2 As 361/2023 — Nejvyšší správní soud

2 As 361/2023- 35 - text pokračování 2 As 361/2023 - 38 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudců Aleše Roztočila, Lenky Krupičkové, Petra Mikeše, Barbary Pořízkové, Ivo Pospíšila a Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: A. Y., zastoupený JUDr. Denisem Mitrovićem, advokátem se sídlem Mírové nám. 274, Týniště nad Orlicí, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2023, č. j. OAM787/ZAZA12ZA192023, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2023, č. j. 31 Az 7/202315, takto: I. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s., ve znění zákona č. 77/2021 Sb., lze pro nepřijatelnost odmítnout též kasační stížnosti podané proti procesním rozhodnutím krajských soudů vydaným ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, pokud svým významem podstatně nepřesahují vlastní zájmy stěžovatele. II. Věc se vrací k projednání a rozhodnutí druhému senátu. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V této věci se rozšířený senát zabývá otázkou, zda lze pro nepřijatelnost podle § 104a odst. 1 s. ř. s., ve znění zákona č. 77/2021 Sb., odmítnout též kasační stížnosti podané proti procesním rozhodnutím krajských soudů vydaným ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, pokud svým významem podstatně nepřesahují vlastní zájmy stěžovatele. II. Shrnutí dosavadního řízení [2] Žalobce brojí proti v záhlaví specifikovanému rozhodnutí, kterým mu žalovaný neudělil mezinárodní ochranu podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobu podal ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Ten však nadepsaným usnesením věc postoupil Krajskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému, protože v den vydání rozhodnutí žalovaného byl žalobce hlášen k pobytu v obvodu Krajského soudu v Brně. [3] Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Tvrdí, že v době vydání napadeného rozhodnutí byl přihlášen k pobytu v obvodu Krajského soudu v Hradci Králové, a k řízení o žalobě je tak příslušný tento soud. [4] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry napadeného usnesení. Krajský soud v Hradci Králové z evidenční karty stěžovatele v azylové evidenci zjistil, že v den vydání napadeného rozhodnutí bylo místem hlášeného pobytu stěžovatele Pobytové středisko Zastávka u Brna. Teprve po vydání napadeného rozhodnutí ke dni 25. 10. 2023 se stěžovatel přihlásil k pobytu v Rychnově nad Kněžnou. III. Důvody postoupení věci rozšířenému senátu [5] Věc byla v souladu s rozvrhem práce přidělena druhému senátu. Ten v rámci předběžné porady usoudil, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, zvažoval možnost odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost dle § 104a odst. 1 s. ř. s. a dospěl k právnímu názoru odlišnému od názoru již vyjádřeného v jiném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Jedná se o rozsudek NSS ze dne 10. 6. 2021, č. j. 1 As 124/202128, v němž první senát vyslovil závěr, že Nejvyšší správní soud může odmítnout pro nepřijatelnost podle § 104a odst. 1 s. ř. s., ve znění zákona č. 77/2021 Sb., pouze kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu, jímž se končí řízení o žalobě ve věcech vymezených v § 31 odst. 2 s. ř. s.; kasační stížnosti proti procesním rozhodnutím krajských soudů nelze odmítnout pro nepřijatelnost dle uvedeného ustanovení, byť svým významem podstatně nepřesahují vlastní zájmy stěžovatele. První senát vyšel z usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 1. 2015, č. j. 9 Azs 66/201469, č. 3181/2015 Sb. NSS (dále též usnesení ve věci Nepřijatelnost I), a měl za to, že závěry vyplývající z tohoto usnesení lze aplikovat i na novelizované znění § 104a s. ř. s. [6] Druhý senát naproti tomu má za to, že novela § 104a s. ř. s. provedená zákonem č. 77/2021 Sb. přinesla změnu institutu nepřijatelnosti, a posouzení nepřijatelnosti je tedy nutné vztáhnout nově i na rozhodnutí, kterými se řízení před krajským soudem nekončí, tedy na procesní rozhodnutí. Za nové právní úpravy jsou východiska usnesení rozšířeného senátu ve věci Nepřijatelnost I již nepoužitelná. Druhý senát též odmítl úvahu vyjádřenou v rozsudku č. j. 1 As 124/202128, že v pochybnostech je třeba rozhodovat ve prospěch práva na soudní ochranu, a tudíž vyložit aplikovatelnost nepřijatelnosti, jakožto institutu omezujícího přístup k soudu, restriktivně. Efektivní ochranu základních práv stěžovatelů je totiž možno zajistit i při použití nepřijatelnosti na kasační stížnosti proti procesním rozhodnutím. Aplikace nepřijatelnosti pouze na některá řízení o kasačních stížnostech proti procesním rozhodnutím (tj. pouze na kasační stížnosti proti rozhodnutím vydaným krajskými soudy ve věcech, v nichž rozhoduje dle § 31 odst. 2 s. ř. s. specializovaný samosoudce) nepředstavuje neospravedlnitelnou nerovnost. Jedná se o prostý výsledek úvahy zákonodárce, v kterých věcech stanoví, že má rozhodovat samosoudce, a v kterých věcech zakotví senátní rozhodování. Pokud je taková úvaha akceptovatelná (i ohledně možnosti odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost) ve vztahu k rozhodnutím krajských soudů ve věci samé, pak ji nelze považovat za nepřijatelnou ve vztahu k procesním rozhodnutím. Druhý senát poukázal na to, že návrh zákona č. 77/2021 Sb. původně směřoval k aplikaci institutu nepřijatelnosti na kasační stížnosti ve všech věcech, teprve v průběhu jeho projednávání byla aplikovatelnost nepřijatelnosti kasační stížnosti zúžena na věci, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce. Z toho vyplývá, že úvaha prvního senátu o nevhodnosti posuzování přijatelnosti u kasačních stížností proti procesním rozhodnutím nemá opodstatnění. [7] Proto druhý senát věc podle § 17 odst. 1 s. ř. s. postoupil rozšířenému senátu s tím, že má rozhodnout, zda lze institut nepřijatelnosti aplikovat i na kasační stížnost napadající procesní rozhodnutí krajského soudu ve věcech, v nichž podle § 31 odst. 2 s. ř. s. rozhoduje specializovaný samosoudce. [8] Účastníci se k usnesení o postoupení věci rozšířenému senátu nevyjádřili. IV. Posouzení věci rozšířeným senátem IV. 1. Pravomoc rozšířeného senátu [9] Rozšířený senát se nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc. [10] Otázkou, se kterou věc rozšířenému senátu postoupil druhý senát, tj. otázkou aplikovatelnosti možnosti odmítnutí pro nepřijatelnost dle § 104a s. ř. s., ve znění zákona č. 77/2021 Sb., také na kasační stížnosti proti procesním rozhodnutím krajských soudů vydaným ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval samosoudce, se Nejvyšší správní soud vskutku zabýval v již zmíněném rozsudku č. j. 1 As 124/202128. Dospěl k závěru vyjádřenému v bodě 15 citovaného rozsudku, že „pokud se tedy institut nepřijatelnosti vztahuje na »věci, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce«, je třeba tento pojem chápat jako legislativní zkratku odkazující na výčet typově jednodušších věcí (agend), jejichž rozhodování svěřil zákonodárce do rukou specializovaných samosoudců (namísto tříčlenných senátů). Kritérium nepřijatelnosti tedy nedopadá na veškerá rozhodnutí vydaná samosoudcem, ale pouze na taková rozhodnutí, jimiž se končí řízení v taxativně vyjmenovaných typových věcech.“ [11] Tento názor byl dále následován také v dalších rozsudcích NSS: ze dne 21. 6. 2021, č. j. 2 As 125/202115, ze dne 18. 8. 2022, č. j. 2 As 180/202214, ze dne 18. 8. 2023, č. j. 5 As 162/202312, a ze dne 17. 1. 2024, č. j. 3 As 303/202314. [12] Oproti tomu předkládající senát v usnesení o postoupení věci vyjádřil názor odlišný, tedy že novela § 104a s. ř. s. provedená zákonem č. 77/2021 Sb. přinesla změnu institutu nepřijatelnosti, a posouzení nepřijatelnosti je nyní nutné vztáhnout i na kasační stížnosti proti rozhodnutím [vydaným v řízeních, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce], kterými se řízení před krajským soudem nekončí, tedy proti procesním rozhodnutím. [13] Pravomoc rozšířeného senátu je tedy dána. IV. 2. Úvahy rozšířeného senátu k postoupené právní otázce [14] Podle § 104a odst. 1 s. ř. s., ve znění zákona č. 77/2021 Sb., jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. [15] Rozšířený senát předesílá, že výkladem § 104a odst. 1 s. ř. s. se již zabýval v usnesení ve věci Nepřijatelnost I. Jednalo se však o interpretaci tohoto ustanovení soudního řádu správního ve znění účinném do 31. 3. 2021, které znělo: Jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. Rozšířený senát v cit. usnesení rozhodl, že „Nejvyšší správní soud může odmítnout pro nepřijatelnost podle § 104a odst. 1 s. ř. s. pouze kasační stížnost proti roz