22 As 152/2025 — Nejvyšší správní soud

22 As 152/2025- 28 - text  22 As 152/2025 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase, soudce Jana Kratochvíla a soudkyně Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: Share Car!, z.s., se sídlem Příbramská 67, Verneřice, zastoupená Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou se sídlem Husovo náměstí 139, Ledeč nad Sázavou, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2024, čj. JMK 22041/2024, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2025, čj. 22 A 4/202522, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval tím, zda lze prezidiální plnou moc předloženou správnímu orgánu prvního stupně v průběhu řízení o přestupku nebo po jeho skončení, avšak ještě před podáním odvolání, považovat pro účely odvolacího řízení za procesní plnou moc. Dospěl k závěru, že nikoliv. To ovšem neznamená, že by bylo možné prezidiální plnou moc pominout. Odvolací řízení je totiž ve vztahu k prvostupňovému řízení budoucím řízením ve smyslu § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu, na které se prezidiální plná moc vztahuje. [2] Žalobkyně je spolek, jehož účelem je ochrana životního prostředí a ochrana ekonomických zájmů členů spolku vzájemným sdílením svých motorových vozidel. Městský úřad Břeclav ji rozhodnutím ze dne 14. 12. 2023 jako provozovatelku vozidla shledal vinnou z přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů. Nezajistila totiž, aby řidič motorového vozidla při jeho užití dodržoval pravidla provozu na pozemních komunikacích. Porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích spočívalo v tom, že nezjištěný řidič překročil dne 10. 5. 2023 při jízdě v obci nejvyšší dovolenou rychlost. Za přestupek žalobkyni uložil pokutu ve výši 2 500 Kč a dále povinnost nahradit náklady přestupkového řízení v paušální výši 1 000 Kč. [3] Dne 21. 12. 2023 (po vydání rozhodnutí městského úřadu) byla z datové schránky zmocněnce doručena městskému úřadu písemnost nadepsaná jako „Presidiální plná moc“. V této listině bylo uvedeno, že žalobkyně uděluje zmocněnci prezidiální plnou moc podle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu pro všechna řízení, jejichž předmětem bude obvinění stěžovatelky z přestupku provozovatele vozidla dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Zmocněnec je podle plné moci oprávněn stěžovatelku zastupovat také před „odvolacím orgánem či dožádaným správním orgánem“. Plná moc byla podepsaná ředitelem stěžovatelky, jehož podpis byl úředně ověřen. Dne 8. 1. 2024 obdržel městský úřad z datové schránky stěžovatelky blanketní odvolání. Následně proto vyzval zmocněnce žalobkyně, aby odvolání doplnil. Zmocněnec na výzvu nereagoval. [4] Žalovaný odvolání žalobkyně dne 8. 2. 2024 zamítl. Rozhodnutí o odvolání doručil zmocněnci stěžovatelky. [5] Po více než roce od vydání rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu ke krajskému soudu. V ní namítala, že její odpovědnost za přestupek zanikla předtím, než rozhodnutí městského úřadu nabylo právní moci. Žalovaný totiž napadené rozhodnutí doručil nesprávné osobě, jelikož se mylně domníval, že žalobkyni v odvolacím řízení zastupoval zmocněnec. Tomu však žalobkyně udělila tzv. prezidiální plnou moc podle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu, až pro budoucí řízení, nikoliv pro již probíhající. Žalovaný mu proto neměl v odvolacím řízení doručovat. Žalobkyni bylo napadené rozhodnutí doručeno až 17. 1. 2025 (a teprve tohoto dne by rozhodnutí městského úřadu nabylo právní moci). Dne 15. 12. 2024 proto došlo k zániku její odpovědnosti za přestupek. [6] Krajský soud žalobu odmítl pro opožděnost. Uvedl, že prezidiální plná moc musí být podle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu uložená u příslušného správního orgánu před zahájením řízení. Tato podmínka sice nebyla v projednávané věci splněna (prezidiální plná moc byla městskému úřadu doručena po vydání rozhodnutí a před podáním odvolání), žalovaný a městský úřad ale mohli takto udělenou a doručenou plnou moc posoudit jako procesní plnou moc podle § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu. Z předložené plné moci totiž byla zřejmá vůle žalobkyně být ve všech řízeních s vymezeným předmětem zastoupená jí zvoleným zmocněncem. V plné moci bylo dokonce uvedeno, že v případě pochybností má být vykládána ve prospěch zastoupení. S ohledem na uvedené krajský soud seznal, že napadené rozhodnutí bylo řádně doručeno dne 16. 2. 2024 zmocněnci žalobkyně. Žalobu podanou dne 17. 3. 2025 proto vyhodnotil jako opožděnou. [7] Nad rámec uvedeného krajský soud poznamenal, že postup žalobkyně v nynější věci nepovažuje za náhodný. Předložením prezidiální moci až po zahájení řízení o přestupku se podle krajského soudu žalobkyně účelově snažila „vynutit“ si procesní pochybení na straně správních orgánů. Tento svůj závěr podpořil i odkazem na další věci vedené u krajského soudu, ve kterých advokátka žalobkyně (a potažmo žalobkyně) uplatnila v řízení před správními orgány podobnou procesní obstrukci. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků [8] Žalobkyně (stěžovatelka) se proti usnesení krajského soudu bránila kasační stížností. Uváděla, že prezidiální plnou moc udělila obecnému zmocněnci pro budoucí řízení; nikoliv pro již probíhající. Žalovaný proto pochybil, pokud doručil napadené rozhodnutí obecnému zmocněnci. Se závěry krajského soudu, že udělenou plnou moc bylo možné posoudit v již probíhajícím (odvolacím) řízení jako procesní plnou moc, stěžovatelka nesouhlasila. Z plné moci totiž jasně vyplývala vůle stěžovatelky být zmocněncem zastoupená až v budoucích řízeních. Rozhodnutí žalovaného tak bylo stěžovatelce řádně doručeno až 17. 1. 2025 a krajský soud neměl žalobu odmítnout pro opožděnost. [9] Dále se stěžovatelka v kasační stížnosti vymezila proti tomu, že by se z její strany jednalo o procesní strategii, jejímž prostřednictvím by se snažila vynutit pochybení správních orgánů. Stěžovatelka se s ohledem na narůstající počet přestupkových řízení rozhodla, že tuto „nově napadající agendu“ přesune na obecného zmocněnce. K tomu využila prezidiální plnou moc, jejímž smyslem a účelem je nechat se zastoupit pro řízení, která budou zahájena v budoucnu. Závěry krajského soudu ohledně účelnosti takového jednání považuje za spekulativní a nedostatečně odůvodněné. [10] Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry krajského soudu a navrhnul zamítnutí kasační stížnosti. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem III.a Přijatelnost kasační stížnosti [11] Jelikož v nyní projednávané věci rozhodoval specializovaný samosoudce, zabýval se Nejvyšší správní soud tím, zda je kasační stížnost přijatelná. [12] Podle § 104a odst. 1 soudního řádu správního platí, že rozhodovalli před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb., Nejvyšší správní soud, Ostapenko). [13] Nejvyšší správní soud ověřil, že se ve své judikatuře dosud nezabýval tím, zda lze v odvolacím řízení přihlížet k prezidiální plné moci předložené věcně příslušnému správnímu orgánu prvního stupně před podáním odvolání. Ve věci řešené v nedávném usnesení ze dne 2. 10. 2025, čj. 10 As 159/202528, pouze 10. senát zdejšího soudu uvedl, že prezidiální plná moc, která nesplňuje požadavky stanovené zákonem, může pro řízení, ve kterém byla předložena, představovat procesní plnou moc. V nyní projednávané věci však není sporu o tom, zda mohl správní orgán přihlédnout k „nedokonalé“ prezidiální plné moci. V této věci prezidiální plná moc vady neměla. Jedná se o otázku, zda lze v odvolacím řízení přihlédnout k bezvadné prezidiální plné moci, pokud byla správnímu orgánu předložena před podáním odvolání. Tím se nyní projednávaná věc odlišuje od situace řešení v odkazovaném usnesení. Kasační stížnost je proto přijatelná. [14] K rozsahu přezkumu Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatelka napadla usnesení, kterým krajský soud rozhodl podle § 46 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního o odmítnutí žaloby. Podle ustálené judikatury lze kasační stížnost proti takovému usnesení podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí (rozsudky NSS ze dne 30. 1. 2004, čj. 7 Azs 13/200454, a ze dne 5. 1. 2006, čj. 2 As 45/200565) nebo v případě, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za