2 Ads 164/2024 — Nejvyšší správní soud

2 Ads 164/2024- 52 - text  2 Ads 164/2024 - 61 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Mgr. Viktor Najmon, zastoupený Mgr. Martinem Krtilem, advokátem se sídlem Za Poříčskou bránou 334/4, Praha 8, proti žalovanému: nejvyšší státní tajemník, se sídlem Jindřišská 34, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2023, č. j. MV638573/SR2023, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2024, č. j. 6 Ad 11/202363, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2024, č. j. 6 Ad 11/202363, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2023, č. j. MV638573/SR2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti ve výši 28 570 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Martina Krtila, advokáta. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce je bývalým generálním ředitelem Úřadu práce České republiky (dále jen „Úřad práce“). Rozhodnutím státní tajemnice v Ministerstvu práce a sociálních věcí (dále jen „služební orgán“) ze dne 14. 2. 2023, č. j. MPSV2023/35255332/1 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“ či „rozhodnutí o odvolání ze služebního místa představeného“), byl podle § 60 odst. 1 písm. b) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o státní službě“), ze služebního místa představeného odvolán. Současně mu byl s účinností ode dne následujícího po dni odvolání ze služebního místa představeného snížen osobní příplatek na 5 902 Kč (výrok II. prvostupňového rozhodnutí) a určen měsíční plat v celkové výši 91 822 Kč (výrok III. prvostupňového rozhodnutí). Rozhodnutí o odvolání ze služebního místa představeného bylo učiněno v návaznosti na služební hodnocení žalobce za rok 2022, v němž ministr práce a sociálních věcí (dále jen „ministr“ či „hodnotitel“) dospěl k závěru, že stěžovatel v hodnoceném období dosáhl při výkonu státní služby pouze dostačujících výsledků. Odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí bylo v záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaného zamítnuto. [2] Proti rozhodnutí žalovaného („napadené rozhodnutí“) se žalobce bránil žalobou u Městského soudu v Praze, který ji zamítl. Městský soud předně konstatoval, že podle § 168 odst. 4 zákona o státní službě lze při přezkumu rozhodnutí o odvolání ze služebního místa přezkoumat i služební hodnocení, které bylo podkladem pro vydání rozhodnutí, přičemž v posuzované věci je spor právě o pravdivost služebního hodnocení žalobce za rok 2022. Po přezkoumání podkladů shromážděných hodnotitelem k jednotlivým hodnoceným oblastem dospěl městský soud k závěru, že jsou relevantní, věrohodné, nerozporné a poskytují pravdivý obraz pro dosažení závěrů služebního hodnocení. Městský soud rovněž uzavřel, že jsou způsobilé vypovědět o celém hodnoceném období. Ze shromážděných podkladů lze dovodit mimo jiné nedostatečnou míru iniciativy a aktivity žalobce, neúspěšné čerpání prostředků z Operačního programu Zaměstnanost, nedostatky v koordinaci krizového řízení spočívající zejména v nedostatečné komunikaci s řediteli poboček, či nedostatky v práci s daty a výstupy z agendových systémů; objektivní okolností je také prokazatelné zpožďování výplaty sociálních dávek ve druhém pololetí roku 2022. Městský soud konstatoval, že nároky na žalobce a výhrady vůči němu jsou ve služebním hodnocení zcela konkrétně formulovány, jsou řádně odůvodněny a mají spolehlivý obraz ve shromážděných pokladech. Jedná se přitom podle městského soudu o nároky důvodně kladené na žalobce na daném služebním místě představeného vzhledem k okolnostem panujícím v hodnoceném období a o výhrady sice občasné, ale svou povahou zásadní, způsobilé ovlivnit celé služební hodnocení. [3] Ohledně námitek směřujících proti konkrétním závěrům vyjádřeným ve služebním hodnocení za rok 2022 městský soud nejprve uvedl, že není oprávněn nahradit správní orgán v jeho odborné kompetenci, kam služební hodnocení státního zaměstnance nepochybně náleží, a zaměnit tak správní uvážení za uvážení soudní. Městský soud proto pouze konstatoval, že neshledal správní uvážení služebního orgánu, resp. hodnotitele v rozporu s obsahem správního spisu; odlišný náhled žalobce na způsob hodnocení rozhodujících skutečností není sám o sobě důvodem pro zrušení rozhodnutí. Dále se městský soud zabýval přezkumem služebního hodnocení ze strany žalovaného. Dospěl k závěru, že žalovaný řádně zohlednil hodnoticí kritéria stanovená právními předpisy a individualizovaně hodnotil, do jaké míry je žalobce naplňuje. Zjištěné skutečnosti posuzoval nejen jednotlivě, ale i ve vzájemné souvislosti, a detailně a vyčerpávajícím způsobem vylíčil, kterým skutečnostem přikládá váhu a z jakého konkrétního důvodu (odkázal na str. 7 až 21 napadeného rozhodnutí). Žalovaný se zabýval okolnostmi, které jsou pro věc podstatné, přičemž neposuzoval izolovaně pouze žalobcovy znalosti, dovednosti a celkově jeho výkon státní služby z hlediska správnosti, rychlosti a samostatnosti, ale zohlednil též okolnosti vnější a na žalobci nezávislé, jako byla například mimořádnost situace na Úřadu práce v hodnoceném období daná mimo jiné uprchlickou krizí. Městský soud tak uzavřel, že posouzení žalovaného je zcela racionální, konkrétní a podložené relevantními podklady a poskytuje věrohodný a ucelený obraz o výkonu státní služby žalobcem. Žalovaný předmětné služební hodnocení náležitě interpretoval, posoudil jeho pravdivost, věcnou správnost, komplexnost, přezkoumatelnost i všechny ostatní relevantní otázky. [4] K jednotlivým žalobním námitkám pak městský soud vyslovil následující závěry. Neshledal, že by se žalovaný nevypořádal se všemi odvolacími námitkami. Dle městského soudu žalovaný naopak všechny námitky pečlivě zhodnotil a vypořádal též veškeré relevantní okolnosti; vycházel i ze žalobcem poskytnutých podkladů. K časovému rozpětí městský soud konstatoval, že služební hodnocení je zaměřeno na druhé pololetí roku 2022 z důvodu, že žalobci byly právě v tomto období zadány stěžejní úkoly reagující na vzniklou specifickou situaci, neznamená to však, že by bylo hodnoceno výlučně toto období. Ohledně krátkých termínů pro splnění vytýkaných služebních úkolů městský soud naznal, že stanovení takových termínů k urychlenému řešení bylo vyvoláno potřebou urgentně reagovat na kritickou situaci, která se ovšem neudála náhle a nečekaně v srpnu 2022, ale vznikla jako důsledek stavu, který gradoval a nebyl vhodně řešen, tedy dílčích situací kumulujících se postupně nejméně od února 2022, přičemž žalobce se mohl proti délce termínů ohradit, což však neučinil. Námitka, že žalobci byl od září 2022 fakticky odebrán vliv na fungování Úřadu práce, neodpovídá dle městského soudu podkladům založeným ve spise (včetně těch předložených žalobcem k odvolání). Ze spisové dokumentace dle městského soudu vyplývá, že Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“) zvýšilo svoji podpůrnou činnost a převzalo iniciativu při řešení některých konkrétních problémů od září 2022, neboť vyhodnotilo situaci na Úřadu práce jako nedostatečně manažersky zvládnutou. Městský soud rovněž nepřisvědčil námitce, že žalovaný dostatečně nezohlednil dosavadní žalobcovu praxi a příkladné a bezvadné hodnocení v jednotlivých oblastech. Žalovaný naopak stanovil, že pozitivní dosavadní hodnocení klade vyšší nároky na podklady aktuálního služebního hodnocení. Nicméně skutečnost, že v roce 2021 byl žalobce hodnocen odlišně, nemůže mít dle městského soudu vliv na hodnocení provedené za rok 2022, neboť, jak sám žalobce opakovaně v žalobě vyzdvihoval, celospolečenská situace a v důsledku toho i situace na Úřadu práce byla v hodnoceném období roku 2022 zcela rozdílná. K služebnímu hodnocení za rok 2021 městský soud rovněž konstatoval, že bylo vyhotoveno bez uvedení konkrétních podkladů, z nichž tehdy hodnotitel vycházel, jeho závěry jsou tudíž obtížně poměřitelné se závěry služebního hodnocení za rok 2022. Městský soud neshledal důvodnou ani námitku, že posuzované služební hodnocení nezohledňuje zákonná kritéria. Podle něho jsou jednotlivá hodnoticí kritéria pouze vodítkem pro posouzení celkového výkonu služby a jeho jednotlivých projevů. Doplnil, že po žalovaném nelze požadovat, aby shromáždil veškeré podklady vypovídající o všech aspektech žalobcovy roční činnosti; nemá ani povinnost reagovat na všechny vzniklé situace. Podle městského soudu postačí, demonstrujeli hodnotitel své závěry o tom, že žalobce vykonával službu v rámci nároků kladených na jednotlivé hodnocené oblasti, tj. průměrně, alespoň příkladmo shromážděnými podklady, přičemž se musí zaměřit na prokázání vytčených nedostatků. K absenci předchozí výtky městský soud jednak uvedl, že není povinností hodnotitele ani žalo