10 Ads 210/2025 — Nejvyšší správní soud

10 Ads 210/2025- 31 - text  10 Ads 210/2025 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobců: a) S. M., b) V. M., zastoupeni advokátkou JUDr. Barborou Steinlauf, Fetrovská 893/29, Praha 6, proti žalované: Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, Roškotova 1225/1, Praha 4, proti rozhodnutí revizní komise žalované ze dne 20. 5. 2025, čj. OZPV202500443641, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2025, čj. 3 Ad 12/202517, t a k t o : I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Vymezení věci [1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 1. 4. 2025 nevyhověla žádosti podané Ing. S. M. o mimořádnou úhradu léčby TTF – Tumor Treatment Fields, zvané terapie OPTUNE, podle § 16 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“). Proti tomuto rozhodnutí podala Ing. M. odvolání, které revizní komise žalované rozhodnutím ze dne 20. 5. 2025 zamítla. Paní Ing. S. M. dne 4. 6. 2025 zemřela. [2] Proti rozhodnutí revizní komise podala advokátka JUDr. Barbora Steinlauf u městského soudu žalobu jménem Ing. S. M.. Advokátka k žalobě připojila plnou moc, kterou jí udělili S. M. a V. M. jakožto tvrzení procesní nástupci zesnulé Ing. S. M.. Městský soud žalobu v záhlaví označeným usnesením podle § 46 odst. 1 písm. a), c) s. ř. s. odmítl. Podle městského soudu je úhrada zdravotních služeb ve smyslu § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění čistě osobním nárokem pojištěnce. Nárok proto nemůže být předmětem právního nástupnictví ve smyslu § 107 odst. 2 o. s. ř. Pozůstalí stěžovatelky, kteří v zastoupení advokátky fakticky žalobu podali, proto nejsou aktivně procesně legitimováni k podání žaloby a zesnulá Ing. S. M. nemůže být účastníkem řízení. 2. Kasační řízení Kasační stížnost [3] Žalobci (stěžovatelé) napadli usnesení městského soudu kasační stížností. Stěžovatelé nezpochybňují, že žádost o mimořádnou úhradu léčby podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění je osobní nárok. V posuzované věci je však podstatné to, že nárok spočívá ve zpětné mimořádné úhradě léčby. Jedná se tedy o odlišný případ od situace, kdy pojištěnec předem žádá, aby mu byla umožněna, respektive uhrazena, zdravotní služba, která běžně hrazena není, a související práva a povinnosti se týkají výlučně pojištěnce (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 4. 2019, čj. 5 Ads 251/201839). Stěžovatelé zdůraznili, že nárok na zpětnou úhradu mimořádné léčby v případech, kdy pojištěnec trpí závažným onemocněním, a nemůže tedy čekat se zahájením léčby na rozhodnutí veřejné zdravotní pojišťovny, byl potvrzen právě judikaturou NSS (viz rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2024, čj. 10 Ads 322/202343). Pokud by Ing. M. nezemřela, měla by žalovaná povinnost zabývat se tím, zda má Ing. M. nárok na zpětnou mimořádnou úhradu léčby, kterou začala podstupovat v průběhu správního řízení z důvodu agresivity onemocnění. Z osobní povahy nároku se proto při rozhodování o zpětné úhradě stává nárok majetkový. Pokud městský soud odkázal na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 10. 2019, čj. 3 Ads 166/201868, pak stěžovatelé upozornili na to, že v citovaném usnesení se NSS nezabýval zpětnou úhradou léčby. Na podporu svého názoru stěžovatelé odkázali též na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2024, čj. 36 Co 418/2024346. [4] Stěžovatelé navrhli, aby NSS zrušil usnesení městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyjádření žalované [5] Žalovaná uvedla, že nárok pojištěnce na výjimečnou úhradu zdravotní péče podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění má povahu osobního práva. Tento nárok by se mohl stát majetkovým právem až v okamžiku, kdy by byl pravomocným rozhodnutím správního orgánu nebo soudu přiznán, a to v konkrétní peněžní výši. Takový majetkový nárok může být uplatněn jako pohledávka a v případě smrti pojištěnce přejít na jeho nástupce. Zmíněná situace však v nynější věci nenastala. Na tom nezmění nic ani skutečnost, že si pacient uhradil léčbu sám. V takovém případě vzniká pacientovi právo žádat o výjimečné proplacení léčby, nikoli nárok na náhradu. Stěžovatelé proto nejsou aktivně legitimováni podat kasační stížnost. Opačný postup by mohl vést k absurdním situacím. Ke své argumentaci žalovaná citovala judikaturu NSS. [6] Žalovaná navrhla, aby NSS kasační stížnost odmítl. 3. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [7] Kasační stížnost není důvodná. [8] Ve věci se jedná o rozhodnutí ve věci výjimečné úhrady zdravotní služby (terapie OPTUNE) podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění. [9] NSS podotýká, že ač městský soud označil za žalobkyni Ing. S. M., která je zastoupena svými právními nástupci, bylo zřejmé, že žalobu podávají pouze děti zesnulé. Zesnulá osoba sama nemůže být účastníkem soudního řízení. Městský soud se správně nejprve zabýval podmínkami řízení, a to v prvé řadě tím, zda jsou děti zesnulé Ing. M. vůbec aktivně procesně legitimovány k podání žaloby v dané věci. NSS pak přezkoumával pouze to, zda městský soud žalobu správně odmítl [§ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., srov. rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2005, čj. 3 Azs 33/200498, č. 625/2005 Sb. NSS]. [10] Podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění příslušná zdravotní pojišťovna hradí postupem podle § 19 odst. 1 písm. a) ve výjimečných případech zdravotní služby jinak ze zdravotního pojištění nehrazené, jeli poskytnutí takových zdravotních služeb jedinou možností z hlediska zdravotního stavu pojištěnce. [11] Žadatelka o léčbu Ing. S. M. po rozhodnutí revizní komise zemřela. Žalobu následně podaly její děti (nynější stěžovatelé). NSS musí posoudit, zda děti zesnulé byly aktivně procesně legitimovány k podání žaloby a zda městský soud žalobu správně odmítl. [12] Právo na úhradu léčivého přípravku podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění se váže výlučně k osobě pojištěnce. V případě úhrady zdravotní služby podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění příslušná zdravotní pojišťovna hradí ve výjimečných případech zdravotní služby jinak zdravotní pojišťovnou nehrazené, jeli poskytnutí takových zdravotních služeb jedinou možností z hlediska zdravotního stavu pojištěnce. Toto právo (či spíše dobrodiní) primárně nemá majetkovou, ale osobní povahu. Rozhodující je zdravotní stav pojištěnce; právě jemu a jeho zdraví má přiznání uvedeného práva v prvé řadě sloužit. Takové právo nemůže být předmětem dědictví ani jiného právního nástupnictví ve smyslu § 107 odst. 2 o. s. ř. (usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. I. ÚS 1254/19, či rozsudky NSS ze dne 21. 2. 2019, čj. 9 Ads 276/201733, bod 12, ze dne 4. 4. 2019, čj. 5 Ads 251/201840, bod 8, či usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 10. 2019, čj. 3 Ads 166/201868). [13] K tomu je dále třeba uvést, že o výjimečnou úhradu zdravotních služeb podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění lze žádat předem před poskytnutím zdravotní služby. O mimořádnou úhradu lze však žádat i zpětně, pokud pojištěnec splnil podmínky pro mimořádnou úhradu požadované zdravotní služby. Může se také stát, že pojištěnec požádá o mimořádnou úhradu zdravotní služby a současně zahájí léčbu na vlastní náklady ještě předtím, než bude o žádosti rozhodnuto. Pokud bude se svou žádostí úspěšný, pojišťovna mu tedy proplatí léčbu zpětně. K tomu viz např. rozsudky NSS ze dne 21. 2. 2019, čj. 9 Ads 276/201733, bod 12, a ze dne 27. 2. 2024, čj. 10 Ads 322/202343, bod 62). [14] Vzhledem k výše citovaným závěrům děti zesnulé Ing. S. M. nebyly aktivně procesně legitimovány k podání žaloby ve věci mimořádné úhrady zdravotní služby ve smyslu § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění, neboť se jedná o čistě osobní nárok zesnulé, jak správně dovodil městský soud. [15] Pouze v případě, v němž by správní orgány žádosti zesnulé vyhověly, by se z osobního nároku stal nárok majetkový a bylo by možné, aby se i zpětně úhrady léčby domáhali právní nástupci zesnulé. O takový případ se však v posuzovaném případě nejedná; žádosti Ing. M. správní orgány (nepravomocně, jak dále rozvedeno) nevyhověly. [16] NSS se mimo námitky, které byly uplatněny v kasační stížnosti, zabýval také dalšími otázkami, a to zejména otázkou oznámení (doručení) rozhodnutí revizní komise žalované a jeho právní mocí, jakož i tím, s kým v této věci mělo být jednáno jako se žalovaným správním orgánem. [17] Podle § 91 odst. 1 správního řádu proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu se nelze dále odvolat. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu je v právní moci, jestliže bylo oznámeno všem odvolatelům a účastníkům uvedeným v § 27 odst. 1. [18] Revizní komise žalované datovala své rozhodnutí ke dni 20. 5. 2025. Ing. S. M. zemřela dne 4. 6. 2025. Rozhodnutí revizní komise bylo doruče