21 Afs 94/2025 — Nejvyšší správní soud

21 Afs 94/2025- 83 - text  21 Afs 94/2025 - 88 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: Milkpol spol. s r.o., se sídlem Reinerova 1657/23, Praha 6, zastoupená JUDr. Ondřejem Trubačem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Na Poříčí 1079/3a, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2025, č. j. 8 Af 13/2024  64, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2025, č. j. 8 Af 13/2024  64, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2024, č. j. 17726/24/520011433706599, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti v celkové výši 29 236 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Ondřeje Trubače, Ph.D., LL.M., advokáta. Odůvodnění: [1] Specializovaný finanční úřad (dále jen „správce daně“) dodatečným platebním výměrem ze dne 4. 9. 2023, č. j. 160682/23/420011771110375, doměřil žalobkyni daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 ve výši 1 140 000 Kč a stanovil penále ve výši 228 000 Kč; a dodatečným platebním výměrem ze dne 4. 9. 2023, č. j. 160743/23/420011771110375, doměřil žalobkyni daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 1 520 000 Kč a stanovil penále ve výši 304 000 Kč. Žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 6. 2024, č. j. 17726/24/520011433706599, zamítl odvolání žalobkyně a dodatečné platební výměry potvrdil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji rozsudkem ze dne 26. 3. 2025, č. j. 8 Af 13/2024  64, zamítl jako nedůvodnou. [3] Městský soud vycházel z následujícího skutkového stavu. Žalobkyně uzavřela se společností SPORT RELATIONS & MANAGEMENT CEE LIMITED (dále jen „společnost SRM“) Smlouvu o propagaci a reklamě pro kalendářní rok 2017 (dále jen „smlouva pro rok 2017“), jejímž předmětem byla povinnost společnosti SRM zajistit reklamu a propagaci žalobkyně na zápasech basketbalového klubu Pardubice odehraných v rámci 1. basketbalové ligy mužů Kooperativa, přičemž předmětem propagace bylo logo žalobkyně. Dle čl. 2.2. smlouvy pro rok 2017 se „možností propagace rozumí jakákoli, nikoli však výlučně, reklamní zobrazení umístěná na hřišti a na mantinelech kolem hřiště a na jakékoliv další ploše umístěné na domácím hřišti BK, tj. např. v místě (sportovní hale/areně), kde se hrají zápasy KNBL v Pardubicích, reklamní plochy na výsledkové tabuli, na dresech a číslech hráčů, na vstupenkách na zápasy KNBL atd.“ Smluvní odměna byla sjednána ve výši 6 000 000 Kč. [4] Součástí smlouvy pro rok 2017 byla příloha specifikující možnosti propagace tak, že „možnosti propagace zahrnuté v ceně dle Smlouvy“ zahrnovaly: (1) „Logo umístěné na LED panelech během všech domácích zápasů, spot o délce 19 sekund, všechny domácí zápasy během hrací sezóny hrané v TIPSPORT Aréně Pardubice, Dukla Pardubice nebo Sportovní hala Dasicka; (2) Logo umístěné na TV spotových obrazovkách v TIPSPORT aréně (domácí sportovní hřiště) nebo spotové LED a papírové bannery na Dukle nebo Sportovní hale Dasicka, všechny domácí zápasy v hrací sezóně, spot o délce 19 sekund, minimálně 22krát za hrací sezónu; (3) Logo zobrazené v TV online vysílání (CT 4 sport, CT 2, slovenská sportovní TV) – minimálně 6krát za sezónu; (4) Logo zobrazené v TV online vysílání (TV com.cz, Beksa tv) – všechny domácí zápasy během hrací sezóny hrané v TIPSPORT Aréně Pardubice, Dukla Pardubice nebo Sportovní hala Dasicka; (5) VIP box – zajištění stálých klubových sedadel pro 6 osob, tzv. „gold“, všechny domácí hry; (6) Propagace bannerů na webových stránkách na www.bkpardpardubice.cz a klubovém Facebooku; (7) Logo umístěné na jakékoliv straně dresu“. [5] Obdobná smlouva byla sjednána i pro rok 2018 (dále jen „smlouva pro rok 2018“, případně obě smlouvy společně jako „smlouvy o reklamě“), v níž si smluvní strany ujednaly odměnu ve výši 8 000 000 Kč. Specifikace možností propagace byla takřka totožná jako v případě smlouvy pro rok 2017, pouze se týkala jiného časového období (roku 2018). [6] Společnost BK Pardubice, a.s. (dále jen „společnost BK Pardubice“), tedy basketbalový klub, na jehož zápasech mělo být logo žalobkyně propagováno, správci daně sdělila, že poskytla práva k reklamnímu prostoru v rozhodném období společnosti SRM a společnosti SPORT RELATIONS & MANAGEMENT LLC na základě trojstranné smlouvy. Žalobkyně přímý obchodní vztah se společností BK Pardubice neměla. Z účetnictví žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně uhradila společnosti SRM za kalendářní rok 2017 částku 6 000 000 Kč a za kalendářní rok 2018 částku 8 000 000 Kč. Následně městský soud podrobně zrekapituloval, jakým způsobem bylo logo žalobkyně propagováno dle žalobkyní předložených přehledů reklamního plnění za roky 2017 a 2018. [7] Dle městského soudu správce daně zjistil, že žalobkyně se opakovaně ocitla v prodlení s placením faktur vystavených společností SRM, přičemž pro takový případ byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Tuto smluvní pokutu však společnost SRM nevymáhala. Na faktuře č. 170046 vystavené společností SRM dne 1. 12. 2017 bylo navíc uvedeno VAT ID (daňové identifikační číslo – pozn. NSS) této společnosti, ačkoliv společnost SRM přestala být dne 22. 11. 2017 pod daným identifikačním číslem registrována k dani z přidané hodnoty. Nadto, ve smlouvě pro rok 2018 chybí datum jejího uzavření, podpis ředitelky společnosti SRM na této smlouvě je odlišný od podpisu této osoby na listinách uložených v britském registru společností vedeném britským registrátorem, a sídlo společnosti SRM je dle této smlouvy na Kypru, ačkoliv správce daně zjistil, že v okamžiku podpisu smlouvy společnost SRM ještě na území Kypru sídlo neměla a nebyla zde ani registrována k dani z přidané hodnoty. [8] Městský soud tak shrnul, že tvrzení žalobkyně činí nevěrohodnými jednak formální pochybení (chybějící datum na smlouvě pro rok 2018, neodpovídající údaj o sídle společnosti SRM, pochyby o pravosti podpisu zástupkyně této společnosti) a jednak neprokázání poskytnutého plnění. Městský soud se ztotožnil s žalovaným, že žalobkyně neprokázala realizaci reklamy a propagace v celém rozsahu uvedeném v přílohách smluv o reklamě. Dodal, že pokud žalobkyně namítá, že obě smlouvy upravovaly jen možnosti propagace a nebyly doslovně závazné, byla žalobkyně povinna konkrétně uvést, které propagační akce byly společností SRM skutečně realizovány a předložit k tomu relevantní důkazy. Jelikož tak neučinila, správce daně a žalovaný nepochybili, pokud vzali obsah smluv o reklamě za závazný, a požadovali, aby žalobkyně prokázala, že společnost SRM sjednaná plnění poskytla v plném rozsahu. Takovým postupem dle městského soudu nebylo nepřípustně rozšířeno důkazní břemeno. [9] Žalobkyně však neprokázala, že její logo bylo propagováno v rozsahu sjednaném smlouvami o reklamě, a proto se městský soud dále zabýval ekonomickou racionalitou vynaložených nákladů. Dle žalobkyně byl rozsah plnění sjednán demonstrativně a byl závislý na okolnostech, které smluvní strany nemohly ovlivnit (na sportovních výsledcích). Jako racionální by se tak podle městského soudu jevily pouze ty náklady, které by byly vynaloženy na jednotlivé reklamní akce při uskutečněných zápasech. Pokud žalobkyně vynaložila náklady na propagaci, která se fakticky neuskutečnila, pak tyto náklady ekonomicky racionální nejsou. [10] Ke společnosti SRM městský soud uvedl, že pro žalovaného nebyla zjištění ohledně této společnosti významná. Skutečnost, že společnost SRM nemá žádné zaměstnance a je tedy pochybné, zda reklamu skutečně zajišťovala, však dle městského soudu byla s to zpochybnit žalobkynina tvrzení. [11] Proti rozsudku městského soudu podává žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [12] Městský soud dle stěžovatelky pochybil, jestliže aproboval závěr žalovaného, že stěžovatelka neunesla důkazní břemeno ohledně poskytnutí plnění sjednaného mezi ní a společností SRM. Závěr žalovaného o tom, že nebylo prokázáno poskytnutí plnění v celém rozsahu, je založen na chybném výkladu smluv o reklamě. Podle stěžovatelky nemuselo být poskytnuto veškeré plnění specifikované v přílohách těchto smluv, a naopak mohlo být poskytnuto i plnění další, v přílohách smluv výslovně neuvedené [13] Stěžovatelka vysvětlila, proč nebylo možné ve smlouvách sjednat přesný rozsah plnění (kvůli nepředvídatelnosti vývoje basketbalové ligy a postavení sportovního klubu v ní v průběhu roku) a proč pro ni přesný rozsah plnění nebyl podst