2 Afs 21/2025 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 21/2025- 48 - text  2 Afs 21/2025 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudců Karla Šimky a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Kraj Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1, proti rozhodnutí ministra pro místní rozvoj ze dne 9. 1. 2024, č. j. MMR671/202426, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2024, č. j. 9 A 26/202429, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobci byla poskytnuta dotace z Integrovaného regionálního operačního programu na realizaci projektu „II/353 Stáj – Zhoř, 2. stavba“. Řídící orgán Integrovaného regionálního operačního programu (dále jen „ŘO IROP“) však žalobci nevyplatil část dotace ve výši 4 083 521,68 Kč, neboť dospěl k závěru, že žalobce uplatnil nezpůsobilý výdaj podle kapitoly 10 Obecných pravidel pro žadatele a příjemce (dále jen „obecná pravidla“). Máli být výdaj způsobilý, musí být přiměřený, což znamená, že má být hospodárný, účelný a efektivní a jeho výše má odpovídat cenám v místě a čase obvyklým. Přinejmenším jeden z těchto požadavků žalobce nedodržel, neboť na realizaci projektu vynaložil nedůvodně vysoké prostředky. Tím porušil tzv. zásadu 3E (zásada hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti vynaložených prostředků), která je stanovena v čl. 5.1 obecných pravidel, a to i odkazem na § 2 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole). [2] Žalobce se pochybení dopustil v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky, neboť vyloučil uchazeče s nejnižší nabídkovou cenou. Žalobce zvolil jako jediné hodnotící kritérium nejnižší nabídkovou cenu, kterou nabídl dodavatel Metrostav Infrastructure a. s. (dále jen „Metrostav“), a proto byl také žalobcem vybrán. Žalobce jej následně podle § 122 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném do 31. 5. 2021 (dále jen „ZZVZ“), vyzval k předložení originálu nebo ověřených kopií dokladů o kvalifikaci, a to ve lhůtě 5 pracovních dnů. Metrostav v této lhůtě na výzvu nereagoval, a proto jej žalobce rozhodnutím ze dne 17. 5. 2021 ze zadávacího řízení vyloučil podle § 122 odst. 7 ZZVZ. Metrostav podal proti tomuto rozhodnutí dne 18. 5. 2021 námitky, k nimž připojil i požadované ověřené kopie dokladů (jejich prosté kopie již byly přiloženy k nabídce). Žalobce námitky rozhodnutím ze dne 28. 5. 2021 odmítl a usnesením ze dne 21. 9. 2021 vybral v pořadí druhého uchazeče, s nímž dne 12. 10. 2021 uzavřel smlouvu za sjednanou cenu ve výši 26 415 349,11 Kč bez DPH. [3] Podle ŘO IROP mohl žalobce s odkazem na § 46 odst. 1 ZZVZ opakovaně vyzvat společnost Metrostav k doložení požadovaných dokladů, prodloužit jí lhůtu či prominout její zmeškání. I když tak žalobce neučinil, mohl na základě námitek společnosti Metrostav zrušit své rozhodnutí o jejím vyloučení. Ani to však neučinil. Místo toho vybral v pořadí druhého uchazeče s podstatně vyšší nabídkovou cenou, a proto postupoval nehospodárně. Finanční opravu ŘO IROP stanovil jako rozdíl mezi nabídkovou cenou společnosti Metrostav a nabídkovou cenou v pořadí druhého uchazeče, který nakonec zakázku realizoval. [4] Proti opatření ŘO IROP o nevyplacení části dotace podal žalobce námitky. Ministr pro místní rozvoj však námitky považoval za nedůvodné, a proto opatření ŘO IROP rozhodnutím označeným v záhlaví (dále jen „napadené rozhodnutí“) potvrdil. Ztotožnil se totiž s názorem ŘO IROP, že si žalobce počínal nehospodárně, čímž porušil podmínky dotace. [5] Proti napadenému rozhodnutí se žalobce bránil žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který žalobu zamítl. [6] Městský soud vyšel z toho, že § 122 odst. 6 ve spojení s § 46 odst. 1 ZZVZ sice žalobci neukládá, aby vybraného dodavatele opakovaně vyzval k doložení dokladů nebo aby lhůtu prodloužil či prominul její zmeškání. Pouze mu takový postup umožňuje. Žalobce však byl povinen postupovat i v souladu s obecnými pravidly a § 2 zákona o finanční kontrole tak, aby jakožto příjemce dotace dostál své povinnosti hospodárně nakládat s veřejnými prostředky. Nevyužilli žalobce možností dle § 46 odst. 1 ZZVZ, nejednal s péčí řádného hospodáře. Městský soud zdůraznil konkrétní skutkové okolnosti věci, tedy že společnost Metrostav splňovala podmínky veřejné zakázky a předložila ekonomicky nejvýhodnější nabídku, a proto byla vybrána. Požadované doklady předložila v řádu dnů po uplynutí lhůty. Žalobce vybral druhého uchazeče až dne 21. 9. 2021, tedy v řádech měsíců od okamžiku, kdy od společnosti Metrostav obdržel požadované doklady. [7] Žalobce poukazoval na rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 23. 8. 2021, č. j. ÚOHS28436/2021/500/Alv (dále jen „rozhodnutí ÚOHS“), který v jeho postupu neshledal žádné pochybení. ÚOHS však pouze posuzoval, zda žalobce jednal v souladu se ZZVZ, nikoliv zda jednal v souladu s pravidly poskytnuté dotace. Ve věci nevyplacení dotace však nelze přehlédnout, že ZZVZ žalobci umožňoval, aby společnost Metrostav vyzval opakovaně k předložení originálů či ověřených kopií dokladů nebo jí lhůtu k tomu stanovenou prodloužil či prominul její zmeškání. Vzhledem k tomu, že společnost Metrostav předložila žalobci doklady 7 dní po uplynutí lhůty spolu s námitkami proti rozhodnutí o jejím vyloučení ze zadávacího řízení, měl žalobce využít možnosti takto postupovat. V opačném případě nejednal v souladu se zásadou hospodárnosti, jak vyžadují pravidla poskytnuté dotace. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [8] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [9] Městský soud dostatečně neodůvodnil svůj závěr, že stěžovatel nemusel postupovat striktně podle § 122 odst. 7 ZZVZ, tedy vyloučit společnost Metrostav. Stěžovatel jej považuje za nesprávný. Není zřejmé, na základě jaké části § 122 ZZVZ městský soud tento názor učinil, když mu stěžovatel předložil rozhodnutí ÚOHS, které jeho postup potvrdilo a naopak vyloučilo možnost jakéhokoliv jiného postupu. V této věci nejde o přezkum rozhodnutí ÚOHS, a tudíž není namístě hodnotit, zda jsou jeho závěry správné, či nikoliv. Je tak třeba vycházet z toho, že správním orgánem, který má působnost v oblasti veřejných zakázek, je právě ÚOHS. Jeho závěry učiněné v pravomocných rozhodnutích jsou tak pro další správní orgány závazné, a to s ohledem na zásadu legitimního očekávání a právní jistoty. [10] Ustanovení § 46 ZZVZ je základním ustanovením tohoto zákona, nikoliv speciálním ustanovením k § 122 ZZVZ, a proto se má použít pouze „obdobně“. Stěžovatel trvá na tom, že jeho postup byl jediný možný. V kontextu rozhodnutí ÚOHS by bylo prominutí lhůty hodnoceno jako nezákonný postup. Stěžovatel si je vědom významu tzv. principu 3E, ale tento princip je nutné dodržovat v rámci zákonných mantinelů. [11] Stěžovatel dále poukazuje na to, že měl porušit kapitolu 10 obecných pravidel, konkrétně podmínku přiměřenosti výdaje, která je součástí tzv. pravidla 3E (výdaj musí být hospodárný, účelný a efektivní a jeho výše musí odpovídat cenám v místě a čase obvyklým). Toto velmi obecné tvrzení je v případě stěžovatele vykládáno rozšiřujícím způsobem, a to k jeho újmě jakožto adresáta práv. V rozhodnutí o poskytnutí dotace jsou detailně popsána jednotlivá pochybení a s odkazem na přílohu č. 5 i tomu odpovídající finanční opravy. To, že by mělo být neprominutí zmeškání lhůty podle § 122 ZZVZ posuzováno jako porušení tzv. pravidla 3E, zde však uvedeno není. [12] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. [13] Stěžovatel vykládá rozhodnutí ÚOHS nesprávně. Mezi stranami není sporu, že stěžovatel měl možnost společnost Metrostav vyloučit. Pro žalovaného tak není překvapivé, že ÚOHS neshledal v postupu stěžovatele žádné pochybení. Žalovaný však nesouhlasí s tím, že ÚOHS ve svém rozhodnutí dovodil, že stěžovatel nemohl opakovaně vyzvat společnost Metrostav k předložení dokladů či že by nemohl prodloužit lhůtu k tomu stanovenou. Tento závěr by ostatně odporoval dikci § 122 odst. 6 ZZVZ, která umožňuje obdobné použití § 46 odst. 1 ZZVZ. Vzhledem k tomu, že tento fakultativní postup stěžovatel nevyužil, logicky se jeho přípustností nezabýval ani ÚOHS. [14] Žalovaný posuzoval dodržení dotačních pravidel, mezi která patří též požadavek na účelné, hospodárné a efektivní vynakládání prostředků poskytnutých z dotace. Jestliže právní úprava poskytuje příjemci dotace více variant možného postupu, měl by zvolit variantu, která povede k hospodárnému vynakládání prostředků. Uzavřelli by stěžovatel s