8 As 90/2023 — Nejvyšší správní soud

8 As 90/2023- 60 - text  8 As 90/2023-66 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: J. K., zast. JUDr. Alicí Hejzlarovou, LL.M., advokátkou se sídlem Urxova 430/4, Praha 8, proti žalovanému: policejní prezident Policie České republiky, se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2022, čj. PPR-20959-6/ČJ-2022-990131, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2023, čj. 16 Ad 6/2022-79, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2023, čj. 16 Ad 6/2022-79, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval zejména tím, jaké žalobní body uplatnil žalobce (dále „stěžovatel“) opožděně, zda je napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem přezkoumatelný a zda krajský soud nezatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozsudku, jestliže nevyzval stěžovatel k vyjasnění, zda navrhuje znalecký posudek ze dne 4. 12. 2022, č. 8709/22, výslovně k důkazu. [2] Ředitel Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje (dále „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 11. 4. 2022, čj. CV-853/2022, propustil žalobce (dále „stěžovatel“) ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky podle § 42 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), z důvodu, že porušil služební slib tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný v záhlavní označeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. [3] Stěžovatel následně podal proti rozhodnutí žalovaného u krajského soudu žalobu, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl. [4] Krajský soud uvedl, že se žalovaný vypořádal s odvolacími námitkami. Odůvodnil, proč jsou naplněny podmínky pro propuštění stěžovatele podle § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru, a popsal každý provedený důkaz. Rozhodnutí žalovaného je proto přezkoumatelné. Skutkový děj neopřel pouze o vysvětlení S. K. před Generální inspekcí bezpečnostních sborů (dále „GIBS“). Přestože úřední záznam o podání vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek podle § 137 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, lze k němu přihlédnout z hlediska zjištění skutkového stavu, je-li zjištěn primárně z jiných podkladů. V případě podání vysvětlení podle trestního řádu žádná omezení nejsou. Účast stěžovatele na vytýkaném jednání vyplývá i z úředních záznamů ze dne 20. 5. 2021 a 8. 6. 2021, které vyhotovil stěžovatel, a z jeho odpovědi na dotaz pojišťovny. Úřední záznamy o podání vysvětlení před GIBS S. K., P. K. a cizincem pouze dokreslují skutkový děj. Správní orgány proto nepochybily, pokud k nim přihlédly. [5] Propuštění příslušníka bezpečnostního sboru ze služebního poměru nepředstavuje sankci trestní povahy (rozsudek NSS ze dne 18. 6. 2015, čj. 7 As 109/2015-31). Na správní řízení proto nelze klást standardy řízení trestního. Pro získání pojistného plnění bylo podstatné, aby událost nebyla řešena jako dopravní nehoda (tudíž aby k poškození vozidla nedošlo v provozu na pozemní komunikaci) a aby za škůdkyni byla označena S. K. jako pojištěný subjekt. Stěžovatel svými úkony a činnostmi vytvořil skutkový děj tak, aby těmto požadavkům dostál. Přestože byl po vzniku události na místě a přestože v úředním záznamu z 20. 5. 2021 popsal místo, kde se vozidlo nacházelo, ohledal díru v komunikaci, na kterou přítomné osoby poukázaly, a zaznamenal, že s vozidlem jel po komunikaci i cizinec, tak při dalším řešení události tyto významné a z hlediska pojistného plnění podstatné skutečnosti zcela pominul. V souladu s obsahem rozhovoru mezi P. K. (přítel matky S. K.), Bc. P. K. a Ing. T. G. jel dne 8. 6. 2021 se S. K. na ranč, z něhož dne 20. 5. 2021 odjížděla. Přes nesouhlasné vyjádření P. K. ohledně možného místa události sepsal úřední záznamy tak, že místem události byl ranč, a nikoliv pozemní komunikace, na kterou přijeli hasiči a policisté a na které se nacházelo vozidlo. Plochu ranče zároveň popsal tak, aby se jevilo pravděpodobným, že k poškození vozidla muselo dojít právě na tomto místě. Úřední záznam z 8. 6. 2021 proto byl sepsán tak, aby vyhovoval požadavkům pro vznik nároku na pojistné plnění. Stěžovatel v přípisu pojišťovně z 24. 9. 2021 současně uvedl, že k poškození vozidla došlo najetím na terénní nerovnost při jízdě mimo pozemní komunikaci. [6] Úřední záznamy, vysvětlení zúčastněných osob, vyhodnocení odposlechů a informace poskytnuté pojišťovně ve svém souhrnu dávají obraz o aktivní účasti stěžovatele na manipulaci s dopravní událostí. Jeho jednání proto naplňuje znaky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby. Zároveň se stěžovatel ve formě účastenství podílel na získání pojistného plnění. Jeho jednání proto zároveň naplňuje znaky trestného činu pojistného podvodu. Skutkový stav byl správními orgány zjištěn tak, že o něm nejsou žádné pochybnosti. Krajský soud souhlasí se správními orgány, že stěžovatel jednal v úmyslu přímém. Nadto pro naplnění subjektivní stránky těchto trestných činů postačí i úmysl nepřímý. Není proto podstatné, zda jednal v úmyslu přímém či nepřímém. Jednání jiných osob nebylo přičteno k tíži stěžovatele. Námitka, podle které správní orgány neposoudily v jeho prospěch logický a smysluplný postup při zjišťování skutkového stavu, je účelová. Pokud by se totiž pokoušel zjistit skutečný stav věci, řešil by odlišný popis událostí S. K. a vyzval by cizince k podání vysvětlení. [7] Správní orgán I. stupně mohl vyčkat na výsledek trestního stíhání a do té doby stěžovatele zprostit výkonu služby podle § 40 odst. 1 zákona o služebním poměru. Byly však dány silné důvody, pro které ho propustil ze služebního poměru. Zejména jde o specifickou povahu vytýkaného jednání, která se týká jádra činnosti stěžovatele jako inspektora na dopravním inspektorátu. Správní orgány se zabývaly tím, zda jsou naplněny podmínky pro jeho propuštění podle § 42 odst. 1 písm. d) tohoto zákona. Jednání policisty vykazující znaky trestného činu je způsobilé v očích občanů poškodit dobrou pověst Policie ČR. Jde proto o zavrženíhodné jednání neslučitelné s postavením policisty (rozsudek NSS ze dne 5. 1. 2022, čj. 6 As 158/2020-34). Správní orgán I. stupně vzal v potaz, že se stěžovatel jednání dopustil úmyslně, že se na něm podílel s dalšími policisty a že nešlo o náhlý exces. To, že jednání stěžovatele naplňuje znaky trestného činu, tak nebylo jediným důvodem, proč bylo hodnoceno jako zavrženíhodné. Ustanovení § 46 odst. 3 zákona o služebním poměru zakazuje splnit rozkaz, jehož splněním by příslušník zřejmě spáchal trestný čin. Pokud byl proto stěžovatel svým nadřízeným instruován k tomu, aby činil úkony směřující ke změně skutkového děje, a tyto pokyny neodmítl splnit, musí nést následky plynoucí z porušení tohoto zákazu. [8] Námitky uplatněné při jednání dne 25. 4. 2023, podle kterých správní orgány porušily zásadu legitimního očekávání a pochybily, pokud nepostupovaly podle § 180 odst. 5 zákona o služebním poměru, a námitka, podle které nemohlo dojít k poškození dobrého jména Policie ČR, neboť věc nebyla medializována, stěžovatel uplatnil opožděně. Rovněž námitka uvedená v replice, dle které nebylo postaveno najisto, na jakém místě došlo ke vzniku závady na vozidle, je opožděná. Krajský soud k nim však nad rámec rozhodovacích důvodů uvedl, že pro projednávanou věc není podstatné, kde došlo k poškození vozidla. Případ stěžovatele zároveň nelze porovnávat s medializovanými případy jeho kolegů. Zákon o služebním poměru totiž ukládá povinnost rozhodnout o propuštění bez možnosti volby jiného řešení. Správní orgány nedospěly k závěru, že jednání stěžovatele je trestným činem. Pouze uvedly, že vykazuje znaky trestných činů. Ustanovení § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru řeší právě ty situace, kdy je řízení o propuštění ze služebního poměru vedeno nezávisle na trestním řízení. Je proto na rozhodnutí služebního funkcionáře, zda povede toto řízení paralelně s řízením trestním. Krajský soud neprovedl k důkazu pro nadbytečnost výslech svědků K. K. a J. D. a ani protokoly o jejich výslechu. Tyto důkazy nebyly uplatněny ve správním řízení. Nadto stěžovatel neuvedl, jakým způsobem by měly zvrátit zjištěný skutkový stav. II. Obsah kasační stížnosti a dalších podání účastníků [9] Stěžovatel namítá, že krajský soud založil své rozhodnutí na nesprávném posouzení skutkového stavu. Nevypořádal se s nesprávným právním posouzením otázky zavrženíhodnosti jednání ze strany správních orgánů. Pochybil tím, že bagatelizuje nesprávný postup správních orgánů, které nerespektovaly základní zásady činnosti správní