost nesplnil, neboť v uvedeném termínu odlovil jen 81 kusů prasete divokého, tedy o 104 kusů méně. Rozhodnutím z 1. 9. 2021, čj. MMOP 86105/2021/12419/2021/ZIPR-HrJ (dále „prvostupňové rozhodnutí“), proto magistrát žalobci podle § 61 odst. 3 zákona o myslivosti uložil opatření k odstranění zjištěných nedostatků spočívající v povinnosti snížit stav prasete divokého v honitbě Skřipov-Lán lovem 104 kusů v náhradním termínu do 31. 3. 2022, tj. do konce mysliveckého roku 2021. [3] V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaný prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že snížil počet prasat divokých k odlovení ze 104 kusů na 54 kusů. Ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [4] Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Předně upozornil, že se v tomto řízení nemohl jakkoli zabývat rozhodnutím magistrátu z roku 2019, neboť to nebylo napadeno. Dále uvedl, že správní orgány uložením opatření k odstranění zjištěných nedostatků uložily žalobci novou povinnost k odlovu, přičemž si byly vědomy souběžné povinnosti k odlovu téhož druhu stanovené již rozhodnutím magistrátu z roku 2019. Bylo proto jejich povinností zjistit ke dni svého rozhodování všechny rozhodné skutečnosti obdobně, jako by rozhodovaly podle § 39 zákona o myslivosti, tedy zejména skutečné stavy zvěře a reálné možnosti jejich odlovu v čase. To však správní orgány podle krajského soudu neučinily, neboť v řízení neobstaraly a v rozhodnutích neuvedly podklady, z nichž by plynula zjištění o stavu zvěře a možnostech žalobce k jejímu odlovu. Žalobce přitom v odvolání namítl, že se zvěř v počtu určeném k odlovu v honitbě ani nenachází, takže uložená povinnost je nesplnitelná. Krajský soud dále uvedl, že jakkoli určení počtu zvěře není jednoduché, ve správních rozhodnutích schází podrobnější úvaha o provázanosti mezi rozhodnými okolnostmi (ztížení lovu v důsledku zvýšené přítomnosti veřejnosti v lesích kvůli pandemii Covid-19 a v důsledku sníženého výskytu prasat divokých na vnadištích) a stanovením konečného počtu 54 kusů zvěře k odlovu. [5] Nad rámec uvedeného krajský soud poukázal na možnost nařízení exekuce provedením náhradního výkonu podle § 119 správního řádu. II. Obsah kasační stížnosti [6] Žalovaný (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, jíž navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, a dále, aby rozhodl o povinnosti žalobce vrátit stěžovateli částku odpovídající náhradě nákladů řízení o žalobě. [7] Podle stěžovatele je napadený rozsudek nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost. Stěžovateli není z odůvodnění jasný závazný právní názor krajského soudu v tom smyslu, zda může znovu rozhodnout o uložení opatření k odstranění zjištěných nedostatků podle § 61 odst. 3 zákona o myslivosti, nebo musí nařídit exekuci provedením náhradního výkonu podle § 119 správního řádu (v tomto směru krajský soud odkázal i na neplatnou právní úpravu). [8] V této souvislosti stěžovatel uvedl, že podle konstantní metodiky Ministerstva zemědělství mají obecní úřady obcí s rozšířenou působností jako orgány státní správy myslivosti (zde magistrát) věcnou příslušnost podle § 60 zákona o myslivosti mimo jiné také k uložení opatření k odstranění zjištěných nedostatků podle § 61 odst. 3 tohoto zákona. Takovým nedostatkem může být i nesplnění povinnosti uložené podle § 39 uvedeného zákona, jako v nyní projednávané věci. [9] Nesrozumitelnost napadeného rozsudku dále spatřuje i v jeho vnitřní rozpornosti. Krajský soud totiž na jedné straně uvedl, že počty zvířat k odlovu byly pravomocně stanoveny rozhodnutím magistrátu z roku 2019 vydaným podle § 39 zákona o myslivosti s tím, že toto je již věc vyřešená. Na druhé straně však dospěl k závěru, že správní orgány byly i při ukládání opatření k odstranění zjištěných nedostatků povinny opětovně zjišťovat všechny rozhodné skutečnosti obdobně, jako by rozhodovaly podle § 39 zákona o myslivosti. Stěžovateli není jasné, proč by měl takto postupovat i v řízení podle § 61 odst. 3 uvedeného zákona. [10] Uvedený závěr krajského soudu o povinnosti správních orgánů opětovně zjišťovat všechny rozhodné skutečnosti vychází z jeho chybné úvahy, že uložením opatření k odstranění zjištěných nedostatků byla žalobci uložena nová povinnost k odlovu. Stěžovatel však pouze vycházel z počtu kusů zvěře, u nichž žalobce již dříve uloženou povinnost odlovu nesplnil, a proto je tento nedostatek třeba napravit. [11] Dále stěžovatel namítl, že krajský soud napadeným rozsudkem zasáhl do správního uvážení správních orgánů ohledně posouzení rozhodných okolností vedoucích k závěru o počtu zvěře nutné k odlovení. I stručné odůvodnění rozhodnutí stěžovatele může být dostatečné. Stěžovatel totiž uvedl konkrétní počet kusů zvěře, které musí žalobce v jednotlivých měsících odlovit. Ve zbylém rozsahu bylo možné vyjít i jen z matematického propočtu kusů zvěře učiněného pro vymezené období v rozhodnutí magistrátu z roku 2019 podle § 39 zákona o myslivosti. [12] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [13] Kasační stížnost je důvodná. III.A Věcná příslušnost magistrátu k vydání rozhodnutí o uložení opatření k odstranění nedostatků zjištěných při provádění dozoru [14] Nejvyšší správní soud se z moci úřední nejprve zabýval tím, zda nejsou rozhodnutí správních orgánů nicotná z důvodu nedostatku věcné příslušnosti magistrátu ve smyslu § 10 ve spojení s § 77 odst. 1 správního řádu (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). Otázku věcné příslušnosti magistrátu nadto částečně otevřel sám stěžovatel v kasační stížnosti (bod [8] výše). [15] Za nicotný je třeba považovat správní akt, který trpí vadami takové intenzity, že již vůbec nelze o správním aktu hovořit. Typicky jsou takovými vadami rovněž nedostatek pravomoci (věcné příslušnosti či působnosti) či neexistence zákonného podkladu pro vydání rozhodnutí (usnesení rozšířeného senátu NSS z 12. 12. 2023, čj. 9 Ao 37/2021-57, č. 4562/2024 Sb. NSS, body 39 a 40). Otázkou tedy je, zda zákon o myslivosti vůbec svěřuje magistrátu, jako obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, věcnou příslušnost k uložení opatření k odstranění zjištěných nedostatků podle § 61 odst. 3 tohoto zákona. [16] Jelikož žalobce nicotnost správních rozhodnutí v žalobě nenamítal, krajský soud se otázkou věcné příslušnosti magistrátu nemusel výslovně zabývat. Toliko implicitně dospěl k závěru, že správní rozhodnutí nicotná nejsou (rozsudky NSS z 28. 4. 2004, čj. 1 Azs 12/2003-48, č. 319/2004 Sb. NSS, a z 28. 4. 2004, čj. 1 Azs 10/2004-49). [17] Podle § 10 správního řádu jsou správní orgány věcně příslušné jednat a rozhodovat ve věcech, které jim byly svěřeny zákonem nebo na základě zákona. [18] Podle § 77 odst. 1 věty první správního řádu je nicotné rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. [19] Podle § 58 odst. 1 písm. d) tohoto zákona Ministerstvo zemědělství rozhoduje ve věcech uložení opatření k odstranění nedostatků zjištěných při provádění dozoru (§ 61 odst. 3). [20] Podle § 59 odst. 1 písm. f) tohoto zákona Kraj v přenesené působnosti rozhoduje ve věcech uložení opatření k odstranění nedostatků zjištěných při provádění dozoru (§ 61 odst. 3). [21] Podle § 60 zákona o myslivosti ve věcech neuvedených v § 57 až 59 vykonávají státní správu na úseku myslivosti obecní úřady obcí s rozšířenou působností. [22] Z výše citovaných ustanovení se nabízí výklad, že magistrát jako obecní úřad obce s rozšířenou působností podle § 60 zákona o myslivosti nemá věcnou příslušnost k vydání rozhodnutí