21 As 1/2025 — Nejvyšší správní soud

21 As 1/2025- 35 - text  21 As 1/2025 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Ing. I. J., zastoupený JUDr. Tomášem Bělinou, advokátem se sídlem Pobřežní 370/4, Praha 8, proti žalovanému: 1. náměstek ministryně obrany, se sídlem Tychonova 1, Praha 6, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2024, č. j. 9 Ad 4/202442, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2024, č. j. 9 Ad 4/202442, se ruší. II. Rozhodnutí 1. náměstka ministryně obrany ze dne 22. 12. 2023, č. j. MO 762690/2023-1321, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti v celkové výši 22 362,70 Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Tomáše Běliny, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce byl vojákem z povolání. V prosinci 2017 si při seskoku v rámci výsadkové přípravy přivodil úraz levé dolní končetiny. V únoru 2018 poté žalobce ve vojenském ubytovacím prostoru uklouzl a přivodil si další zranění levé dolní končetiny. Především z důvodu prvního úrazu stanovila Přezkumná komise u Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice Praha (dále jen „přezkumná komise“) rozhodnutím ze dne 21. 7. 2022, sp. zn. 241/2022-ÚVN (dále také jen „rozhodnutí přezkumné komise“), že zdravotní stav žalobce je na stupni „neschopen k vojenské činné službě“. Tím mu zanikl služební poměr vojáka z povolání. [2] Ředitel legislativního a právního odboru Ministerstva obrany (dále „prvostupňový služební orgán“) rozhodnutím ze dne 19. 9. 2023, č. j. 304-00035-23-20-20-1321 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), nepřiznal výrokem I. žalobci náhradu za ztrátu na služebním platu po skončení pracovní neschopnosti výkonu služby dle § 118 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále jen „zákon o vojácích z povolání“), za období od 22. 7. 2022 do 1. 8. 2022, neboť žalobce nebyl v uvedeném období veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a ani nesdělil, že by mu v tom bránila nějaká překážka. Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí byla žalobci přiznána náhrada za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti výkonu služby dle § 118 zákona o vojácích z povolání za období od 2. 8. 2022 do 31. 12. 2022 ve výši 338 463 Kč. Žalobce podal odvolání proti oběma výrokům prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný jeho odvolání rozhodnutím ze dne 22. 12. 2023, č. j. MO 762690/2023-1321 (dále také jen „napadené rozhodnutí“ či „rozhodnutí žalovaného“), zamítl, neboť se ztotožnil s posouzením věci prvostupňovým služebním orgánem, a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [3] Následně se žalobce obrátil na Městský soud v Praze, který jeho žalobu proti rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 29. 11. 2024, č. j. 9 Ad 4/2024-42, zamítl. Rovněž v žalobě žalobce argumentoval proti oběma výrokům prvostupňového rozhodnutí. [4] V úvodu svého rozsudku se městský soud zabýval procesními námitkami žalobce, které se prolínaly napříč žalobními body – zejména tvrzenou nepřezkoumatelností žalobou napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Podle městského soudu rozhodnutí žalovaného z pohledu přezkoumatelnosti obstálo. Z jeho odůvodnění bylo totiž zřejmé, jak žalovaný o odvolacích důvodech uvážil a proč je považoval za liché, mylné či vyvrácené. Městský soud rovněž připomněl, že prostý nesouhlas žalobce s posouzením odvolání nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného nezpůsobuje. [5] Dále se městský soud věnoval posouzení důvodnosti věcných námitek žalobce. Jako první se městský soud zabýval žalobcovým nesouhlasem s postupem služebních orgánů, které při výpočtu náhrady za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti výkonu služby dle § 118 zákona o vojácích z povolání nezahrnuly kázeňské odměny vyplacené žalobci. [6] Městský soud odkázal na část třetí zákona o vojácích z povolání („Občanská práva a vojenské kázeňské právo“), konkrétně § 52 odst. 1, dle kterého kázeňské odměny se udělují za příkladné plnění služebních povinností nebo za záslužné činy. Záslužným činem se rozumí zejména vykonání hrdinského skutku, projev statečnosti při záchraně života nebo majetku. Kázeňská odměna přitom podle městského soudu nemusí být jenom peněžitá (jako tomu bylo u žalobce), ale může být i písemnou pochvalou, prominutím dřívějšího kázeňského trestu, jeho zahlazením nebo věcným darem, jak je vymezeno v § 52 odst. 2 téhož zákona. Výpočtu služebního platu a jeho složkám se naproti tomu z hlediska systematiky věnuje až část pátá zákona o vojácích z povolání („Zabezpečení vojáků“; Hlava I. „Služební plat zákona o vojácích z povolání“). Zde § 67 zakotvuje, z čeho se služební plat skládá, a sice ze služebního tarifu, výkonnostního příplatku, příplatku za službu v zahraničí, zvláštního příplatku, příplatku za zvýšenou odpovědnost, příplatku za služební pohotovost a odměny. Samotná definice odměny je upravena v § 68g zákona o vojácích z povolání. Z něj vyplývá, že odměnu lze udělit za splnění mimořádného nebo zvlášť významného služebního úkolu. Související ustanovení definují ostatní složky služebního platu. Z toho je podle městského soudu zřejmé, že kázeňská odměna je zařazena v té části zákona o vojácích z povolání, která s oceňováním práce vojáků nesouvisí, a náleží do domény kázeňského práva. Proto nejsou kázeňské odměny ani složkou služebního platu u vojáka, jak vyplývá z § 67 zákona o vojácích z povolání. [7] Kromě systematiky zákona o vojácích z povolání bylo navíc podle městského soudu důležité zohlednit účel a povahu kázeňských odměn, kdy se jedná o ocenění za jakýkoli záslužný čin, za něco, co je projevem statečnosti či hrdinství a nemusí nutně souviset s výkonem vojenské služby. Naproti tomu „běžné“ odměny, které jsou složkou služebního platu, jsou nezbytně spjaty pouze s plněním služebních (pracovních) povinností vojáka. Do výpočtu se tedy zahrnuje jen hodnota, která s výkonem služby vojáka přímo souvisela. O tom svědčí i to, že (peněžité) kázeňské odměny jsou osvobozeny od daně z příjmů [§ 4 odst. 1 písm. n) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“)]. [8] Žalovaný proto podle městského soudu nepochybil, pokud kázeňské odměny žalobce do výpočtu náhrady nezahrnul. Městský soud tak odmítl argumentaci žalobce o materiální povaze kázeňských odměn a argumentaci, že veškeré odměny, které mu byly vyplaceny, mu byly přiznány jako odměny ve smyslu § 67 písm. g) zákona o vojácích z povolání. Podle městského soudu proto bylo irelevantní, jak (košatě) byly rozkazy velitele o kázeňských odměnách žalobci odůvodněny, a městský soud se proto jejich obsahem nezabýval. Podle městského soudu navíc žalovaný přiléhavě vyšel i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2023, č. j. 10 As 237/202242, č. 4445/2023 Sb. NSS. [9] Městský soud se neztotožnil ani s poukazem žalobce na služební příspěvek na bydlení a stabilizační příplatek, které mu byly před vznikem škody vypláceny a které měly být dle jeho mínění rovněž při výpočtu náhrady zohledněny. Městský soud v této souvislosti odkázal na podrobné a podle něj výstižné odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí (str. 7) a ve shodě se žalovaným zohlednil § 67 a § 68r zákona o vojácích z povolání. Dle těchto ustanovení se totiž nejedná o složky služebního platu, a proto se do průměrného služebního platu nezapočítávají. Nelze ani nevidět, že jsou tyto příspěvky upraveny v jiných částech zákona o vojácích z povolání, oproti služebnímu platu, který je upraven v části páté, hlavě I zákona o vojácích z povolání. [10] V poslední části rozsudku se městský soud zabýval žalobcem namítaným nesprávným výpočtem náhrady v návaznosti na to, že žalobci nebyla vyplácena podpora v nezaměstnanosti. Zde žalobce namítl, že není namístě analogická aplikace § 271b zákoníku práce, neboť neměl v důsledku výsluhy po dobu své evidence uchazečů o zaměstnání nárok na podporu v nezaměstnanosti; měla mu tedy být kompenzována ztráta na služebním platu v celé výši, tj. bez započítání minimální mzdy. [11] Městský soud k tomu opětovně připomněl znění § 118 zákona o vojácích z povolání, ale i účel náhrady za ztrátu na služebním platu. Jím je poskytnutí přiměřeného odškodnění poškozenému, který není schopen pro své zdravotní postižení v důsledku služebního úrazu dosahovat výdělek, jako tomu bylo před poškozením zdraví. Městský soud k tomu ověřil z obsahu spisového materiálu, že žalobce byl rozhodnutím přezkumné komise ze dne 21. 7. 2022 klasifikován neschopen k vojenské činné službě. Podle § 18 písm. h) zákona o vojácích z povolání služební poměr vojáka zaniká ztrátou zdravotní způsobilosti na základě rozhodnutí přezkumné komise. Dané zákonné ustanovení uvádí důvody zániku služebního poměru taxativně. Dnem nabytí právní moci rozhodnutí přezkumné komise o ztrátě zdravotní způsobilosti tak u žalobce do