3 As 44/2025 — Nejvyšší správní soud

3 As 44/2025- 38 - text  3 As 44/2025 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Krupičkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Lukáše Pišvejce v právní věci žalobkyně: Elektrobazar s. r. o., se sídlem Novoveská 535/7, Mariánské Hory, Ostrava, zastoupená Mgr. Lukášem Hojdnem, LL.B., advokátem se sídlem Francouzská 299/98, Praha, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2025, č. j. 29 A 126/202412, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. . Odůvodnění: I. [1] Žalobkyně se svou žalobou na ochranu proti nečinnosti domáhala, aby Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) žalovanému uložil povinnost zahájit řízení o určení právního vztahu podle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve kterém určí, zda společnost Elektrowin a. s. porušila závazné právní normy chránící hospodářskou soutěž za okolností, které byly na relevantním trhu od roku 2015 do současnosti, tím, že odmítla dodávat žalobkyni vyřazené elektrospotřebiče. [2] V žalobě uvedla, že dne 3. 11. 2024 podala žalovanému žádost o určení právního vztahu (jak jej vymezila v žalobním petitu) s poukazem na to, že toto rozhodnutí potřebuje pro vymáhání náhrady škody v soudním řízení. Žalovaný její podání posoudil jako žádost o prošetření podnětu s tím, že pro zahájení řízení o náhradě škody rozhodnutí úřadu nepotřebuje. To vedlo žalobkyni k podání stížnosti na nečinnost žalovaného, kterou shledal jeho místopředseda nedůvodnou (vyrozumění ze dne 11. 12. 2024). Žalobkyně tak podle svého názoru vyčerpala všechny možnosti, aby bylo zahájeno řízení o určení právního vztahu spočívajícího v porušení zákona. II. [3] Krajský soud žalobu v záhlaví uvedeným usnesením odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Uvedl, že řízení podle § 142 správního řádu slouží výhradně k určení, zda vznikl, trvá či zanikl určitý právní vztah. Žádost žalobkyně svým obsahem nicméně nesměřuje k určení právního vztahu, nýbrž k rozhodnutí o tom, zda se Elektrowin a. s. dopustila přestupkového jednání podle § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže (dále jen „ZOHS“). Žalovaný tedy posoudil její obsah správně jako podnět k přešetření možného narušení hospodářské soutěže společností Elektrowin a. s. dle § 42 správního řádu. Aktivní legitimaci k podání nečinnostní žaloby má přitom pouze nositel veřejného subjektivního práva na vydání rozhodnutí či osvědčení. Sdělení o výsledku šetření však není správním aktem řešícím právní poměry žalobkyně. Nemá ani charakter rozhodnutí nebo osvědčení. Navíc žalovaný sdělil žalobkyni výsledek šetření před podáním žaloby. III. [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla usnesení krajského soudu kasační stížností s odkazem na důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), d) a e) s. ř. s. Namítá, že výslovně žádala zahájení řízení o určení právního vztahu, respektive vydání rozhodnutí o tom, že společnost Elektrowin a. s. porušila popsaným jednáním pravidla hospodářské soutěže, nikoli prošetření přestupku. Žalovaný měl proto podání ze dne 3. 11. 2024 posoudit v souladu s § 37 odst. 1 správního řádu, tj. podle skutečného obsahu. Připustila, že bez znalosti kontextu mohlo být její podání mylně považováno za podnět k prošetření přestupku, což ale nebyl jeho účel. Jedná se o dva různé, na sobě nezávislé druhy řízení. Stěžovatelka dále dovozuje, že splnila podmínky pro zahájení řízení o určení právního vztahu dle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 233/201639. K nepochopení jejího podání došlo v případě podmínky prvé, tj. že otázku nelze vyřešit vydáním osvědčení či v rámci jiného správního řízení. Přestupkové řízení totiž sleduje veřejný zájem, zatímco v řízení o určení právního vztahu jde o ochranu ryze soukromého zájmu a účastník na něm může aktivně participovat. Stěžovatelka pak v obecné rovině souhlasí se žalovaným, že žalobu na náhradu škody mohla podat i bez rozhodnutí dle § 142 správního řádu. Z usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Konf 25/20129 však dovozuje, že v případě pochybností je možné postupovat podle § 142 správního řádu, pokud toto řízení představuje nejvhodnější prostředek ochrany práv účastníka. Jelikož neúspěch stěžovatelky v civilním řízení spočíval výlučně na neunesení důkazního břemene, byla i tato podmínka splněna. Opačný výklad by vedl k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zahájení přestupkového řízení vůči Elektrowin a. s. považuje stěžovatelka za druhotné. Účelem podání ze dne 3. 11. 2024 bylo zahájení řízení, v němž by stěžovatelka měla postavení účastníka a které by vyústilo v soudně přezkoumatelné rozhodnutí, zda je mezi ní a Elektrowin a. s. odběratelskododavatelský vztah na základě ZOHS se zohledněním tržní síly Elektrowin a. s. Stěžovatelka uzavírá, že se krajský soud v napadeném usnesení věcně nezabýval skutečným smyslem a účelem podání ze dne 3. 11. 2024. Pokud by tak učinil, dospěl by k závěru, že stěžovatelka nepožadovala zahájit řízení o přestupku. Jelikož žalovaný nezahájil řízení podle § 142 správního řádu, je v prodlení a krajský soud měl žalobě vyhovět. Namísto toho se s žalobou vypořádal strohým způsobem, který zakládá nepřezkoumatelnost napadeného usnesení. S ohledem na to stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení, eventuálně aby žalovanému nařídil zahájit řízení o určení právního vztahu. IV. [5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že spor ohledně existence závazku spočívajícího v odpovědnosti za újmu způsobenou porušením pravidel ochrany hospodářské soutěže je soukromoprávní povahy. Příslušné k jeho projednání jsou soudy v soukromoprávním řízení dle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, nikoliv správní orgány v řízení podle § 142 správního řádu. Žalovaný nesouhlasí s tím, že by měl podnět stěžovatelky chápat způsobem uvedeným v kasační stížnosti. Nemůže jej svévolně považovat za návrh na zahájení řízení, k němuž nemá pravomoc. Takový postup by byl v rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů. Podle žalovaného netrpí napadené usnesení ani nepřezkoumatelností. Je stručné, neboť věc je jednoznačná. Navrhl proto zamítnutí kasační stížnosti. V. [6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [7] Kasační stížnost není důvodná. [8] Nejvyšší správní soud předesílá, že ačkoliv stěžovatelka v kasační stížnosti odkazuje na důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), d) a e) s. ř. s., při odmítnutí žaloby přichází pojmově v úvahu pouze kasační důvod podle písm. e), jako zvláštní ustanovení ve vztahu k důvodu uvedenému pod písm. a) daného odstavce (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/200498, publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS). Nezákonnost usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. může obecně spočívat v nesprávném posouzení procesní právní otázky soudem, nebo také v nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, č. j. 6 As 2/2015128). [9] Meritem sporu je otázka, zda krajský soud postupoval správně, jestliže žalobu stěžovatelky odmítl s ohledem na to, že není nositelem veřejného subjektivního práva na vydání rozhodnutí na podkladě jejího podání, které podle svého obsahu bylo ve skutečnosti podnětem k prošetření možného narušení hospodářské soutěže společností Elektrowin, a. s. [10] Ze spisového materiálu vyplývá, že žalovaný obdržel dne 11. 6. 2023 podání s názvem „Stížnost na porušování zákona na ochranu hospodářské soutěže společností Elektrowin a. s. (…)“, v němž stěžovatelka uvedla, že již v roce 2010 podala vůči této společnosti stížnost pro zneužití dominantního postavení na trhu. V té době však podle ní nebylo možné posoudit odmítnutí dodávek vyřazených elektrospotřebičů jako zneužití dominantního postavení z důvodu nejasné právní úpravy nakládání s těmito zařízeními. Přestože se právní úprava podle stěžovatelky následně vyjasnila, společnost Elektrowin a. s. nadále odmítá spotřebiče dodávat. Žalovaný dne 19. 6. 2023 potvrdil přijetí podnětu a sdělil, že stěžovatelku vyrozumí o výsledku šetření. Ve spise je dále založena žaloba stěžovatelky ze dne 11. 7. 2023, v níž se domáhala, aby krajský soud odstranil překážku v činnosti žalovaného a vyjasnil nejasnou právní úpravu položením předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie. Krajský soud tuto žalobu odmítl pro neodstranění jejích vad. Spis obsahuje také komunikaci mezi žalovaným, Ministerstvem životního pro