1 Afs 51/2025 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 51/2025- 36 - text  1 Afs 51/2025 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: Farma Lico s.r.o., se sídlem Hadina 388, Humpolec, zastoupena JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem Sokolovská 5/49, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2024, č. j. MZE34791/202414132, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2025, č. j. 15 A 61/2024  55, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabýval tím, zda správní orgány musí výrokem částečně zamítnout žádost o dotaci v rámci navazujícího opatření ekologické zemědělství, pokud na základě kontroly dotaci sníží. Zároveň se kasační soud věnoval prokázání nesplnění podmínek pro přiznání dotace v plné výši. [2] Státní zemědělský intervenční fond (dále jen „SZIF“) žalobkyni přiznal dotaci v rámci navazujícího opatření ekologické zemědělství pro rok 2022 v celkové výši 536 000,49 Kč. Proti tomu se žalobkyně odvolala, avšak žalovaný její odvolání zamítl. Souhlasil s tím, že žalobkyně porušila některé dotační podmínky [§ 13 odst. 2 písm. b), e), f) a k) nařízení vlády č. 331/2019 Sb., o podmínkách provádění navazujícího opatření ekologické zemědělství]. Správní orgán prvního stupně postupoval správně, jestliže nezohlednil plochy, které nesplňovaly podmínky dotace; tomu pak odpovídalo snížení přiznané dotace. Žalovaný pak neshledal ani žádné procesní pochybení. [3] Proti tomu se žalobkyně bránila žalobou, kterou městský soud zamítl. Rozhodnutí žalovaného shledal přezkoumatelným (body 55 až 57 rozsudku) a uzavřel, že SZIF nepochybil, pokud v rozhodnutí neuvedl samostatný zamítavý výrok (bod 59 tamtéž). Porušení podmínek dotace se žalobkyně podle městského soudu skutečně dopustila, a její krácení proto bylo důvodné (body 62 až 66 tamtéž). II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil jak rozsudek městského soudu, tak rozhodnutí žalovaného, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [5] Stěžovatelka poukázala na to, že městský soud i správní orgány hodnotily irelevantní okolnosti. Stanovení konkrétní výšky stromů v sadu nebylo součástí dotačních podmínek, a proto k tomuto pochybení nemohlo dojít. Dále stěžovatelka uvedla, že závěry správních orgánů jsou nedostatečně podloženy. Správní spis totiž nedokazuje nesplnění podmínek. Stěžovatelka naopak prováděla pravidelnou údržbu sadu, posečenou trávu včas uklidila a údaje z meteostanice zaznamenávala. [6] V souvislosti se skutkovými zjištěními stěžovatelka také uvedla, že z ničeho nevyplývá nesplnění podmínky uvést v žádosti pouze plochu, která splňuje minimální hustotu životaschopných jedinců, dále jejich výsadba byla rovnoměrně rozložena, došlo k mechanické údržbě meziřadí a příkmenového pásu, stejně jako k prosvětlení korun stromů. [7] V další kasační námitce stěžovatelka poukazovala na chybějící zamítavý výrok v rozsahu nepřiznané dotace. To je přitom postup v rozporu se zákonem a závažná vada napadeného rozhodnutí. Jelikož tento výrok chybí, je stěžovatelce odepřeno právo na přezkum zamítavé části rozhodnutí. [8] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na to, že stěžovatelka opakuje již dříve uplatněné námitky, aniž by uvedla cokoliv konkrétního, co by dřívější závěry zpochybnilo. Žalovaný připomněl, že splnění podmínek dotace ověřil při fyzické kontrole dílů půdních bloků (dále jen „DPB“), a i následné administrativní kontrole. Všechny podklady poté žalovaný řádně a v úplnosti vyhodnotil. K nenaplnění podmínek dotace žalovaný poukázal na to, že podmínka výšky stromů je stanovena v § 13 odst. 2 písm. b) nařízení vlády č. 331/2019 Sb. [9] Pokud jde o chybějící zamítavý výrok v rozhodnutí SZIF, nejde podle žalovaného o vadu. Zákon takový výrok nepředpokládá. Ve výroku byla uvedena skutečná výše poskytnuté dotace, neboť prvostupňový orgán rozhodoval o žádosti jako celku. Stěžovatelce nic nebránilo proti jedinému výroku podat odvolání, což ostatně učinila. Proto navrhl kasační stížnost zamítnout. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal rozsudek městského soudu v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti, včetně důvodů, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. [11] Námitka týkající se toho, že hodnocení výšky stromů nebylo součástí dotačních podmínek, a proto je jejich hodnocení irelevantní, je nepřípustná. Tuto námitku totiž stěžovatelka neuplatnila v řízení před městským soudem, ačkoliv tak učinit mohla (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Ostatně v žalobě se stěžovatelka bránila s tím, že koruna některých stromů se v průběhu času v důsledku úhynu nižších větví založila o něco výše (bod 12 žaloby), čímž implicitně relevantnost uvedené podmínky uznala. [12] Ve zbytku kasační stížnost není důvodná. [13] Nejvyšší správní soud předesílá, že v řízení o kasační stížnosti přezkoumává napadený rozsudek. Jeho úkolem není nahrazovat činnost správních orgánů, ale pouze posoudit, zda závěry krajského (městského) soudu obstojí ve světle stěžovatelem vznesených námitek, popřípadě zda rozsudek netrpí žádnou jinou vadou, k níž by byl nucen přihlížet z úřední povinnosti. V projednávané věci nelze přehlédnout, že velmi obdobnou argumentaci již stěžovatelka uplatnila jak v řízení o žalobě, tak předtím v průběhu správního řízení (v odvolacím řízení a ještě dříve v rámci námitek proti kontrolním zjištěním). V zásadě totožnými otázkami se proto zabýval jak městský soud, tak před ním správní orgány. Stěžovatelce se tedy na její výhrady již opakovaně dostalo odpovědi a Nejvyšší správní soud nespatřuje jakýkoliv smysl v tom, aby opakoval již mnohokrát vyřčené. Proto nebude v případě názorové shody s městským soudem obsáhle reagovat na každou kasační námitku, ale spíše pouze ve stručnosti odkáže na jeho závěry. III.a K absenci zamítavého výroku [14] Stěžovatelka namítala vadu spočívající v tom, že rozhodnutí SZIF neobsahuje zamítavou část výroku. Jakkoliv Nejvyšší správní soud shledal, že šlo o vadu, námitka jako celek není důvodná. [15] Odkazujeli stěžovatelka na § 14m zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), tento zákon není v projednávané věci relevantní. Nejvyšší správní soud již dříve uzavřel, že „[n]a poskytování dotací ze strany SZIF se tedy aplikují jiné právní předpisy, nikoli rozpočtová pravidla“ (rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2021, č. j. 6 Afs 249/2019  25, bod 20). Je tomu tak proto, že dotací se podle rozpočtových pravidel rozumí peněžní prostředky pocházející ze státního rozpočtu [§ 3 písm. a) rozpočtových pravidel], zatímco zdroje financí SZIF jsou různorodé [§ 6a zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu)]. Ostatně dotace v projednávané věci je ze 75 % financována z Evropské unie, a pouze z 25 % z národního rozpočtu (str. 7 prvostupňového rozhodnutí). Zároveň SZIF nespadá pod definici orgánů, které dotace podle rozpočtových pravidel poskytují (§ 14 odst. 2 citovaného zákona; viz také rozsudek NSS č. j. 6 Afs 249/2019  25, body 18 a 19). V tomto ohledu pak není relevantní ani stěžovatelkou odkazovaná judikatura (rozsudek NSS ze dne 12. 7. 2022, č. j. 4 Afs 11/2022  47), jelikož ta se týkala sdělení o ukončení administrace žádosti a včasnosti správní žaloby. [16] Zároveň není pravda, že by absence zamítavého výroku vedla k odepření přezkumu. To je zřejmé již z průběhu předchozích řízení. Žalovaný podané odvolání a důvody pro krácení dotace řádně projednal, stejně jako následně podanou žalobu městský soud. Všechny orgány přezkoumaly stěžovatelkou namítaná pochybení ohledně nepřiznání sporné části dotace, o které nebylo rozhodnuto samostatným výrokem. Stěžovatelce se tak dostalo plnohodnotného přezkumu i bez zamítavého výroku. [17] To ale neznamená, že prvostupňové rozhodnutí, kterým byla částečně krácena dotace, nemusí obsahovat zamítavý výrok. Obecně totiž platí, že správní orgány jsou povinny výrokem vyčerpat celý předmět řízení. Jak již dříve kasační soud uzavřel, „[ž]alovaná rozhodnutí formulovala tak, jako by rozhodovala o celé žádosti, tedy o obou nárocích v ní uplatněných, věcně ovšem rozhodla pouze o nároku žalobce“, což je „v rozporu se zásadou dispoziční, neboť žalovaná rozhodovala form