3 As 200/2024 — Nejvyšší správní soud

3 As 200/2024- 41 - text  3 As 200/2024 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Mgr. P. K., zastoupen Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem Nádražní 58/110, Praha 5, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, za účasti: I) Městská část Praha – Slivenec, se sídlem K Lochkovu 6, Praha 5, II) Městská část Praha – Velká Chuchle, se sídlem U Skály 2/262, Praha 5, obě zastoupeny JUDr. Stanislavem Polčákem, advokátem se sídlem Řehenice 10, Pyšely, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného a osob zúčastněných na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2024, č. j. 8 A 102/2022 – 87, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 9. 2024, č. j. 8 A 102/2022  94, takto: I. Kasační stížnosti se zamítají. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasačních stížnostech. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek Městského soudu v Praze [1] Úřad městské části Praha 16 (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 14. 9. 2021, č. j. 15416/2021/OVDŽP (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), umístil podle § 79 a § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), účinného do 31. 12. 2023, na pozemcích v katastrálním území Velká Chuchle a v katastrálním území Slivenec (dále jen „stavební pozemky“) stavbu nazvanou „Stavba č. 0042474 – Sanace a revitalizace skládky Velká Chuchle“ (dále jen „stavba“). Na stavebních pozemcích se nachází skládka odpadů, na níž bylo skládkování ukončeno v roce 1986 a následně proběhlo překrytí jejího povrchu zeminou a osetí trávou. Obsahem stavby má být zejména utěsnění koruny stávající skládky, odvodnění úpatí a povrchu skládky a dále vybudování pozemní komunikace pro pěší a rekreačního areálu. Žalobce, který je vlastníkem pozemků parc. č. XA a XB v katastrálním území V., jež jsou ve všech směrech obklopeny stavebními pozemky, podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 8. 2022, č. j. MHMP 1253780/2022, zamítl. [2] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, č. j. 8 A 102/2022  57 (dále jen „první rozsudek městského soudu“), zamítl. Proti prvnímu rozsudku městského soudu žalobce podal kasační stížnost. Nejvyšší správní soud jej poté rozsudkem ze dne 9. 5. 2024, č. j. 6 As 366/2023  46, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Důvodem zrušení prvního rozsudku městského soudu bylo, že se nevypořádal s námitkou žalobce týkající se nedostatku posouzení vlivů stavby na životní prostředí. Městský soud následně rozsudkem ze dne 13. 8. 2024, č. j. 8 A 102/2022 – 87, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 9. 2024, č. j. 8 A 102/2022  94, zrušil rozhodnutí žalovaného a stavebního úřadu a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [3] Městský soud se v napadeném rozsudku zabýval právě námitkou, že stavba představuje zařízení k odstraňování nebo využívání nebezpečných odpadů spalováním, fyzikálněchemickou úpravou nebo skládkováním, které je dle přílohy č. 1 bodu 53 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí) – dále jen „zákon o posuzování vlivů na životní prostředí“, předmětem posuzování vlivů na životní prostředí dle tohoto zákona. V této souvislosti uvedl, že se žalovaný touto námitkou zabýval na straně 10 svého rozhodnutí, kde pouze konstatoval, že „dle dotčeného orgánu ochrany přírody předmětná stavba nesplňuje podmínky uvedené v ustanovení § 4 odst. 1 zákona EIA (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí – pozn. NSS) a není předmětem posuzování postupy podle zákona o EIA; veřejný zájem na ochranu životního prostředí v daném případě hájí dotčené orgány podle jiných složkových právních předpisů.“ Následně konstatoval, že dle znaleckého posudku Ing. Benkoviče ze dne 13. 3. 2022 (dále jen „znalecký posudek Ing. Benkoviče“) doloženého v rámci správního řízení „vzorky vrtů obsahovaly kromě jiného arsen, kyanidy, olovo atd.“ [4] Městský soud se neztotožnil se závěrem žalovaného, že předmětem řízení není stavba, která by měla sloužit k ukládání odpadů, byť se v posuzované věci nejednalo o stavbu nové skládky, ale o revitalizaci dřívější skládky. Podle městského soudu se totiž jedná o „zakonzervování tzv. černé skládky“, která neprošla schvalovacím řízením, a na které se může kromě komunálního odpadu nacházet i nebezpečný odpad. Sanací takové skládky dojde k jejímu zakonzervování, čímž se dle městského soudu stane zařízením ke skládkování odpadu, na kterém již sice skládkování neprobíhá, přesto sloužilo a pořád slouží jako zařízení, kde je odpad skládkován. Pokud by se pak na takové skládce nacházel i nebezpečný odpad, jednalo by se logicky o zařízení ke skládkování nebezpečného odpadu, jehož vliv na životní prostředí nebyl posouzen. [5] Žalovaný se dle městského soudu tvrzením žalobce ohledně nebezpečných odpadů, které dokládal znaleckým posudkem, nezabýval. Městský soud navíc nemohl úvahy žalovaného v této souvislosti doplnit, jelikož se jednalo o odbornou úvahu založenou na správně zjištěném skutkovém stavu. Rozhodnutí žalovaného proto městský soud shledal nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů a z tohoto důvodu jej zrušil. Ze stejného důvodu pak zrušil i prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu. Městský soud správní orgány rovněž zavázal, aby v dalším řízení doplnily své skutkové závěry, zodpověděly otázku, zda se na skládce skutečně nachází nebezpečný odpad či nikoliv a následně vypořádaly související námitky žalobce. [6] Proti rozsudku městského soudu podali žalovaný a osoby zúčastněné na řízení kasační stížnosti. II. Kasační stížnost žalovaného, vyjádření osob zúčastněných na řízení [7] Žalovaný [dále jen „stěžovatel a)“] napadá rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [8] Stěžovatel a) ve své kasační stížnosti uvádí, že městský soud dospěl k závěrům, které nemají oporu ve zjištěném skutkovém stavu. Konkrétně namítá, že městský soud bez bližšího zdůvodnění označil stavbu za „zakonzervování tzv. černé skládky“. Podle stěžovatele a) pak nelze dovodit, proč městský soud stávající rekultivovanou skládku považoval za „černou“ ani proč dospěl k závěru, že dochází k jejímu zakonzervování. [9] Dle stěžovatele je účelem stavby vytvoření rekreačně oddychového areálu a zároveň omezení infiltrace srážkových vod do tělesa skládky zaizolováním temene skládky a vybudováním systému odvodnění povrchu skládky, aby nedocházelo k uvolňování kontaminantů ze skládkovaného materiálu do podzemních vod. Předmětem řízení tak dle stěžovatele a) není ani zakonzervování skládky ani umístění „Zařízení k odstraňování nebo využívání nebezpečných odpadů spalováním, fyzikálně – chemickou úpravou nebo skládkováním“ ve smyslu přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. [10] Dále stěžovatel a) uvádí, že znalecký posudek Ing. Benkoviče, na který městský soud v napadeném rozsudku odkazoval, žalobce doložil až v průběhu odvolacího řízení a spojil jej s tvrzením, že utěsněním temene skládky dojde ke zvýšené koncentraci plynů či nestabilitě svahu. Stěžovatel a) má za to, že tyto námitky žalobce vypořádal, poukázal na jejich spekulativnost a uvedl, že předložený posudek nebyl zpracovaný pro posuzovanou stavbu a z jeho obsahu nelze dovodit žádnou překážku, která by umístění stavby bránila. Stěžovateli a) pak není zřejmé, jak více by se měl znaleckým posudkem Ing. Benkoviče, resp. obsahem kontaminantů v tělese skládky zabývat, jestliže podstatou stavby je snaha do tělesa skládky nezasahovat. [11] Osoby zúčastněné na řízení ve vyjádření ke kasační stížnosti stěžovatele a) uvádí, že se s touto kasační stížností ztotožňují a dále opakují argumentaci ze své kasační stížnosti, která je rekapitulována níže. [12] Žalobce se ke kasační stížnosti stěžovatele a) nevyjádřil. III. Kasační stížnost osob zúčastněných na řízení [13] Osoby zúčastněné na řízení [dále jen „stěžovatelé b)“] napadají rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů, které podřazují pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [14] Stěžovatelé b) namítají porušení svých procesních práv v řízení před městským soudem. Vydání prvního rozsudku městského soudu předcházelo veřejné jednání, na které byli stěžovatelé b) předvoláni. Po zrušení prvního rozsudku městského soudu proto stěžovatelé b) očekávali stejný postup, městský soud však jednání znovu nenařídil. [15] Dále stěžovatelé b) uvádějí, že provedením stavby nevznikne nové „zařízení k odstraňování nebo využívání nebezpečných odpadů spalováním, fyzikálně – chemickou úpravou nebo skládkováním“, které by vyžadovalo posouzení vlivů na životní prostředí. Podstata stavby je dle stěžova